Vláda chce flexibilní kohezní politiku

Zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: razvan ionut.

Unijní kohezní politika EU by měla podle vlády v dlouhodobém rozpočtu EU zaujímat silnou pozici, ale zároveň by měla být co nejflexibilnější a v maximální míře odrážet potřeby jednotlivých členských států. Na konferenci o evropských fondech to uvedl první náměstek ministra pro místní rozvoj Daniel Braun.

I když do konce současného programového období (2007-2013) zbývají ještě více jak dva roky, debaty o budoucnosti unijní kohezní politiky jsou v národních státech v plném proudu.

Do jejich pozornosti se v poslední době dostal zejména nedávný návrh Evropské komise na dlouhodobý rozpočet EU, v němž je na kohezní politiku vyčleněno 376 milionů eur (EurActiv 30.6.2011).  

Národní vlády nyní podrobují návrh bedlivému zkoumání a ujasňují si svá stanoviska. Podle prvního náměstka ministra pro místní rozvoj Daniela Brauna, který tento týden vystoupil na konferenci věnované problematice evropských fondů, která probíhala v Praze, Česko úplně nesdílí představu Komise o propojení  budoucí kohezní politiky s hospodářskou strategií Evropa 2020.  

V návrhu kohezní politiky pro období po roce 2013, který exekutiva zveřejnila téměř před rokem (EurActiv 12.11.2010), se totiž píše, že vedle investic do infrastruktury a regionální konkurenceschopnosti nás doba a globální hospodářská situace nutí investovat i do tzv. měkkých projektů – tedy projektů například v oblasti vzdělávání, trhu práce, sociální inkluze, podnikání apod., které jsou financovány z Evropského sociálního fondu.  

Aby byly naplněny cíle zmíněné strategie, Evropská komise se rozhodla, že členským státům a regionům uloží přesně stanovený podíl, na jaké projekty mají přerozdělovat národní alokaci – v konvergenčních regionech, jejichž HDP na hlavu nepřevyšuje 75 % průměru EU, mají investice do měkkých projektů tvořit minimálně 25 %, v nové přechodné kategorii, která zahrnuje regiony, jejichž HDP na hlavu se pohybuje v rozmezí 75-90 % průměru EU, mají představovat minimálně 40 %, a v nejkonkurenceschopnějších regionech (s HDP na hlavu vyšším než 75 % průměru EU) dokonce 52 %. 

Vláda podle Brauna s určováním minimálních podílů nesouhlasí. Podle jeho slov by poměry měly být flexibilní a odrážet individuální potřeby členských států a regionů. Měly by být rovněž výsledkem vzájemného dialogu mezi členskými zeměmi a Evropskou komisí. 

Obava ze ztráty alokace 

Podobný odmítavý postoj zaujímáme i vůči jedné z největších představených novinek, kterou je vytvoření Nástroje k propojení Evropy (tzv. infrastrukturního fondu). Komise zamýšlí, že fond doplní stávající strukturální fondy a budou z něj financovány projekty, které slouží k rozvoji infrastruktury evropského významu, a to jak v oblasti dopravy, tak v oblasti energetických a komunikačních sítí. V rozpočtu EU je pro něj vyhrazeno 40 miliard (s dalšími 10 miliardami se pak na dopravní projekty počítá v rámci Fondu soudržnosti). 

„Nový Nástroj k propojení Evropy je pro Českou republiku velmi problémový,“ uvedl na stejné konferenci Braun a vysvětlil, že Česko za jeho vznikem vidí snahu Komise o kontrolu nad částí alokace, která je určena členským státům. 

„Nechceme, aby se peníze, původně alokované členským státům, vracely prostřednictvím tohoto fondu zpět do rozpočtu EU,“ řekl Braun. „Mohlo by se totiž lehce stát, že peníze určené pro Českou republiku skončí v infrastrukturních projektech v jiných členských státech,“ doplnil. 


Článek vznikl při příležitosti konání konference "Evropské fondy 2007-2013", kterou dne 20. září 2011 pořádala společnost BID services. EurActiv byl mediálním partnerem akce.