Kateřina Konečná: ČR by si měla umět dupnout

Kateřina Konečná (KSČM)

Byrokracie je přebujelá jak v EU, tak i v České republice. „ČR by měla umět se tomuhle šimlu postavit a dupnout si jako jiné státy,“ říká Kateřina Konečná, která je lídryní KSČM pro evropské volby.

Za posledních pět let prošla Evropská unie především v důsledku krize v eurozóně poměrně turbulentním obdobím. Co by se podle Vás mělo změnit v příštích pěti letech?
Změnit by se mělo především kompetenční obsazení v rámci EU tak, aby byl konečně smazán demokratický deficit, který má podle nás EU obrovský. Jediným demokraticky voleným orgánem je Evropský parlament, kterému by tak podle nás měly patřit větší kompetence. Nemůže navrhovat legislativu a je brán spíše jako něco podřadného Evropské komisi, což je škoda. Podle mě by to bylo spravedlivé vůči voličům a mohlo by to posílit váhu evropských voleb.

To je ale otázka primárního práva. Je tedy potřeba přijmout novou smlouvu?
Ano, samozřejmě by musela přijít nová smlouva, respektive minimálně revize té současné.

Posílení pravomocí Evropského parlamentu by měla pomoc i možnost evropských stran ovlivnit volbu předsedy Evropské komise. Zde bude kandidát vítězné evropské strany členskými státy skutečně navržen, zatím jasné není, KSČM ale tedy, předpokládám, tento proces podporuje.
Ano, dokonce myslím, že by všichni eurokomisaři měli být voleni, nejen „grilováni“ Evropským parlamentem. Pokud nám vlády někoho dosadí, měl by mít Evropský parlament jako jediný demokraticky volený orgán právo do toho zasáhnout. Princip, o němž mluvíte, který vzešel z Lisabonské smlouvy, je začátkem transformace, ale pro nás je rozhodně nedostatečný.

Nevýhodné přístupové podmínky

Podívejme se na program KSČM. Jedním z hlavních bodů je boj proti nezaměstnanosti. Co s ní může europoslanec udělat?
Sám europoslanec nic. Frakce, včetně té naší, kterou je Evropské sjednocená levice – Severské zelené levice (GUE/NGL), mohou upozorňovat na problémy a snažit se například nastavit větší podporu inovativním projektům, které budou ohleduplné k životnímu prostředí a založené na vědě a výzkumu. Evropská unie je jedinečná tím, že má velké množství lidí, kteří mají neuvěřitelné dovednosti a vzdělání, to podle mě na jiném kontinentě nenajdeme. Tento potenciál ale neumíme v Evropě využít.

Kde ještě by měla Evropa zasáhnout?
Důležitá je kvalita potravin, ochrana spotřebitele a srovnatelné ceny potravin. Je nepřípustné, aby nadnárodní potravinové koncerny vyráběly dva druhy zboží, jeden pro východní Evropu a druhý pro západní země. Čeští spotřebitelé mají mít stejnou šanci dostat se ke kvalitním a stejně drahým potravinám. Byla jsem nedávno na Ústecku, kde lidé mluví o tom, že jezdí nakupovat do Německa, protože je to tam lepší a levnější. Ty samé jogurty, alkoholické nápoje nebo sýry chutnají jinak. Evropský parlament má tuhle legislativu ve své gesci a měl by daleko tvrdším způsobem sankcionovat dvojkolejnost v této oblasti.

„Myslím, že by všichni eurokomisaři měli být voleni, nejen grilováni Evropským parlamentem. Pokud nám vlády někoho dosadí, měl by mít Evropský parlament jako jediný demokraticky volený orgán právo do toho zasáhnout.“

Stejně tak je nepochopitelné, že se EU nepostavila čelem například k problémům, které byly v ČR s polskou posypovou solí. Máme společný volný trh a není možné, aby z jednoho státu přicházelo něco takového jako je posypová sůl v jídle a obešlo se to bez tvrdých sankcí vůči distributorům a výrobcům.

Dám Vám konkrétní příklad. Jsem z Moravskoslezského kraje. V roce 2004 jsme si špatně vyjednali přístupové podmínky, ale hlavně jsme absolutně nemluvili do přístupových podmínek jiných států. V Moravskoslezském kraji se děje to, že i kdybychom začali topit jen plynem, tak nám tam Poláci budou dále posílat vzduch, který má pětkrát až šestkrát horší hodnoty, než jsou u nás povolené. Mají totiž výjimku, že to mohou dělat do roku 2017.

