Nejprve jsme mluvili a mluvili, teď máme datum konce těžby uhlí, říká člen německé uhelné komise

© Greenpeace

Německá uhelná komise rozhodla, že Německo by mělo do roku 2038 skoncovat s těžbou uhlí. Jedním z členů komise byl i ředitel německé pobočky Greenpeace Martin Kaiser, se kterým jsme hovořili o tom, jak uhelná komise dosáhla kompromisu a jak by se z německého příkladu mohla poučit Česká republika.

Rozhovor s Martinem Kaiserem vznikl u příležitosti desáté debaty ze série Prague Climate Talks, kterou začátkem září zorganizoval Institut pro evropskou politiku EUROPEUM ve spolupráci s pražskou kanceláří Heinrich-Böll-Stiftung.

Před rokem usedli u jednoho stolu zástupci německého průmyslu, odborů, uhelných regionů a neziskových organizací. Po více než šesti měsících přišla tzv. uhelná komise s konkrétními doporučeními ohledně konce těžby uhlí v Německu. Co bylo podle Vás největší výzvou půlročního jednání?  

Mluvili jsme, mluvili a mluvili. Nejprve jsme vedli opravdu dlouhé diskuse o pracovnících v uhelných regionech, jejich budoucnosti a regionálním rozvoji uhelných regionů. Diskuse byly časově velice náročné a stály nás mnoho sil. O klimatické změně, což byla původní motivace založení uhelné komise, jsme začali mluvit až na úplném konci.

Mohl byste stručně popsat průběh vyjednávání?

Na začátku jsme absolvovali spoustu rozhovorů s experty, abychom měli dostatečný odborný základ. Následně jsme začali pracovat na průběžné zprávě, která se soustředila na regionální rozvoj a novou perspektivu pro pracovníky z uhelných regionů. Poté jsme nashromáždili podklady k diskusi, které měly formu základních údajů – například kolik energie získáváme z uhlí a kolik z jaderných elektráren a obnovitelných zdrojů. Také jsme hovořili o nutnosti zohlednit tzv. carbon budget (bezpečný objem uhlíku, který ještě může být vypuštěn, aniž by se planeta oteplila o 1,5 nebo 2 stupně Celsia – pozn.red). Diskuse na téma konce uhlí v Německu se však reálně odehrála až v samém závěru vyjednávání.

Po všech těchto diskuzích se skoro všichni členové shodli na finální podobě dokumentu. Jak jste zvládli dosáhnout konsenzu?

V širším slova smyslu zde shoda byla od počátku, nicméně na samém konci, a dokonce ještě v předvečer odsouhlasení dokumentu, panoval mezi členy rozpor. Nemohli jsme se dohodnout na konkrétním datu, k němuž skončíme s uhlím. Environmentální neziskové organizace a zástupci regionů se domnívali, že s uhlím by se mělo skončit dříve než v roce 2038. Pokud bychom ale nenašli shodu, vláda by naše doporučení neimplementovala.

Německo už ví, kdy skončí s uhlím. V Česku se klíčová debata teprve rozebíhá

Navzdory existenci limitů těžby uhlí z 90. let zatím není v Česku jasné, kdy těžba a spalování skončí. Pomoci by v tom mohla po německé zkušenosti nově ustavená poradní uhelná komise. Své plány také vytváří kraj i města.

Lobbing proti implementaci bude minimální

Rozhodnutí uhelné komise je pro vládu i parlament nezávazné. Myslíte si, že nakonec dojde k implementaci vašich doporučení?

Uhelná komise byla složena tak, aby zahrnula všechny důležité zainteresované strany, kterých se konec uhlí týká. Ve výsledku jsme dosáhli konsensu, což pro vládu znamená, že lobbing proti implementaci bude minimální.

Co však považuji za nešťastné a nezodpovědné, je fakt, že necelých sedm měsíců od publikování našich doporučení vláda vydala návrh zákona, který reflektuje pouze uhlí černé, nikoli hnědé. Nyní zůstává otázkou, jak se vláda postaví k řešení celé záležitosti a jak vyplní podobné mezery.

