Tlak na Čínu a Rusko se spolu se summitem COP26 stupňuje. Jak si vedou v ochraně klimatu?

© EPA-EFE/ALEXEI NIKOLSKY / SPUTNIK / KREMLIN POOL MANDATORY CREDIT

Konference COP26 se musí obejít bez osobní účastni prezidentů Ruska a Číny. Signalizují tím neochotu bojovat s klimatickou změnou? A jak se jejich pozice k omezování produkce skleníkových plynů vyvíjela?

Ve skotském Glasgow odstartovala celosvětová konference OSN o změně klimatu, tzv. COP26. Světoví lídři na summitu hodnotí pokrok v otázkách ochrany klimatu od přijetí Pařížské dohody v roce 2015. Očekává se od nich také dohoda na zintenzivnění globálních opatření. Prezidenti Ruska a Číny, dvou klíčových emitentů CO2, však již avizovali, že se události osobně nezúčastní.

„Bohužel, (Vladimir) Putin do Glasgow nepoletí,“ avizoval mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov novinářům. Zároveň je však ujistil, že klimatická změna zůstává jednou ze čtyř nejdůležitějších priorit ruské zahraniční politiky. Čínský prezident Si Ťin-pching pro změnu přislíbil, že se ke COP26 připojí, ale pouze on-line.

Dlouhá cesta Ruska ke klimatické neutralitě

Postoj Ruska, čtvrtého největšího světového emitenta CO2, ke klimatické změně prošel za posední zhruba dva roky významnou evolucí. Rusko, kde čtvrtina obyvatelstva nevěří na klimatickou změnu vůbec a další čtvrtina si není jistá, tradičně nemělo žádnou, nebo jen velmi rezervovanou politiku omezování produkce CO2. Místo postupného upouštění od těžby uhlovodíků dokonce závislost ruské ekonomiky na ropě a zemním plynu během pandemie vzrostla o téměř 5 procent.

Evropané nevěří, že EU dosáhne do roku 2050 klimatické neutrality

Většina obyvatel EU nevěří, že se vládám podaří dosáhnout snížení emisí, které si stanovily do roku 2050. Ukázal to průzkum, který zveřejnila Evropská investiční banka.

Zásadní zvrat v ruské klimatické politice nepřinesla ani Pařížská dohoda, již Rusko ratifikovalo v roce 2019. Tzv. vnitrostátně stanovený příspěvek (Nationally Determined Contribution), ke kterému se v rámci dohody státy samy zavázaly, si Rusko nastavilo podle ekologů velmi neambiciózně; do roku 2030 by mělo snížit své emise na 70–75 procent úrovně z roku 1990. Zemi tak stačí držet se platné legislativy a cíle s největší pravděpodobností dosáhne. Stanovená úroveň Rusku navíc dokonce dovolí emise v nejbližších letech ještě navýšit. Důvodem je zejména stanovení roku 1990 jakožto srovnávacího kritéria. V zemi během 90. let došlo k masivnímu odprůmyslnění, a tedy i k snížení produkce skleníkových plynů.

„Ruský režim se nyní o klima opravdu nijak silně nezajímá,“ prohlásil Vasily Jablokov, hlavní expert na ruskou klimatickou a energetickou politiku z organizace Greenpeace. „Předtím k tomu (klimatickým změnám – pozn. red.) přistupovalo ignorováním a popíráním. Nyní zaujalo jakýsi postoj bolestivého přijetí reality,“ dodal.

Putin sám nezřídka klimatickou změnu zpochybňoval a ke snahám s ní bojovat se stavěl skepticky. Vládní představitelé zas označovali zvýšené ambice EU za „nesmyslné závody v číslech“. Za poslední více než rok však Kreml ve svých prohlášeních začal přiznávat rizika plynoucí z klimatické změny, která dnes Rusko ohrožují daleko více než ostatní země. Rekordní lesní požáry, záplavy, vlny veder a tání permafrostu zasahují nejen řídce osídlenou Sibiř a arktické regiony, ale také čím dál více průmyslová a ekonomická centra země. Tlak na Rusko zesílil v poslední době i zvnějšku. Apel zazněl například od britského premiéra Borise Johnsona, který vyzval Rusko k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050.

