V Bonnu skončila jednání o klimatu, dohoda je stále na hony daleko

Přípravná jednání před vrcholnou prosincovou klimatickou konferencí v mexickém Cancúnu skončilo minulý týden frustrací mnoha delegátů. Vyjednávací text, nad kterým by se měli zástupci zemí světa koncem roku sejít, se nafoukl na dvojnásobek a objevily se v něm i některé návrhy, které byly v předchozích kolech jednání zamítnuty. Naděje na výrazný pokrok slábnou.

Z vyjádření delegátů na přípravných jednáních, která skončila v pátek 6. srpna v Bonnu vyplývá, že se šance na nalezení shody k nové mezinárodní klimatické smlouvě v mexickém Cancúnu opět o něco vzdálila.

Vyjednavač Spojených států Jonathan Pershing si postěžoval, že se jednání vrátila do doby před uzavřením právně nezávazné Kodaňské dohody. „Přijel jsem do Bonnu s nadějí, že v Cancúnu dojdeme ke shodě, ale v tuto chvíli mám o ní obavy, neboť některé země ustupují z toho, čeho jsme dosáhli v Kodani“.

Vyjednávací text, který má sloužit jako podklad pro prosincová jednání v Mexiku, během rozhovorů v Bonnu nabral na objemu a z původních 17 stránek je 34. Některé návrhy, které se v něm nyní objevily byly přitom z vyjednávacích textů v minulosti vyřazené.

S vývojem klimatických jednání není spokojen ani vyjednavač Evropské unie Artur Runge-Metzger. „V Tianjinu tu atmosféru musíme obrátit,“ uvedl v odkazu na příští (a poslední) kolo přípravných jednání, které bude v říjnu hostit Čína.

Svou nespokojenost neskrývala ani evropská komisařka pro klimatické změny Connie Hedegaard. „Jestli se vyjednávání nějakým směrem pohnula, pak to bylo zpátky (…) Pokud bude svět tímto tempem pokračovat, tak mu ten vlak ujede,“ prohlásila.

Jednání se podle vyjednavačů zadrhla v některých bodech, na nichž se delegáti shodli již během loňské konference v Kodani. Jde například o monitoring objemu emisí skleníkových plynů, které země vypouštějí do ovzduší nebo o otázku nakolik by se měly na snižování emisí podílet vyspělé země a nakolik rozvíjející se a rozvojové státy.

Aliance malých ostrovních států, jejichž existence by v případě nevratných klimatických změn byla významně ohrožená, navíc opět připomněla, že stávající redukční cíle, k nimž se země přihlásily v Kodaňské dohodě ke zvrácení nepříznivého trendu nestačí (EurActiv 4.8.2010).

Podle předsedkyně skupiny Dessimy Williams nyní „žádný výrazný posun od dohody z Kodaně očekávat nelze“, mimo jiné i s ohledem na situaci ve Spojených státech, které sice v prosinci přislíbily snížit své emise do roku 2020 o 17 % (oproti úrovni z roku 2005), ale s přijetím odpovídající legislativy stále otálejí.

„Někteří to berou jako signál, že by se měl proces zpomalit nebo že bychom měli na Spojené státy počkat,“ říká k tomu Williams.

Jako krok zpátky vnímají vyjednavači také jednání o odlesňování a ničení lesů (REDD), kde znovu došlo na diskusi co vlastně do této problematiky spadá.

Velké neshody stále panují i v otázce financování opatření souvisejících s omezováním emisí skleníkových plynů a adaptacemi na změnu klimatu v méně vyspělých zemích. V textu Kodaňské dohody se státy vloni shodly na tom, že do roku 2020 poputuje na opatření související s změnami klimatu 100 miliard dolarů. Do roku 2012 (tedy posledního roku platnosti Kjótského protokolu) mají navíc vyspělé země takto uvolnit 10 miliard dolarů ročně. Podle Pershinga ale rozvojové státy nyní v Bonnu opět požadovaly částky, které jsou zcela „mimo realitu“.

(EurActiv ve spolupráci s Reuters.)