Zelené neziskovky: Plán pro obnovitelné zdroje by nám měla Komise hodit na hlavu

Větrné elektrárny

Národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů (OZE) podle ekologických organizací splňuje podmínky Evropská unie pouze papírově. Žádají proto Brusel, aby obsah českého plánu „zkontroloval“.

Deset českých ekologických organizací vyzývá v dopisu Evropskou komisi, aby posoudila, zda Národní akční plán pro OZE, schválený českou vládou v srpnu tohoto roku, reálně umožňuje dosažení cílů, ke kterým se Česká republika zavázala.

Pokud má Česko splnit své závazky, mělo by do roku 2020 pokrývat víc jak 13 % spotřeby energie z biomasy, slunce, větru a dalších obnovitelných zdrojů. V dopravě by měl podíl OZE na energetické spotřebě činit minimálně 10 %. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), které Národní plán vypracovalo, počítá dokonce s mírně vyššími cíli – v případě podílu na celkové spotřebě s 13,5 %, v případě dopravy s 10,8 %. MPO při jeho přípravě vycházelo hlavně z informací o stávajících a již rozběhnutých projektech, statistických predikcích vyplývajících z dosavadních trendů a „případného zohlednění“ veřejných dotací (EurActiv 11.8.2010).

Podle ekologický organizací, je ale plán příliš obecný a postrádá věrohodné návrhy, jak stanovených cílů dosáhnout. „Národní akční plán pro obnovitelné zdroje energie, který v září odeslala vláda do Bruselu, sice papírově počítá s pokrytím více než 13 % české spotřeby energie z obnovitelných zdrojů, chybí v něm však konkrétní opatření, která by umožnila, že se to opravdu stane,“ píše se v tiskové zprávě, kterou včera (18. listopadu) zveřejnilo Hnutí Duha a sdružení Calla.

Obě organizace společně s českou pobočkou Greenpeace, Ekologickým právním servisem, Jihočeskými matkami a dalšími Národnímu plánu vytýkají zejména, že nevyužívá všech možností, které má Česko k dispozici a naopak nešetří zdroje, kterých je v zemi nedostatek. Konkrétně například podle neziskovek nepočítá se zákonem na podporu tepla z OZE, ročními limity pro výkony jednotlivých zdrojů brzdí i malé kvalitní projekty (solární a vodní elektrárny), klade důraz na spotřebu dřeva, kterého je nedostatek a přehlíží využívání zemědělské půdy (k pěstování energetických plodin) a bioplynových stanic (spalování kuchyňského a dalšího biologického odpadu).

„Ve využití slunečního tepla na jednoho člověka jsme sotva na čtvrtině průměru Evropské unie a biomasy pro teplo využíváme sedmkrát méně než sousední Rakousko. Přitom existuje řada dobrých důvodů, proč podporovat rychlý nárůst počtu solárních systémů, kotlů i větších výtopen na biomasu případně bioplynu k vytápění. Chce to ale dlouhodobý systém a ten v Národním akčním plánu chybí,“ vyjmenovává slabé stránky Edvard Sequens ze sdružení Calla.

MPO: naším cílem je rovnoměrný rozvoj všech druhů obnovitelných zdrojů

Návrh se nelíbí ani podnikatelům v oblasti obnovitelných zdrojů, kteří tvrdí, že představuje likvidaci tohoto energetického sektoru v Česku. Zákon o obnovitelných zdrojích stanovuje roční hodnoty instalovaných výkonů pro jednotlivé druhy zdrojů, čímž chce přispět k jejich optimálnímu složení. V případě, že limity budou překročeny, zdroje nezískají finanční podporu státu. To by znamenalo seškrtání podpor hlavně pro provozovatele solárních elektráren, které v Česku právě díky štědré dotační politice zažívají v posledních letech nebývalý rozmach.

Ministerstvo průmyslu a obchodu to ale odmítá. Cílem návrhu je podle něj rovnoměrný rozvoj všech druhů obnovitelných zdrojů a srovnání podmínek jejich podpory. Stát má podle mluvčího ministerstva Pavla Vlčka zabránit tomu, aby jeden druh obnovitelných zdrojů dostával neadekvátně vysokou podporu neodpovídající jeho významu.

„Návrh Národního akčního plánu pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů má za cíl rozvoj tohoto odvětví. Obavy o likvidace tohoto oboru jsou tedy naprosto neopodstatněné,“ dodal Vlček.

Podle Karla Polaneckého z Hnutí DUHA by měl ale stát pro podporu obnovitelných zdrojů udělat víc: „Úřednici sice papírově počítají s růstem zelené energetiky, ale naprosto opomněli připravit související opatření, která by umožnila realizaci čistých zdrojů. Plán tak de facto může paradoxně vést k zastavení nového odvětví obnovitelné energetiky. Přitom práce českých inženýrů i dělníků v uplynulých letech ukázala, že zelenými zdroji můžeme dobře čelit dovozu zemního plynu, nebo vysoké spotřebě špinavého uhlí. Plán na příštích deset let rozhodne, zda se této příležitosti Česko chytí, nebo zůstaneme skanzenem Evropy. Brusel by nám měl vrátit plán k doplnění.“

Současná podoba Národního plánu do roku 2020 není konečná. Jeho podoba bude každoročně porovnávána se skutečným vývojem a na jeho základě by měla vláda Národní plán dále upravovat.