EP chce zpřísnit cíle klimatické politiky. Členské státy jsou pozadu už teď

© Pixabay

Parlament by chtěl, aby EU v cílech klimatické politiky více dbala na Pařížskou dohodu. Nová studie ale zjistila, že pouze 16 ze 197 signatářů tohoto dokumentu má nakročeno ke splnění svých závazků. Není mezi nimi žádný stát z EU.

Europoslanci minulý týden vyjádřili svůj názor, že současné mezinárodní závazky v otázkách klimatu a předcházení dopadům globálního oteplování nedokáží omezit zvýšení teploty pouze o předem určené 2 stupně Celsia, ale že při pokračování v současném kurzu hrozí zvýšení až o 3,2 stupňů. Ani 2 stupně nejsou ovšem pro Parlament dostatečné a žádá bližší následování tzv. Pařížské dohody z roku 2015.

„[Europoslanci] si myslí, že potenciální dopad zvýšení globální teploty o 2 stupně Celsia by byl hluboký a pravděpodobně nezvratný, vyhnout se mu by ovšem podle nich bylo možné se změnou cílové hodnoty na 1,5 stupně,“ napsal Evropský parlament. Technologická řešení k dosažení této ambice jsou podle poslanců dostupná a cenově přijatelná. Všechny unijní politiky by podle nich měly být v těsném souladu s dlouhodobými cíli Pařížské dohody. K úpravě závazků pak kromě EU vyzvali také všechny další zúčastněné strany.

Parlament se zároveň vyjádřil k plánovanému snížení emisí skleníkových plynů o 45 % do roku 2030. Opět požaduje ambicióznější cíl, a to 55 %. Stejně tak by si přál více financí na klimatickou politiku v plánovaném unijním rozpočtu po roce 2020.

Snižování emisí díky lesům a půdě? Česko si vede dobře, na vítězství nad změnami klimatu to ale stačit nebude

Lesy přispívají k boji se změnami klimatu. V Evropě se jejich plocha stále rozšiřuje, a mohou tak pomáhat urychlovat snižování emisí skleníkových plynů. ČR vyrovnávání emisí jejich pohlcováním a ukládáním do půdy a lesů zvládá s přehledem, dostatečné to ale není. Na čem by mohla ještě zapracovat?

Málo ambiciózní

Jak napsal EURACTIV.com, podle v pondělí vydané studie si pouze malá skupinka signatářů Pařížské dohody, přesně 16 ze 197, stanovila národní akční klimatické plány s takovými ambicemi, aby dokázala splnit své slíbené závazky.

Patří mezi ně Alžírsko, Kanada, Kostarika, Etiopie, Guatemala, Indonésie, Japonsko, Makedonie, Malajsie, Černá Hora, Norsko, Papua-Nová Guinea, Peru, Samoa, Singapur a souostroví Tonga. Není mezi nimi tedy ani jeden z členských států Evropské unie.

Studie vydaná ve spolupráci několika odborných institutů a center poukázala, že implementace Pařížské dohody závisí na tom, jak jednotlivé země převedou své závazky do konkrétní národní legislativy a politik se specifickými a měřitelnými cíli. U drtivé většiny států odborníci upozornili na to, že jejich národní plány nejsou v souladu s jejich dříve slíbenými závazky. Existuje podle nich tedy pouze malá pravděpodobnost, že se těmto zemím podaří splnit vytyčené cíle dohody.

Analýza vznikla před klíčovou mezinárodní konferencí o otázkách klimatu COP24, která se v prosinci uskuteční v polských Katovicích.

Polsko a Česko: Jak „obnovit“ energetický mix?

Uhlí je pro Česko i Polsko hlavním energetickým pilířem. V Polsku stojí až za 80 % vyrobené elektřiny, v České republice je podíl uhlí na výrobním mixu dvakrát nižší díky dvěma jaderným elektrárnám.

Co je to Pařížská dohoda

Pařížská dohoda byla dojednána v roce 2015 jako snaha posílit celosvětový boj se změnami klimatu omezením emisí skleníkových plynů. Její první konkrétní cíl představuje udržet v tomto století nárůst průměrné světové teploty pod 2 stupně Celsia, a to v porovnání s dobou před průmyslovou revolucí, a zároveň se snažit snížit hodnotu až na hranici 1,5 stupně. Dále pak jde například o zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům souvisejícím se změnou klimatu a o posilování nízkoemisního rozvoje způsobem, který nijak neohrozí produkci potravin.

K dnešnímu dni má tato globální dohoda podepsaná v hlavním městě Francie již zmíněných 197 signatářů, z toho 181 z nich ji také ratifikovalo. Česká republika tak učinila jako poslední z unijních států v září 2017.

Značné kontroverze způsobil americký prezident Donald Trump, když v červnu 2017 oznámil, že Spojené státy od dohody odstupují. Důvodem údajně byla snaha zamezit potenciálnímu znevýhodnění americké ekonomiky. Například podle bývalého generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna tak Trump způsobil velké problémy celosvětovým snahám dostat změny klimatu pod kontrolu. USA patří společně s Čínou a Indií mezi největší producenty skleníkových plynů.

Tlak Parlamentu

Evropský parlament se tématu kvality ovzduší věnoval v nedávné době několikrát. Přísnější limity požadoval také u emisí nových automobilů vyrobených v EU. Původní návrh Evropské komise, aby nová auta vyrobená po roce 2030 vypouštěla o 30 % méně emisí oxidu uhličitého než v roce 2021, požaduje zvýšit o dalších 10 %. Rada EU se shodla na hodnotě 35 %, se kterou půjde do finálního vyjednávání. Konkrétně Česká republika prosazovala zachování nejnižší hranice z původního návrhu Komise.

Český přístup pro EURACTIV.cz nedávno okomentoval europoslanec Luděk Niedermayer (TOP09, EPP). „Nešťastné je, že agenda snižování CO2, a stejně tak problém kvality vzduchu, v Čechách nejsou brány vážně. I kdybych si nebyl stoprocentně jistý o míře toho ohrožení, dnes už jsou k dispozici technologie umožňující stopu CO2 snížit s relativně rozumnými náklady, tak mám snad odpovědnost tyto technologie začít využívat,“ podělil se o svůj pohled Niedermayer.

Země EU chtějí snížit emise CO2 u aut o 35 procent

Po celodenním dramatickém vyjednávání zástupců členských států o nových cílech pro snižování emisí oxidu uhličitého je rozhodnuto. Do rozhovorů s europarlamentem o konečné podobě legislativy vstupují s cílem snížit emise CO2 u aut o 35 procent.