Tento článek je součástí Special reportu: Ohlédnutí za rokem 2020: Klima, brexit, právní stát a mnoho dalšího
Kromě koronavirové krize se letos výhoda členství v EU ukázala ještě v jiném světle, a to konkrétně v případu neoprávněného rozšíření těžby v hnědouhelném dole Turów na česko-německo-polském pohraničí. Případem se na podnět českých občanů začaly zabývat instituce EU. Jak celá kauza vznikla a jak postupuje dál?
Na počátku roku 2020 vydalo regionální ředitelství ochrany životního prostředí v polské Vratislavi kladné rozhodnutí v procesu posuzování dopadů na životní prostředí a změně územního plánu města Bogatyně, čímž otevřelo možnost rozšíření hnědouhelného dolu Turów až na dalších 24 let. Důl už dnes ohrožuje podzemní a povrchovou vodu v obcích na Liberecku. Místní rovněž trpí znečištěním ovzduší a hlukem z těžby uhlí.
Z toho důvodu byla sepsána petice, které se během třech měsíců podařilo sesbírat 13 tisíc podpisů, a v březnu byla předána Evropskému parlamentu (EP). Ten se ji dokonce rozhodl projednat ve zrychleném řízení. Zainteresované strany totiž mj. upozorňovaly na to, že Polsko v tomto případu porušuje národní i evropské předpisy. Čeští i jiní europoslanci zároveň sami vyzvali Evropskou komisi k prošetření případu. Ta s Polskem nejprve vedla dialog.
Jenže v březnu přišla koronavirová krize, která paralyzovala kromě jiného i program EP. V tu dobu navíc polské ministerstvo pro klima vydalo rozhodnutí o rozšíření dolu na minimálně šest let, a to měsíc před vypršením původního povolení. Učinilo tak navzdory kritice ze strany Česka. Skupina PGE, která důl i blízkou elektrárnu vlastní, sama plánuje využívat uhlí ještě déle.
Ve sporu se v průběhu roku angažovali i čeští poslanci Parlamentu ČR a aktivnější byla i ministerstva. Důvodem byla zejména nespolupráce polské strany. Zvažovalo se zejména podání podnětu ke Komisi a případně následná žaloba k Soudnímu dvoru EU. K tomu vyzívali i europoslanci.
Podnět k Evropské komisi zaslala česká ministerstva životního prostředí a zahraničí na konci září. Česko si stěžuje zejména na nedostatek informací ze strany Polska, nedostatečné konzultace a nerespektování stanovisek druhé strany, stejně jako na chybné postupy při povolování další těžby. ČR neusiluje podle slov ministra životního prostředí Richarda Brabce o zastavení těžby, ale spíše o minimalizaci jejích negativních vlivů.
Komise pak během tří měsíců posuzovala celý případ zevrubně. Umožnila rovněž oběma stranám se k celé kauze vyjádřit. Týden před Vánocemi pak unijní exekutiva vydala nezávazné stanovisko, kde uznala některé argumenty české strany na polské porušování unijních pravidel. Otevřela tak českým orgánům cestu k podání žaloby u unijního soudu.
Celý případ vrhá negativní světlo na jinak poměrně přátelské vztahy mezi Českem a Polskem. Český ministr zahraničí Tomáš Petříček v rozhovoru pro EURACTIV.cz poznamenal, že „doufá(m), že sousedské a diplomatické vztahy se přes to přenesou.“
Kauza zároveň ukazuje na to, že „Polsko nerespektuje opatření nutná k zastavení prohlubování klimatické změny.“ Hovořila o tom a o dalších podrobnostech celého případu Nikol Krejčová z české sekce organizace Greenpeace v rozhovoru pro redakci EURACTIV.
Jak nyní celý případ dopadne bude záležet na dalším postupu. Česká strana plánuje na počátku roku 2021 podat žalobu k Soudnímu dvoru EU. Ten by mohl nakonec celou těžbu pozastavit, podobně jako to učinil s neoprávněnou těžbou v polském chráněném Bělověžském pralese na podzim roku 2018.