Česko neplní svou vlastní strategii ochrany klimatu

© Pixabay

Jen prázdná slova na papíře. Právě tak popisují analytici českou strategii ochrany klimatu, kterou vláda přijala v roce 2017. Ze čtyřiceti opatření se Česku zatím podařila splnit pouze čtyři.

Česko se na evropské úrovni zavázalo k postupnému snižování emisí skleníkových plynů. S plněním průběžných cílů mají zemi pomáhat strategické dokumenty. Tím stěžejním je Politika ochrany klimatu (POK) pro období 2017 až 2030, která obsahuje celkem čtyřicet opatření. Česko ale v jejich plnění nijak výrazně nepostupuje.

„Jak se jasně ukazuje, háček je v tom, že většina z opatření uvedených v POK se ve skutečnosti nenaplňuje vůbec nebo jen polovičatě, ministerstva se ke své odpovědnosti nehlásí a ty vůbec nejdůležitější nástroje vláda jednou provždy smetla ze stolu,“ píše tým expertů pod vedením Tomáše Jungwirtha v dokumentu, který má server EURACTIV.cz exkluzivně k dispozici.

„Těžko se pak lze divit tomu, že české emise skleníkových plynů zatvrzele odmítají klesnout, v suchých lesích se sází opět smrky a političtí představitelé se děsí možnosti navýšení evropských klimatických cílů,“ upozorňují odborníci v publikaci, za kterou stojí Centrum pro dopravu a energetiku (CDE).

Unie by měla do roku 2030 snížit emise o 60 procent, odhlasoval výbor Evropského parlamentu

Snižování emisí se opět dostává do čela unijní agendy. Poslanci výboru Evropského parlamentu chtějí snížit emise v EU o 60 procent. Evropská komise i členské státy jsou však mnohem opatrnější. 

Co se nepovedlo

Autoři ve své studii využili tzv. semaforové hodnocení. Červenou barvou označili celkem devět opatření, která Česko neplní vůbec, nebo pouze minimálně.

Do červené kategorie spadá uvalení tzv. uhlíkové daně. Ta by se týkala sektorů, které nejsou zahrnuty v evropském systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). POK sice tvrdí, že uhlíková daň může být klíčovým nástrojem pro naplnění klimatických cílů, vláda ji ale nakonec smetla ze stolu.

Další červenou si vysloužil plánovaný zákon o snižování závislosti na fosilních palivech. S tím měla přijít vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD), svůj závazek ale nesplnila a z přípravy tzv. antifosilního zákona nakonec sešlo.

Problém má Česko překvapivě i s národním akčním plánem jaderné energetiky. Jádro mělo podle původních plánů nahradit uhelné elektrárny a podílet se na celkové výrobě elektřiny z 50 procent. K tomu však zatím nedochází. „Ukazuje se, že zařazení rozvoje jaderné energetiky mezi nástroje politiky ochrany klimatu navzdory politickým preferencím nefunguje,“ píše se v dokumentu CDE.

Ministr průmyslu, obchodu a dopravy Karel Havlíček i premiér vlády Andrej Babiš sice tvrdí, že právě jádro pomůže Česku s plněním evropských klimatických cílů, realita tomu ale nenasvědčuje.

Analytici upozorňují, že čtyři stávající jaderné bloky elektrárny Dukovany s výkonem 2000 megawattů budou muset být v následujících letech odstaveny kvůli končící životnosti. Do toho budou postupně končit i uhelné elektrárny. Nový jaderný reaktor v Dukovanech s výkonem 1200 megawattů, jehož výstavba se nyní připravuje, by měl být spuštěn až kolem roku 2040. „Náhrada uhelných elektráren se tak konat nebude. Nebylo také splněno opatření pro posílení odpovědnosti za jadernou škodu,“ dodávají analytici.

Udivuje mě, že Češi i přes veškerá rizika fandí jaderné energii, říká Rebecca Harmsová

Jádro nemůže konkurovat obnovitelným zdrojů energie, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz bývalá europoslankyně Rebecca Harmsová.

