Návrh reformy společné zemědělské politiky po roce 2013, který tento týden představila Evropská komise, vyvolává nesouhlasné reakce na mnoha stranách. Materiál kritizují politici, svazy evropských zemědělců i neziskové organizace.
Z prvotních reakcí na návrh nařízení společné zemědělské politiky (SZP) se zdá, že jediným, koho Evropská komise potěšila, je evropský Svaz průmyslových spotřebitelů cukru (CIUS).
Jako první vyjádřily své námitky parlamentní frakce v Evropském parlamentu. Socialisté návrh kritizují jako příliš byrokratický a nespravedlivý z pohledu bohatších a chudších členských států, podle zelených je málo zelený a podle liberálů a konzervativců ohrožuje konkurenceschopnost farmářů.
Evropský parlament získal s Lisabonskou smlouvou nové pravomoci v oblasti zemědělství a poslanci budou nyní vůbec poprvé spolu s členskými státy rozhodovat o jeho budoucí podobě.
Přestože většina členských států se zatím k reformě evropského zemědělství otevřeně nevyjádřila, Francie a Velká Británie, země s diametrálně odlišným postojem k SZP, už daly najevo své výhrady. Zatímco podle Britů jsou reformy málo radikální, Francouzi kritizovali tzv. ozeleňování (greening), které je podle nich příliš komplikované a neodráží ekonomickou realitu.
Podle zemědělské lobby Copa-Cogeca návrh postrádá nástroje, kterými by bylo možné podpořit ziskovost a produktivitu v zemědělsko-potravinářském odvětví.
Návrh kritizují i neziskové organizace. K ukončení intenzivního využívání (a nadužívání) zemědělské půdy podle nich požadavky na ozeleňování stačit nebudou.
Greening
Podle návrhu Evropské komise má být 30 % přímých plateb podmíněno naplňováním tří požadavků:
- udržováním trvalých porostů,
- střídáním plodin na obdělávané půdě (střídání alespoň tří druhů plodin, kdy dva z nich musí zemědělec pěstovat alespoň na 5 % obdělávané plochy, a třetí na ploše ne větší než 70 %),
- udržováním alespoň 7 % zemědělské půdy v neobdělávaném stavu (jde např. o okraje polí, stromové porosty, půdu, která leží ladem, krajinotvorné prvky, biotopy nebo zalesněná území).
Neziskové organizace požadavek, podle kterého by zemědělec musel z ekologických důvodů 7 % půdy vyčlenit, uvítaly jako důležitý nástroj k ochraně biodiverzity. Ostatní ale namítají, že v dobách vysoké poptávky po potravinách a tlaku na pěstování energetických plodin, se jedná o „naprostý nesmysl“.
Přestože greening nemá být pro zemědělce povinný a za plnění jeho požadavků mu tudíž nehrozí (vyjma ztráty příslušné složky přímé platby) žádné sankce, mnozí se obávají, že pro farmáře bude znamenat jen další papírování.
Ekologická sdružení si zase stěžují, že navrhovaná rotace tří plodin není dostatečně přísná na to, aby ukončila intenzivní pěstování monokultur, které poškozuje půdu a vyžaduje velká množství hnojiv. Návrh podle nich nepovede ani k ukončení závislosti na dovozu krmné sójy a kukuřice ze zemí mimo EU.
Distribuce plateb
Širokou podporu si naopak získal návrh, podle nějž mají dotace dostávat pouze aktivně hospodařící zemědělci a ne ti, kteří systematicky žádnou zemědělskou činnost nevykonávají. Podobně velká skupina ale není spokojena s tím, jak návrh aktivního farmáře definuje. Podle materiálu má být totiž za takového zemědělce považován i ten, jehož příjmy z jiné než zemědělské činnosti tvoří 95 % jeho ročních příjmů.
Také stropování plateb pro velké farmy (maximální výše dotací na farmu má být podle návrhu Komise 300.000 eur) vzbuzuje rozporuplné reakce. Jako červený hadr na býka působí stropování zejména na české farmáře, podle kterých by krácení plateb velkým farmám ohrozilo jejich konkurenceschopnost. České ministerstvo zemědělství proto za zrušení stropů od loňska, kdy Komise zveřejnila první návrhy k SZP, vytrvale bojuje (např. EurActiv 18.3.2011).
Jiní ale stropování považují naopak za málo přísné. Nelíbí se jim, že od celkové částky lze odečíst část mezd a příspěvky na sociální zabezpečení. Nad strop 300.000 by se podle nich proto dostalo jen několik málo farem.
Spolufinancování prvního pilíře
Ekologická sdružení protestují také proti návrhu, který by umožnil státům s úrovní přímých plateb pod 90 % průměru EU, převést až 5 % prostředků z fondů na rozvoj venkova do prvního pilíře (první pilíř SZP představují přímé platby). Všechny členské státy by navíc mohly převést až 10 % z částky vyhrazené na přímé platby do obálky na rozvoj venkova (druhý pilíř SZP).
Zatímco platby z prvního pilíře mají být ze 100 % financované z evropského rozpočtu, platby na rozvoj venkova má spolufinancovat členský stát. Opatření, která bude možné z peněz na rozvoj venkova financovat, mají být stanovena na úrovni EU. Zčásti se má jednat o opatření na ochranu životního prostředí.
Zelené neziskovky proto návrh, který by státům s úrovní přímých plateb nižších než 90 % průměru EU umožňoval převést část peněz z druhého do prvního pilíře, kritizuje jako krok, který odsaje peníze určené původně na opatření spojená s ochranou životního prostředí.
Cukr
Návrh Komise počítá také s ukončením systému cukerných kvót a minimálních cen k 30. září roku 2015. Zároveň má dojít i ke snížení dovozních cel.
Proti návrhu se již vyslovil Evropský výbor výrobců cukru (CEFS). Vyhodnocení dopadů, kterým Evropská komise odůvodňuje zrušení kvót, obsahuje podle cukrovarů řadu nekonzistentních tvrzení. „Předpokládá například nárůst evropské produkce, zatímco výnosy a ceny cukrové řepy a cukru mají klesat,“ uvedl výbor.
Svaz průmyslových spotřebitelů cukru (CIUS) ale dokument přivítal. Povede podle nich k vyšší konkurenci na trhu a k odstranění problémů s dodávkami, kterým prý odvětví čelí.