Jak snížit plýtvání jídlem? Potraviny by mělo být možné darovat

© Pixabay.com

Pokud by bylo ve všech fázích potravinového řetězce snazší věnovat někomu potřebnému přebytečné jídlo, pomohlo by to snížit plýtvání. Diskutuje se také o tom, jestli je nutné vyznačovat minimální dobu trvanlivosti.

Členské země EU a europoslanci od konce loňského roku projednávají sadu opatření, která by měla pomoci k lepšímu využívání zdrojů potřebných pro rozvoj evropské ekonomiky.

Takzvaný balíček pro oběhové hospodářství se vedle řady jiných aspektů zaměřuje na boj proti plýtvání potravinami, kvůli kterému se v Unii podle Evropské komise každoročně ztratí jídlo za 143 miliard eur.

To má dopady na hospodářství, ale také na přírodu.

„Zbytečnou nadprodukcí ničíme půdní fond a vodní zdroje, a tak urychlujeme degradaci životního prostředí,“ říká český europoslanec Miroslav Poche, který v Evropském parlamentu spolupracuje na přípravě jedné ze směrnic zahrnutých do zmíněného balíčku – takzvané rámcové směrnici o odpadech.

Plýtvání ale není nezanedbatelné ani ze sociálního hlediska. Jídlo se totiž nedostane k lidem, kteří by ho potřebovali, ale nemohou si ho dovolit.

Podle navrženého balíčku by se mělo plýtvání potravinami v EU do roku 2030 snížit o polovinu.

„Preventivní opatření se přitom musí týkat celého řetězce, tedy spotřebitele, prodejců i produkce samotné, včetně ztrát po sklizních a podobně,“ říká Poche.

Nebojte se minimální trvanlivosti

Hodně mohou ovlivnit samotní spotřebitelé, protože míra plýtvání v domácnostech dosahuje téměř jedné čtvrtiny ze zakoupených potravin, upozorňuje manažerka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR pro cestovní ruch, sociální dialog a PR Irena Vlčková.

Z celkového pohledu stojí v Česku spotřebitelé asi za polovinou vyplýtvaného jídla, dodává Anna Strejcová z nevládní organizace Zachraň jídlo, která se na toto téma dlouhodobě zaměřuje.

Nevládka poskytuje třeba tipy, jak doma s jídlem nakládat co nejúsporněji. Podobných seznamů existuje více a jeden sestavila i Evropská komise.

Strejcová: „Široká dostupnost jídla vede k tomu, že ho přestáváme chápat jako něco, s čím je potřeba šetřit.“

Kromě toho chce Komise například posoudit, jak by se dalo v potravinářském odvětví lépe pracovat s označováním data spotřeby a jak zlepšit jeho chápání ze strany spotřebitelů.

Je totiž rozdíl v označení data spotřeby, které zákazník najde na výrobcích podléhajících rychlé zkáze, a minimální trvanlivostí uvedenou na potravinách, které vydrží výrazně déle. Podle některých názorů by se přitom některé z těchto výrobků mohly prodávat i bez takového označení.

„U některých potravin se uvádění data minimální trvanlivosti již z platné legislativy nevyžaduje. Jedná se například o ovoce a zeleninu, vína, tvrdý alkohol, ocel, sůl a podobně,“ vysvětluje ředitelka Potravinářské komory ČR pro marketing a komunikaci Dana Večeřová.

U dalších kategorií potravin je to podle ní otázka k diskuzi. „Zároveň je ale potřeba vzdělávat spotřebitele. Naučit ho, že potraviny po uplynutí doby minimální trvanlivosti zpravidla konzumovat lze, ale nemůže očekávat, že budou mít stále stejné senzorické a výživové vlastnosti,“ dodává.

průzkumu Eurobarometru z loňského září se spotřebitelů ptali, jestli by kupovali rýži, těstoviny, kávu nebo čaj, které by nebyly označeny datem minimální trvanlivosti. Z tisíce dotázaných Čechů 53 % odpovědělo, že by jim taková informace chyběla.

Zatím je otázkou, zda se budou nějaké změny zavádět. Už dnes je však v tomto ohledu potřebná osvěta. „Důležitý je apel na rozvážný nákup potravin s takovou dobou spotřeby, v rámci které je každý z nás schopen zakoupenou potravinu zkonzumovat,“ říká Vlčková ze Svazu obchodu.

Asijská kuchyně

© Pixabay.com

Darovat jídlo

Nezbytné je podle ní vytvoření nízkoprahového systému, který umožní nespotřebované potraviny v rámci celého potravinového řetězce darovat.

To může snížit i plýtvání jídlem v restauracích a dalších podobných provozech.

„Pro restaurace a jiná zařízení prodávající hotová jídla vidím mnoho možných modelů, které leckde ve světě i v Evropě již fungují, jako jsou výprodeje na konci dne nebo darování jídla charitám,“ říká europoslanec Poche.

„To vše samozřejmě musí být v souladu s ochranou zdraví spotřebitele,“ dodává.

Podle Vlčkové by měla být základem řešení strukturální a finanční podpora národní sítě potravinových bank, které mají mnohaleté zkušenosti.

„Jsou však podfinancované, chybějí jim zaměstnanci, vhodné skladovací prostory – především ty zachlazené – a vhodné dopravní prostředky, které splňují požadavky pro přepravu potravin, tedy zachlazené dodávky,“ vysvětluje.

Vedle konkrétních opatření a rad je však patrně nutné změnit celkovou filozofii nahlížení na jídlo.

„Spotřebitelé v rozvinutých zemích si zvykli na možnost nakoupit kvalitní a levné potraviny kdykoli a kdekoli,“ říká Strejcová ze Zachraň jídlo.

„Tato široká dostupnost jídla vede k tomu, že ho přestáváme chápat jako něco, s čím je potřeba šetřit. Hustá síť velkoobchodů vede ke ztrátě zkušenosti spotřebitelů s produkcí vlastních potravin a tudíž uvědomění, co vše je zapotřebí k vypěstování jednoho pecnu chleba či ovoce,“ dodává.