Ve Volyni proběhla díky evropským financím náročná rekonstrukce škol a školských zařízení

zdroj: Petr Červeny, VOŠ a SPŠ Volyně.

Zavést úsporná opatření a šetřit tak energii i životní prostředí. To byl hlavní cíl rozsáhlé rekonstrukce škol a přilehlých školských zařízení v jihočeském městečku Volyně. Akce byla realizována i díky finančním dotacím z evropských fondů.

Souvislosti:

Česká republika může v současném programovacím období 2007-2013 vyčerpat celkem 26,7 miliard eur z evropských strukturálních fondů (Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu) a Fondu soudržnosti. Peníze z těchto fondů putují ke konečným příjemcům prostřednictvím (na evropské poměry nebývale komplikované) soustavy 26 operačních programů.

Všechny české regiony s výjimkou hlavního města Prahy mají podle pravidel evropské regionální politiky nárok na podporu v rámci tzv. Cíle 1 (Konvergence). Obecně ji mohou získat regiony, jejichž HDP je nižší než 75 % průměru EU. Konkrétně v případě České republiky jsou takto poskytovány dotace ze sedmi regionálních operačních programů (řízených regionálními radami soudržnosti) a osmi tématických (řízených sektorovými ministerstvy).

Operační program Životní prostředí (OP ŽP) představuje v České republice objemem financí druhý největší český operační program. Jeho úkolem je „chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí jako základního principu trvale udržitelného rozvoje“.  

Administrátorem OP ŽP je Státní fond životního prostředí (SFŽP) a Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Program podporuje konkrétní projekty v celkem sedmi oblastech: Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní, Zlepšení kvality ovzduší a snižování emisí, Udržitelné využívání zdrojů energie, Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží, Omezování průmyslového znečištění a snižování environmentálních rizik, Zlepšování stavu přírody a krajiny a Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu. 

Státní fond životního prostředí České republiky (SFŽP) je specificky zaměřenou institucí, která je významným finančním zdrojem při ochraně a zlepšování stavu životního prostředí.  

Jeho příjmy jsou tvořeny především z plateb za znečišťování nebo poškozování jednotlivých složek životního prostředí (poplatky za vypouštění odpadních vod, odvody za odnětí půdy, poplatky za znečištění ovzduší, poplatky za ukládání odpadů) a s tím spojených splátek poskytnutých půjček a jejich úroků. O použití finančních prostředků ze SFŽP rozhoduje ze zákona ministr životního prostředí na základě doporučení poradního orgánu, kterou je Rada Fondu. Tyto příjmy nejsou součástí státního rozpočtu České republiky. 

Témata: 

Městečko Volyně najdeme v severozápadní části Jihočeského kraje. Rozkládá se na levém břehu řeky Volyňky a žije v něm něco málo přes tři tisíce obyvatel. V loňském roce tu proběhla rozsáhlá rekonstrukce všech škol a školských zařízení (s výjimkou jedné mateřské školky), k níž významnou měrou přispěly i finance z fondů Evropské unie – fondy pokryly 85 % uznatelných nákladů (zbytek dodal Státní fond životního prostředí ČR a Jihočeský kraj). Projekt schválilo Ministerstvo životního prostředí (MŽP) pod názvem „Snížení energetické náročnosti škol a školských zařízení Jihočeského kraje ve Volyni“. 

Jak již samotný název projektu napovídá, smysl oné rekonstrukce byl jasný: zavést úsporná opatření a šetřit tak energii a ekologii. Jako cíl projektu označil Petr Červený, zástupce ředitele Vyšší odborné školy (VOŠ) a Střední průmyslové školy (SPŠ) ve Volyni, tedy škol, kterých se rekonstrukce dotkla, „komplexní řešení vytápění a úsporných opatření na všech školách a školských zařízení ve Volyni, a to s důrazem na ekologizaci zdrojů tepla a zachování architektonických hodnot funkcionalistického areálu obou škol.“ 

Uchování architektonického rázu budovy si necháme na později, nyní se podíváme, proč vlastně Petr Červený a jeho kolegové o dotace požádali. 

