Regiony ČR: Nezáleží, kolik bude operačních programů, důležité jsou cílené investice

Zdroj: CreativeCommons.org, autor: dezidor.

Podle Oldřicha Vlasáka, místopředsedy Svazu měst a obcí ČR, a Radka Martínka, pardubického hejtmana, není stěžejní, kolik operačních programů si Česká republika pro příští programové období (2014-2020) s unijními institucemi dojedná. Mnohem důležitější je mít jasno v tom, na jaké priority budou prostředky z evropských fondů směřovány.

O tom, že se počet operačních programů, které si každý členský stát před odstartováním nového programového období individuálně dojednává s Evropskou komisí, bude v České republice snižovat, nikdo nepochybuje. Omezení jejich počtu je ostatně jedním z cílů, které od začátku svého působení v úřadu ministra pro místní rozvoj prosazuje i Kamil Jankovský (VV). 

Pravdou totiž zůstává, že současná implementační struktura, která čítá 26 operačních programů – sedm regionálních (tzv. ROPů), které řídí regionální rady soudržnosti, a osm tématických (tzv. TOPů), jež jsou řízeny sektorovými ministerstvy, je na evropské poměry poněkud robustní.

„Počet operačních programů je u nás skutečně alarmující,“ souhlasí europoslanec a místopředseda SMO ČR pro evropské záležitosti Oldřich Vlasák. Podle něj se tak nebezpečně zvyšuje riziko zbytečného plýtvání cennými zdroji. „Čím více řídících a zprostředkujících orgánů, tím je celý systém nákladnější a přináší více papírování,“ dodává. 

Podle Radka Martínka, hejtmana pardubického kraje, soustava téměř tří desítek programů znamená větší komplikace ani ne tak pro Českou republiku jako pro samotné unijní instituce, které se na politice soudržnosti podílejí. „Stávající systém je komplikovaný z pohledu EU, protože od ní vyžaduje více úředníků, a je také mnohem náročnější na kontrolu,“ řekl EurActivu Martínek. 

Snížení počtu operačních programů, jejichž prostřednictvím se peníze z fondů EU přerozdělují na konkrétní projekty v ČR, je ale podle něj v každém případě možné. Musí ale platit jedno: i v případě výrazně zeštíhlené implementační struktury je třeba zajistit, že budou plně uspokojeny reálné potřeby České republiky. 

Intervence by se proto podle Martínka mohly soustředit do dvou až tří celonárodních operačních programů zaměřených na podporu několika pečlivě vybraných priorit. Prostředky by se čerpaly především z Fondu soudržnosti a odcházely by i na rozvoj inovací a aplikovaného výzkumu a v neposlední řadě i na rozvoj lidských zdrojů. „Všechny ostatní potřebné věci je možné a nutné financovat z regionálních operačních programů,“ dodal. 

Čeká nás „válka“

Již na začátku loňského roku se objevily zvěsti o tom, že ona avizovaná redukce operačních programů postihne především právě územní programy. Kraje, které se proti takovým výrokům několikrát v minulosti ohradily, argumentují tím, že regionální operační programy patří v oblasti čerpání evropských prostředků k těm nejlepším.

Jak připouští Oldřich Vlasák ze SMO ČR, „o operační programy se povede velká válka“. Na druhou stranu je ale přesvědčen o tom, že budoucnost evropských fondů není o počtu operačních programů, nebo o tom, zda tu bude fungovat několik ROPů či nějaký společný operační program pro územní zacílení intervencí (po vzoru zkráceného programového období 2004-2007; pozn. red,), ale je především „o zajištění potřeb České republiky, o kvalitně nastavených prioritách a zacílení intervencí na nejpotřebnější věci“.  

Hlavní potíž totiž podle jeho názoru netkví v rozdílech mezi regiony, ale ve stále více se rozvírajících nůžkách uvnitř jednotlivých regionů – tj. mezi obcemi v rámci jednoho kraje. „Tyto rozdíly jsou už tak významné, že politika soudržnosti EU nemá šanci sama o sobě tyto nerovnováhy zvrátit,“ uvedl.

Dělení programů na tématické a regionální podle Vlasáka trochu postrádá smysl, protože veškeré intervence všech programů se v podstatě stejně ve výsledku potkají na nějakém konkrétním místě – mají konkrétní lokální dopad. „Pokud tématické programy budou mít přesně definovaný regionální a územní dopad, splní svůj účel,“ vysvětlil redakci. 

Regionální investice hrají svou roli

A v jaké fázi se jednání o budoucí architektuře operačních programů v České republice nacházejí teď? Podle prvního náměstka ministra pro místní rozvoj Daniela Brauna se nyní rozpracovává pětice národních rozvojových priorit, které Nečasova vláda schválila v září loňského roku, do tématických oblastí. O počtu a struktuře operačních programů by mělo být jasno v dubnu. 

Co je ale podle Brauna jisté už teď, „regionální a místní investice budou v budoucím systému zachovány, protože určitě mají svou roli.“ Jednou z národních rozvojových priorit je totiž integrovaný rozvoj území.