Klára Samková: 90 % evropské regulace je zbytečných

Klára Samková

„Přílišnou regulací šel Brusel špatnou cestou. Vím, že to nedělal ze zlé vůle. Jsem ochotná panu Barrosovi podat ruku a říct: Byl jste statečná pusinka a ukázal jste nám, jak to nedělat,“ říká lídryně kandidátky Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury pro evropské volby Klára Samková.

V minulých rozhovorech jste řekla, že chcete bojovat proti pojmu „zlý Brusel“. Na druhou stranu v programu Úsvitu najdeme například větu, že se staví proti „diktátu EU“ ohledně zákazu značení českých potravin. Nejedná se o rozpor?
Jakou má přidanou hodnotu, že naším zavařeninám se nesmí říkat marmeláda? Vyčíslete to. Britská koloniální říše se rozhodla, že marmeláda je pouze zavařenina z citrusových plodů. Jde v podstatě o britský lingvistický imperialismus. Myslíte, že ubohý anglicky hovořící člověk, který přijde do českého obchodu, bude zmaten, že na marmeládě bude napsáno marmeláda a nebude z citrusových plodů? Že je zamezení zmatení tohoto člověka přidaná hodnota, která sice naštve deset milionů Čechů, ale jeden anglicky mluvící cizinec bude ochráněn od toho, že si koupí jahody, když chtěl marmeládu z mandarinek? Já bych v tom případě zakázala slovo butterfly (anglické označení motýla; pozn. red.). Také to není létající máslo. A co burákové máslo, prodávané v celých USA? Schyluje se ke smlouvě o volném obchodu zemí EU s USA – už vidím, jak Amerika přejmenovává peanut butter na něco úplně jiného, protože to EU chce.

Dá se ale mluvit o diktátu EU?
Je to diktát a ještě k tomu nesmyslný a zbytečný.

Celý proces je ale přeci mnohem složitější. Legislativu vyjednávají a schvalují i zástupci členských států, tedy i ČR. Řada z nich si navíc vyjednala v podobných otázkách výjimky.
Nám je ale Telička (Pavel Telička, lídr eurokanidátky ANO, který působil jako šéf českých vyjednavačů během přístupových rozhovorů do EU; pozn. red.) nevyjednal a teď to tam půjde napravovat. Což je úplná absurdita. Vždy se ptejte, čeho tou jednotnou regulací dosáhnete. Já bych například velmi přivítala, kdyby Brusel sjednotil elektrické zásuvky, protože kdykoliv jedu do Británie, zapomenu si adaptér, musím si koupit nový a mám jich už doma plný pytel. Jenže to by se sáhlo na britský průmysl a na to si EU netroufne. Mělo by to přitom jasný efekt a podpořilo by to jednotný trh. Dobře, ať mají britští výrobci jednorázové dotace na předělání zásuvek, ale jednou čehý podruhé hot – podle toho, na koho si můžeme jak vyskočit anebo ne. Připadám si jak Alenka v říši divů.

„Pokud zakážeme marmeládu z jahod, zakázala bych slovo butterfly. Také to není létající máslo.“

Ano, samozřejmě si za řadu věcí můžeme sami, ale dnes je zjevné, že tímto způsobem šel Brusel špatnou cestu. Vím, že to nedělal ze zlé vůle. Jsem ochotná panu Barrosovi podat ruku a říct: „Byl jste statečná pusinka a ukázal jste nám, jak to nedělat.“ Zjistili jsme, že jde o slepou cestu, ale přece nevezmu krumpáč a nezačnu do té skály, co nám stojí v cestě a kterou nemůžeme obejít, tvořit tunel, abych se pohnula vpřed. Musím se vrátit a zkusit jít jinudy, kudy to je průchodné.

Do jaké doby?
Musíme se vrátit zpět ke všem směrnicím o tom, jak mají být zakřivené okurky a velké banány. Ke všemu, co EU reguluje. 90 % z těch regulací je zbytečných.

