Klimatická změna je jako domino. Evropa teď potřebuje nástroje ke splnění svých úkolů, říká expert

Evropa je nejrychleji oteplujícím se kontinentem na světě. A její státy stále nekonají dost, aby se na proměňující svět plný turbulentních změn připravily. Taková zjištění shrnuje vůbec první zpráva o klimatických rizicích Evropské agentury pro životní prostředí.

Nové složení Evropské komise i Evropského parlamentu musí přidat ve snižování emisí a připravit se na častější výskyt extrémního počasí, apeloval evropský komisař pro klima Wopke Hoekstra. Ten 12. března za Komisi reagoval na vůbec první zprávu Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) o klimatických rizicích.

Zpráva identifikovala celkem 36 klimatických rizik, která by mohla mít dopad na celou Evropu. Z nich si celkem 21 vyžaduje výrazně více prevence a investic, než kolik jim státy EU doposud věnovaly.

Dokument zároveň varuje, že se Evropa na měnící se svět dostatečně nepřipravuje. Patří přitom k těm regionům, které dopady klimatické změny ohrožují nejvíce ze všech kontinentů – a řadu jejích projevů již v současné době zažívá. V uplynulých letech ji tak trápila nejen dlouhá sucha a extrémní horka, ale také rozsáhlé lesní požáry nebo záplavy.

„Evropa se otepluje nejrychleji ze všech kontinentů. Potřebuje se připravit na úplně jiné klima, než na jaké byla zvyklá několik posledních tisíciletí,“ popisuje Vojtěch Kotecký z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy (UK).

Zpráva tak podle něj ukazuje, že prvoplánová opatření, jako jsou hráze proti povodním nebo lepší zavlažovací zařízení, do budoucna jednoduše stačit nebudou. Půjde přitom spíše o transformaci celé společnosti – a potřebu rychlých a masivních investic – namísto dílčích opatření.

„Potřebujeme ekonomiku, města, obce a krajinu, která budou systematicky odolná vůči výkyvům klimatu. Nejenom bezprostřední opatření proti horku, suchu či povodním, ale například rozmanitější krajinu se sítí přírodních ekosystémů, mokřady zadržující vodu, města designovaná na horké podnebí,“ vysvětlil.

I proto zpráva apeluje například na větší ochranu ekosystémů a biodiverzity, kterou slibuje zajistit nařízení o obnově přírody (Nature Restoration Law). Jeho přijetí je však v současné době zaseklé.

Hůře na tom paradoxně jsou středoevropské a severoevropské země než jižní evropské státy. Ty sice dostanou větší zásah, ale jsou na suché a horké podnebí už zhruba zvyklé.

„My se teprve musíme naučit nový pohled na krajinu, města a každodenní život,“ popsal Kotecký.

Snadné přelévání problémů

Důležitou zprávou, kterou hodnocení přináší, je ale také varování před dominovým efektem klimatické změny, upozorňuje analytik Klimatýmu Asociace pro mezinárodní otázky Ondřej Kolínský.

„To si můžeme představit jako kaskádu negativních dopadů probíhajících napříč regiony i sektory,“ uvedl. Klimatická změna se tak zdaleka nepropisuje pouze do měnících se průměrných teplot nebo extrémních výkyvů počasí, ale promítá se také do ekonomiky i celé společnosti.

Příkladem mohou být extrémní povětrnostní události, jako jsou bouře nebo povodně. Ty poničí energetickou infrastrukturu nebo domovy lidí, což vede nejen k vysokým nákladům na opravy, ale také k dopadům na sociální stabilitu a zjednodušeně na fungování společnosti.

Že je o odolnosti vůči klimatu potřeba přemýšlet nejen jako o inženýrském a přírodovědeckém, ale také sociálním a makroekonomickém problému, souhlasí i Kotecký. A dodává, že se tato provázanost netýká výhradně regionu Evropy, ale doslova celého světa.

„Většinou máme sklon uvažovat o adaptaci naší vlastní krajiny a měst. Jenomže evropské ekonomiky jsou dodavatelskými řetězci, investicemi a financemi propojené s celým světem,“ vysvětluje.

Je proto důležité, aby se Evropa nezaměřovala pouze na vlastní připravenost na klimatickou změnu, ale aby brala v úvahu i všechny ostatní hráče. „V poslední době se hodně mluví o odolnosti dodavatelských řetězců, ale klimatická rizika na opačných koncích světa a jejich dopady na producenty jsou rozměr, který se přitom prozatím přehlíží. Což není jenom úkol pro stát, ale především pro privátní firmy,“ doplňuje Kotecký.

V nejlepším případě se Evropa oteplí „jen“ o tři stupně

Kromě varování ale zpráva přináší také v zásadě pozitivní zprávu: Evropská unie i její členské státy dosud dosáhly značného pokroku v pochopení klimatických rizik i v přípravě na ně.

