Ladislav Miko: Krach kodaňských jednání o klimatu si nikdo nepřipouští

Ladislav Miko

Podle ministra životního prostředí Ladislava Mika existuje na mezinárodní úrovni dostatečný tlak na dosažení nové dohody o boji proti klimatickým změnám, aby do prosincového summitu v Dánsku bylo dosaženo kompromisu. Miko dále kritizuje postoj některých kolegů ze současného kabinetu, kteří si neuvědomují, že biodiverzita neznamená pouze „ochranu kytiček a broučků“.

  • I když členské státy měly spoustu času, tedy osm let (do října 2007), na to, aby zajistily, že jejich existující průmyslové zařízení jsou plně v souladu s požadavky směrnice o integrované prevenci znečištění (IPPC), podle Komise získalo povolenky v uvedené lhůtě jen 50% z nich. Zlepšila se od té doby v tomto směru situace?

Ty nejnovější údaje nemám – nejsem přesně schopen říct, jak se ta situace změnila, ale myslím si, že pokrok byl poměrně pomalý, neboť když se poprvé přijímala směrnice IPPC, tak byla míněna tak, že nahradí řadu sektorových právních norem, avšak v mnoha zemích se stalo to, že IPPC pouze doplnila a nenahradila uvedené právní předpisy, což učinilo celý proces získávání povolení složitější, a ne jednodušší, jak bylo původně zamýšleno. Bylo totiž nutné získávat o další jedno povolení navíc – administrativní zatížení průmyslu se tedy zvýšilo, a to i v Česku.

  • Evropský parlament hlasoval o IPPC už v březnu a ve schválené verzi směrnice se objevil i velmi kontroverzní bod, a totiž takzvané „záchranné sítě“. Europoslancům se nelíbí, že odpovědné národní orgány při vydávání povolení často, zvlášť u velkých průmyslových provozů, přimhouří oči. To by podle europoslanců mělo skončit, a proto navrhují stanovení závazných maximálních emisních limitů (tzv. „záchranné sítě“ pro evropskou přírodu), které budou muset splnit i provozy s platným osvědčením o používaní nejlepších dostupných technologií (BAT). Většina států je ale stále striktně proti této myšlence. Myslíte si, že se nakonec najde kompromis?

Já jsem o tom přesvědčen, že se najde, protože je tu všeobecný zájem, aby se ta novela přijala. Bude to nicméně ještě těžká diskuse. Myslím si, že Švédové vycházeli z toho, že Parlament se to bude snažit zpřísnit – oni byli nejdříve na té „přísnější“ straně – ale tady viděli, že je třeba k tomu kompromisu (dohodnutému na Radě ministrů životního prostředí, pozn. red.) přistoupit trochu velkoryseji. Viděl bych to tak, že se tedy směrnice ještě malinko zpřísní, ale dohody se dočkáme.

  • A myslíte si, že argumenty europoslanců ohledně benevolentního přístupu některých států Unie jsou oprávněné?

Víte, já tohle neumím úplně přesně uchopit – vím, že ta situace je v různých státech Unie odlišná. V zemích, kde už jsou podniky na vysokém stupni vývoje mají zájem, aby i v ostatních státech podniky dodržovaly co nejvyšší standardy, a tedy měly stejné výchozí podmínky. Je v tomto směru opravdu velmi těžké srovnávat například situaci v Polsku a Bulharsku na straně jedné, a třeba v Německu na straně druhé, a proto se domnívám, že i ta jednání budou velmi složitá a jejich výsledek není vůbec jistý. Rozhovory tedy mohou skončit i výjimkami pro konkrétní země nebo zařízení, ale to je v současnosti opravdu těžké předvídat, protože ten problém je velmi komplexní.

  • Podle nedávné zprávy Komise o zavádění evropského akčního plánu pro biologickou rozmanitost se Evropská unie ani nepřiblížila svému cíli zastavit úbytek biodiverzity do roku 2010, což jste přiznal i vy na tiskové konferenci. Zpráva uvádí, že 50 % všech ohrožených druhů a až 80 % ohrožených typů lokalit má v Evropě nepříznivý stupeň ochrany. Osvědčilo se v této souvislosti zavádění oblastí Natura 2000?