Zvýšit autonomii

Jak by tedy podle Vás měla EU vypadat řekněme za 5 let?
Podle mě EU správně začala, špatně pokračovala, a pokud by měla pokračovat ve směru, v jakém má nyní nakročeno, tak brzy skončí. Proto všichni, kdo hovoří o eurorealistech či euroskepticích jako o rozbíječích EU, by měli přehodnotit, co říkají. Jestli někdo může být zachráncem EU, tak pouze ten, kdo je připraven ji zásadním způsobem zreformovat, jako třeba Úsvit.

V čem je podle Vás nynější směřování EU špatné?
Právní normy jsou nekonečný proces. Nikdy nemůžete obsáhnout a zregulovat všechno, protože život je příliš bohatý a příliš složitý. Náklady na chod systému podstatně převyšují výnosy, které z regulace plynou. Přesto se Evropská unie vydala cestou dychtící po absolutní regulaci. Ta však systémově není možná.

EU navíc zapomněla risk management a dělá naopak posledních 10 let vše proti jím stanoveným zásadám, stanovených pro vnitřní bezpečnost a akceschopnost podniku. Nejméně stabilní a nejvíce ohroženy fatální chybou jsou komplikované systémy, kde jsou jednotlivé složky činností vzájemně úzce propojeny, a tudíž jsou náchylné k dominovému efektu. Jakmile se pokazí jedna věc, položí se všechno. Měli bychom jednotlivým procesům poskytnout maximální míru autonomie, aby dominový efekt nemohl nastat. EU ale dělá přesný opak, svazuje i ty části, které nemusí být spolu vůbec provázány. Tím pádem exponenciálně vzrůstá možnost, že se systém zhroutí.

Jaké řešení tedy vidíte? Mělo by dojít k přenosu pravomocí zpět na členské státy?

„Praxe ukázala, že cesta, kterou šli posledních deset let sociální a křesťanští demokraté, není správná a přináší kontraproduktivní výsledky. Pojďme jinudy.“

Ano, částečný zpětný přenos pravomocí by pomohl, ale to je jen část řešení. Hlavně se musí začít hledat jiný model účasti národů na evropském rozhodování. To je velké téma, okolo kterého chodí všichni jako okolo horké kaše. Dnes, ačkoliv o sobě Evropa tvrdí, že je multikulturní a multinacionální, neumožnila a nenašla jiný systém, který by garantoval přežití národa v jeho národní identitě, než národní stát. Pocit národní identity je přitom pro každého velmi důležitý, protože je to součástí jeho vlastního já. Toto je dnes jedním z největších úkolů, před kterým Evropa stojí. Je potřeba začít hledat jiný model ochrany národního vědomí a národovectví, národních dějin a národní identity, než je národní stát.

EU jde přesně opačným směrem, než by bylo hledání jiného než státního nacionalismu. Dnešní vzrůst nacionalismu, který v Evropě vidíme, je důsledkem evropského tlaku na paušalizaci a nivelizace. Jaké dává EU záruky za národní rozvoj? Preambuli Lisabonské smlouvy? To je absolutně nedostatečné.

Co s tím konkrétně jako případná europoslankyně můžete udělat?
Lékaři říkají, že diagnóza je půlka terapie. Lidé zatím tuto diagnózu Evropské unie nejsou příliš ochotní poslouchat. Pojmenovat problém znamená z půlky jej vyřešit. Jakmile řekneme, že takový problém tady je, začne kolektivní vědomí půl miliardy mozků Evropy přemýšlet, jak ho vyřešit. To by bylo, abychom na to nepřišli.

Vytvořme neregulovaný vnitřní trh

Vy máte konkrétní představu?
Já nemám 500 milionů mozků, já mám jen jeden. Praxe ukázala, že cesta, kterou šli posledních deset let sociální a křesťanští demokraté, není správná a přináší kontraproduktivní výsledky. Pojďme jinudy. Zastavme všechny unifikační tendence, které podle mě nepřináší výsledky, které jsme si mysleli, že přinesou.