Zásluhu na tom podle Koteckého má zejména společný postup zemí EU. Nebo méně nadneseně: motivují je legislativní závazky, které lídři států na evropské úrovni přijali. K takovým patří například Evropský klimatický zákon (European Climate Law).

Rezervy naopak zůstávají v těch opatřeních, která jsou lokální a bez jasného časového harmonogramu. Takovým je zejména budování lokálních adaptačních opatření, jako je pěstování druhově rozmanitých a odolnějších lesů nebo mokřadů, které pomáhají zadržovat vodu v krajině a bojovat tak se suchem.

Výstavba takových opatření je nutně lokální, státy se o ni starají „po vlastní ose“, a je proto sklon je odkládat, hodnotí Kotecký.

Jak tedy dál? Evropská komise – ve svém prohlášení, stejně jako ústy svého komisaře – vyzvala k akci a zopakovala důrazná varování zprávy.

„V nejlepším případě se Evropa bude muset naučit žít s klimatem o tři stupně teplejším,“ uvádí ve sdělení Komise. Slíbila zároveň, že bude usilovat o zlepšení koordinace mezi evropskými a vnitrostátními orgány, o lepší využívání dostupných nástrojů, od těch finančních až po technologické, jako je například satelitní monitoring, ale také o efektivnější plánování strukturálních politik států.

Komise ale nenabídla žádné nové legislativní návrhy, které by přinášely jasnou odpověď na apel autorů zprávy.

Klimatická opatření a konkurenceschopnost: Jedno bez druhého nejde

Ten totiž přichází ve velmi turbulentním období. Zatímco na východě Evropy již druhým rokem zuří válka, napříč evropskými státy se stále častěji ozývá volání po upuštění od přísných environmentálních standardů. A přestože se EU stala světovým tahounem dekarbonizace, nechala si ujet vlak v oblasti zelených technologií i budování moderního průmyslu.

Do popředí se tak, přinejmenším rétoricky, dostává konkurenceschopnost. Zpráva EEA proto podle Hoekstry nabízí rámování klimatickou odolností, která v sobě spojuje jednak ochranu klimatu a adaptaci na novou realitu, ale také schopnost společností transformovat celou ekonomiku.

„V příštím volebním období se musíme stejně a nejspíš více zaměřit na opatření v oblasti klimatu. Ale také více na spravedlivý přechod a konkurenceschopné prostředí,“ řekl Hoekstra.

Podle jeho slov tak priority reagují na poptávku ve společnosti, jak ji popsal nedávný průzkum Eurobarometru. Ten zjistil, že 77 procent Evropanů má ze změny klimatu velké obavy. A zároveň se velká část téže skupiny obává, co to bude znamenat pro jejich způsob života a pracovní místa.

„Není to jedno, nebo druhé. Je to skutečně kombinace. A v tom je ta náročnost,“ shrnul Hoekstra.

Hlavní úkoly jsme nastavili, teď je jen splnit

Jedním z kroků pro zatraktivnění evropského trhu by měl být paradoxně také cíl pro rok 2040, který Komise v únoru představila.

Od toho si slibuje zajištění lepší předvídatelnosti pro rozhodování investorů. Jak se ale ukazuje v praxi, velká část očekávaného snížení emisí závisí na zatím vyvíjených technologiích, což byznys – přinejmenším ten český – příliš neuklidňuje.

„Konkurenceschopnost bude v příštích desetiletích klíčovým cílem klimatické politiky,“ potvrzuje Kotecký. Evropa už podle něj v současné době nepotřebuje o mnoho více samotných klimatických opatření – musí se ale v jejich rámci naučit efektivně fungovat.

„Hlavní úkoly jsme nastavili a začali dělat. Teď potřebujeme hlavně industriální politiku, která tuto příležitost cílevědomě promění v konkrétní výsledky. Ta prozatím chybí. Vytvořili jsme obrovskou příležitost, ale nemáme nástroje, jak ji využít,“ zdůraznil.

Nenávidí krajní pravice klima? Problém je jinde

A to samé platí například pro oživování venkova. Velkou příležitostí jsou podle Koteckého větší investice do veřejné dopravy a dalších služeb, které budou kvůli snižování závislosti na fosilních palivech muset přijít. „Ale zatím jenom snižujeme emise a nevyužíváme příležitostí, jaké to přináší,“ podotýká.

Přestože se odmítání zelené politiky často dává do souvislosti také s nárůstem podpory krajní pravice, podle Koteckého spolu tato dvě témata přímo nesouvisí.

„Každý, kdo si myslí, že lidé na Šluknovsku nebo v kastilských vesnicích volí (Tomia) Okamuru či Vox kvůli elektromobilům a obnově remízků v polích, by měl na týden navštívit Šluknovsko nebo Kastilii a podívat se, jak se tam žije,“ uvedl.

„Příčinou úspěchu krajní pravice nejsou elektromobily nebo remízky, ale spektakulární neschopnost centristických stran řešit – a nejspíš i pochopit – problémy venkova a periférie,“ zdůrazňuje.