Jestli něco chci po evropských volbách, tak právě rozšířit evropské uhlíkové clo na celou řadu produktů, jako je textil, izolační materiály či stavební materiály, říká v rozhovoru pro Euractiv.cz ministr životného prostředí Petr Hladík.
Petr Hladík (KDU-ČSL) působí jako ministr životního prostředí od března 2023. Je také místopředsedou KDU-ČSL a zastupitelem města Brna.
Evropská komise doporučila snížit do roku 2040 emise skleníkových plynů o 90 procent. Jsme jako ČR pro?
Je určitě dobře, aby mezi cílem pro rok 2030 a uhlíkovou neutralitou v roce 2050 byl ještě nějaký cíl. Chci ale, aby ten cíl byl pragmatický a dosažitelný.
Opakovaně jsem doporučoval Evropské komisi, aby nám ukázala všechny národní klimaticko-energetické plány (NKEP). Když si protáhnu křivku mezi rokem 2030 a 2050, tak se u každého státu dá spočítat i cíl pro rok 2040, a z toho následně ten cíl celoevropský. Tuto debatu teprve povedeme až po evropských volbách.
Znamená to, že Česko chce nejprve vědět, jaký je ten náš dílek v celoevropském cíli?
Já chci vědět, jestli je ten celounijní cíl dosažitelný s ohledem na jednotlivé cíle členských zemí. V našem NKEP pro Českou republiku to vychází někde přes 80 procent. Celá řada zemí je na tom ale jinak. Například Rakousko či severské státy toho cíle dosáhnou mnohem dřív, budou na 100 procentech už v roce 2040. My ale máme jinou strukturu, jsme průmyslový stát a chceme zůstat průmyslovým státem, který Evropě zaručí celou řadu technologií – od železa po tepelná čerpadla. Klimatická politika musí být spojena s politikou modernizace celé řady odvětví – průmyslu, energetiky nebo dopravy. Debata nemá být emocionální, má být reálná a takhle ji já vedu jak s belgickým předsednictvím, tak s Evropskou komisí, které tu českou pozici znají.
Komise vrátila český NKEP k úpravám, požadovala vysvětlení některých bodů, ale i navýšení ambic. Vidíte v českém plánu prostor k úpravě tímto směrem?
Musím říct, že jsme jako Česko byli obrovským způsobem pochváleni na pracovní úrovni. Teď probíhají konzultace. Jenom dva státy budou pro sedmadvacítku prezentovat svoje energetické plány, jedním z nich je Česká republika. Komise nás vybrala proto, že oceňuje naše plány v oblasti energetických úspor z pohledu přechodu na nové technologie a využívání Modernizačního fondu. V rychlosti jeho využívání jsme dokonce nejlepší v celé sedmadvacítce.
Zásadní bod byl, že jsme navrhli 30 procent v rámci kompromisu ohledně obnovitelných zdrojů. Oni (Komise – pozn. red.) říkají, že nám to vychází na 33 procent. Aktuálně jsme v diskusi s ministerstvem průmyslu a modelujeme scénář na 33 procent včetně toho, co by to znamenalo, jaký by to mělo dopad.
Pokud by se nám nepodařilo naše cíle a plány naplnit, co nám potom hrozí?
Není to o nějakém Bruselu a čísle, jinak přijde sankce. Je potřeba si za tím představit reálnou budoucnost české ekonomiky. Každý týden jsem na výjezdu, navštěvují firmy a kamkoliv přijedu, tak mi říkají, že potřebují hlavně zelenou energii. Některé firmy nakupují elektřinu ze Slovenska, protože má za sebou výrazně nižší uhlíkový mix než česká energetika.
Firmy přirozeně potřebují zelenou energii. Není to tedy o nějakém čísle v plánu. Pokud nedokážeme pragmaticky modernizovat český průmysl, energetiku a teplárenství, mohli bychom se jako Česká republika stát nekonkurenceschopnými, protože jiné průmyslové areály v jiných členských státech budou mít výhodu, což nechceme. Nechci, aby tu byla za patnáct let patnáctiprocentní nezaměstnanost, velmi nízká přidaná hodnota a nekonkurenceschopná výroba. Tohle je ta realita za všemi čísly a cíli – to je velmi pragmatická potřeba modernizace.
Ve větrné energetice se blýská na lepší časy
A proč tady v Česku nemáme zelené energie více? Kde jsou ty bariéry? V posledních měsících sice došlo k rozvoji solární energetiky, ale třeba větrná se nám stále moc nedaří.