Musíme hledat systém, jakým zprůhlednit evropskou legislativu jako takovou. Představte si, že máte vánoční ozdoby a máte je umístit do prostoru, aniž byste je věšela na vánoční stromeček. To je to, co dělá Evropská unie. Pověsí zvoneček tam, kde je zrovna díra. Je ale potřeba mít ten strom, říct, co se bude dělat na jaké úrovni, udělat tlustou legislativní čáru a za tou ať si všichni dělají, co chtějí. Jinými slovy či přirovnáním k vánočnímu stromku: každý ať si zdobí svoji větvičku posvém. Jediné, co platí pro každého, je, že ozdoba z jedné větve nesmí škodit jiné větvičce či ozdobám na ní a že vše, co se na stromeček pověsí, budou ozdoby. Ale jestli budou z foukaného skla nebo ze slámy je jedno. Obojí je možné.

Podívejme se do historie: nejvíc se vždy dařilo městům, která neměla šlechtu a nevolnictví, ale ve kterých fungoval volný pohyb osob a zboží. Hlavním pojidlem Evropy byl po celou dobu jejího rozmachu svobodný obchod.

Hlavní cílem je tedy fungující vnitřní trh?
Musí se zachovat vnitřní trh, který musíme rozvíjet, a musí se radikálně osekat regulace.

Regulace ale přeci vznikají právě proto, aby vnitřní trh fungoval…
To není pravda, je to přesně naopak. Pisa, Siena, Flandry, ani Lübeck nikdy nepotřebovaly regulace vnitřního trhu. Dokonce ani hanzovní město Brusel je nepotřebovalo.

Takže by EU podle Vás měla otevřít hranice pro volný pohyb, ale nijak dál do něj už nezasahovat?
Ano, neregulovat, přestat s investičními pobídkami, ba i eurodotacemi a zjednodušit podnikání na maximální možnou míru. Důležitá je podpora nejmenších podnikatelů. Vezměte si celosvětový „syndrom garáž“. Ryor začal míchat mastičky v garáži, Mountfield prodával první sekačky v garáži, Hewlett-Packard v Americe začínal v garáži, Harley Davidson začínal v garáži. Čím více garáží, tím lépe.

Jak se tedy díváte v této souvislosti na evropské fondy?
Evropské fondy považuji za zdroj korupce, kterému se podařilo zničit to, co nezničila privatizace.

Je to tím, jak jsou nastavené, nebo je podle Vás špatná celá myšlenka?
Evropské fondy nemohou v žádném případě fungovat. Má to kontraproduktivní důsledky. Vím o velmi málo projektech, které splnily bezezbytku svůj účel. Evropské fondy mají několik velmi nepříznivých vlastností. Jestliže rozdělíte peníze mnoha malým subjektům, ztratíte koncepci.

„Paní Le Pen zastává nacionalismus tvrdého jádra. Ona řeší jiný problém, než my. My chceme Evropu funkční a otevřenou, ona ji v podstatě nechce.“

Jednotlivé granty přinášejí úplně jinou přidanou hodnotu, než je záměr. Kvůli grantům v podstatě dochází k určité privatizaci vybraných kapitol činnosti státu. To je nepřípustné, protože stát, pokud se to pokazí, musí zasahovat. Je to kapitalizace zisků a socializace nákladů v nejčistší podobě. Navíc jsou granty opět spojeny s přebujelou byrokracií. Navíc granty a dotace dokonale zrušily měřítko efektivnosti vynakládaných prostředků, totiž zpětnou vazbu. A řekněme si to upřímně: stát má mimořádné schopnosti podporovat krachující zoufalce – a Evropská unie toto dovedla k dokonalosti.

Není to ale spíš problém konkrétních lidí, než myšlenky evropských fondů jako takové?
Myslíte, že jsme všichni špatní a hloupí? Že je třeba vyměnit celý národ, protože neumíme využívat potenciál, jak říká pan Telička (lídr hnutí ANO pro evropské volby; pozn. red.)? To je čisté sociální inženýrství stachanovského stylu. Poručíme větru, dešti a těm, kdo tomu nerozumí, dáme lepší mozky. Tak se s lidmi zacházet nedá. Granty by tady měly být kvůli lidem, ne naopak. Vím, že to teď přeháním ad absurdum, ale to je směr, kterým to vede. Vytvořit nástroj a pak dát za vinu těm, kterým měl sloužit, že nefunguje, to skutečně je absurdní.