Klimatické ambice vyžadují oběti. Dodavatelé dílů do aut se obávají krachu

Na nové směrnice a nařízení, s nimiž přichází zatím ve formě návrhů Evropská komise, je možné nahlížet jako na určitou formu revoluce. Co se stane, budou‐li muset být všechna nová auta od roku 2035 bezemisní? A je to vůbec možné?

Putin v říjnu oznámil, že Rusko plánuje být klimaticky neutrální zemí do roku 2060. Většina zemí, jež si stanovila klimatickou neutralitu, včetně EU a USA, počítá s rokem 2050. Pro Rusko je však i rok 2060 ambiciózní cíl, jež vyžaduje minimální růst emisí (do roku 2030 maximálně o 0,6 procenta). I přesto, že je plán zatím pouze deklaratorní a nemá zcela konkrétní podobu, klimatičtí experti již poukazují na jeho problematičnost. Kritizují zejména způsob výpočtu pomocí míry absorpce CO2 (Pařížská dohoda pracuje s výpočty míry průmyslových emisí) a nerealistické předpoklady.

Podle Putina by se budoucí ruská energetická produkce měla zaměřit zejména na zemní plyn. Důraz na tento zdroj energie umocňují i ruské geopolitické zájmy ztělesněné mj. plynovody TurkStream a NordStream 2.

Dohoda Německa a USA o plynovodu Nord Stream 2 sklidila kritiku Ruska a Ukrajiny

Rusko a Ukrajina mají výhrady k dohodě, kterou spolu kvůli plynovodu Nord Stream 2 uzavřely Spojené státy a Německo. Kreml dnes uvedl, že nesouhlasí s některými prohlášeními v dohodě, a zdůraznil, že Rusko nikdy nepoužívalo energetiku jako nástroj politického tlaku.

Čínský uhelný problém

Stejně jako pro Rusko, i pro největšího světového emitenta CO2 Čínu platí, že ambicióznější kroky v boji proti klimatu jsou záležitostí posledních několika let. První čínské snahy snížit závislost na uhlí, které tvoří více než 60 procent čínského energetického mixu, se objevily již kolem roku 2010, kdy domácí problémy s dodávkami energií či extrémní smog donutily čínskou vládu pracovat s nízkouhlíkovými modely vývoje. Avšak až minulý rok prezident Si Ťin-pching v projevu v OSN oznámil záměr usilovat o klimatickou neutralitu do roku 2060 a dosáhnout vrcholu vypouštění emisí v roce 2030.

Mnoho expertů včetně Mezinárodní energetické agentury (IEA) považuje čínský plán klimatické neutrality za splnitelný, bude však třeba mnoho radikálních kroků, zejména úplné upuštění od uhlí do roku 2050.

„Čína má nástroje na to, aby dosáhla rychlé a čisté energetické transformace, jejímž výsledkem budou velké sociální i ekonomické výhody a také zvýšení globálních šancí omezit růst globálních teplot na 1,5 °C,“ prohlásil ředitel IEA Fatih Birol.

Fit for 55 zásadně změní českou ekonomiku. Fondy pokryjí část nákladů, ČR je však nesmí rozházet

Jaká je budoucnost výroby elektřiny v Česku? A kdo energetickou transformaci zaplatí? Bude drahá a bolestivá, zní od českých expertů.

Čína zatím zcela konkrétní plány nenastínila, a i proto se vyrojily pochybnosti, zda jsou cíle realistické. Pětiletý plán pro roky 2021 až 2025 stále pracuje převážně s fosilními palivy, nezmiňuje limity emisí a počítá dokonce s výstavbou několika desítek nových uhelných elektráren.

