Se změnami klimatu se musí bojovat „zespoda“. Co je to Pakt starostů a primátorů?

© Pixabay

Nejen evropským městům a obcím pomáhá v přípravě na klimatické změny a proměnu energetiky tzv. Pakt starostů a primátorů. V Česku o něj zatím příliš velký zájem není.

Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o Evropskou unii, slyšel o Zelené dohodě pro Evropu, která spatřila světlo světa v roce 2019. Tzv. Green Deal je zastřešující politika, která má evropskému kontinentu pomoct dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. O hlavních východiscích a závazcích tohoto komplexního plánu rozhodují především hlavy evropských institucí a členských států.

Zelená agenda je rozeseta mezi vládní rezorty. Pomohl by zmocněnec pro Green Deal?

ČR čeká náročná zelená transformace. Implementace Zelené dohody v praxi je ale rozeseta mezi jednotlivé vládní rezorty, což může podle expertů představovat problém. V odborných kruzích se začíná hovořit o novém koordinátorovi, který by měl zelenou agendu pod palcem.

Společný boj proti nežádoucím změnám klimatu ale probíhá i na nižších úrovních, a to už poměrně dlouhou dobu. Tzv. Pakt starostů a primátorů (Covenant of Mayors, CoM) je iniciativou měst, obcí a Evropské komise, která vznikla roce 2008. Jejím cílem je měnit chování lidí „zespoda“.

© Portál pro města a obce

Iniciativa s celým názvem Pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky s sebou nese označení „nejrozsáhlejší světová iniciativa v oblasti klimatu a energetiky měst a obcí“. Spojuje dohromady tisíce místních i regionálních samospráv, které se dobrovolně rozhodly implementovat na svém území cíle EU v oblasti klimatu a energetiky. Patří sem jak velká metropolitní města, tak malé vesničky.

Hlavní společnou vizí signatářů Paktu je do roku 2050 „urychlit dekarbonizaci svých území, posílit jejich schopnost přizpůsobit se nevyhnutelným dopadům změny klimatu a umožnit svým občanům přístup k bezpečné, udržitelné a cenově dostupné energii.“ Právě města a obce mají klíčovou úlohu při zmírňování dopadů změn klimatu, protože spotřebovávají většinu energie vyrobené v EU a vypouští také většinu emisí CO2. Pro orgány místní samosprávy je logicky jednodušší pomáhat měnit chování obyvatel v klimatických a energetických otázkách, protože k nim mají blíže.

„Nejenže tato iniciativa zavedla první progresivní, tzv. bottom-up přístup k opatření v oblasti klimatu a energetiky svého druhu, ale její úspěch rychle předčil očekávání. Iniciativa nyní sdružuje více než 7000 místních a regionálních orgánů v 57 zemích, a čerpá tak z výhod celosvětového hnutí mnoha zúčastněných stran a z technické a metodické podpory nabízené zapojenými kancelářemi,“ píše se na oficiálních stránkách CoM. Konkrétnější data hovoří o tom, že signatářů je více než 10 000, z nich přibližně 7500 splnilo všechny nutné podmínky členství.

V posledních letech se už nejedná pouze o evropský projekt. Od roku 2017 vznikají regionální kanceláře Paktu v Severní Americe, Latinské Americe a Karibiku, Číně a jihovýchodní Asii, Indii a Japonsku. „Iniciativa s názvem Globální pakt starostů a primátorů těží ze zkušeností získaných během posledních osmi let v Evropě i mimo ni a vychází z klíčových faktorů úspěchu původní iniciativy: z jejího bottom-up přístupu, z modelu spolupráce na více úrovních a z jejího rámce opatření založeného na kontextu,“ popisuje web.