Naše podniky se musely modernizovat a jsou kontrolovány, ale naši občané to stejně dýchají. To je další velmi nerovnoprávné postavení, které v Evropě máme a které bychom měli změnit.

To je ale výsledkem předvstupního vyjednávání, které se nyní dá jen těžko změnit…
Ano a budu trvat na tom, aby ve chvíli, kdy tyto výjimky skončí, další už nevznikly. Všechno vzniklo v roce 2004, kdy se ČR zcela správně zavázala k tomu, že chce ekologizovat svou výrobu, snižovat limity vypouštěných imisních a emisních látek do ovzduší, Polsko se ale snažit nemusí, protože má svojí výjimku. Nakonec to ale odskáčou čeští občané. To je stejně jako u potravin oblast, kde by Evropa měla zasáhnout.

 

TTIP: Nekvalitní potraviny a drahé léky

Téma kvality potravin se často zjednodušuje na diskuzi o pomazánkovém másle a rumu. Jak se na to díváte Vy?
To jsou banality. Přejmenováním nezměníme jejich kvalitu. Byla bych radši, kdyby místo měnění názvů potravin, což je podle mě něco zcela zástupného, bylo daleko víc kontrolováno, co v těch potravin opravdu je.

V této souvislost se bojím připravované dohody o volném obchodu mezi USA a EU, kde zrovna v otázce potravin jsou v USA daleko mírnější předpisy, které rozhodně nesmíme akceptovat. Američané přimíchávají geneticky modifikované plodiny do běžných potravin, tedy takové látky, které v EU povoleny nejsou. My jsme si v Evropě vybudovaly určitý standard, na kterém sice máme hodně co zlepšovat, ale rozhodně se nesmíme vracet zpátky.

I přesto ale převažují výhody připravované dohody mezi EU-USA nad nevýhodami, nebo ne?
Přiznám se, že jsem tam tolik výhod nenašla. Kromě zmíněných problémů s potravinami se bojím například i toho, že bude daleko delší ochrana původních léků, takže nebudou moc vznikat daleko levnější generika, čímž se do systému zdravotnictví dostane méně peněz a bude moci být léčeno daleko méně lidí. Další otázkou jsou práva zaměstnanců. Ve Spojených státech je ochrana zaměstnanců daleko menší, a například tam de facto neexistuje pracovní doba. Za nejhorší považuji klauzule o řešení sporů arbitrážemi, s tím máme v České republice velmi špatné zkušenosti.

„I kdybychom v Moravskoslezském kraji začali topit jen plynem, tak nám tam Poláci budou dále posílat vzduch, který má pětkrát až šestkrát horší hodnoty, než jsou u nás povolené.“

Na druhou stranu se odhaduje, že například České republice by dohoda mohla přinést až dvouprocentní růst HDP. Není to pro nás důležitější?
Nejsem si jistá, zda může mnou zmíněné problémy něco vyvážit. Pokud má vzniknout dohoda o volném obchodu na principu ekonomiky, tak klidně, ale nikdo nesmí brát Evropě to, co ji dělá něčím navíc. To znamená ochranu zaměstnanců, spotřebitelů, občanů, nastavení vnitřních předpisů kontroly nebo bezpečnostní předpisy. Vím, že probíhají jednání a každou chvíli se dohoda mění, ale v té verzi, kterou jsem mohla číst někdy v únoru, jsem příliš pozitiv pro EU a její občany nenašla.

Mluvila jste také o nutnosti zmenšit byrokratizaci EU…
Systém byrokracie je v Evropě nastavený naprosto šíleně. V Unii pracuje desetitisíce lidí, ale těžko říct, v čem je to přínosné pro občany EU. Je potřeba udělat audit a zjistit skutečnou situaci. Navíc čím více byrokratů, tím horší je administrativa.

U nás jsme to viděli na evropských projektech. Já jsem obdivovala žadatele ze strany měst a obcí i obyčejné lidé, kteří si požádali o jakoukoli evropskou dotaci, když jsem viděla ty stovky papírů a desítky razítek, které k tomu potřebují. Přála bych si, aby v novém programovacím období byla administrativa operačních programů jednodušší, než ji máme nastavenou, a abychom se i my v ČR uměli tomuhle šimlu postavit a dupli si jako jiné státy.