Nicméně určité snahy omezit produkci skleníkových plynů nalézt lze. Jedná se o rozvoj jaderné energie, podporu elektromobility a rovněž spuštění vlastního systému pro obchodování s emisními povolenkami (ETS), který Čína navrhla s pomocí EU. Systém zahájil fungování v červenci tohoto roku. Podle kritiků však ani on Číně nepomůže přiblížit se svým ambicím, neboť obsahuje mnoho nedostatků týkajících se nízké ceny povolenek a způsobu monitoringu emisí.

Podobně jako Rusko, i Čína se dostala před summitem pod tlak mezinárodní komunity. Jedním z čínských ústupků, který tomuto tlaku lze přisoudit, je čínský závazek z minulého měsíce nestavět a ani nefinancovat nové uhelné elektrárny v zahraničí. Zejména projekt Belt and Road Initiative (BRI, označován jako Nová hedvábná stezka) doposud fosilní projekty v rozvojových zemích podporoval, a podkopával tak globální klimatické snahy.

Podcast: Klimatická krize nelze vyřešit jen technologiemi, lidé musí zlepšit vztah s přírodou, říká odborník

Co je to oběhová ekonomika a jak může pomoci v ochraně životního prostředí? A proč klimatickou krizi nevyřeší jen nové čisté technologie? Poslechněte si podcast Evropa zblízka s Tomášem Hlavenkou, spoluzakladatelem společnosti ASHPA.

Sdílená kritika evropského uhlíkového cla

Rusko i Čína patří mezi hlasité kritiky tzv. uhlíkového cla (CBAM), připravovaného nástroje EU na další omezení produkce CO2. Clo by mělo být uvaleno na uhlíkově náročné produkty jako např. cement, železo, ocel, hliník, hnojiva apod. Samotné Rusko by mělo být nástrojem zasaženo nejvíce. Podle ruských představitelů mechanismus porušuje pravidla WTO. Podobně se vyjádřila i Čína, která jej označila za „unilaterální krok, který zatáhne problémy s klimatem do obchodních záležitostí, porušuje pravidla WTO a zpomalí ekonomický růst“.

Nicméně samotná Čína by podle odhadů měla být clem zasažena jen minimálně, clo totiž pokrývá jen zhruba 2 procenta čínského exportu do EU. Navíc ceny čínských výrobků by měly kvůli clu růst pomaleji než import z ostatních zemí do EU.

Přesunem do Asie firmy tlaku na snižování emisí neutečou, EU chystá uhlíkové clo

Evropské firmy musí plnit čím dál přísnější požadavky týkající se ochrany klimatu. Tlak na snižování emisí by je tak mohl přinutit k přesunu výroby např. do Asie, kde si s limity nemusí lámat hlavu. EU tomu chce zabránit uhlíkovým clem.

Ponechání manévrovacího prostoru

Přes lišící se kontext obou zemí lze v přístupu Číny i Ruska spatřit společné jmenovatele. Obě země se v posledních dvou letech vydaly na cestu boje s klimatickou změnou, avšak s akcelerací klimatické politiky v současné chvíli vyčkávají, jak se nízkouhlíková transformace projeví na ekonomikách ostatních aktérů, především EU. I přes deklarace uhlíkových neutralit do roku 2060 jsou čínské a ruské strategie záměrně nekonkrétní, či přímo neambiciózní. Závislost Ruska na těžbě fosilních paliv a Číny na jejich spalování tvoří v krátkodobém horizontu překážky, které klimatické politiky obou mocností brzdí a vzbuzují v mezinárodní komunitě pochyby o dosažitelnosti deklarovaných cílů.

Summit COP26 je nejen pro EU, ale i pro celou mezinárodní komunitu příležitost, jak na oba aktéry vystupňovat tlak a donutit je prozatím obecně deklarované cíle přetvořit na konkrétní ambiciózní kroky.