Cílovou skupinou Paktu jsou municipality, které se dobrovolně zavážou ke dvěma hlavním bodům – snížení emisí CO2 nejméně o 40 % do roku 2030 a zvýšení odolnosti vůči dopadům změny klimatu. Dosáhnou toho pak mají například skrze úspory energie, zvyšování energetické účinnosti a využívání energie z obnovitelných zdrojů, a to zejména v oblasti budov, dopravy a veřejného osvětlení. V průběhu let se cíle i koncové roky měnily, stejně jako závazky, ke kterým se města a obce musí přihlásit. V současné době jsou tři: „V rámci evropského Paktu starostů a primátorů do roku 2030 se kromě opatření na zmírnění klimatických změn a přizpůsobení se jejich nepříznivým dopadům signatáři zavázali poskytnout všem přístup k bezpečné, udržitelné a cenově dostupné energii. V evropském kontextu to znamená přijmout opatření ke zmírnění energetické chudoby.“

K tomu všemu může municipalitám přispět evropské financování, ke kterému se jim skrze Pakt usnadní přístup. Samotná účast v iniciativě je zdarma, města a obce navíc získají možnost propagovat své aktivity na široké platformě, inspirovat se dobrou praxí ostatních a využít metodickou podporu kanceláře Paktu.

Kancelář Paktu je pověřená celkovou koordinací iniciativy, financuje ji Evropská komise, a spravuje ji konsorcium sítí zastupující orgány místní a regionální samosprávy. Důležitou roli hrají také tzv. koordinátoři Paktu, orgány z různých úrovní poskytující signatářům podporu (v Česku ministerstvo životního prostředí), stejně jako tzv. podpůrné struktury Paktu, což jsou evropské, státní a regionální sítě a sdružení orgánů místní samosprávy (v Česku Energetická agentura Zlínského kraje a Sdružení energetických manažerů měst a obcí SEMMO). Podporu projektu poskytují kromě Evropské komise také Evropský parlament, Výbor regionů nebo Evropská investiční banka. Všichni tito hráči zajišťují hladký chod iniciativy.

Co se týká novějšího vývoje, v lednu začal v rámci Paktu fungovat program, který se zaměřuje na vzájemné učení. Smyslem programu je, aby se města navzájem od sebe učila, inspirovala se a následně přijímala kroky k výzvám v oblasti klimatu a energie.

Na rozdíl od jiných iniciativ se nemá v případě Paktu starostů a primátorů jednat o pouhé přihlášení se ke společným myšlenkám nebo cílům, na které pak nebudou navazovat žádné konkrétní výsledky. Záměrem jsou skutečné kvantifikovatelné změny.

„Aby se jejich politický závazek realizoval prostřednictvím praktických opatření a projektů, signatáři Paktu se zavázali, že do dvou let od data rozhodnutí místní rady předloží akční plán pro udržitelnou energii a klima (SECAP), v němž představí klíčová opatření, která plánují uskutečnit,“ píše oficiální web. Takový plán má například obsahovat bilanci výchozích vypouštěných emisí, aby se tak daly sledovat důsledky zaváděných opatření. V Česku je na vytvoření těchto plánů možné čerpat dotace z Národního programu Životní prostředí, nejnovější výzva byla spuštěna letos v únoru.

Stejně tak musí municipality vypracovat tzv. adaptační strategii na dopady a rizika vyplývající ze změny klimatu. Ta může představovat buď samostatný dokument, nebo být začleněná do SECAP. Asistovat v této adaptaci pomáhala v minulosti městům a obcím další iniciativa, která vznikla v rámci Paktu v roce 2014, a to Mayors Adapt. Ta už ale, zdá se, nefunguje.

Klíčové je samozřejmě také sledovat postupný pokrok a plnění plánů jednotlivých municipalit. „Aby bylo možné vyhodnotit pokrok dosažený při plnění cílů, je signatář Paktu starostů a primátorů povinen předkládat každý druhý rok po přijetí akčního plánu prováděcí zprávu týkající se cílů zmírňování dopadu a přizpůsobení změnám klimatu. Každé čtyři roky se aktualizují emisní inventury, aby bylo možné monitorovat pokrok související se zmírňováním emisí a spotřebou energie,“ uvádí oficiální stránky Paktu.