Myslím si, že určitě ano, nicméně na druhou stranu je třeba si uvědomit, že zavádění oblastí Natura není jediným opatřením, které je třeba naplnit, avšak je naprostým základem. V podstatě vytváří jakousi bázi, na základě které se pak dají vytvářet ta další opatření a výsledný efekt je na tom závislý. Čili, neumím si představit, že by bylo možné úspěšně chránit evropskou přírodu bez Natury 2000. Ačkoliv byl akční plán pro biodiverzitu přijat už v roce 2006, jeho naplňování se stále nedaří. Výjimkou jsou právě oblasti Natura 2000 a je to dáno tím, že pro tuto záležitost byla schválena závazná legislativa, zatímco u ostatních je to často spíš otázkou dobré vůle, zda odpovědní činitelé vezmou biodiverzitu v potaz. Vidím jako velkou chybu, že si řada lidí, včetně mých kolegů z jiných ministerstev, stále myslí, že biodiverzita je něco, co rezortně spadá pouze pod životní prostředí a vůbec si neuvědomují, že funkční ekosystémy jsou základním předpokladem pro produkci potravin, dřeva nebo pro protipovodňové systémy. Je to tedy mezioborová věc – nejde o to pouze chránit kytičky nebo broučky.

  • Co si myslíte, že biodiverzitu nejvíce ohrožuje? Jak v této souvislosti vidíte například roli biopaliv?

Myslím si, že biopaliva jsou v určitém smyslu nebezpečná pro biodiverzitu, ale spíš mimo území Evropy. Tam jde spíš o to, že plochy, které se v současnosti používají k zemědělské produkci například v Brazílii se budou používat na pěstování plodin pro biopaliva – nicméně bude třeba také někde pěstovat potravinové plodiny. Co se týká biodiverzity, ta je ve státech jako Brazílie samozřejmě ohrožena kácením deštných pralesů. I u nás se nicméně může stát, že například nějaká pastvina důležitá z hlediska biodiverzity se začne intenzivně zemědělsky využívat, a to může být problém. Je vždy třeba hledat balancovaná řešení.

  • Pokud jde o klima, domníváte se, že se českému předsednictví podařilo připravit dobrý základ pro Švédy? Požadavky rozvojových států, co se redukce emisí CO2 týká, jsou stále mnohem vyšší než ty, na něž by západ byl ochoten přistoupit.

Já bych to rozdělil na dvě části. Z hlediska předsednictví jsme udělali všechno, co bylo v danou chvíli možné – lepší výsledek byl kvůli globální situaci nereálný. Ten pokrok je možná sice pomalejší, než bychom si přáli, nicméně vidíme, že Austrálie se pohnula ze svého původního stanoviska, Spojené státy se hýbou správným směrem… Dnes už se zdá, že jejich cíl do roku 2050 je srovnatelný s tím evropským, avšak jejich střednědobý cíl do roku 2020 je oproti Unii stále pozadu, protože oni berou jako bázi rok 2005, a ne 1990. V případě Japonska je ta absolutní hodnota příspěvku sice stále nižší, ale oni sami říkají, že se jedná pouze o domácí redukci emisí, k tomu tedy musíme připočítat i to, co se dá udělat v zahraničí. Myslím si, že vzhledem k tomu, že teď nás čeká jednání G8, diskuse v Radě za švédského předsednictví atd. je tu přítomen permanentní tlak a domnívám se, že nikdo ze světových lídrů si není ochoten připustit krach summitu v Kodani.

  • Jaký je hlavní důvod neúspěchu jednání o směrnici o půdě. Proslýchá se, že některé státy Unie se obávají, aby unijní legislativa nebyla méně kvalitní, než ta, jež mají k dispozici na národní úrovni…

Pokud to někdo takhle formuluje, tak je to falešná obava. Je to spíš tak, že v těch zemích, které tvoří blokující menšinu existuje obava, že ten jejich fungující systém by se musel nějak měnit, něco by se do něj muselo doplňovat, což by přineslo větší administrativní, a především finanční, zátěž. Ty finance souvisí především s tím, že v těchto státech, které jsou průmyslově rozvinuté, existuje velké množství kontaminované půdy. České předsednictví udělalo podle mě maximum v tom, aby těmto členským zemím vysvětlilo, že nová směrnice si neklade za cíl, aby ti, kdo půdy chrání, museli svůj systém měnit, ale aby ti, kdo tak nečiní, příslušné nástroje zavedli. Bohužel tohle zatím nebylo pochopeno, takže jsme nedosáhli politické shody.