Uhlí skončí, Ústecko hledá nový start. Inspiruje se i v sousedním Německu

Rekultivační jezero Milada © Magistrát města Ústí nad Labem

Útlum uhelné energetiky nepostihne jen těžební a energetické firmy, ale celé regiony, v jejichž hospodářství je zakořeněna závislost nejen na těžbě, ale i těžkém průmyslu, a které se potýkají s řadou sociálních problémů. Česko už cestu k novým příležitostem uhelných krajů začalo hledat. Poučit se může i z německých úspěchů a chyb.

Napříč Evropou se v posledních letech věnuje pozornost regionům, které závisí na těžbě uhlí. Čelí specifickým problémům, jako je poškozené životní prostředí a horší zdraví obyvatel, a zároveň je čeká dlouhý proces transformace. Kvůli nástupu nových technologií a ochraně ovzduší a klimatu totiž Evropa postupně od spalování uhlí ustupuje.

Jedním z příkladů je Ústecký kraj. „Sedmdesát let byl drancován a naprosto využit z hlediska ekonomického, sociálního i environmentálního. Trpí vysokou kriminalitou, lidé tam umírají dříve než v jiných regionech ČR a stoupá tam míra nezaměstnanosti,“ shrnula během semináře zaměřeného na problematiku uhelných regionů senátorka Jitka Seitlová (KDU-ČSL, SZ).

Kvalita ovzduší v kraji patří mezi nejhorší v celé republice, což spolu s nedostatečným zdravotnickým pokrytím vede k nejvyšší úmrtnosti mezi všemi českými regiony. Zároveň má Ústecký kraj vyšší podíl sociálně vyloučených obyvatel a také pokrytí sociálními službami je slabé.

Vladimír Špidla: Odchod od uhlí musí být sociálně spravedlivý, jinak ho společnost nepřijme

Předešlá vláda schválila strategii pro restrukturalizaci uhelných regionů. V čem spočívá její podstata, vysvětluje poradce bývalého premiéra Sobotky, Vladimír Špidla.

Kvůli neutěšeným podmínkám řada lidí region opouští. „Město Litvínov má 24 000 obyvatel. Za posledních pět let došlo k poklesu zhruba o tři tisíce,“ uvedla příklad starostka Kamila Bláhová (ANO). Město se potýká s relativně vysokou nezaměstnaností, dodala. „V březnu nezaměstnanost dosahovala 7,3 %. Okres Most má nezaměstnanost 6,9 % a Ústecký kraj 5,2 %, přičemž nezaměstnanost v Česku průměrně dosahovala 3,5 %,“ shrnula starostka při semináři, který pořádala pražská kancelář Heinrich-Böll-Stiftung.

Problém je také v tom, že téměř pětina obyvatel starších 15 let má pouze povinné nebo žádné vzdělání. Zároveň kraj nenabízí dostatek příležitostí pro mladé odborníky.

Na Ústecku je totiž zvlášť dobře patrný problém české ekonomiky: většina průmyslové výroby – a průmysl představuje téměř 44 % krajského HDP a 27 % zaměstnanosti – se nachází na spodním konci dodavatelského řetězce a řídí ji zahraniční společnosti. Výsledné zaměření na polotovary spíše než na konečné produkty vede k výrobě s nízkou přidanou hodnotou, která má pro kraj i celou zemi jen omezený přínos.

Právě to je jeden z klíčových bodů, od kterých by se měla podle odborníků odvíjet transformace regionu. Na jedné straně bude potřeba vyrovnat se s koncem uhelného průmyslu a na straně druhé zajistit rozvoj nových odvětví nebo zajistit prosperitu těch stávajících, která mají potenciál kraj celkově rozvíjet.

Jak popohnat Česko v běhu za německými mzdami? Klíčovou roli hraje výzkum a vývoj

Země V4 nosí nálepku „montoven Evropy“. Souvisí to mimo jiné s nízkými mzdami, které zaostávají za těmi západoevropskými. Situace se postupně zlepšuje. Podporou vzdělávání, výzkumu a inovací se má například Česko podle odborníků zaměřit na zvýšení přidané hodnoty.

Energetika nemusí skončit

Hnědouhelný průmysl zajišťuje v Ústeckém kraji asi sedm tisíc pracovních míst. Práce je přitom poměrně dobře placená – jak v těžbě, tak ve výrobě elektřiny je vysoko nad krajským průměrem.