Vláda Petra Fialy odšpuntovala a nastavila opravdu progresivní využívání fotovoltaiky. Slíbili jsme fotovoltaiku na 100 000 střechách do konce volebního období a už máme podpořeno více než 150 000 střech. Stejně tak jedeme v energetických úsporách. Jestli se mě na něco ptají kolegové ministři z různých zemí, tak říkají: „Pojďte nám vysvětlit, jak máte nastavené energetické úspory, jak to děláte s tou Novou zelenou úsporám.“
Přidat potřebujeme ve větru, proto pracujeme na akceleračních zónách a definujeme oblasti, kde se bude dát do roka získat povolení ke stavbě. Jsem rád, že se mění postoj české veřejnosti k větrné energii. Znám celou řadu starostů a různých spolků, které chtějí větrnou energii. Vypsali jsme výzvu na zakládání energetických komunit – a měla obrovský ohlas. Na náš video hovor se připojilo více než 10 procent všech starostů z ČR.
Není to tak, že musí být větrník za každou obcí. Budou ale nějaké oblasti, ve kterých větrníky budou stát. Děláme to velmi citlivě vzhledem k ochraně přírody, krajinnému rázu, migraci ptáků, potřebám české armády, koridorových staveb, liniových staveb nebo třeba leteckých tras. Zohledňujeme všechny aspekty. Myslím, že ve větrné energetice se blýská na lepší časy.
Druhým velkým potenciálem je biometan. Pokud bychom přestavěli všechny bioplynové stanice na biometanové, tak dokážeme pokrýt 10 procent spotřeby zemního plynu. Ta molekula biometanu a zemního plynu je úplně stejná, dá se pustit do soustavy. Připravujeme strategii, vláda ji do léta schválí.
A pak je tu ještě taková Popelka v podobě geotermální energie. Počítám s využitím geotermální energie, především té mělké do 400 metrů. Potenciál mělkého geotermálu je v ČR úplně stejný jako ve zbytku Evropy, především co se týče soustav zásobování teplem.
Pokud se ještě vrátím k větrníkům, tak na rychlejší povolovací procesy tlačí především evropská legislativa. Jaký tam vidíte časový horizont, kdy se začne v Česku stavět ve větším tempu?
Do půlky roku chceme mít napsaný zákon a kritéria. Když Pán Bůh dá a půjde to dobře, zákon bychom mohli mít od příštího roku. Zatím hledáme řešení na problém, jak to poté aplikovat do územních plánů. Řešení hledáme s Ministerstvem pro místí rozvoj a bohužel kolega (Ivan) Bartoš se k tomu zatím staví tak, že to nevidím na rychlý posun, a to je škoda.
Jaký tam je problém? Očekáváte, že se obce budou akceleračním zónám pro výstavbu větrníků bránit?
Nechceme jít proti obcím. Naopak je tu celá řada obcí, které chtějí ten potenciál využít. Jednoznačně zdůrazňuji, že to musí být pro obce výhodné. Jejich občané musí dostat levnější energii nebo třeba podíl, což dnes umožnují i energetická společenství.
Musíme rozšířit uhlíkové clo na další produkty
Říkal jste, že Česko i Evropa jsou motivované projít zelenou transformací. Zároveň ale slyšíme silné hlasy proti Green Dealu – ať už z řad průmyslu, nebo zemědělství. Jak tyto hlasy vnímáte?
Co se týče zemědělců, tak ti bojují především proti byrokracii a zbytečné administrativě. I mě ta byrokracie přicházející jak z Bruselu, tak z Prahy štve. Myslím, že bychom kvůli jednomu procentu šmejdů neměli trestat těch 99 procent slušných a schopných občanů a podnikatelů.
Druhá důležitá věc je, že my tu modernizaci opravdu potřebujeme. Každý, kdo si koupí novou ledničku, ví, že má třetinovou spotřebu oproti té 15 či 20 let staré lednici. Je to stejné v technologiích i průmyslu. Musíme se na to dívat jako na příležitost.
Zvláště se pak potřebujeme zaměřit na adaptaci. Klimatická změna je reálným faktem, naše prostředí se bude oteplovat, extrémní vlivy počasí budou častější a my se musíme adaptovat.
Jedním z opatření, které je součástí modernizace, je CBAM (mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, tzv. uhlíkové clo – pozn. red.). To znamená ochrana vnitřního trhu EU proti výrobkům a službám, které přicházejí z vnějšího trhu, kde nedělají žádná opatření, nevěnují se ochraně klimatu a nevěnují se modernizaci. Zatím je na tom CBAM seznamu málo produktů, je to například železo nebo cement, ale my to musíme rozšířit. Jestli něco chci po evropských volbách, tak právě rozšířit CBAM na celou řadu produktů, jako je textil, izolační materiály, stavební materiály. Uvnitř EU bychom měli mít stejná pravidla a vně EU musíme říkat: „Hele, tohle má čtyřikrát větší uhlíkovou stopu, jestli to chcete prodávat, tak zaplaťte a vyrovnejte to, co tady děláme my“. Jestli něco motivovalo Indii a další velké hráče včetně Jižní Ameriky k přijetí závazku na klimatické konferenci, tak to byl právě evropský CBAM.