Není to ale právě kvůli tomu, co říkáte, spíš problém české byrokracie, než té evropské?
Netvrdím, že je byrokracie přebujelá jen v EU. Myslím si, že stejné je to i u nás. Ono to souvisí jedno s druhým, úředník úředníkovi vždycky najde práci, o tom jsem přesvědčená. Pokud chceme šetřit, měli bychom začít u sebe. Nevšimla jsem si, že by se od té doby, kdy jsem byla v letech 2003-2004 kooptovanou europoslankyní za KSČM, zmenšovala sídla evropských institucí nebo že bych tam potkávala méně lidí.

Vyhnout se portfoliu brouka potočníka

Kromě Evropského parlamentu se bude měnit také složení Evropské komise. Jak se díváte na české diskuze okolo nového komisaře (rozhovor vznikl předtím, než ČSSD nominovala Pavla Mertlíka jako svého kandidáta na tento post; pozn.red)?
Mě hlavně děsí, že mám pocit, že se vůbec nemluví o tom, jaké portfolio bychom chtěli. Pamatuju si, že vždy se tak půl roku před volbami do Evropského parlamentu zhruba vědělo, co by ČR mohla mít za portfolio a následně se k tomu hledal vhodný kandidát. Jsou portfolia, která mohou být politická jako komisař pro energetiku či dopravu. Na druhou stranu komisař pro životní prostředí by měl být odborník, protože v této oblasti je spousta věcí, které by měl znát.

„Po angažmá pana komisaře Füleho zvlášť v posledním půl roce bude těžké získat jakékoli zajímavé a pro nás přínosné portfolio, tím myslím třeba energetiku nebo dopravu.“

Otázkou by tedy nemělo být kdo, ale ráda bych se vlády zeptala, co dělá pro to, aby na nás nezbylo portfolio na ochranu brouka potočníka. Diskutovala jsem o tom s kolegy z Dánska, Nizozemska nebo Švédska, kde se zcela otevřeně baví o tom, jaké portfolio by v rámci Evropské komise chtěli mít.

Má ČR takovou pozici, aby si vybrala některé z těch „prestižních“ portfolií?
Po angažmá pana komisaře Füleho zvlášť v posledním půl roce bude těžké získat jakékoli zajímavé a pro nás přínosné portfolio, tím myslím třeba energetiku nebo dopravu. Nejsem si úplně jistá, jakou pozici ČR bude mít. Chápu, že jsme vytvořili vládu teprve v lednu, ale nemám sebemenší povědomí o tom, že by někdo z vlády jezdil vyjednávat cokoliv týkajícího se příští Komise. Já mám pocit, že čekáme na to, až nám v červnu řeknou, které dvě oblasti zbyly. Navíc to nakonec neskončí debatou o portfóliu a o jménech, ale o tom, zda je to příslušník hnutí ANO nebo ČSSD.

Mluvila jste o energetice a dopravě. Jsou to tedy portfolia, o které bychom měly vyjádřit svůj zájem?
To jsou portfolia zajímavá nejen pro ČR, ale téměř pro každého. Energetika, průmysl, doprava jsou věci, na kterých ekonomiky stojí. Sama za sebe říkám, že si dovedu představit portfolio v sociálních věcech, které jsme měli za pana komisaře Špidly, ale rozhodně ne s panem Špidlou.

Mně osobně by se líbil eurokomisař pro životní prostředí. ČR je krásnou ukázkou toho, jak se dá bojovat se znečištěných životním prostředím. Máme pořád mnoho nedořešené zátěže z minulých dob a před sebou výzvy v ochraně ovzduší či vod. Pokud by to byl opravdový odborník, mohl by zaručit, aby se v otázce životního prostředí nezapomínalo na menší státy. Doteď se toto portfolio hodně řídí tím, jak to mají nastavené velké země.

Jakého výsledku by chtěla KSČM v evropských volbách docílit?
Pokud bychom chtěli stávající výsledek obhájit, tak vzhledem ke snížení mandátů by nám stačily tři. Podle mě máme ale na čtyři i více mandátů. Mí kolegové, kteří jsou i letos na kandidátní listině, myslím prokázali, že jsou pro EU přínosem. Přála bych si, aby naše frakce GUE/NGL byla třetí nejsilnější po těchto volbách a aby se její výsledek alespoň zdvojnásobil. A samozřejmě čím více českých poslanců bude součástí frakce, tím lepší je to pro naše vyjednávání o pozicích ve výborech. Přála bych si, aby konečně mohla vzniknout levicová většina v Evropském parlamentu a nevládlo nám spojenectví sociální demokracie a lidové strany, které přivedlo Evropskou unii do hluboké stagnace.

Autor: Anna Kuznická