Zároveň jsou na těžbu hnědého uhlí a výrobu elektrické energie navázány průmyslové komplexy energeticky náročných odvětví – výroba automobilů a automobilových součástek, nerostných a kovových výrobků, strojírenství a chemický průmysl. Také tato odvětví zajišťují relativně dobré výdělky v jinak chudém regionu.

Důležitá je proto otázka, ve kterých odvětvích by se mohla rozvíjet další ekonomická činnost. „Existují zde některé tradiční výroby, jako například sklářství. Za příklad se dávala Krupka, kde v roce 2005 bez pomoci státu vznikla firma se třemi tisíci zaměstnanci,“ uvedla senátorka Seitlová.

„Další potenciál má zateplování domů, pro které lze využít i dotační programy. Zatím máme v procesu zlepšování energetické bilance budov mezery. Pomohlo by to i ekonomice a byla by to možnost pro uplatnění lidí z regionu,“ myslí si Seitlová.

Nástroje pro zvýhodněné financování energetických úspor si žádají čas na přípravu

EU chce i v příští dekádě snižovat spotřebu energie. Vyžádá si to investice, které lze zmobilizovat díky vhodným finančním nástrojům. Zvýhodněné financování ale musí být dobře zacíleno a žádá si odbornost na všech stranách, zaznělo na konferenci k energetické účinnosti.

Uhelné regiony mohou také přímo navázat na svou energetickou tradici. „Díky stávající síťové infrastruktuře jsou ideální pro rozvoj skladování elektrické energie, jež představuje rychle rostoucí odvětví, které bude nabývat na významu s tím, jak stále větší část poptávky po elektřině budou pokrývat obnovitelné zdroje,“ konstatují autoři nové publikace, která se zabývá výzvami pro hnědouhelné regiony v Česku a Německu.

Slibné je podle nich i zakládání větrných elektráren v některých bývalých hnědouhelných dolech. Bývalé těžební plochy lze také využívat k produkci energetické biomasy, což se už ujalo na Mostecku. „Prameny důlní vody lze též využívat jako zdroj geotermální energie,“ dodávají autoři.

Slovensko čeká debata o ústupu od uhlí. Šefčovič vidí budoucnost v geotermální energii

Na horní Nitře by mohlo vzniknout centrum nových technologií pro energetiku, věří slovenský místopředseda Evropské komise Šefčovič. Uhlí podle něj patří minulosti. Podobně to vidí i slovenský ministr životního prostředí Sólymos. Premiér Fico však dosud horníky ujišťoval, že jejich práce neskončí.

Obecně je jednou z klíčových podmínek pro ekonomický rozvoj regionu kvalitní infrastruktura. Je potřeba lepší spojení s přirozenými centry – jako jsou v případě Ústeckého kraje Praha a Drážďany. Nejde ale jen o železniční tratě a silnice. V budoucnu bude hrát roli například i nabíjecí infrastruktura pro elektromobily, upozorňuje studie.

Čím dál důležitější je také digitální infrastruktura, na které závisí rozvoj inovací a rozvoj takových oblastí, jako jsou „chytré“ systémy ve městech a internet věcí. K tomu se přirozeně přidává i potřeba zlepšení kvality života v místě, a tedy nutnost zlepšovat vzdělávací a výchovné kapacity, zdravotnickou péči a prostor pro volnočasové aktivity.

Hledání příležitostí

„V Německu můžeme stavět na existujících zkušenostech z jednotlivých regionů. Uhelné oblasti totiž přišly s něčím, čemu říkají ‚inovační regiony‘. Jsou to instituce, které jsou jen zčásti placené státem a jejich úkolem je hledat nejlepší možnosti pro diverzifikaci regionálních ekonomik – tedy co je potřeba udělat ve sféře infrastruktury, vzdělávání a rekvalifikace nebo programů pro přilákání nových investorů,“ uvedla během semináře jedna z autorek zmíněné publikace, ředitelka berlínské pobočky think tanku E3G Sabrina Schulz.

Důraz se přitom klade na silné stránky daného regionu, které lze dále rozvíjet. Zkušenost z Německa ukazuje, že větší úspěch mají iniciativy vedené zdola. Příkladem mohou být soutěže nápadů, které vyhlašují zmíněné „inovační regiony“.

