Evropská strategie k vodíku: Velké ambice a spousta práce

© EPA

Vodík je podle Komise cestou k ekonomické obnově, modernizaci a dekarbonizaci. Cesta k jeho lepšímu využití ale bude obnášet značné množství investic a kvalitní spolupráci mezi EU, členskými státy a soukromým sektorem. V Česku je vodík využíván zatím pouze omezeně.

Ve středu (8. července) představila Evropská komise svou strategii k využití vodíku v boji s klimatickou změnou, která by měla napomoci evropským ekonomikám s přechodem k uhlíkové neutralitě. Spolu se strategií pro energetickou integraci tak navazuje na Evropskou zelenou dohodu a fond obnovy ve snaze propojit obnovu po současné ekonomické krizi způsobené koronavirem s přechodem k zelenější a modernější ekonomice.

„Navýšení využití a produkce čistého vodíku je klíčem k silné, konkurenceschopné a uhlíkově neutrální ekonomice. Vodíková strategie a příslušný investiční plán nejenže přinesou pracovní místa ve vodíkovém sektoru, ale posunou náš průmysl do dvacátého prvního století,“ uvedl na svém Twitteru eurokomisař Frans Timmermans, který je za přechod Evropské unie k zelené ekonomice zodpovědný.

V čem spočívá potenciál vodíku a co může jeho správné využití evropským státům přinést? S jakými kroky počítá evropská strategie, aby byl tento potenciál naplno využit? A jak se k využití vodíku staví členské státy?

Proč právě vodík?

Evropské komise uvádí řadu možných využití vodíku napříč sektory jako je průmysl, doprava nebo stavebnictví – a to buď jako surovinu, palivo nebo jako způsob uchování energie. Jelikož při jeho využití nedochází k vypouštění oxidu uhličitého, větší využití vodíku může napomoci dekarbonizaci evropských ekonomik. V současné době ale podle Komise vodík v evropském energetickém mixu figuruje pouze marginálně a ve většině případů navíc pouze v nečisté formě, kdy je získáván z fosilních paliv.

Vodík přitom podle Komise nabízí odpověď na mnoho palčivých otázek ve snaze dosáhnout zelené ekonomiky v Evropě do roku 2050. Jeho využití může například dobře doplňovat obnovitelné zdroje energie, které samy o sobě k dosažení uhlíkové neutrality nestačí. Vodík může zároveň nahradit fosilní paliva v ocelářství, chemickém průmyslu a podobných odvětvích, kde bude dekarbonizace jinak těžce dosahováno. Celkově Komise předpokládá, že správné využití čistého vodíku může vést ke snížení emisí až o 55 % do roku 2030.

Strategie neopomíjí ani možný přínos vodíku v ekonomické obnově po koronavirové krizi. Větší investice do vodíku mají podle Komise vést k ekonomickému růstu a tvorbě nových pracovních míst. Při kvalitním propojení s obnovitelnými zdroji energie a průmyslovým sektorem by využití vodíku mohlo přímo nebo nepřímo „zaměstnat až 1 milion lidí“. Podle odhadů by navíc vodík mohl do roku 2050 zastávat až 24 % celkové energetické spotřeby a vést k ročním ziskům v hodnotě až 630 miliard euro.

Vzhledem k možným přínosům je podle Komise nutné využití vodíku neopomenout. K tomu, aby ho mohlo být efektivně využíváno je ale zapotřebí „vysokých investic, správně nastaveného regulačního rámce, nových rozhodujících trhů, podpory výzkumu a inovací k zavádění klíčových technologií, velkokapacitní infrastruktury umožněné jednotným evropským trhem a spolupráce se třetími zeměmi.“ Jelikož jednotlivé členské státy nemohou samy dosáhnout všech dílčích cílů je nutné přistoupit ke koordinovanému přístupu. Ten podle Komise evropská vodíková strategie nabízí.

Vyrábět elektřinu může každý, stačí se zbavit byrokracie

Česká republika musí umožnit rozvoj tzv. komunitní energetiky. Vyplývá to z evropské legislativy, kterou v současné době převádí do českých zákonů. Jak si s tím ČR poradí? Podle expertů je klíčové odbourat stávající byrokratické překážky.

