Evropa vypouští do ovzduší víc skleníkových plynů, než říkají statistiky

Zdroj: WikimediaCommons.org, autor: Julius Silver.

Evropské chemičky vypouštějí do atmosféry větší objemy fluorovaných uhlovodíků (známých také jako F-plyny), než uvádějí. Vyplývá to ze zprávy Švédské federální laboratoře pro testování a vývoj materiálů (EMPA).

Evropa do ovzduší vypouští o 60-140 % větší objemy nebezpečného skleníkového plynu HFC-23, než říkají oficiální čísla. Píše se to ve studii, kterou EMPA uveřejnila v odborném časopise Geophysical Research Letters. Fluorované plyny se používají v chladících zařízeních, klimatizacích nebo při výrobě polymerových hmot jako je například Teflon.

Například Itálie vypouští do ovzduší desetkrát až dvacetkrát větší objemy HFC-23, než uvádí ve statistikách. Potenciál globálního oteplování (index, který pomáhá určit příspěvek konkrétního plynu ke globálnímu oteplování) HFC-23 je přitom 14.800krát větší, než potenciál CO2.

Více než dvojnásobné množství fluorovaných plynů vypouštějí do atmosféry také Nizozemsko a Velká Británie. Emise Francie a Německa podle studie odpovídají uváděným statistikám.

„Považujeme to za skandální,“ řekla Clare Perry, která zastupuje nevládní organizaci Environmental Investigations Agency, EurActivu.

V současné době neexistuje žádná právní úprava, která by výrobce nutila k omezování emisí plynu HFC-23. Země, které se v minulosti připojily ke Kjótskému protokolu, musí shromažďovat statistiky o svých emisích a informovat o nich OSN.

„Národní státy mají povinnost emise HFC-23 deklarovat. Jejich informace vycházejí z toho, co jim řeknou výrobci (chemikálií),“ řekl EurActivu Stefan Reimann z EMPA.

Pokud by Evropa měla k dispozici informace ověřené podobným způsobem, jako to nyní udělala EMPA, mohlo by jí to podle Reimanna pomoci i v mezinárodních jednáních ke klimatu.

„Jak můžeme po rozvojových zemích jako je Čína nebo Indie požadovat v rámci Kjótského protokolu správné informace o emisích, když si je není schopna zajistit ani Evropa?,“ říká.

Vědci data pro svou analýzu sbírali pomocí speciálního měřiče proudění prachových částic Medusa, který umožňuje vyhodnotit informace až o 50 halogenových uhlovodících a je schopen určit jejich původce. Měření probíhala na výzkumné stanici Jungfraujoch ležící v Bernských Alpách.

Vzhledem k tomu, že HFC-23 vzniká prakticky pouze při výrobě chladícího plynu HFC-22, „jsme schopni přesně určit jejich zdroj“, uvedl Reimann.

EMPA tak za zdroj vyšších italských emisí HFC-23 označila „jediného producenta HFC-22 na západ od Milána“. Je jím fabrika společnosti Solvay Solexis ve městě Spinetta Marengo.

Mluvčí belgické společnosti Solvay Erik de Leye EurActivu sdělil, že „švýcarskou publikaci firma četla a informace prošetřuje“.

Mluvčí potvrdil, že emise HFC-23 v italské továrně Solexisu vznikly, ale dodal, že se „obtížně“ posuzuje, zda došlo také k jejich uvolnění do atmosféry.

HFC-23 je plyn s obrovským potenciálem globálního oteplování a má navíc i mimořádně dlouhou životnost v atmosféře (tato doba se odhaduje na 270 let).

Komisařka pro klimatické změny Connie Hedegaard v lednu oznámila, že evropské průmyslové podniky nebudou v rámci evropského systému obchodování s emisemi CO2 (ETS) moci své investice do snižování emisí skleníkových plynů řešit nákupem kjótských kreditů vydávaných na likvidaci plynu HFC-23 (EurActiv 24.1.2011).

Z odhadů ekologického think-tanku Sandbag vyplynulo, že evropské podniky v letech 2008-2009 v 84 % případů v rozvojových zemích investovaly do nákupu emisních kreditů vydávaných v Číně a Indii projektům na likvidaci HFC-23 a kysličníku dusného. Podle kritiků systém motivoval čínské a indické firmy k umělé produkci HFC-23, neboť náklady na jeho likvidaci byly výrazně nižší než výnosy z prodeje kreditů.

Dánsko nedávno ostatní členské státy EU vyzvalo, aby offsety HFC-23 v neobchodovaných sektorech nepočítaly jako příspěvek k plnění národních klimatických cílů.

Pod iniciativu se zatím podepsalo 16 členských zemí EU. Například Itálie patří ale mezi země, které do podobných projektů hodně investovaly a na seznamu jí také nenajdeme.

Clare Perry z Environmental Investigations Agency uvedla, že by EU v rámci probíhající revize nařízení k F-plynům měla firmám uložit povinnou likvidaci veškerých emisí HFC-23.

„Pokud by každá evropská země každému výrobci ukládala likvidaci odpadních plynů HFC, a ti by dokázali, že k jejich likvidaci došlo, problém by to velmi jednoduše vyřešilo,“ uvedla.