Miko Haljas: Každými volbami se v E-stonsku učíme

Miko Haljas

E-stonsko, jak je někdy tato pobaltská republika přezdívána, bylo jedinou členskou zemí Unie, kde voliči mohli při loňských volbách do Evropského parlamentu využít možnosti hlasovat prostřednictvím elektronického hlasování. Nejen o výhodách, ale i úskalích tohoto způsobu si EurActiv povídal s estonským velvyslancem v Maďarsku Mikem Haljasem.

  • Estonsku se někdy přezdívá E-stonsko. Můžete vysvětlit, odkud tato přezdívka pochází?

Nejsem si jistý, jak moc se k nám tato přezdívka hodí, ale líbí se nám. Estonsko se snaží využívat veškerých možností, které elektronická komunikace nabízí. Samozřejmě, jednodušší je implementovat řešení, která jsou v přímém vztahu k vládě. Soukromému sektoru to trvá o něco déle. Takže když si vezmete Estonsko, systémy, které zde nejlépe fungují, jsou ty, kde je vláda v úzké interakci s občany. Například tento rok se 92 % všech daní vrací elektronickou cestou.

  • V Estonsku se tedy podniky inspirují vládními projekty?

Ne vždy, protože převážná část vládních projektů našla svou inspiraci u podniků. Ale zavádění těchto myšlenek je samo o sobě mnohem obtížnější v soukromém sektoru. Je to dáno tím, že jsme malá země, kde jsou i malé podniky. Jakékoliv nové řešení, které si žádá počáteční investice, může malé společnosti odrazovat. Trvá jim delší dobu, než si uvědomí, že zároveň také přináší zisky.

  • Elektronické hlasování bylo v Estonsku poprvé použito při parlamentních volbách v roce 2005. Sice nejste jedinou zemí, která tuto metodu využívá, ale byli jste jediní, kdo ji použil při loňských volbách do Evropského parlamentu. Co vás k tomu vedlo?

Myslíme si, že volby jsou vrcholem a svátkem demokracie. Z toho důvodu na počátku našeho rozhodnutí stála myšlenka přesvědčit mladé lidi, aby se více zapojili do občanské společnosti. Později vyšlo najevo, že elektronické hlasování není závislé na věku. Statistiky ukazují, že v jednotlivých věkových skupinách je volební účast celkem rovnoměrně rozdělená. V tomto smyslu náš původní záměr, tedy přilákat mladé lidi k volebním urnám, nevyšel tak, jak jsme si představovali.

Na druhou stranu je potřeba říct, že se nám podařilo zvýšit volební účast obecně. V Estonsku bývá totiž její procento tradičně malé. Volební účast, které například v prvním kole nedávných parlamentních voleb dosáhli Maďaři – tedy 64 %, je na naše poměry obrovská.

Když jsme elektronické hlasování zavedli poprvé, metoda si přílišnou popularitu nezískala. V roce 2005 tímto způsobem svůj hlas odevzdala jen 2 % voličů a volební účast byla 41 %, což je velmi málo. V parlamentních volbách, které v Estonsku proběhly vloni, se přehoupla přes 60 %. Avšak toto procento nelze zcela přičíst na vrub elektronickému hlasování.

Z hlediska statistiky se v každém případě jedná o krok kupředu. V porovnání se 2 % v roce 2005, se počet hlasů, které byly odevzdány elektronicky, v roce 2009 pohyboval kolem 15 %.

  • Co na tom mělo podle vás největší podíl?

To je velice obtížné určit. I když se v průběhu každých voleb snažíme provádět nejrůznější sociologické průzkumy, není lehké učinit přesné závěry.

I když jsou procenta volební účasti a počet hlasovacích „lístků“ odevzdaných elektronickým způsobem vyšší, může to být způsobeno několika důvody. V tomto smyslu ale volební rok 2009 přinesl větší zklamání než rok 2005.

  • Jak to?

V roce 2005 jsme byli nově členy EU, ekonomika rostla obrovským tempem, což samozřejmě naše občany nenutilo, aby šli volit. V roce 2009 jsem procházeli nejhlubší krizí v posledních sedmdesáti letech a je pochopitelné, že lidi měli větší chuť se voleb účastnit. Z toho vyplývá, že vyšší volební účast nebyla způsobena jen elektronickým hlasováním, i když určitý podíl na tom tato metoda jistě měla. Na to, abychom přišli s přesnými výsledky, musíme provést ještě několik studií.