Harmonogram přechodu

Podle evropské strategie by k postupnému přechodu na vodík mělo dojít v rámci tří fází. Komise nicméně počítá s tím, že v různých sektorech a regionech bude zavádění vodíku postupovat v rozdílných rychlostech. V první fázi, která by měla trvat od letošního roku do roku 2024, si EU klade za cíl vybudovat minimálně 6 GW elektrolyzérů, ve kterých se čistý vodík vyrábí štěpením vody. To by mělo vést k produkci alespoň 1 milionu tun vodíku. V této fázi bude zároveň klíčové ustavit dobře fungující regulační rámec tak, aby na trzích začalo docházet ke stimulaci jak nabídky, tak poptávky.

S tím souvisí i založení Aliance pro čistý vodík, kterou Komise rovněž spustila 8. července. Ta by měla sloužit k zajištění investic do vodíku tím, že propojí zástupce průmyslu s těmi z národních vlád a evropských institucí, a zajistí tak lepší koordinaci pod záštitou společných cílů. Jak uvedla Komise v březnu tohoto roku, aliance by tak měla umožnit snazší identifikaci „technologických potřeb, příležitostí pro investice a regulačních překážek“. Očekává se, že do roku 2030 by mohlo díky alianci dojít k investicím v hodnotě až 430 miliard euro.

Možnost spolupráce v rámci aliance je otevřená hráčům z veřejného i soukromého sektoru, kteří jsou ochotni se „aktivně podílet na plnění cílů aliance“. Podle oficiálních informací bude možnost přihlásit se skrze online formulář spuštěna v nejbližší době.

Druhá a třetí fáze

Zatímco cílem první fáze je především zasadit se o dekarbonizaci vodíku, který je v současné době v evropské energetice využíván, ve fázi druhé, která poběží mezi léty 2025 a 2030 by se vodík měl stát „podstatnou součástí integrovaného evropského energetického systému“. Toho by mělo být dosaženo díky výstavbě minimálně 40 GW elektrolyzérů a produkci alespoň 10 milionů tun vodíku. Předpokládá se, že v této době by čistý vodík mohl začít cenově konkurovat vodíku tvořeným jinými způsoby.

V této fázi by se jednotlivé státy měly zasloužit o nové využití vodíku v sektorech jako je ocelářství nebo kamionová či vlaková a lodní přeprava, kde se neočekává přechod k vodíku pouze na základě tržních motivací. Vodík by měl od roku 2025 zároveň lépe doplňovat obnovitelné zdroje energie. To bude spočívat především v úsporách, které umožní přeměna přebytečné energie na vodík.

Kromě toho Komise očekává, že v tomto období dojde k rozvoji regionálních ekosystémů, tzv. vodíkových údolí, ve kterých bude výroba vodíku záviset na místní, decentralizované výrobě a poptávce. V těch by vodík mohl sloužit nejen k průmyslovému a dopravnímu využití, ale také například k vytápění obytných prostor. Naopak na celoevropské úrovní se počítá s růstem infrastruktury k tomu, aby mohl být vodík dodáván z velkoprodukčních oblastí do oblastí s vysokou poptávkou. Zásadní bude podle Komise také výstavba panevropské sítě vodíkových čerpacích stanic.

Na konci druhé fáze počítá strategie s existencí „plnohodnotného vodíkového ekosystému“. V následné třetí fázi, která započne v roce 2030 a potrvá až do roku 2050, by pak technologie založené na čistém vodíku měly být postupně ve velkém využity k dekarbonizaci všech problematických sektorů. Strategie uvádí, že k tomu bude zapotřebí „masivní navýšení“ výroby jak čistého vodíku, tak energie z obnovitelných zdrojů.

Udivuje mě, že Češi i přes veškerá rizika fandí jaderné energii, říká Rebecca Harmsová

Jádro nemůže konkurovat obnovitelným zdrojů energie, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz bývalá europoslankyně Rebecca Harmsová.

Postoj členských států

Evropská strategie mnohokrát opakuje, že žádný členský stát nemůže sám zvládnout efektivní přechod na vodík. Z ambicióznosti strategie je ale zároveň zřejmé, že bez aktivního zapojení států bude dosažení jejích cílů obtížné. Některé státy vyjádřily podporu většího zapojení vodíku v budoucnosti evropské energetiky již před vydáním strategie. Například skupina šesti zemí v čele s Německem, Francií a Nizozemskem ve společném prohlášení požadovala prvky, které se později ve strategii objevily, jako například konkrétní plán, ustavení evropského právního rámce nebo finanční podpora vývoje nových technologií.

