Obliba cykloturistiky na Slovensku roste. Mohou za to i stezky do Vídně a Budapešti

Zdroj: WikimediaCommons.org, autor: Alexej Potupin.

Díky projektu „Cyklostezky bez hranic“, který propojuje slovenské pohraničí s přilehlými rakouskými a maďarskými regiony, začínají Slováci lépe poznávat své sousedy. Výstavbu nových tras podpořila ze svých fondů Evropská unie. Cykloturistika může podle ní přispět k posílení vazeb mezi regiony. Jízda na kole je navíc ekologická.

Souvislosti:

Rozpočet evropské regionální politiky na léta 2007-2013 tvoří přibližně třetinu celkového rozpočtu EU. Převážná část těchto peněz putuje do regionů, jejichž HDP na hlavu je nižší než 75 % průměru Evropské unie (úplný seznam regionů, které mají nárok na podporu z evropských fondů je k dispozici zde).

Hlavním cílem evropské regionální politiky je snížit regionální rozdíly posilováním tzv. hospodářské a sociální soudržnosti.

Slovensko má takto v letech 2007-2013 nárok na 11,3 miliardy eur z evropské pokladny. Do konce roku 2009 se slovenským řídícím orgánům podařilo konečným příjemcům proplatit ale pouze 250 milionů eur z celkové částky (informace o čerpání evropských peněz za stejné období v ČR viz EurActiv 28.1.2010).

Plán na výstavbu mezinárodních cyklostezek se poprvé objevil v roce 2005. Realizace projektů byla v té době spolufinancována v rámci předvstupní pomoci z fondu PHARE. K síti cyklostezek se od té doby připojila řada měst a vesnic. Jejich výstavba byla financována z evropských fondů určených na podporu přeshraniční spolupráce (Interreg) a rozvoj regionů.

Témata:

Moderní síť cyklostezek začala na Slovensku vznikat koncem 90. let. Výstavba prvních cyklotras byla z dnešního pohledu značně nesystematická. Neexistovaly pořádné plány a místní samosprávy s podobnými projekty neměly příliš mnoho zkušeností.

„Dá se říci, že projekty vznikaly doslova na koleni,“ popisuje tehdejší situaci Eva Lovásiková z regionální rozvojové agentury Senec – Pezinok. „Zájmové skupiny si jednoduše vzaly mapu, rozhodly, kudy stezka povede a zakreslily jí do mapy aniž by se městských zastupitelů ptaly na povolení.“

Od doby kdy začaly být projekty spolufinancované z evropských programů přeshraniční spolupráce se ale situace výrazně zlepšila. A s rostoucím počtem moderních cyklostezek se začaly měnit i postoje lidí – počet Slováků, kteří ke své dopravě využívají jízdních kol utěšeně narůstá. K dnešnímu dni vzniklo na Slovensku 108 kilometrů nových cyklotras.

Malá města to mají těžší

Do menších příhraničních měst, které leží mezi Bratislavou, Budapeští a Vídní mnoho turistů nezavítá. Při přejezdu mezi hlavními městy se v malém městě nebo vesnici zastaví jen málokdo.

Slovenské regiony se ale situaci rozhodly v roce 2005 řešit a ve spolupráci s rakouskými a maďarskými regiony připravily první koncept sítě mezinárodních cyklostezek. Projekt „Cyklostezky bez hranic“ byl v té době financován z předvstupního programu PHARE. Dokončen byl během jednoho roku a počet vesnic a měst, které se k projektu rozhodly připojit od té doby stále narůstá.

Dnes jsou všechna tři hlavní města spojena cyklostezkami a malým městům, která na nich leží se tak dostává větší pozornosti než v minulosti. „Mnoho lidí si vůbec neuvědomí, že i když jde o malá města, skrývají často velkou historii: zapomenuté zámečky, středověké kostely, staré románské zříceniny. Kdo by na to vůbec pomyslel?,“ uvažuje jeden z oslovených cyklistů.

Počet turistů, kteří dnes díky mezinárodním cyklostezkám navštíví malá příhraniční města, oproti minulosti vzrostl. Začali si to uvědomovat i starostové a radní z okolních měst a postupně začínají zvažovat, že se k projektu připojí.

Komárno leží přímo na hranicích s Maďarskem. Jeho bohatá historie, stará pevnost ale i relativně nedávno vzniklá turistická atrakce „Nádvoří Evropy“, kde vedle sebe stojí repliky budov připomínající svou architekturou různá evropská města, tvoří z Komárna ideální turistickou destinaci. Také zdejší radní se rozhodli k projektu mezinárodní sítě cyklostezek připojit. Město sice svůj zájem projevilo teprve v loňském roce, ale očekávání jsou už dnes veliká.

„Občané jsou nadšení. Stezka nás propojí s maďarským městem Komárom a přivede k nám více turistů,“ doufá Beáta Seboová z komárenského úřadu památkové péče. Její organizaci se podařilo získat podporu z programu přeshraniční spolupráce Slovensko – Maďarsko a nyní prostřednictvím veřejné soutěže shání vhodného partnera.

Po cyklotrase nebo alespoň po některé z jejích jejích částí každoročně projedou tisíce turistů. Řada z nich z velké dálky. Bez cyklostezek by se v menších městech většina lidí ani nezastavila, řekl slovenskému EurActivu místní zdroj.

Vedle toho, že rostou příjmy z turistického ruchu, plní cyklotrasy i důležitou sociální a ekologickou funkci a podporují zdravý životní styl. Počet rodin, které tráví víkendy na kolech, roste. „Pro cyklisty tu vzniklo bezpečné prostředí. Hodí se skvěle i na výlety s rodinou a pikniky v přírodě,“ říká jeden z turistů.