Hnědé uhlí za biomasu, plyn a čerpadlo

 Až do ledna 2009 se o vytápění škol a školských zařízení staraly dvě kotelny. První kotelna, která se nacházela na Děkanském vrchu, zásobovala dodávkami tepla a teplou užitkovou vodou domovy mládeže obou volyňských středních škol, areál Dětského domova ve Volyni, Školní jídelnu Volyně i obě budovy Základní školy Volyně. Kotelna spalovala hnědé uhlí a topným médiem byla voda. Druhým zdrojem byla nízkotlaká parní kotelna na lehký topný olej, která se nacházela v areálu VOŠ a SPŠ, popisuje situaci před loňskou zimou Červený.

„Rozhodnutí realizovat takto velkou investici předcházelo období shromažďování podkladů a zpracování dílčích částí projektu,“ vzpomíná Červený a dodává:  „V roce 1996 jsme připravili základ celé akce, a sice podklady pro výměnu oken a zateplení obvodového pláště funkcionalistické budovy školy, a o dotaci jsme požádali zřizovatele – Jihočeský kraj. O rok později jsme od zřizovatele dostali do správy i budovy domovů mládeže a centrální kotelnu.“  

Po seznámení se s provozem a po drobných úpravách pro snížení nákladů na provoz, které se však v žádném případě nemohou rovnat velké rekonstrukci, si Červený a jeho tým začali pohrávat s myšlenkou změny technologie. „O změně technologie jsme uvažovali především kvůli neúměrným mzdovým nákladům na třísměnný provoz, soboty, neděle, svátky, přesčasy apod., a narůstající ceně uhlí a poplatků za znečišťování ovzduší,“ vysvětlil redakci EurActivu Červený. 

Když se ještě přidaly potíže se zastaralým nízkotlakým parním vytápěním v hlavní budově školy, bylo jasné, že takhle to dál nejde. V roce 2002 proběhl audit, na jehož základě bylo rozhodnuto o přistoupení k vysokonákladovým opatřením. 

Obě zmiňované kotelny byly nahrazeny centrálním zdrojem tepla, který vznikl na místě jedné z nich – na Děkanském vrchu. Dříve spalované hnědé uhlí bylo nahrazeno biomasou, plynem a tepelným čerpadlem. 

„S výsledky jsme zatím maximálně spokojeni. Rozdíl v obsluze a údržbě zařízení se okamžitě projevil i na počtu zaměstnanců. V původní kotelně jsme za třísměnného provozu zaměstnávali osm lidí, za současného stavu zvládnou obsluhu v zimní sezóně pouze dva zaměstnanci,“ pochvaluje si zástupce školy Červený.  

Ze získaných prostředků bylo financováno i zřízení nových předávacích stanic, kompletní rekonstrukce teplovodních rozvodů k nim a současně bylo provedeno i zateplení domovů mládeže a výměna oken.  

Vyzdvihována je pak zejména výměna oken na funkcionalistické budově ze třicátých let minulého století v areálu VOŠ a SPŠ Volyně, která je dílem architektů Vladimíra Wallenfelse a Františka Fialy. I když stavba nebyla před zahájením akce oficiální kulturní památkou, představuje (půdorysně i hmotově) dominantní stavbu města. I z tohoto důvodu se muselo při rekonstrukci dbát na její architektonický význam. 

Možná jsme mohli být důkladnější 

A co na to říkají ti, kterých se rozsáhlá rekonstrukce nejvíce dotkla? Studenti prý mají z provedených úprav radost. V budově školy je nesrovnatelně tepleji než tomu bývalo dříve a v domovech mládeže se mohou těšit z celodenního přístupu k teplé vodě. 

