Unie chce být do roku 2050 klimaticky neutrální. Má šanci úkol splnit?

© Pixabay

Evropa má plán, jak v budoucnu výrazně snížit emise. Ke klimatické neutralitě však vede ještě dlouhá cesta. 

Evropská komise na konci listopadu představila návrh nové dlouhodobé strategie pro snižování emisí skleníkových plynů do roku 2050, díky které má dosáhnout takzvané klimatické neutrality. Finální podoba strategie musí vzniknout do konce roku 2020 a v mezidobí o ní budou jednat členské stát a evropské instituce.

Jako klimaticky neutrální jsou považována taková opatření, která množství produkovaných emisí CO2 vyrovnají množstvím, které je uskladněno či zničeno. Může se jednat kupříkladu o výsadbu nových lesů, využití nových technologií či výzkumu.

Komise vydáním dokumentu zareagovala na žádost Rady EU a Evropského parlamentu, které volaly po vypracování strategie týkající se emisí CO2, upřesnil Tom Van Ierland, zástupce Evropské komise a vedoucí oddělení pro strategii a ekonomické hodnocení v rámci Generálního ředitelství CLIMA. Van Ierland dále představil hlavní důvody, proč k vytváření strategie vůbec dochází.

„Hlavní klimatické změny již probíhají, proto dochází k vytváření strategie. Posledních 18 let bylo velmi teplých, viděli jsme velké vlny veder, což ovlivňuje ekonomiku, dopravu i ekosystémy,“ vysvětlil Ierland při debatě o snižování emisí, která se uskutečnila 6. prosince v Praze.

Nejen sama EU, ale například i Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) v současnosti řeší, o kolik stupňů Celsia bude teplota narůstat a jaké budou dopady.

„Je velký rozdíl mezi tím, zda teplota bude narůstat o 1,5 stupňů nebo celé 2 stupně Celsia. Například takové korálové útesy – pokud bude nárůst teploty do 1,5 stupně, zůstanou zachovány, ale při nárůstu o 2 stupně Celsia zaniknou,“ dodal.

Klára Sutlovičová: Ústup od uhlí v elektroenergetice má primárně pomoci v boji se zvyšováním teploty planety

Pařížská klimatická dohoda je dobrým rámcem pro snižování globální teploty. Na dosahování klimatických cílů ale není dostatek politické vůle, upozorňuje v rozhovoru Klára Sutlovičová před klimatickou konferencí v polských Katovicích, kde se mají přijmout nástroje pro implementaci pařížských klimatických cílů.

Klára Sutlovičová je …

Hlavním bodem navrhované strategie zůstává energetická efektivita s cílem snížit do roku 2050 emise o 50 %. Nejvíce úspor je podle Ierlanda možné dosáhnout ve stavebnictví a v postupné elektrifikaci. Opomenuto ale nemůže být ani vyšší využití obnovitelných zdrojů energií.

Proměna se musí dotknout i dopravy, která se má více propojit a digitalizovat. V rámci letecké dopravy je zapotřebí, aby byla tekutá paliva nahrazena environmentálně příznivějšími, uvedl.

Změny v průmyslu mají podle Ierlanda vést k vyšší konkurenceschopnosti za použití biomasy či vodíkového pohonu. Průmysl i nadále bude plnit potřeby obyvatel, ale vyšší důraz bude kladen na recyklaci.

Kam s emisemi?

Otázkou je nejen jak snižovat množství produkovaných emisí, ale také jak naložit s těmi, co již unikají.

„Některé emise nelze dostat na nulu,“ prohlásil Ierland. Hned na to však dodal, že řešení se nabízí ve způsobu jejich skladování. Týká se to i emisí, které jsou produkovány při výrobě potravin a krmiv.

Jedna z možností, jak výraznou část emisí eliminovat, je jejich absorbování do půdy či do biomasy. V tomto kontextu Ierland upozornil na potenciální roli zemědělců a také na zalesňování.

„Půda dnes absorbuje 320 milionů tun emisí ročně – to lze zvýšit,“ apeloval Ierland.

Řešení pro snižování zbývajících emisí by mohly poskytnout následně technologie, které by zachytávaly uhlík.

Cíl, který se dobře plánuje v roce 2018

Vidinu klimaticky neutrální EU do roku 2050 částečně skepticky okomentoval europoslanec Evžen Tošenovský (ODS, ECR), který se zaměřuje na energetiku, klima a dopravu.

