Čína a Indie chtějí zelené technologie zdarma

Dvě největší rozvojové země – Čína a Indie krátce před zahájením klíčového klimatického summitu v Kodani požadují, aby došlo k liberalizaci patentové ochrany u nových technologií, které mohou přinést podstatné snížení emisí skleníkových plynů. Kritici ale argumentují tím, že bez patentů by nebylo ani nových vynálezů.

Myšlenka na liberalizaci patentové ochrany u zelených technologií tak, aby z nich mohly profitovat také rozvojové země, není vůbec nová. Chudší státy chtějí mít právo udělovat licence na výrobu produktů, které jsou chráněny patentovou ochranou. Problém samozřejmě spočívá v tom, že držitelé patentů by na poskytnutí těchto licencí na výrobu tratili, a proto také jak Spojené státy, tak Evropská unie vytrvale odmítají přijímání podobných opatření směřujících k oslabení ochrany duševního vlastnictví.

Argument rozvojového světa je samozřejmě jasný a logický: Ptá se, proč má platit za důsledky globálního oteplování, které způsobil západ. Není tedy vůbec divu, že se otázka tzv. „technologických transferů“, tedy toho, za jakých podmínek poskytnout chudým státům „zelené technologie“, stala ústředním bodem vyjednávání o klimatu těsně před kodaňským summitem.

Povinné udílení licencí na patentovou ochranou zatížené produkty bylo až dosud používáno pouze v případech nouze, a to hlavně ve farmacii. Například když thajská vláda umožnila místním výrobcům produkci léků proti viru HIV, což pomohlo stlačit jejich cenu hluboko pod tu nabízenou západními společnostmi – držiteli patentových práv.

Skupina 77 rozvojových států vedená Čínou by nyní stejný postup ráda uplatnila i v případě k přírodě šetrným zařízením. Nebude to však mít jednoduché: Silná evropská průmyslová lobby se svých výsad jen těžko vzdá bez boje.

Patenty, to jsou pracovní místa

Jak nedávno upozornila studie (v aj zde) patentům nakloněného think-tanku The Coalition for Innovation, Employment and Development (CIED), narušení ochrany duševního vlastnictví by znamenalo oslabení chuti investorů k vkládání peněz do vývoje „zelených“ technologií. Mohlo by tak dojít k ohrožení milionů nových pracovních míst. Podle CIED tak nevede cesta přes oslabování patentů, ale přes cílené finanční injekce z bohatých zemích do těch chudých, které by sloužily k nákupu vyspělých technologií.

Podle Michaela Taylora ze CIED tedy o jejich poskytování zdarma rozvojovým státům „nemůže být ani řeč“, protože bez jasného vymezení ochrany duševního vlastnictví by tyto technologie ani neměly šanci vzniknout. Oslabení patentů by pro Evropu přineslo problémy s nastartováním ekonomiky, vytvářením nových pracovních a ohrozilo by její pozici jedničky ve vývoji ekologicky šetrných zařízení, tvrdí Taylor a jedním dechem dodává, že svět by byl bez ochrany duševního vlastnictví „strašným místem k životu“.

Čína hraje prim

Taylor dále argumentuje tím, že řada běžnějších zařízení šetrných k životnímu prostředí stojí už nyní mimo patentovou ochranu. Navíc zpochybňuje, zda lze Čínu ještě stále počítat mezi rozvojové země – podle něj už patří „úplně do jiné kategorie“, než většina států Skupiny 77.

Právě Čína je zemí, na níž západ vyvíjí největší tlak směrem ke zlepšení ochrany duševního vlastnictví. Peking ale oponuje tím, že na tomto poli podniká „řadu konkrétních kroků“. Podle čínského velvyslance při EU Song Zhe, čínská vláda minulý rok spustila národní program boje za ochranu duševního vlastnictví, který má nejen bránit práva držitelů patentů, ale také podpořit rozvoj celé ekonomiky.

Podle Song Zhe je mimo jakoukoliv diskusi to, že rozvojové státy potřebují od těch vyspělých finanční a technologickou pomoc v boji proti klimatickým změnám. Západ tuto základní premisu sice nezpochybňuje, ovšem, jak ji konkrétně naplnit, zatím není zřejmé. Další šanci k vyjasnění postojů mezi Čínou a Unií nastane už příští týden – 30. listopadu na summitu v Nanjingu.