V přehledné tabulce je pak možné sledovat, k jakým závazkům se obce či města přihlásily, kdy předložily akční plán, na jaké sektory se soustředí, nebo o kolik procent chtějí snížit emise.

© paktstarostuaprimatoru.eu

V České republice zatím není o Pakt příliš velký zájem, mezi signatáři se nachází celkem 21 českých municipalit, některé z nich svou aktivitu navíc pozastavily. V podobně velké Belgii je přitom signatářů 538. Také partnerské země z Visegrádské čtyřky jsou aktivnější, například v Maďarsku se zapojilo 217 měst nebo obcí.

„Počet signatářů v ČR je velmi malý,“ uznávalo v roce 2019 ministerstvo životního prostředí. Zlepšit situaci v tuzemsku se evidentně snaží Svaz měst a obcí ČR, který ke konci května společně právě s ministerstvem životního prostředí uspořádal webinář, jehož cílem bylo „seznámit české samosprávy s činností Paktu, s jeho přínosy pro zapojené obce a města a se způsobem, jakým se obce mohou stát součástí této platformy a jak členství mohou využít pro své aktivity v oblasti ochrany klimatu a energetických úspor.“

Průkopníkem bylo v České republice město Jeseník, které se jako jediné zapojilo už v roce 2010. O rok později pak následovaly Hlinsko a Ostrava. V dalších letech se připojily velká města, jako jsou Praha nebo Liberec, stejně jako v podstatě neznámé obce – Kněžice, Záhornice či Mezilesí.

Signatáři Paktu v České republice © paktstarostuaprimatoru.eu

Jen hrstka českých signatářů si už prošla všemi fázemi členství, mezi které patří politické rozhodnutí zapojit se, předložení akčního plánu a následně hodnocení jeho plnění. Řadí se k nim také Liberec, který k Paktu přistoupil v roce 2016 a akční plán předložil v roce 2018. Z tabulky je vidět, že severočeské město se vzhledem k roku svého zapojení muselo přihlásit ke všem třem výše zmíněným závazkům. Co se týká sektorů, Liberec se soustředí na veřejné osvětlení, lokální výrobu elektřiny, dopravu a různé typy rezidentních a jiných budov.

© paktstarostuaprimatoru.eu

Ze sledovaného pokroku toho zatím příliš vyčíst nejde. Je například vidět, že Liberec zatím splnil 8,5 % ze svých plánovaných projektů zaměřených na zařízení obecních budov.

© paktstarostuaprimatoru.eu

 
Například město Chrudim vstoupilo do Paktu starostů a primátorů v roce 2015, od roku 2017 má pak schválený Akční plán udržitelné energetiky a také zpracovanou základní inventuru emisí. „Aktuálně jsme do Bruselu odeslali druhou monitorovací zprávu. V současné době je nový plán propojen s adaptační strategií města Chrudim, smart řešeními a podobně. Probíhají také přípravné práce na předložení a schválení nového závazku do roku 2050 Zastupitelstvu města Chrudim,“ přiblížila současný stav Sylva Drašnarová z oddělení vnějších vztahů města. Co se týká konkrétních projektů, Chrudim se podle Drašnarové soustředí například na revitalizaci vodních toků, budování lesních tůní, výsadbu stromů, nákup elektromobilů pro městský úřad nebo budování fotovoltaiky na budovách patřících městu.

Úplně na začátku své cesty je zatím například Karviná. V dubnu letošního roku padlo rozhodnutí, že město do Paktu vstoupí. Netají se přitom tím, že tak činí kvůli získání dotace na zpracování akčního plánu. „Nezbytnou součástí žádosti o dotaci na zpracování SECAP je závazek města přistoupit do iniciativy Pakt starostů a primátorů,“ píše se v usnesení zastupitelstva.