„Rok 2050 se velmi dobře plánuje. Zda je tento cíl reálný, to není prozatím nikdo schopen říci,“ uvedl Tošenovský.

Bezemisní Evropa je podle Tošenovského velmi ambiciózní cíl, který dobře zní, pokud je plánován v roce 2018. Dle slov europoslance je ale mnohem důležitější, jaká bude podpora vědy a výzkumu, a jaký bude technologický tok a inovace, tak aby se chránilo životní prostředí.

„Samotný výkřik je pro mne nebezpečný, protože může způsobit takové chování, které bude drsnější k životnímu prostředí,“ uvedl Tošenovský.

Lidé si například nebudou kupovat nová auta a nebude se investovat do inovací, protože se budou doužívat staré technologie, upřesnil.

Sektor, který má největší potenciál pro snižování emisí CO2 vidí Tošenovský v energetice. Otázkou zůstává, jak přejít z uhelné energetiky na jinou alternativu. Dalším sektorem, kde je možné emise efektivně snižovat, je podle Tošenovského doprava.

„Velký otazník, hlavně pak pro ČR je teplárenství. To vznikalo desítky let, jsou na něm závislé miliony obyvatel a jeho změna nebude jednoduchá,“ podotkl.

Podle europoslance bude zapotřebí vedle vědy a výzkumu i motivačních mechanismů. Představa, že se pouze přejde na zemní plyn, také prý není jednoznačná, protože by znamenala velký finanční nárůst.

Energetika bude chytřejší než dřív. Na cestě k digitalizaci bude ale hodně záležet na státu

Hlavním tahounem přechodu k chytřejší digitalizované energetice je v současné době evropská a národní regulace, shodli se experti na nedávné debatě v Praze. Velkou otázkou zůstává, kdo nové technologie zaplatí.

S pohledem Tošenovského pak souhlasí i Miroslav Havránek, ředitel české informační agentury životního prostředí CENIA.

„Návrh, který Evropská komise představila, je ambiciózní, ale je otázkou zda vůči němu existuje nějaká alternativa. Jedná se o tah, který chceme dělat, nebo je to tah, který nás probíhající změny klimatu nutí udělat?“ okomentoval Havránek.

Úplná neutralita vyplývající z návrhu by podle Havránka pro ČR znamenal dramatické snížení emisí skleníkových plynů.

„Energetika v ČR a obecně spalovací stacionární zdroje společně s dopravou, která je vysoce závislá na fosilních palivech, tvoří 80 – 85 % celkové emisní bilance. Zbytek emisí pochází ze zdrojů, které se omezují velmi obtížně. Jedná se například o rozptýlené zdroje typu zemědělství, kde jsou emise hůře kontrolovatelné,“ upřesnil.

V případě průmyslu dle slov Havránka již existuje řada uhlíkových i bezuhlíkových technologií, které je možné využít k dosažení cíle.

ČR by se podle něho měla zaměřit na rozšiřování zdrojů obnovitelné energie a obecně snižování emisní zátěže.

Zásadní roli může sehrát trh

„Je nutné zohlednit ekonomickou racionalitu, jakkoliv se bavíme o ušlechtilých věcech,“ sdělil Pavel Řežábek, hlavní ekonom akciové společnosti ČEZ.

Podle Řežábka není dobré slepě následovat jeden stanovený cíl. Přístup musí být promyšlený a racionální.

„Energetika má jistě největší potenciál pro dekarbonizaci, a to díky velkému pokroku v obnovitelných zdrojích za posledních 10 let,“ uvedl.

Dále upozornil na to, že nelze opomenout ani posun na poli elektromobilů a celkovou snahu o zlevňování baterek.

V ostatních sektorech, kde je rovněž nutné snižovat emise, může dle Řežábka výrazným způsobem napomoci trh.

„Nastavme uhlíku cenu a nechme trh působit. Jestliže budeme chtít málo uhlíku, trh si sám najde, zda je lepší dekarbonizovat například výrobu cementu nebo zemědělství,“ vysvětlil Řežábek.

Článek vznikl u příležitosti debaty na téma „Dlouhodobá strategie EU pro snižování emisí“ pořádané v Evropském domě Zastoupením Evropské komise v ČR a Informační kanceláří Evropského parlamentu ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy ČR a Českou podnikatelskou reprezentací při EU (CEBRE).