S Marine Le Pen spolupracovat nebudeme

Jedná Úsvit s nějakou frakcí v Evropském parlamentu?
Jedná, ale neřeknu Vám, s kterou.

Zdá se, že podle programu by mohl mít blízko ke skupině stran okolo Geerta Wilderse a Marine Le Penové…
To určitě ne. Paní Le Pen zastává nacionalismus tvrdého jádra. Ona řeší jiný problém, než my. My chceme Evropu funkční a otevřenou, ona ji v podstatě nechce. V tom si myslím možná trochu převažuje její francouzská imperialistická politika.

Ke komu máte tedy nejblíže?
Od středu nalevo to můžeme škrtnout. Vzhledem k tomu že ALDE (frakce Aliance liberálů a demokratů pro Evropu; pozn. red.) je fakticky dohodnuto s ANO, tak toho na pravici moc nezbývá.

Po evropských volbách se změní nejen složení Evropského parlamentu, ale i Evropské komise. Každý stát vysílá do Bruselu jednoho komisaře. Kdo by měl být podle Vás českým zástupcem? Jaké by měl mít zkušenosti?

„Já osobně budu považovat za vítězství, když se Úsvit do europarlamentu dostane. Dva mandáty by bylo grandiózní vítězství, tři mandáty zázrak. Nám jde teď hlavně o stabilizaci hnutí.“

Rozhodně by to neměl být takzvaný expert typu pana Füleho (současný český eurokomisař pro rozšíření a politiku sousedství; pozn. red.), který se pokusil zobchodovat Evropské unii Ukrajinu. Vyjednával podmínky, které byly pro Janukovyče (ukrajinský prezident; pozn. red.) a jeho vládu nepřípustné a celý konflikt rozpoutal. To je odborník na slovo vzatý. Už bylo dost chlapců, kteří mají vysokou školu ze Sovětského svazu, tuto garnituru už bychom mohli opustit.

Úsvit se musí hlavně stabilizovat

Jaké jsou ambice Úsvitu pro nadcházející volby?
Úsvit je mladé hnutí, potýká se se svými vnitřními problémy zejména organizačního charakteru, které jsou ve všech nově vzniklých stranách stejné. Jde o organizační, komunikační i finanční problémy či nedostatečné personální krytí hnutí. Otázka je, jestli tyto problémy Úsvit zvládne. Tam vidím naprosto realisticky otazník. Samozřejmě dělám všechno proto, aby ano. Já osobně budu považovat za vítězství, když se Úsvit do europarlamentu dostane. Dva mandáty by bylo grandiózní vítězství, tři mandáty zázrak.

Nám jde teď hlavně o stabilizaci hnutí. Evropské volby pro nás přišly ve velmi nevýhodnou dobu. Skončili jsme parlamentní volby, do toho proběhla neúspěšná kampaň v bývalém senátorském okrsku pana Okamury a hned vzápětí další volby.

Patří evropské otázky k těm, které voliče Úsvitu mohou zaujmout?
Na probíhající kampani považuji za pozitivní, jak se lidé začali probouzet a přemýšlet o tom, že EU skutečně ovlivňuje jejich každodenní život, že to není velký bratr na Marsu. Já beru kampaň jako edukativní, a to nejen ze strany Úsvitu. Všechny politické subjekty musí vynakládat enormní úsilí, aby vysvětlily voličům, že i když s EU v současné podobě naprosto nesouhlasíme, řešením není nevolit.

Myslím, že volební účast bude proto vyšší než v minulých volbách, může podle mě atakovat 40% hranici. Dvě volební období byla EU mimo zájem ČR, teď se voliči začínají probouzet a za dalších pět let budou chápat, že jde o součást naší politiky. V tomto směru vidím nadcházející volby jako významný posun ve směru k demokratizaci politiky, jako krok k přímé demokracii, kterou Úsvit považuje za úhelný kámen svého programu jak na české, tak na evropské úrovni.

Autor: Anna Kuznická

Rozhovorem s Klárou Samkovou začíná EurActiv sérii rozhovorů s lídry eurokandidátek českých stran. Zítra se můžete těšit na Pavla Svobodu, který do voleb vede KDU-ČSL.