Rozčarování Evropy

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

zdroj: ShutterStock.

Nedávným volbám do Evropského parlamentu vévodila deziluze a zoufalství. Pouhých 43 % Evropanů se obtěžovalo volit – a mnozí zběhli od zavedených stran, často k extremistům orientovaným proti EU. Navíc oficiální výsledky rozsah všeobecné nespokojenosti podhodnocují; mnozí z těch, kdo dali hlas tradičním stranám, volili zdráhavě, z nouze, faute de mieux.

Autorem komentáře je Philippe Legrain, který do února 2014 pracoval jako ekonomický poradce Evropské komise.

oto politické zemětřesení má řadu příčin, ale těmi největšími jsou přetrvávající mizérie snížených životních úrovní, dvouciferné míry nezaměstnanosti a potemnělé naděje do budoucna. Valící se krize Evropy rozcupovala důvěru ve schopnosti a pohnutky tvůrců politik, kteří jí nedokázali předejít, stále se jim nedaří ji vyřešit a finančně sanovali banky a jejich věřitele a přitom způsobili bolest voličům (sobě však nikoliv).

Krize trvá tak dlouho, že už se jako neuspokojivá začala jevit většina vládních stran (a technokratů). V eurozóně byly postupně vlády všech barev hrubě dotlačeny k zavedení chybných a nespravedlivých politik, jež požaduje německá vláda a prosazuje Evropská komise. Německá kancléřka Angela Merkelová sice označuje vzestup podpory extremistů za „hodný politování,“ leč podstatnou zodpovědnost za něj nese právě její vláda – a obecněji orgány EU.

Začněme Řeckem. Merkelová společně s Evropskou komisí a Evropskou centrální bankou vyhrožovaly Řekům, že je zbaví možnosti užívat svou vlastní měnu, euro, nepřijme-li tamní vláda represivní podmínky. Řekové byli nuceni akceptovat brutální úsporná opatření, aby dál konali dluhovou službu u neúnosného dluhového břemene, čímž omezili ztráty francouzských a německých bank a daňových poplatníků eurozóny, jejichž půjčky Řecku posloužily k záchraně těchto bank.

Celý komentář najdete na webu The Project Syndicate.