Sama Komise uvádí, že většina členských států se k otázce vodíku staví pozitivně. Například vodíkovou iniciativu, neformální deklaraci poukazující na výhody vodíkových technologií z roku 2018, podepsaly kromě Švédska všechny členské státy Unie. Některé členské státy již zakomponovaly vodík do svých národních energetických plánů.

Navzdory podobnému pohledu na vodík jsou ale v jednotlivých státech značné rozdíly co se týče praktických kroků. Lídrem v zavádění vodíkových technologií je v současné době Německo, které nedávno odhalilo ambiciózní národní vodíkovou strategii. Ta počítá s investicemi v hodnotě 7 miliard euro na zvýšení kapacity země ve výrobě čistého vodíku na alespoň 5 GW do roku 2030. Podle ministra pro ekonomiku Petera Almaiera (CDU) se Německo touží v oblasti vodíkových technologií stát světovým vůdcem.

Český pohled na věc

V České republice se otázka vodíku točí zejména kolem možnosti využití v dopravě. V září minulého roku uvedl ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, že stát plánuje rozvoj vodíku v oblasti aktivně podpořit. „Podpora by měla směřovat do rozvoje infrastruktury na výrobu a čerpání vodíku i do samotného využití vozidel na vodíkové palivové články,“ uvedl tehdy ministr.

Navzdory tomu, že využití vodíku v dopravě bylo následně přidáno do aktualizované verze Národního akčního plánu čisté mobility, který vyšel letos v květnu, byl ale přechod na vodík v zemi doposud spíše pomalý. Přestože podle odhadů ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) by v zemi mohlo v roce 2030 jezdit mezi 60 a 90 tisíci vozidly na vodíkový pohon, v současné době nejezdí v Česku ani jedno. To souvisí s tím, že země stále nemá ani žádnou veřejnou čerpací stanici na vodík. Těch by v České republice mělo za pomoci evropských fondů vzniknout do roku 2023 šest až osm. Podle Petra Kaidla, tiskového mluvčí skupiny Unipetrol, která zatím plánuje postavit tři vodíkové stanice, by první mohla začít fungovat již letos.

Důležitým faktorem pro rozvoj vodíku v české dopravě jsou snahy japonské automobilky Toyota, která vyrábí vůz na vodíkový pohon Mirai. Zástupci firmy v lednu tohoto roku uvedli, že jakmile budou v zemi spuštěny čerpací stanice, Toyota dodá několik vodíkových vozů. Jejich uvedení do praxe ale doprovázejí obavy jednak z bezpečnosti vodíkových automobilů, ale především z jejich ceny. Ta se totiž pohybuje okolo 1,4 milionu korun.

Cesta k obnově ekonomiky vede podle Komise skrze obnovitelné zdroje. Jde Česko správnou cestou?

Restart ekonomiky po koronaviru je podle Evropské komise příležitostí, která může vést k zelenější budoucnosti. Důležitou roli by v tom mohly hrát obnovitelné zdroje energie. Na ty se ale v České republice zatím poněkud zapomíná.
Minulý týden Evropská komise odhalila svůj ambiciózní plán na …

Vodík nejen v dopravě

Přes svou dominantní pozici ale doprava není jedinou oblastí, ve které může v České republice vodík najít širší využití. Za zmínku stojí plány Moravskoslezského kraje navázat odklon od uhelné ekonomiky na přechod k vodíku. Vedení kraje by totiž rádo využilo příležitosti a vytvořilo z regionu první vodíkové údolí ve střední Evropě. To by podle hejtmana kraje Ivo Vondráka (ANO) mělo vést k tvorbě komplexního systému, který efektivně propojí výrobce se spotřebiteli.

„Vodíková mobilita je budoucnost. Nejen proto, že vodíkový pohon je čistý – z výfuku kape pouze voda, ale i samotná výroba tohoto paliva může být naprosto čistá. Zároveň vytvoříme nové, progresivní a inovativní průmyslové odvětví, kde najde práci spousta lidí a které pomůže kraji v budoucnu fungovat bez energetického spalování uhlí,“ uvedl Vondrák při příležitosti workshopu Hydrogen V4, který se odehrál loni na podzim.

Jak už server EURACTIV.cz upozornil, otázkou zůstává, zdali bude na financování ambiciózního projektu dostatek prostředků. Vzhledem k podobně vysokým ambicím evropské vodíkové strategie lze ale usoudit, že právě takové projekty měl Frans Timmermans na mysli, když řekl, že Evropa „potřebuje celkovou revizi současného energetického systému, který se nyní stává minulostí.“