Studie: EU omezením podpory velkých firem ohrožuje rozvoj regionů

Zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: worradmu.

Pokud EU přijme návrh Komise a rozhodne, že velké podniky po roce 2013 přijdou o nárok na podporu z evropských fondů, může tím ohrozit plnění cílů kohezní politiky a hospodářské strategie Evropa 2020. Podle studie, která vznikla na objednávku Svazu průmyslu a dopravy ČR, nezáleží ani tak na velikosti firmy jako spíš na tom, zda je její projekt kvalitní.

O tom, zda firma získá podporu z evropských fondů, by neměla rozhodovat velikost podniku, ale spíš to, kolik pracovních míst díky konkrétnímu projektu vznikne, jak kvalitní tyto pracovní pozice budou a zda jsou výsledky projektu udržitelné. Uvádí to studie, kterou připravil Svaz průmyslu ČR ve spolupráci s Vysokou školou ekonomickou v Praze.

Její autoři reagují na návrhy, které v loňském roce zveřejnila Evropská komise. První z nich se týká příští podoby kohezní politiky po roce 2013, konkrétně nařízení k Evropskému fondu pro regionální rozvoj (ERDF). Zatímco dnes mohou o podporu z tohoto fondu žádat všechny podniky bez ohledu na velikost, v rámci tematické koncentrace by v budoucnu mohly projekty předkládat pouze malé a středně velké podniky (MSP).

Tematická koncentrace je jedním z nových principů, které chce Evropská komise zavést v příštím období 2014-2020. Logika tohoto přístupu je prostá: zabránit tříštění podpory a neefektivnímu utrácení peněz. Půjde-li více peněz do menšího počtu oblastí, bude to mít podle Evropské komise větší dopad na plnění cílů kohezní politiky.

Nová pravidla mohou malé podniky poškodit

Studie ale upozorňuje, že omezení podpory pro velké podniky může ve skutečnosti ohrozit plnění cílů kohezní politiky a v širším kontextu i k plnění cílů hospodářské strategie Evropa 2020 (příští kohezní politika má totiž k naplňování strategie zásadním způsobem přispívat).

A co víc: pokud velké firmy přijdou o možnost podpory, může to negativně ovlivnit i malé a středně velké podniky, které jsou na ně v rámci hodnotových a dodavatelských řetězců úzce navázány. Omezení podpory pro velké firmy může proto ohrozit jak zaměstnanost v malých firmách, tak jejich produktivitu, míru inovací a jejich expanzi na zahraniční trhy.

S argumenty, kterými Komise omezení podpory velkým firmám zdůvodňuje, autoři dokumentu nesouhlasí. Evropská exekutiva například uvádí, že velké nadnárodní firmy nejsou s rozvojem konkrétního regionu tak spjaté jako malé nebo středně velké podniky a rozhodování o dalších investicích u nich probíhá spíše na globální úrovni. Často tak prý může docházet k tomu, že firma své aktivity díky podpoře pouze přesune z jednoho státu či regionu do druhého a dopad na celkovou zaměstnanost v EU se nezmění.

Komise podle autorů ale podceňuje složitost investičních rozhodnutí v nadnárodních firmách. Umístění investice podle nich není zdaleka závislé pouze na přidělené dotaci, ale také na takových faktorech jako je kvalita a cena pracovní síly, kvalita infrastruktury nebo podnikatelského prostředí. Přesunu aktivit z jednoho regionu do druhého lze prý navíc zabránit podmínkami pro udělení podpory (podnikům, které by svou výrobu přesunuly, hrozí ztráta dotace už podle současných pravidel).

Omezením možnosti pro udílení investičních pobídek si navíc Evropa pod sebou podřezává větev. Mimo Evropskou unii totiž přibývá lokalit, kde jsou podmínky pro podnikání podobné co do úrovně, ceny a dostupnosti pracovní síly či do kvality místní infrastruktury. Možnost získat investiční pobídku může být proto pro firmy, které hledají vhodné místo pro svou investici, rozhodující. Pokud Evropa pobídky velkým podnikům zakáže, mohou investice skončit mimo území EU.

Na velikosti nezáleží

Druhý návrh, na nějž se autoři ve studii zaměřují, se týká tzv. pokynů k regionální podpoře (Regional Aid Guidelines). V non-paperu, který v loňském roce představila Evropská komise, se počítá s úpravou pravidel pro poskytování státní podpory. Pokud by náměty Komise prošly, ve všech regionech s výjimkou nejzaostalejších by státy nesměly velkým podnikům udílet investiční pobídky.

V případě velkých investičních projektů by navíc měla být nastavena maximální výše podpory, kterou podniky mohou od státu získat.

Evropská exekutiva argumentuje tím, že velké firmy by konkrétní investice provedly bez ohledu na to, zda jim stát podporu poskytne či nikoli a že je tudíž taková podpora z pohledu veřejné pokladny neefektivní a drahá. Malé a středně velké podniky se naproti tomu často potýkají se zhoršeným přístupem k financování a státní podpora by tuto překážku mohla odstranit.

Omezení podpory velkým firmám je podle Komise na místě i proto, že projekty velkých společností mohou narušovat hospodářskou soutěž a mezinárodní obchod ve větší míře než projekty malých firem.

Autoři studie ale s tímto závěrem nesouhlasí. „Velké podniky připravují a realizují konkrétní regionální projekty bez jakýchkoli deformací regionálního trhu, stejně jako MSP. Možné distorzní efekty souvisejí s povahou samotného projektu a mělo by to být v tomto kontextu posuzováno. Na velikosti firmy, která projekt implementuje, nezáleží.“

K tomu, že by malé firmy měly přispívat k růstu ekonomik víc, než velké firmy, neexistují podle autorů studie dostatečné důkazy. Porovnání evropských ekonomik navíc naznačuje, že situace může být přesně opačná. Velké podniky se sice v souhrnu podílejí na vytváření přidané hodnoty EU méně než MSP a mají také v součtu méně zaměstnanců, než malé a střední firmy, ale jejich příspěvek k přidané hodnotě je výrazně vyšší, než v případě malých firem.

Velký podíl malých firem v ekonomice může prý dokonce signalizovat, že je v ekonomice něco špatně. Mezi země s největším podílem malých a středně velkých firem patří v Evropě Řecko, Itálie nebo Portugalsko. Naopak v konkurenceschopnějších zemích, jako je Německo, Dánsko nebo Finsko, je vyšší podíl velkých firem.