Uhelná komise zveřejněním dokumentu splnila svůj cíl. Co s ní bude nyní? Ukončí svou činnost, nebo ji čeká ještě nějaká práce?

Formální poslání komise bylo naplněno, takže reálně komise zanikla. Co se však týče implementace jejích závěrů, členové komise jsou velice aktivní a tlačí na vládu, aby konec uhlí urychlila. Také se objevují neobvyklé koalice, například Greenpeace s dalšími neziskovými organizacemi a obchodními asociacemi žádají o navýšení instalace větrných elektráren.

Svou uhelnou komisi nedávno založila i ČR. Měl byste pro ni nějaká doporučení vyplývající z německých zkušeností?

Z německé uhelné komise a procesu její práce vyplývá hned několik ponaučení. V našem případě jsme se domnívali, že nejdříve musíme probrat témata regionálního rozvoje a perspektivu pracovníků uhelného průmyslu, než se začneme věnovat klimatické změně a útlumu uhlí. Já se však domnívám, že tak je to špatně. Musíte tyto skutečnosti diskutovat paralelně, abyste si co nejdříve uvědomili, že zemskou atmosféru nemůžete ošidit. A to je základ. Když si totiž budeme myslet, že atmosféru obejdeme, může to být velice nebezpečné. Další lekcí je, že důležitou roli v komisi mají její předsedové, kteří mohou moderovat diskuzi a snažit se přibližovat stanoviska rozdílně laděných skupin.

Do budoucna nám však zůstává celá řada věcí, které budeme muset vyřešit. Důležité je nastavit si referenční body, podle nichž budete schopni zhodnotit, jestli byste měli dělat více či méně a jak jste na tom celkově s implementací.

Jednou z lekcí je také způsob, jakým kompenzovat průmysl a zároveň minimalizovat náklady na kompenzace, protože jde o peníze daňových poplatníků. Mnohé elektrárny jsou staré a nepříliš efektivní, takže dává smysl je uzavřít. Než tedy investovat do efektivnějších způsobů spalování uhlí, je lepší eliminovat jeho používání. A tam přichází samozřejmě mocenský boj mezi jednotlivými aktéry. Musíte být opatrní a zvolit si, jestli raději investujete peníze do uhelných regionů a zajistíte jim tak prosperující budoucnost, nebo jestli peníze vložíte do kompenzací pro firmy. Je to výzva, kterou musíte mít na paměti.

Uhelné regiony se těší stále větší pozornosti. V budoucnu by mohly získat více financí

České uhelné regiony – Ústecký, Moravskoslezský a Karlovarský kraj – ekonomicky zaostávají za svými sousedy. Všímá si toho nejen česká vláda, ale i Evropská unie, a v budoucnu by se proto mohly oblasti těšit ze zvláštní finanční podpory.

A ještě poslední věc – pokud uvažujete o systému založeného na obnovitelných energiích, ale zároveň chcete mít jaderné elektrárny jako sekundární zdroj energie, vytváříte v podstatě konflikt. Obnovitelné zdroje fungují flexibilně v závislosti na slunci a větrné energii a potřebují systém, který je schopný rychle reagovat na změny počasí, ale u jaderné energie máte úplně jiný systém s velmi dlouhou reakční dobou, co se týče jejího vypnutí a zapnutí. Pokračovat dlouhodobě se dvěma úplně odlišnými systémy výroby energie nedává z ekonomického úhlu pohledu smysl. Jaderná energie, kromě extrémního rizika vysoké radiace, není dostatečně flexibilní na to, aby dlouhodobě fungovala paralelně s obnovitelnými zdroji.

V sousedství máme ještě jeden stát s uhelnými regiony, a sice Polsko. Mají v Polsku také uhelnou komisi jako v Německu nebo nyní i v České republice?

Neslyšel jsem o tom, že by Polsko založilo uhelnou komisi, ale kolegové mne informovali, že podstatná většina polské populace by do roku 2030 chtěla úplný útlum uhlí. Každý cítí, že se svět změnil – máme sucha, záplavy a mladší generace se ptají „Co to děláme?“. Očekávali jsme, že polská vláda v tomto bude taktéž podnikat nějaké akce, ale zatím není vidět žádný oficiální pokrok.