Klima: EU prý slib daný rozvojovým zemím splní

Zdroj: Evropská rada

Ministři financí začátkem týdne potvrdili, že svůj slib, který EU dala před dvěma roky v Kodani rozvojovým zemím, bude splněn. Na snižování emisí skleníkových plynů a opatření související s adaptacemi na změny klimatu má takto z Evropské unie v letech 2010-2012 putovat 7,2 miliardy eur.

„Navzdory výraznému hospodářskému poklesu a přísným fiskálním omezením se Evropě podařilo mobilizovat 2,34 miliard euro i v roce 2011,“ uvedla začátkem týdne komisařka pro klimatickou změnu Connie Hedegaard.

Toto číslo podle ní vypovídá o tom, že Evropa ctí svůj závazek, který dala méně vyspělým zemím světa. Těm na klimatické konferenci, která se odehrála v roce 2009 v Kodani, spolu s dalšími vyspělými zeměmi přislíbila, že během posledních tří let platnosti Kjótského protokolu (vyprší v roce 2012) přispěje na opatření spojená s bojem proti změnám klimatu a jejich důsledkům ročně částkou 30 miliard dolarů. Na Evropskou unii v této sumě připadá podíl ve výši 7,2 miliard euro.

Podle informací evropských institucí EU v roce 2010 rozvojovým zemím takto poslala 2,34 miliardy eur a v letošním roce přispěje stejnou částkou.

Neziskové organizace ale nadšení unijních institucí nesdílejí. Částku, kterou ministři v závěrech z pondělní Rady rozvojovým zemím přislíbili, podle nich z velké části netvoří nové zdroje. Ve většině případů státy prý jen na boj se změnami klimatu přesunuly peníze určené původně na jinou, dříve přislíbenou pomoci.

„Velká většina těch peněz vůbec není nových,“ řekla EurActivu Lies Craysnest, klimatická poradkyně neziskové organizace Oxfam.

„Naše zjištění naznačují, že z celkových 7,2 miliard eur je nová pouze částka v rozsahu 870 milionů až 1,4 miliard euro. Znamená to, že poměrně velká část nového finančního závazku pochází už z existujících rozpočtů na pomoc (rozvojovým zemím),“ uvedla Craysnet.

Klimatický fond

Částka 30 miliard v letech 2010-2012 představuje pouze první fázi, v níž vyspělé ekonomiky přispívají méně rozvinutým zemím na boj se změnami klimatu. Od roku 2013 má vzniknout mezinárodní klimatický fond, prostřednictvím nějž má do méně vyspělých zemí v letech 2013-2020 putovat ročně 100 miliard dolarů.

Základní obrysy fungování tohoto fondu vznikly na loňské konferenci v mexickém Cancúnu (EurActiv 14.12.2011). Další jednání ale budou následovat.

„Je třeba vytvořit infrastrukturu, která tento typ peněz bude spravovat, je třeba nastavit proces, ale především, všichni lidé musí mít možnost vidět, odkud peníze pocházejí,“ řekl EurActivu nejmenovaný vyjednavač.

Země rozvíjejícího se světa hájí názor, podle nějž by klimatický fond měly tvořit hlavně prostředky z veřejných rozpočtů.

„Soukromý sektor není schopen zajistit to, co nejchudší a nejzranitelnější země potřebují. To se týká zejména adaptací, neboť tam z neexistuje žádná motivace v podobě zisku,“ doplňuje Craysnet.

Podle poradkyně pro klima je strategie, která se spoléhá na to, že adaptace zafinancuje soukromý sektor, „velmi nebezpečná“ a „v důsledku tím utrpí chudé země“.

Oxfam proto společně s některými členskými státy EU, konkrétně s Francií nebo Německem, prosazuje zavedení uhlíkové daně, případně daně z finančních transakcí. Z jejich výnosů by se podle organizace dala financovat opatření pro boj se změnami klimatu a daň z uhlíku by zároveň přispívala ke snižování emisí CO2.

„Daň z finančních transakcí i uhlíková daň by byly velmi užitečné,“ říká Stephen Singer ze Světového fondu na ochranu přírody (WWF). Obě daně by podle něj pro daňové poplatníky neznamenaly velkou zátěž a navíc by se daly snáze využít k financování opatření souvisejících se změnami klimatu.

Rozvojové státy chtějí spravedlnost

Rozvojové státy v souvislosti s přijímáním závazků ke snižování emisí skleníkových plynů během klimatických rozhovorů argumentují tím, že není správné, aby od nich vyspělé státy, které za svou dnešní prosperitu vděčí spalování fosilních paliv, očekávaly, že budou emise CO2 snižovat srovnatelným způsobem.

Technická analýza, kterou si nechala zpracovat skupina zemí BASIC (Brazílie, Jihoafrická republika, Indie a Čína), předkládá návrh, podle nějž by rozvíjející se ekonomiky měly dostat možnost pokračovat ve vypouštění emisí skleníkových plynů, zatímco z vyspělých zemí by se stali „čistí pohlcovači“.

Organizace Climate Policy Initiative (CPI) mimo to nedávno publikovala zprávu, která naznačuje, že na podporu snižování emisí a adaptací na změny klimatu jde v rozvojových zemích už dnes přinejmenším 97 miliard dolarů ročně.

Drtivá většina této částky přitom pochází z doby před tím, než se státy v Kodani shodly na nových závazcích. Zpráva zároveň připouští, že samy rozvojové země k tomuto úsilí přispívají finančně jen malým dílem.

Ze zprávy CPI vyplývá, že díky těmto okolnostem se na blížící se klimatické konferenci v jihoafrickém Durbanu může stát z otázky, jestli vyspělé země skutečně uvolnily „nové“ či „dodatečné“ zdroje nebo pouze došlo k přesunu z jiných typů pomoci, velké téma.

„Jedním z největších problémů na úrovni EU je, že země nemají srovnatelnou pozici, a že na financování opatření související se změnami klimatu vynakládají v různých zemích různé částky,“ uvedla Craysnet.

„Sama Komise zkoumala, jak státy definují ‚dodatečné‘ zdroje a jasně jí vyšlo, že existuje 27 definicí,“ dodala.