Podobné iniciativy, které propojují firmy s akademickým sektorem a dalšími aktéry, se objevují i v Česku. Studie zmiňuje třeba dlouhodobou spolupráci, která je v Ústeckém kraji nastavena mezi chemickým průmyslem a poloveřejným výzkumným ústavem UniCRE.

V Německu také nedávno vznikla komise pro růst, strukturální ekonomické změny a zaměstnanost, která by na jedné straně měla rozhodnout o konkrétním datu, kdy uhelná energetika v zemi skončí, a zároveň vytvářet nástroje na podporu strukturálních změn v postižených regionech.

V Česku se o řízeném ústupu od uhelné energetiky oficiálně nemluví a spíše se počítá s tím, že vzhledem ke stárnutí elektráren, emisním limitům, územním limitům pro těžbu i přirozenému vyčerpání zásob se s využíváním hnědého uhlí přestane přibližně okolo poloviny století.

„Dneska už uhlí není něco, co chce mít každý ve sklepě.“ Jak vidí útlum těžby bývalí horníci

Energetiku založenou na uhlí čeká dříve či později konec. To má přínosy pro zdraví a životní prostředí, ale vyvstává otázka, co s lidmi, kteří v uhelném průmyslu pracují. Na názor jsme se zeptali dvou z nich – bývalého horníka z Česka a ze Slovenska.

Za minulé vlády se ale začalo intenzivněji přemýšlet o tom, co se s uhelnými regiony stane. Před rokem vláda schválila první akční plán navazující na Strategický rámec hospodářské restrukturalizace pro Ústecký, Moravskoslezský a Karlovarský kraj, který se zabývá právě komplexními strukturálními výzvami, které konec uhlí regionálním ekonomikám přináší. Akční plány se mají aktualizovat každý rok, a tak by se měla otázka v příštích dnech nebo týdnech znovu dostat vládě na stůl.

Smyslem strategického rámce je zlepšit koordinaci rozhodování na celostátní a regionální úrovni s cílem lákat investice a zefektivnit vydávání veřejných prostředků.

Jezera v bývalých lomech nebo příležitosti pro filmaře. Česko jde příkladem v době končící těžby uhlí

ČR je v diskuzi o útlumu těžby dál než ostatní země střední a východní Evropy. Může proto sdílet své zkušenosti s tímto procesem. Důležité je zapojení občanů z daného regionu, píší Dan Heuer a Kateřina Davidová.

Peníze jsou, ale potřebujeme efektivitu

Zainteresované strany obecně strategický rámec vítají, protože dává naději, že se podaří sladit zájmy jednotlivých hráčů a řídit se při rozvoji postižených regionů ucelenou vizí. Podle některých hlasů bude ale potřeba do vytváření akčních plánů více zapojit veřejnost.

Starostka Litvínova Bláhová ocenila, že do projednávání akčních plánů už jsou zapojeny nevládní neziskové organizace, které předtím do procesu přizvány nebyly. Teď je podle ní ještě potřeba zlepšit komunikaci se širokou veřejností. Řada lidí si podle ní stěžovala, že například nedostala zpětnou vazbu k připomínkám, jež podala prostřednictvím připravených formulářů.  Úřad vládního zmocněnce, který za strategií restrukturalizace stojí, slibuje, že občané se vše potřebné dozvědí, až vláda druhý akční plán schválí a bude jasno o chystaných krocích.

Podle Bláhové je důležité, aby si v otázkách restrukturalizace porozuměli hlavně občané s těžařskými firmami. „V posledních letech se především bojovalo o těžební limity. Těžaři a občané se zatím nevnímají jako partneři. To se musí změnit. Je potřeba, abychom se doplňovali a udělali pro region maximum,“ řekla starostka.

Evropská uhelná platforma musí dodržovat zásady participace, jinak napáchá víc škody než užitku

V Evropě vznikají programy, které mají regionům pomoci odpoutat se od těžby a spalování uhlí a přejít k nízkouhlíkovému hospodářství a novému modelu ekonomiky. Měly by však podporovat občany, ne uhelné společnosti, píše Kateřina Davidová.

Důležité podle ní také je, aby obce ovlivněné těžbou dostávaly odpovídající finanční vyrovnání. „Její“ Litvínov totiž například čelí situaci, kdy nedostává žádné poplatky z těžby, protože těžba neprobíhá na jeho katastru.

