Ve Francii ožívá uhlíková daň

Po krachu kodaňských jednání se na scéně znovu objevuje koncept uhlíkové daně, kterou chce francouzský prezident Sarkozy trestat dovozce ze zemí, v nichž platí méně přísné ekologické regule, než na unijní půdě.

Evropská komise by sice na neformálním jednání ministrů životního prostředí plánovaném na příští víkend (15.– 17. ledna) měla přijít s plánem, jak bude Unie postupovat po selhání mezinárodní konference o klimatu v Kodani,  ovšem podle diplomatických zdrojů není vůbec jisté, jestli to stihne (noví komisaři se totiž ujmou svých funkcí až na začátku února).

Experti však předpokládají, že ať už Komise navrhne cokoliv, Unie se v dalších měsících a rocích nevyhne debatě o zavedení uhlíkové daně na importy ze zemí s nižšími ekologickými standardy. Proč? Tlak evropských producentů, kteří mají do roku 2020 snížit emise CO2, na omezení „nefér konkurence z východu“ bude postupně sílit.

Vítr vane z Francie

Nová klimatická dohoda za účasti rozvojových zemí je ve hvězdách, a tak je pravděpodobné, že se dočkáme dalšího „rozevírání nůžek“ mezi tím, jaké redukce emisí budou od svých podniků očekávat chudé a bohaté státy. Zvlášť v případě Unie, která si stanovila relativně ambiciózní cíle (snížení emisí minimálně o 20 % do roku 2020), může být tento rozdíl poměrně markantní.

To si někteří evropští politici jasně uvědomují a hodlají vytáhnout do „boje za pracovní místa“. Nejzářnějším příkladem je francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který za ochranu evropského průmyslu uhlíkovou daní horuje už několik měsíců. „Nesmíříme se se zbožím, které neodpovídá našim ekologickým standardům,“ uvedl na začátku prosince Nicolas Sarkozy, s tím, že v „budoucnosti Evropa zavede uhlíkovou daň“.

U ostatních evropských lídrů však tato myšlenka (snad jen s výjimkou německé kancléřky Angely Merkel) nevzbudila žádný ohlas. Ani Evropská komise jí není nakloněna a upozorňuje, že podobná jednostranná opatření by mohla ohrozit šance na uzavření nové klimatické dohody a poškodit mezinárodní obchodní vztahy.

Musíme je uklidnit

Jak ovšem pro EurActiv uvedl Simon Tilford, hlavní ekonom Centre for European Reform (CER), Evropská komise bude muset přijít s jemnějšími nástroji, které uklidní touhy některých politiků po těch drastičtějších (jako je například uhlíková daň).

Už v prosinci 2008 schváleném klimaticko-energetickém balíčku jedno takové opatření, které má podnikům zabránit v odchodu z Evropy do zemí s nižšími požadavky na redukce emisí, najdeme. Pokud Komise uzná, že některým průmyslovým sektorům (zpravidla těm náročným na spotřebu energií) tento problém – tzv. „carbon leakage“ – hrozí, pak mohou dostat trvalou výjimku z aukcí povolenek a budou je tedy i nadále dostávat zdarma (aukce začínají postupně nabíhat od roku 2013).

Připomeňme ještě, že OSN na konci nevydařené kodaňské konference všechny klíčové emitenty skleníkových plynů požádala, aby předložili své závazky ohledně redukce CO2 a pomoci rozvojovým zemím do konce ledna. V případě Unie není pravděpodobné, že by se na 20% cíli něco měnilo: 30% meta byla totiž podmíněna odpovídající účastí dalších rozhodujících hráčů, která se ovšem zatím nekoná.