Jednání o klimatu pokračují, ale ke snižování emisí chybí vůle

Zdroj: CreativeCommons.org.

Dosavadní sliby, jimiž vlády dávají najevo své odhodlání snížit emise skleníkových plynů k zastavení nebezpečného vývoje stačit nebudou, upozorňují vědci. Jejich vzkaz směřuje k vyjednavačům, kteří se dnes v Bonnu sejdou k přípravným jednáním před klimatickou konferencí v mexickém Cancúnu.

Dnes v Bonnu startuje schůzka, na níž zástupci zemí světa budou hledat společnou pozici k některým otázkám souvisejícím s budoucí klimatickou dohodou, která má po roce 2012 nahradit Kjótský protokol.

V Cancúnu proběhne v prosinci 2010 další kolo vrcholných jednání. Po krachu loňských kodaňských jednání, kdy se vyjednavačům nepodařilo dospět k právně závaznému textu, se letos s možným uzavřením závazné dohody raději ani nepočítá. Vyjednavači by měli hledat spíše odpověď na některé nedořešené otázky jako je například problematika odlesňování, adaptací na změny klimatu, financování redukčních a adaptačních opatření v rozvojových zemích v letech 2010 až 2013, nebo způsobu sledování a ověřování objemu vypouštěných emisí.

Cambridgeská univerzita dnes zveřejní výsledky nejnovější studie, na níž se v rámci sítě Climate Strategies podíleli vědci z celého světa. Redukční sliby, které obsahuje právně nezávazná Kodaňská dohoda, podle studie k žádoucímu snížení emisí nepovedou.

„Mezi sliby světových politiků, že sníží emise do roku 2050 tak, aby teplota nevzrostla více než o 2°C, a komparativně nižšími cíli pro rok 2020, je jasný rozpor. Jediná možnost, jak se to dá srovnat, je, že příští generace budou po roce 2020 muset své emise každoročně silně omezit,“ říká Murray Ward, hlavní autor studie.

Sliby vlád jsou podle vědců problematické v několika ohledech. Vlády počítají s různými referenčními roky, k nimž své cíle vztahují, a s různými skleníkovými plyny. Ve svých cílech pro rok 2020 navíc zpravidla vůbec nezohledňují vliv světové hospodářské krize.

„Prioritou pro nadcházející jednání UNFCCC by mělo být vytvoření společného rámce, který by umožnil národní emisní závazky řádně pochopit a porovnat. Ukázalo by se, jak vypadají celkové, přesné a reálné dopady těchto slibů, a umožnilo by to pokračovat v jednání na pevném základě,“ zdůrazňuje Ward.

Nebezpečné globální oteplení

Podobné výsledky nabízí i studie vědců z Ecofysu, Climate Analytics a z Postupimského Institutu pro výzkum dopadů klimatických změn (PIK). Ti odhadují, že i po započtení současných slibů se svět do roku 2100 oteplí o 3,5°C. Za maximální oteplení, které by nevedlo k nevratným změnám klimatu, se přitom obecně považují 2°C.

Koncentrace emisí oxidu uhličitého v ovzduší se podle jejich projekce zvýší do roku 2100 na 650 ppm (částic na milion), což je výrazně více než 350 ppm, po níž řada zemí volá.

Přestože zejména některé rozvojové státy slibují snížení výrazné snížení emisí (například Papua-Nová Guinea plánuje do roku 2030 snížit emise alespoň o 50 % a do roku 2050 chce být uhlíkově neutrální), nejistotu vyvolává situace ve Spojených státech, kde nedávno došlo k dalšímu odkladu přijetí klimatické legislativy. Osud Obamova cíle snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 17 % oproti roku 2005 tak zůstává viset ve vzduchu. Země je přitom druhým největším znečišťovatelem hned po Číně, která sama čelí kritice, že jsou její redukční cíle příliš mírné.

Vědci dále připomínají, že je třeba odstranit „skuliny“, které státům umožňují se reálnému plnění národních cílů vyhnout.

Jednou z nich jsou kjótské emisní povolenky, které postkomunistické země v čele s Ruskem získaly díky dramatické restrukturalizaci průmyslu spojené s uzavřením (nebo modernizací) nejšpinavějších provozů. Vyjednavači se obávají, že pokud by se tyto povolenky přenesly do dalšího období po skončení platnosti Kjótského protokolu, sníží se tím motivace k plnění redukčních cílů.

Ze studie vyplývá, že krachu průmyslové základny po rozpadu Sovětského svazu se chystá využít například Moldavsko. To se oficiálně zavazuje snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 25 % oproti roku 1990. Takový cíl by ale ve skutečnosti znamenal ztrojnásobení stávajících emisí, které jsou v současné době o 75 % nižší než v roce 1990. Emise by se zvýšily dokonce o více, než naznačuje nulová varianta (tj. varianta, podle níž nedojde k žádným změnám).

Dalším sporným tématem je otázka odlesňování, resp. jak se budou takové emise započítávat. „Nadcházející jednání v Bonnu se zaměří na možná pravidla výpočtu pro lesy ve vyspělých zemích. Tato pravidla budou mít významný dopad na míru odhodlání splnit redukční cíle a představují jednu ze ‚skulin‘ v systému,“ říká Michiel Schaeffer ze skupiny Climate Analytics.

Vědci vypočítali, že pokud by se odlesňování započítávalo podle návrhu, které podporují vyspělé země, snížil by se tím objem emisí oproti deklarovaným cílům zhruba o 5 %.

Podle nejnovější zprávy OSN o stavu klimatu z roku 2009 rostla v uplynulých třech dekádách teplota zemského povrchu a v nižších vrstvách troposféry rychleji než kdykoliv předtím. Zvyšují se zároveň všechny klimatické indikátory – teplota země, oceánů, vzduchu, ale i hladina světových moří. V historii záznamů bylo posledních deset let navíc jednoznačně nejteplejších.