Návrh na uhlíkovou daň odsunut na neurčito

Návrh na evropskou uhlíkovou daň se dostává do slepé uličky. Mezi členskými státy panují neshody, které zostřuje probíhající finanční krize.

Eurokomisař pro daně Algirdas Šemeta na středečním (23. června) setkání „evropské exekutivy“ navrhnul zdanit každou tunu emisí CO2 20 eury.

Komise ale návrh odložila na neurčito a Šemeta má za úkol zpracovat ekonomické důsledky navrhované daně.

Eurokomisaři se shodli, že aktualizované hodnocení účinku uhlíkové daně v době hospodářského útlumu je nezbytně nutné. Jinak se prý příprava zmíněného návrhu nemůže hnout z místa.

Pokud bude směrnice o zdanění energetických produktů a elektřiny časem novelizovaná, mohlo by to znamenat přesun zdanění z pracovní síly na uhlík. Tvůrci si od toho slibují, že by příjmy z daně mohly nahradit daňové výnosy z jiných nepřímých daní (např. DPH), které jsou v době hospodářské krize menší kvůli nízké poptávce.

Fakt, že Šemeta nedostal termín, dokdy má přepracované vyhodnocení účinku uhlíkové daně předložit, se dá chápat tak, že komisaři toto téma elegantně uložili k ledu do doby, než probíhající hospodářská krize odezní.

Šemetův předchůdce Lászlo Kovács také navrhoval zavést uhlíkovou daň, ale nikdy své plány nenavrhnul oficiálně. Oblast daní je citlivá a členské státy se v ní musejí shodnout jednomyslně. Komise se obává, že by to skončilo dlouholetým soubojem uvnitř unijních institucí.

Návrh má podporu severských zemí, jako je Finsko nebo Švédsko, které podobné daně zavedly na začátku 90. let. Velkým podporovatelem uhlíkové daně je Francie, která chtěla zavést národní uhlíkovou daň, ale ústavní soud tento legislativní návrh v prosinci loňského roku zamítl.

Německo a Polsko, které mají velmi silný uhelný a ocelářský průmysl, se ale bojí, že jejich ekonomiky případná uhlíková daň neúměrně zatíží. Velká Británie a Irsko odmítají jakékoli povinné daně, které by zavedl Brusel.