  • Jaké metody elektronického hlasování se tedy v Estonsku používají?

Z počátku jsme hledali inspiraci ve Spojených státech, kde s elektronickým hlasováním experimentovali od začátku devadesátých let. Jejich pozornost si získaly hlavně hlasovací přístroje. Nicméně to není hlasování, ke kterému je potřeba internetového připojení. Namísto toho abyste vhodili svůj hlasovací lístek do kartónové krabice, provedete hlasovací akt na obrazovce.

V našem případě jsme se rozhodli tento způsob ještě propracovat. Proč by přístroje nemohly být vzájemně propojeny a zároveň napojeny na ústřední server tak, aby vše proběhlo snadněji a levněji? Elektronické hlasování v Estonsku tedy neprobíhá způsobem, který by si mnozí představovali. Nehlasuje se v den voleb, ale v předvolebním období. Svůj hlas můžete změnit ještě v samotný volební den. Smyslem toho všeho je eliminovat vynucené a podplacené hlasování. Kdybyste se stali oběťmi takovýchto podvodů a jste poctiví občané, můžete svůj hlas ještě změnit.

  • Když se řekne elektronické hlasování, každého asi nejdříve napadne bezpečnost této metody. Setkali jste se v této souvislosti s nějakými obtížemi?

Technická část elektronického hlasování je sama o sobě bezpečná. Používá se velmi vysoký stupeň kódování a abyste mohli hlasovat, musíte mít platný občanský průkaz. Je to podobné, jako když se digitálně podepisují dokumenty.

Slabinu však představuje lidský faktor. Když v Estonsku probíhaly tímto způsobem volby poprvé, lidé to celé brali jako příležitost sejít se, dát si společně kávu, probrat nejrůznější témata a poté se odebrat k počítači a hlasovat. To ale není podstatou elektronického hlasování. V něm jde o to, abyste hlasovali samostatně a byli schopni prokázat, že volba neproběhla pod nátlakem či vlivem někoho jiného.

Máme zkušenost, že jedna politická strana zorganizovala jakési kolektivní hlasování, při němž dokonce postavila volební stany s hlasovacími počítači. Její představou bylo, že lidem, kteří přijdou hlasovat poprvé, asistenti „ukáží“ jak na to. Sami si dokážete představit, jak to asi vypadalo… Bylo to samozřejmě okamžitě zakázáno a celé to vedlo k úpravě pravidel chování u voleb. Každými volbami se učíme.

  • V souvislosti s elektronickým hlasováním se v poslední době množí obavy z tohoto, že tato metoda natolik snižuje náklady na uspořádání voleb a plebiscitů, že to může vést až k tomu, že se politický systém vydá cestou přímé demokracie. Máte stejnou obavu?

Svým způsobem ani já nejsem příliš nadšeným fanouškem elektronického hlasování, a to i z důvodu, který byl právě zmíněn. I přesto, že tu nepochybně existují výhody této metody, osobně si myslím, že elektronické hlasování ubírá trochu na tom slavnostním pocitu, který máte, když jdete po několika letech zase k volbám. Jdete, abyste ukázali, co si myslíte o všem, co se za poslední dobu odehrálo a také o tom, co by se mělo udělat v budoucnosti. Elektronické hlasování ale může být komercializováno. Na druhou stranu to ale zase není tak vážné. Je přece lepší, aby svůj názor vyjádřilo co nejvíce lidí, byť to neproběhne příliš slavnostním způsobem.

Zda se politický systém uchýlí k častějšímu používání prostředků přímé demokracie, podle mého názoru záleží na zákonodárcích. V některých zemích je třeba snadné vypsat referendum, ale v Estonsku tomu tak není. Z toho vyplývá, že pokud je provedení referenda obtížnější, nebezpečí přechodu ze zastupitelské demokracie v přímou nehrozí. Ovšem, pakliže to jednoduché je, lidé mohou vyhlašovat referendum na vše, co je napadne.

(Rozhovor připravil náš maďarský partner, EurActiv.hu.)