„Ráda bych apelovala na zákonodárce, jestli by nestálo za to se nad systémem zamyslet a distribuci poplatků nesoustředit čistě na katastrální území, kde se těží, ale na celé území, které je těžbou zasaženo,“ zdůraznila Bláhová.

Peníze hrají v situaci zatížených regionů klíčovou roli. A je jich samozřejmě potřeba daleko víc, než kolik mohou těžební poplatky do obecních kas dodat. Důležité proto bude efektivní využívání prostředků z evropských fondů.

V Česku by s tím měl pomoci právě zmíněný strategický rámec. Čeští představitelé také chtějí své zkušenosti sdílet s kolegy z ostatních evropských uhelných regionů, pro které Evropská komise připravila speciální platformu určenou pro vzájemnou komunikaci a také spolupráci s experty. Nejbližší jednání platformy se uskuteční zítra a pozítří v Bruselu.

Češi chtějí v Bruselu inspirovat programem pro rozvoj regionů zatížených těžbou uhlí

Regiony závislé na uhelném průmyslu potřebují zvláštní zacházení. Pomoci jim může sdílení zkušeností s přechodem na modernější ekonomiku i asistence s čerpáním prostředků. V ČR běží program zaměřený na tři zatížené kraje. Jak si po prvním roce ostrého fungování vede?

Nová krajina jako nový domov

Právě sdílení zkušeností může podle odborníků uhelným regionům pomoci. I proto se v letech 2016 a 2017 šestkrát sešla expertní skupina složená z představitelů státní správy a samosprávy, energetických firem, odborů, akademiků i zástupců občanské společnosti v České republice a Německu. Jedním z výsledků jejich setkávání je i zmíněná publikace.

„Na jedné straně jsme se shodli, že česká strana má pravděpodobně lépe propracovanou regulaci týkající se období, kdy přímo probíhá těžba,“ uvedl analytik think tanku Glopolis Vojtěch Kotecký, který se projektu zúčastnil.

V Česku je podle zkušeností z projektu lépe nastavena ochrana vlastnických práv nebo kontrola rekultivačních fondů. „Lepší se také zdá český model regulace těžby. V Německu rozhodují o budoucnosti těžby spíše v termínech – tedy do jaké doby se bude v daném místě těžit. Český model založený na množství uhlí, které je možno vytěžit, je lepší pro ochranu životního prostředí i pro těžební firmy, kterým dává větší flexibilitu,“ vysvětlil Kotecký.

Jak probudit uhelné regiony k novému životu: případ Ústeckého kraje

Ústecký kraj potřebuje dobré napojení na ekonomická centra i vzájemné propojení svých měst. Vedle infrastruktury je potřeba klást důraz na vzdělání, vytvoření příjemného životního prostředí a spolupráci se sousedy, zaznělo na debatě, kterou pořádal EURACTIV.cz.

V Německu se na druhé straně věnuje větší pozornost tomu, co se bude dít s uhelnými regiony poté, co těžba skončí. Za příklad dává Kotecký práci s krajinou.

„U nás se zdá, že jsme stále ještě nepřistoupili na to, že stará krajina, která v Podkrušnohoří stovky let vznikala, už se nevrátí. Máme tendenci uvažovat o tom místě jako o krajině, kterou na dílčích místech prošla těžba, a proto na těch dílčích místech potřebujeme udělat ‚záplaty‘. Nikoliv jako o novém krajinném celku, který je potřeba znovu vytvořit,“ řekl Kotecký.

V hrubých obrysech je podle něj německý model podobný tomu českému – na místech bývalé těžby se tvoří vodní díla, lesy nebo zemědělské plochy.

Německý systém se ale zakládá na dlouhodobém a pravidelně aktualizovaném plánování, které bere v úvahu možnosti pro využití krajiny lidmi i její ekologické funkce. Do detailů se prý proto promýšlí například konkrétní podoba nového lesa včetně cest, biokoridorů nebo mokřadů. Prostor také dostávají rekultivace blízké přírodě, které prospívají biodiverzitě.

Zároveň jsou do tohoto procesu vtaženy rozmanité místní organizace a občané. „Pokud mají například vzniknout propojená vodní díla, u kterých se počítá s vodní turistikou, jsou přizváni vodáci, kteří pomohou rozhodnout o tom, na kterých místech mají vzniknout propusti a zdymadla. Vše se tedy promýšlí do detailů,“ přiblížil analytik.