Cyklotrasy mohou přispět také k odbourávání kulturních bariér. Lidé z příhraničních regionů dnes začínají spolupracovat na nové, evropské úrovni, zlepšuje se komunikace a koordinace aktivit, pochvalují si mnozí zastupitelé měst a obcí.

Fondy EU pomáhají na Slovensku hlavně s rozvojem infrastruktury

Jako nová členské země EU využívá Slovensko podporu z evropských regionálních fondů hlavně na výstavbu nové infrastruktury a modernizaci té stávající. Většina projektů, které řídící orgány schválí, má proto podobnou strukturu a jeden druhému se podobají i rozsahem.

„Na dlouhodobé lisabonské strategické cíle se v současné době moc nezaměřujeme,“ říká úředník ze slovenského Ministerstva výstavby a regionálního rozvoje. „Hlavním cílem regionálního operačního programu je zlepšit kvalitu a dostupnost základní infrastruktury. Je to něco, co považuji za největší úspěch nových členských zemí – podařilo se nám staré členy přesvědčit o tom, že nejprve musíme vybudovat infrastrukturu a teprve potom můžeme začít s inovacemi a posilováním konkurenceschopnosti. V příštím období 2014-2020 se už naše programy budou více podobat těm lisabonským.“

Z tohoto pohledu je projekt cyklostezek na Slovensku zcela unikátní. Eva Lovásiková z regionální rozvojové věří, že výstavbou cyklotras významně vzrostly příležitosti měst i celého regionu. „Cestovní ruch je na vzestupu. A navíc, v případě příhraničních regionů jako například v údolí řek Dunaje nebo Moravy, cyklostezky vytvářejí nové možnosti pro vzájemné interakce.“

V plánu je nyní další projekt, který by měl spojit vinařské regiony na Slovensku, Rakousku a na Moravě. Projekt nazvaný „Region cyklistiky a vína: Wienviertel – Jižní Morava“ je spolufinancován z unijního programu Interreg a propojí cyklotrasou vesnice, které mají dlouhou vinařskou tradici.

Drobné komplikace

Ne všechno ale funguje tak snadno, jak by se zdálo. V samotné Bratislavě je totiž třeba dokončit ještě poslední křižovatku. „Cyklostezky se tady staví velmi těžko,“ říká Katarína Szabová z městské organizace Správa tělovýchovných a rekreačních zařízení (STaRZ), která má cyklotrasy na starosti. Situaci podle ní komplikují vlastnické spory a rychlý rozvoj dopravy v hlavním městě. „Všechny tyto formality se měly vyřešit už dávno,“ povzdychne si. Do konce roku má prý ale stát i tato poslední křižovatka.

Čerpání peněz z evropských fondů provází na Slovensku řada komplikací. Jak již bylo řečeno, z 11,3 miliard eur, na které má země v letech 2007-2013 nárok, se zatím podařilo konečným příjemcům proplatit jen zlomek. A města, zejména ta malá, se při podávání projektových žádostí potýkají s mnoha překážkami.

Tou největší je nadměrná byrokracie. Odborníci se přitom shodnou, že za většinu administrativních překážek nemůže ani tak Brusel, jako spíše místní zákony a úřady. „Evropské fondy jsou vnímány jako peníze, na které lze dosáhnout velmi těžko, a které brzdí spousta absurdních pravidel. Už zpočátku je tam nadměrná administrativní zátěž. Řídící orgány požadují řadu dokumentů, které nejsou v počáteční fázi projektu vůbec potřeba,“ říká Ctibor Košťál z Institutu pro dobře spravovanou společnost (SGI).

Dodává, že mnoho projektových žádostí je zbytečně vyřazeno jenom proto, že v nich jsou špatně napsané čárky nebo že je datum v jiném formátu než má být.

Hodně měst tyto překážky od podání žádosti o financování z evropských fondů odradí. „Starostové malých měst nám říkají, že mají sice projektové žádosti připravené, ale s podáním žádosti stále váhají,“ říká Helena Poláková ze Sdružení měst a obcí Slovenska (ZMOS). Děje se tak podle ní i navzdory tomu, že současná krize dopadá má na rozpočty malých měst daleko větší dopad, než se původně očekávalo. Evropské fondy mohou být dobrým zdrojem příjmů, ale pro malá města je stále těžké na ně dosáhnout, dodává Poláková.

Problémem je i udržitelnost schválených projektů. Řídící orgány často rozhodnou o podpoře projektům, které se bez peněz z evropských fondů neobejdou a které skončí ve chvíli, kdy přidělenou dotaci vyčerpají. „Jde o dvě věci,“ vysvětluje Košťál. „Zaprvé, žadatelé projekty chápou jako snadno dostupný zdroj peněz a o podporu se ucházejí subjekty, které by si z ekonomických důvodů nemohly dovolit o takových projektech ani uvažovat. Týká se to i projektů, jako je například obnova školy, pro kterou obec z dlouhodobého hlediska není schopná zajistit dostatek žáků a které reálně hrozí uzavření.“ Druhý problém podle Košťála souvisí s výběrovým procesem. Výběrové komise prý často nejsou schopné posoudit, zda je projekt dlouhodobě udržitelný a podporu tak dostanou i projekty, které po vyschnutí evropských dotací skončí.

Opatření, která by nedostatky systému odstranila, se sice postupně přijímají, ale změny jsou zatím velmi pomalé. „Něco se sice zlepšilo, ale byrokracie zůstává. V řadě případů žadatelé čekají na proplacení prvních splátek stále příliš dlouho,“ dodává Miroslav Babka ze Sdružení měst a obcí Slovenska.