Klimatických uprchlíků přibývá, nárok na ochranu ale nemají

© Shutterstock

S klimatickými změnami a důrazem na životní prostředí přichází i nový pojem klimatický uprchlík. Podle odhadů OSN jich bude do roku 2050 na 200 milionů. Nárok na ochranu ale nemají. Státy se nejdříve musejí shodnout na nové mezinárodní smlouvě. 

Počty migrantů v posledních letech celosvětově stále rostou. Zatímco v roce 2000 opustilo své domovy kolem 173 milionů lidí, o deset let později tak učinilo 220 milionů a v roce 2017 dokonce 258 milionů osob. A tyto čísla budou i nadále růst.

Důvody masové migrace jsou různé, ať už jde o válečné konflikty, politické perzekuce či špatnou ekonomickou situaci v zemi.

Na jednu příčinu se ale stále zapomíná – přírodní katastrofy a klimatické změny. Od roku 2008 svůj domov z důvodu stále častějších povodní, zemětřesení či sucha opustí každý rok v průměru přes 26 milionů osob.

A s pokračující změnou klimatu budou počty tzv. klimatických uprchlíků (climate refugees) neustále stoupat. Největším problémem do budoucna má být zvyšující se hladina moří, desertifikace a extrémní změny počasí.

Je sice pravdou, že většina z nich jsou zatím tzv. vnitřně vysídlené osoby (internally displaced person, IDPs), tedy lidé, kteří sice nuceně opouštějí své domovy, ale nepřekračují hranice svých států. Ne každá země ale v budoucnu bude schopna takové přesuny obyvatel zvládnout. A navíc čím ničivější a rozsáhlejší katastrofy a změny klimatu budou, tím dále budou klimatičtí uprchlíci nuceni odcházet. Státní hranice v takovém případě nebudou hrát roli.

Životní prostředí „hlavním bojištěm“ v EP? Přes výbor ENVI jde třetina agendy

Evropský parlament jako celek prosazuje aktivnější boj za zmírnění dopadů klimatických změn. Oporu pro své plány může nalézt také u nové předsedkyně Komise, která téma zařadila mezi své priority. Ozývají se však také hlasy, které s nasazeným ambiciózním kurzem nesouhlasí.

Ochrany se nedovolá 200 milionů lidí, varuje OSN

Odborníci na migraci proto v poslední době bijí na poplach. Důvodem je, že doposud neexistuje žádná legální definice klimatického uprchlíka.

Rozdíl mezi migrantem a uprchlíkem zakotvila už Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Pokud někdo splní definici uprchlíka, automaticky získává určitá práva a jeho postavení se řídí (na rozdíl od migranta, o jehož osudu rozhodují národní státy a jehož odchod ze země je dobrovolný), mezinárodním právem.

Zjednodušeně řečeno, uprchlíka nemůže žádný stát odmítnout a musí mu poskytnout ochranu.

Problémem ale je, že přírodní katastrofy a změny klimatu nespadají mezi důvody stanovené Úmluvou z roku 1951. Ta hovoří jen o politickém pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo kvůli politickému názoru. Člověk prchající ze země z důvodu přírodních katastrof a změn klimatu se ochrany nedovolá.

Několik příkladů za všechny. V Bangladéši přichází každoročně o svůj domov z důvodu eroze břehů řek na 200 tisíc lidí. To ale podle mezinárodního práva není dostatečný důvod pro poskytnutí azylu v jiné zemi. Stejně tak se postavení uprchlíka nedovolá občan ohrožených ostrovů Karibati, Nauru nebo Tuvalu, které v poslední dekádě opustilo už 10 % obyvatel.

Nejohroženější je v tomto ohledu podle posledních průzkumů Čad, který má přitom jednu z nejrychleji rostoucích populací na světě. A podobně na tom jsou i další středoafrické země či státy v jižní a jihovýchodní Asii.

Z těchto důvodů mnozí experti volají po rychlém přijetí mezinárodně uznávané právní definice klimatického uprchlíka se všemi právy a povinnostmi, které k tomu náleží. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) totiž odhaduje, že do roku 2050 bude takových uprchlíků 200 milionů.

Udržitelnější přístup k půdě a potravinám přispěje k záchraně planety, radí nová klimatická zpráva IPCC

Půda je pod stále větším tlakem vlivem globálních klimatických změn, nevhodnými způsoby zemědělství a lesnictví nebo plýtváním potravinami. Nová zpráva IPCC proto radí, jak zmírnit vliv člověka na krajinu. Svůj podíl mohou hrát i evropské zemědělské dotace.

Najít mezinárodní shodu bude složité

Přijetí takové mezinárodní úmluvy ale nebude tak snadné jako v poválečných letech.

Jednak prozatím nelze najít shodu na tom, zda vůbec v souvislosti se změnami přírodního prostředí a klimatu používat termín uprchlík, který je spojen právě s Úmluvou z 50. let.

Na druhou stranu pojem klimatický/environmentální migrant podle kritiků evokuje to, že daná osoba odchází ze své domoviny dobrovolně, což není pravda. Kompromisně se zatím jeví podivný termín environmentálně/klimaticky vysídlená osoba (environmentally/climate displaced person).

Důležitější je ale obsah takového pojmu, tedy definice, práva a povinnosti. V 80. letech se objevil návrh, že „klimatickým uprchlíkem je osoba, která byla nucena opustit své tradiční prostředí, dočasně či permanentně, a to z důvodu významného narušení přírodního prostředí (ať už způsobeného přírodou nebo člověkem), které ohrožuje její existenci a/nebo ovlivňuje kvalitu jejího života“.

Tato definice je ale pouze pracovní a nemá žádné právní ukotvení. Stejně tak není jasné, jaká práva a povinnosti by takové osoby mohly mít. Problémem pak zůstává i to, jak a jestli vůbec prokazovat souvislost mezi klimatickou změnou a konkrétní přírodní katastrofou.

Pokud jde o Evropskou unii, na spojitost mezi rostoucí migrací a klimatickými změnami upozornil i předseda Komise Jean-Claude Juncker, a to ve svém projevu o stavu Unie v roce 2015.

Stejně tak mnoho rozvojových zemí žádá, aby unijní státy přiznávaly klimatickým migrantům status uprchlíků. To ale členské země odmítají.

Vzhledem k předpovídaným změnám klimatických podmínek a růstu populace na africkém a asijském kontinentu se ale pravděpodobně v příštích desetiletích masové klimatické migraci nevyhneme. A to zdaleka nejen v Evropě. Proto je na místě hledat mezinárodně-právní řešení dokud je ještě čas.