Za velký úspěch celé akce považuje vedení škol to, že rekonstrukce probíhala za plného provozu všech školských objektů a zařízení. „Drobnou komplikací během rekonstrukce byla ale časová náročnost pro pořízení prováděcí dokumentace, neboť veřejná zakázka byla vypsána s dokumentací pro stavební povolení a realizační firma si prováděcí dokumentaci dopracovávala v průběhu realizace,“ označil za jediný nedostatek zástupce ředitele Červený.  

Existuje tedy vůbec něco, co by pan Červený a jeho kolegové udělali lépe, pokud by mohli vrátit čas? „Ano, ještě důkladněji bychom zpracovali podklady, aby žádost byla přesně v souladu s později realizovanými činnostmi,“ odpovídá Červený. 

Zbytečné průtahy

A jak probíhala spolupráce s řídícími orgány? „S pracovníky Státního fondu životního prostředí jsme se setkávali v rámci kontrolních dnů na stavbě a spolupráce byla vždy korektní a vstřícná,“ libuje si Červený. 

Podle Mileny Štanclové z Odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic Krajského úřadu Jihočeského kraje, který spolupráci se SFŽP zajišťoval, probíhala spolupráce téměř bezproblémově. Štanclová si postěžovala pouze na průtahy s poskytnutím dotace – v případě volyňské rekonstrukce se na finance čekalo několik měsíců.  

„Realizace akce byla zahájena dle termínu, který byl uveden v zadávacím řízení na dodavatele stavby a v uzavřené smlouvě s dodavatelem (tj. 2. ledna 2009),“ vysvětluje Štanclová. „Příslušné doklady byly odeslány již v prosinci 2008,“ doplňuje.  

I přesto, že se počítalo s tím, že v případě takto náročné akce bude byrokracie trvat o něco déle než v běžných případech, nikdo nečekal, že doklady a smlouva budou od Fondu doručeny Jihočeskému kraji až ke konci července 2009. „Byla to nejistota při realizaci a tato skutečnost samozřejmě zatěžovala finančně i investora, tj. Jihočeský kraj,“ vzpomíná Štanclová. 

Maximum z toho, co je nabízeno všem 

Vysoká míra byrokracie při udělování dotací trápí i náměstkyni ministra životního prostředí a zároveň ředitelku sekce ekonomiky a politiky životního prostředí Rut Bízkovou. „Z mého pohledu jsou to především dvě věci, které by se ve strukturální politice EU měly do budoucna změnit. Jednou z nich je snižování míry byrokracie a druhou tlak na transparentnost všech procesů,“ myslí si náměstkyně. „Obě oblasti by měly jít ruku v ruce, ale často jdou spíše proti sobě,“ dodává. 

Pomohla by třeba větší kontrola? Bízková se domnívá, že spíše ne. „Musíme si uvědomit, že větší dohled nad systémem a všemi procesy ještě neznamená jeho větší transparentnost,“ vysvětluje. „Čím je celý systém složitější, a v České republice již poměrně složitý je, tak se transparentnost nezvyšuje. Složitost pravidel napomáhá pouze tomu, že je celý systém dobře popsán.“  

Náměstkyně Bízková ale připouští, že ne za všechno může Brusel. „Je samozřejmě otázkou, jakou měrou k tomu přispívá EU a jakou měrou si systém komplikujeme sami.“ Výhodu pak má podle náměstkyně ten, kdo se v systému vyzná a kdo „dokáže vytěžit maximum z toho, co je vlastně nabízeno všem.“ 

A vypadá, to že v poslední době skutečně přibylo těch, co přišli na to, že navdzory velké byrokracii se na dotace dosáhnout dá. „Se vší odpovědností můžeme říci, že kvalita projektů ze zlepšuje s každou další výzvou k jejich překládání. Je to jasně patrné při porovnání projektů předložených v rámci prvních výzev OP ŽP v roce 2007 a projektů předložených v roce 2009. Například v kvalitě projektů z oblasti odpadů a odpadového hospodářství jde o ´nebetyčný´ rozdíl,“ uzavírá Bízková.