Už jste obšlapával vody na evropské úrovni a zjišťoval, zda to vidí ostatní ministři podobně?
Není realistické něco takového přijmout před volbami, proto říkám, že by se to mělo řešit až po volbách. Diskuse se vedou. Druhým hlavním tématem po volbách je pro mě zásadní zjednodušení administrativy.
Jaká nálada mezi ministry momentálně panuje? Směřují některé diskuse i k oslabování Green Dealu, tedy Zelené dohody pro Evropu?
To nedokážu odhadnout. Myslím si, že je potřeba sledovat cíl, kterého chceme dosáhnout, ale zároveň je potřeba to dělat co nejúčinněji a hlavně s citlivým přístupem k sociálně slabším. Těch se to nesmí dotknout.
A je tedy oslabení Green Dealu reálně ve hře, na základě vašich dosavadních zkušeností?
V diskusích zaznívají dvě věci. První se týká administrativy, druhá pragmatičnosti. My jsme to říkali vždycky a myslím, že nyní je to pozice celé EU.
V minulosti jste říkal, že nemáte ten název „Green Deal“ rád. Proč? Myslíte si, že by se měla zelená politika přejmenovat?
Stal se z toho buzzword (populární slovo, které ale nemusí znamenat nic konkrétního – pozn. red.). Myslím, že ten pojem špatně odráží, o čem to celé je. Kdyby to byl „Deal for Future“ nebo „Deal for Life“ (Dohoda pro budoucnost nebo Dohoda pro život – pozn. red.), mnohem více by to odráželo ten cíl. Myslím, že je to hodně o impulsu modernizace všech sektorů, což opravdu potřebujeme. Nikdo už nechce nosit uhlí ze sklepa do kamen, to je minulost. Budoucnost je v tom, že mám aplikaci a řídím a monitoruji, jak vytápím, svítím, spotřebovávám nebo vyrábím energii. Posunout svět tímto směrem je logické a přirozené.
Jak se vám daří prosazovat zelenou politiku uvnitř vládní koalice?
Musím říct, že spolupráce je dobrá. Nejvíc interakce má moje ministerstvo samozřejmě s průmyslem a obchodem, zemědělstvím a dopravou, což je logické. Spolupráce běží na velmi dobré úrovni.
Komunikace s Polskem ohledně dolu Turów se navzdory nové vládě nezměnila
Poslední otázka se týká dolu Turów. V Polsku se změnila vláda. Projevila se po volbách nějaká změna? A jak v současné době probíhá komunikace s polskou stranou?
Upřímně, neprojevila. Je to úplně stejné jako předtím. Dohoda, kterou česká a polská vláda uzavřely, nastavuje velmi jasná pravidla. Česká i polská strana mají své koordinátory, kteří jsou spolu skoro v denním nebo týdenním kontaktu. Řešíme každý detail, každý problém, každé měření, výkyv, zpětnou vazbu. Polská vláda poskytla ČR finance. Máme k tomu data, můžeme sami vstupovat na polské území a sami měřit hodnoty. Řekli jsme také, kde mají navrtat nové vrty, abychom si to mohli kontrolovat. Protiprašný a odhlučňující val udělají do 30. června. Mají udělat také aktualizaci plánu hydrogeologického území celé Slezské pánve (Hornoslezské). To jsou konkrétní výstupy.
Bude na tom hydrogeologickém plánu participovat i česká strana? Bude tam třeba možnost účasti českých expertů?
Ne, protože to je úkol polské strany. Česká republika ale dostane plán k dispozici a já pověřím pracovní skupinu odborníků z ČR, aby ten hydrogeologický model, který nám poskytne polská strana, prověřili. Pokud bychom měli pochybnosti, ta smlouva nám samozřejmě dává jasná práva ho rozporovat.
Velká část informací je ale klasifikovaná jako obchodní tajemství, a česká strana k nim tak nemá přístup. Podle neziskových organizací je to ten hlavní problém, právě proto se na to ptám.
Rozumím. Sám z toho nejsem šťasten. Všechna měření z české strany jsou veřejná, ale z té polské jsou zveřejňována pouze data od uzavření dohody. Data z období před uzavřením dohody označila polská strana za obchodní tajemství. Budu se snažit novou polskou ministryni (životního prostředí Paulinu Hennig-Klosku – pozn. red.) přesvědčit, že to u nás nevnímáme pozitivně. Situace je ale taková, že polská strana má právo ta data označit jako obchodní tajemství.
Mohl byste konkretizovat, zda budete s polskou ministryní jednat v dohledné době?
Určitě předpokládám, že se svojí novou kolegyní potkám, třeba na setkání na bázi V4 nebo na Radách ministrů v Bruselu.
A jaké konkrétní podmínky budete mít? Jak se ta debata bude vyvíjet?
Určitě se budeme bavit právě o větším zpřístupnění dat a informací a budeme jednat i o další přeshraniční spolupráci.