Další problematické opatření spočívá v oblasti minimální účinnosti zdrojů, ve které nedošlo k očekávanému zlepšení, ale dokonce ke zhoršení. Provozovatelé starých uhelných elektráren podle analytiků již nemusí investovat při rekonstrukcích do zvyšování účinnosti a nejsou ani nijak penalizováni za výrobu s nízkou účinností.

Analytici pak poukazují na to, že sliby zbyly také z původně zamýšlených motivačních opatření pro úspory energie na straně spotřeby či z plánované úpravy silniční daně, která měla podpořit využívání alternativních pohonů v dopravě.

Výtky míří také k ministerstvu zemědělství, které nezvládlo slibovanou podporu zalesnění. Ministerstvo totiž dotuje výsadbu nevhodných a nepůvodních druhů stromů, upozorňuje dokument. K posunu nedošlo nejen v lesích, ale ani na polích. Zemědělci stále využívají minerální hnojiva na úkor těch statkových a půdě nadále chybí organická hmota, což vede k její degradaci.

Komise chce omezit používání pesticidů, hnojiv a antibiotik v zemědělství. Vláda a senátoři plán kritizují

Senátoři se shodli s vládou na kritice záměru Evropské komise, která chce kvůli zavedení udržitelného potravinového systému omezit v Evropě razantně používání hnojiv nebo léků pro zvířata.

POK také slibovala lepší zapojení českých subjektů do evropských projektů zaměřených na ochranu klimatu (programy Life či Horizon). Ani k tomu ale zatím nedošlo. Problém se týká také vyhodnocování sektorových strategií z hlediska snižování emisí. Přestože byla vytvořena metodika, rezorty ji v praxi nevyužívají.

Kromě výše uvedeného má Česko problém s plněním dalších 26 opatření, která analytici označili výstražnou oranžovou barvou. Týkají se zejména podpory obnovitelných zdrojů energie, energetických úspor či nákupu vozidel s alternativním pohonem. Velkých pokroků Česko nedosáhlo ani v oblasti ekologického zemědělství či odpadového hospodářství. Stát má ale stále šanci na nápravu, analyzovaná strategie POK se totiž věnuje období 2017 až 2030.

Zelená transformace dopravy: Evropa sází na elektromobilitu a vodík

Spravedlivá transformace, tedy přechod evropských zemí a jejich regionů k nízkouhlíkové ekonomice, se netýká jen uhelného sektoru. Zásadní změnou bude muset projít také doprava. Jaké výzvy před sektorem stojí?

Čtyři úspěchy

Na „semaforu“ opatření svítí kromě červených a oranžových barev také čtyři zelené body.

Prvním z nich je podpora bioplynových stanic. Jak podotýkají analytici, národní klimaticko-energetický plán sice předvídá snížení výroby elektřiny v bioplynových stanicích, naopak ale počítá s podstatným využitím bioplynu v dopravě a při výrobě tepla. „Očekává také jejich větší orientaci na spalování komunálního odpadu namísto cíleně pěstované biomasy,“ uvádí dokument.

Druhým splněným slibem je kontrola dodržování standardů dobrého zemědělského a environmentálního stavu. V hodnocení se píše, že systém kontrol je propracovaný a robustní, otázkou však zůstává jeho efektivnosti. „Kontrolováno je poměrně malé procento žádostí, kontrolní činnost je rozdělena mezi šest institucí, které ne vždy optimálně sdílí informace, a proto může představovat nadměrnou zátěž pro zemědělce. Většina sankcí je poměrně nízká.“

Snižte emise co nejdříve, odklad se nevyplatí, varuje německá studie

Snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent do roku 2030 je podle německé studie ekonomicky i technicky možné.

Podobně analytici hodnotí také vzdělávání v oblasti klimatu. K tomu dle grantových programů sice dochází, nelze ale přímo vyhodnotit, jakou mají projekty účinnost a zda mají správné zaměření.

Pochvalu si Česko vysloužilo za novelu zákona o podmínkách obchodování s emisemi skleníkových plynů, která měla zajistit financování mezinárodní ochrany klimatu z výnosů z dražeb emisních povolenek. Novela totiž úspěšně prošla legislativním procesem.