Regiony mají námitky vůči představě Komise o reformě kohezní politiky

zdroj: WikimediaCommons.org; autor: Andrejj.

Zástupci regionálních a místních úřadů, kteří v těchto dnech zasedají v Bruselu, se pravděpodobně postaví proti některým částem návrhu Evropské komise na reformu strukturálních fondů po roce 2013. Nelíbí se jim například sankce za porušování Paktu stability a růstu a nebo tzv. výkonnostní rezerva, která slibuje odměny úspěšným regionům.

Výbor regionů nesouhlasí s některými body tzv. Páté kohezní zprávy, tedy návrhu Evropské komise na reformu unijní kohezní politiky z podzimu loňského roku (EurActiv 12.11.2010). Píše se to alespoň v dokumentu, který koluje mezi novináři a jež pravděpodobně schválí zástupci regionálních a místních samosprávných celků. Ti v těchto dnech (31. března – 1. dubna) jednají v Bruselu.

Pojďme se blíže podívat, co se Výboru na návrhu Komise vlastně nelíbí.

Odpovědnost má mít ten, kdo nese vinu

V první řadě zástupci místních a regionálních úřadů nesouhlasí s pozastavením vyplácení finančních prostředků ze strukturálních fondů těm státům, u nichž se prokáže, že dlouhodobě porušují pravidla Paktu stability a růstu. Ta například po členských zemích EU požadují, aby udržovaly deficit národních rozpočtů pod 3 % jejich HDP.

Michel Delebarre, starosta severofrancouzského města Dunkirk a zároveň autor dokumentu, argumentuje tím, že uvalením tohoto typu sankcí by nebyly potrestány vlády, které nesou fiskální odpovědnost, ale regiony.

„Jestliže některé státy nerespektují požadavky Evropské unie, nechápu, proč by to měly být zrovna regiony, jež by měly trpět kvůli důsledkům rozhodnutí přijatých na národní úrovni,“ řekl Delebarre EurActivu.

„Výkonnostní rezerva“: a profitovat z ní bude kdo?

Dá se očekávat, že Výbor regionů nekývne ani na návrh Komise na zavedení tzv. výkonnostní rezervy. Z té by byly odměňovány státy, kterým se s pomocí fondů EU podaří rychle naplnit své dopředu stanovené národní cíle.

Delebarre se domnívá, že odměňování úspěšných a rychle se rozvíjejících států by jen odčerpávalo peníze, které by byly potřebné na jiných místech.

Podporu zástupců regionů a měst si pravděpodobně nezíská ani návrh na uzavírání jakési smlouvy mezi Evropskou komisí a členskými státy. Regionům se nelíbí, že v procesu dojednávání těchto dokumentů nebudou vystupovat jako rovnocenní partneři Komisi a národním vládám.

Delebarre proto navrhuje, aby se těmto smlouvám říkalo „teritoriální pakty“. Název by evokoval to, že byli k jednacímu stolu přizváni právě i zástupci regionálních vlád.

Stejná výše rozpočtu

V čem se Výbor regionů s Evropskou komisí zcela jistě shodne, je nutnost zachování výšky rozpočtu na kohezní politiku. V současném programovacím období evropské fondy spolkly téměř třetinu celkového rozpočtu EU (cca 50 miliard eur ročně).

„Je to jedná z důležitých politik EU,“ říká Delebarre. Důležitá proto, že se přímo dotýká občanů, dodává Francouz. Všech 271 evropských regionů by mělo mít podle Delebarreho možnost dosáhnout na finanční prostředky (případně půjčky) a zvýšená pozornost by měla být zaměřena na tzv. přeshraniční regiony.

Podpora třetí kategorii regionů

Evropská komise na podzim přišla s tím, že ke stávajícím dvěma kategoriím regionů přidá ještě jednu. Do ní by spadaly regiony, které jsou sice z hlediska vyspělosti pod průměrem EU, ale ne natolik, aby se zařadily do skupiny konvergenčních regionů (HDP na hlavu nepřevyšuje 75 % průměru EU).

Výbor regionů tento návrh pravděpodobně podpoří.

„Navrhujeme vytvoření nové prostřední kategorie pro ty regiony, jejichž HDP na hlavu dosahuje 75 – 90 % průměru EU. Nebyly by to ještě ty regiony, o nichž by se dalo říct, že své potíže překonaly,“ vysvětluje Delebarre, podle něhož by nová kategorie čítala zhruba 50 regionů.

Pro lepší přehled o debatě o budoucí podobě kohezní politiky doporučujeme navštívit Links Dossier.