Evropský parlament hlasuje o „nové éře“ fondů EU

zdroj: Evropský parlament.

Europoslanci sdružení ve výboru pro regionální rozvoj se chystají dnes (11. července) hlasovat o návrzích, které by podle některých europoslanců mohly předznamenat „novou éru“ unijní kohezní politiky.

Jedním z velkých témat příštího summitu Evropské rady bude víceletý finanční rámec EU a s tím spojená unijní kohezní politika. Na podobě evropského rozpočtu by se členské státy spolu s institucemi EU měly shodnout do konce letošního roku.

Evropské fondy, z nichž se financují projekty kohezní politiky, budou pro příští období slibovat 336 miliard eur, což představuje více než třetinu unijního rozpočtu ve výši 1.025 miliard eur (EurActiv 30.6.2012).

Podle nizozemského europoslance Lamberta van Nistelrooije (EPP) již ale nepůjde o „politiku ve starém kabátě“, jak jsme ji znali dosud, ale o zcela „novou, moderní politiku“.

Nejen pro chudé 

„Hovoříme tu o zcela nové, moderní kohezní politice,“ řekl van Nistelrooije, „takže už nelze dělit Evropu tak, aby jedna část pobírala prostředky, aniž by měla jasnou představu, jak naplnit hospodářskou strategii EU 2020 ve svých regionech.“

Z evropských prostředků se totiž v příštím programovém období (2014-2020) nebudou financovat pouze chudé regiony, aby srovnaly krok s těmi rozvinutějšími, ale právě i projekty směřující k plnění cílů hospodářské strategie, kterou Evropská komise přijala v létě roku 2009.

„Pokud snad někdo tvrdí, že kohezní politika je politika pro chudé, tak zaspal debatu, která zde probíhá poslední tři roky,“ řekl Nistelrooije.

Investujte do ekonomiky

Constanze Krehl, německá socialistická europoslankyně, která se stejně jako její nizozemský kolega podílí na přípravě stanoviska Evropského parlamentu k legislativním návrhům Komise, souhlasí.

„Začínáme novou éru,“ uvedla v rozhovoru pro bruselskou redakci EurActivu. „Samozřejmě, že kohezní politika dává chudším regionům větší šanci se rozvíjet, protože se koneckonců jedná o investiční program, na druhou stranu se ale orientuje na výsledky, a to ve smyslu že sleduje dosažení cílů Strategie EU 2020.“

„Je proto důležité nejen to, aby členské státy šetřily peníze, ale musí zároveň chytře investovat do své ekonomiky,“ řekla Krehl EurActivu.

„Řecko a Španělsko, a víceméně také Itálie, toto nikdy nedělaly. Investovaly především do spotřeby, a k tomu využívaly i strukturální fondy,“ řekla německá poslankyně a dodala, že takové kroky přispěly k současné hospodářské situaci v těchto zemích.

Půjdou peníze z fondů i do energetiky? 

Jak již bylo řečeno, Evropská komise, která přišla s návrhy nové kohezní politiky vloni na podzim, počítá s tím, že evropské fondy budou v budoucím období úzce provázány s hospodářkou strategií EU 2020.

Z ní také vychází základní soubor jedenácti tématických priorit, z nichž by si členské státy měly při stanovování svých národních a regionálních priorit vybírat.

Komise totiž navrhla, že podstatná část z peněz v Evropském fondu pro regionální rozvoj (ERDF) má podporovat tři priority: výzkum, vývoj a inovace, podporu konkurenceschopnosti malých a středních podniků a přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku. V případě méně vyspělých regionů (jedná se o regiony s HDP na hlavu nižším než je 75 % průměru EU, což jsou v ČR všechny s výjimkou Prahy) by se do těchto tří priorit mělo investovat alespoň 50 % celkové alokace z ERDF. Navíc pouze na přechod k nízkouhlíkové ekonomice by mělo jít 6 %.

V případě Prahy, která spadá do kategorie vyspělejších regionů (s HDP na obyvatele vyšším než 90 % průměru EU), by na uvedené tři priority mělo jít dokonce 80 % veškerých prostředků z ERDF a na nízkouhlíkovou ekonomiku 20 %.

Podobná koncentrace má platit také u Evropského sociálního fondu (ESF). Méně vyspělé regiony mají z ESF dostat alespoň 25 % celkové alokace, vyspělé alespoň 54 %. Navíc u méně vyspělých regionů má 60 % alokace jít na nejvýš čtyři priority, kterými jsou podpora zaměstnanosti a mobility, investice do vzdělávání, podpora sociálního začleňování a boj s chudobou, a zefektivňování institucí a administrativy (v případě vyspělejších regionů to má být 80 %).

Růst a zaměstnanost tak zdaleka nebudou jedinými novými cíli kohezní politiky. Část peněz z fondů by měla být určena také na environmentální projekty.

O jaký typ projektů se bude jednat, se právě v těchto momentech v europarlamentu diskutuje.

Fosilní paliva nebo OZE?

Polský poslanec Jan Olbrycht (EPP) například navrhuje zaměřit se na energetickou účinnost a zlepšení energetické bezpečnosti prostřednictvím „výstavby a modernizace rozvodné sítě elektrické energie, zemního plynu a ropy, skladové sítě ropy a zemního plynu či infrastrukturu zabezpečující přepravu zkapalněného zemního plynu.“

V tom jej podporuje i jeho kolega Bogusław Sonik (EPP). Rumunští poslanci Iosif Matula a Marian-Jean Marinescu navíc prosazují rozvoj systému na dálkovou přepravu zemního plynu.

Ekologické skupiny se ale obávají, že prostředky z evropských fondů budou směřovat na záchranu fosilních paliv. „Tvrzení, že dotováním fosilních paliv prostřednictvím ERDF bojujeme s klimatickými změnami, je skandální,“ tvrdí ekonom Sebastian Godinot.

Na to, že by prostředky z evropských fondů v příštím programovém období měly směřovat na úspory energie a obnovitelné zdroje a v žádném případě by neměly být využívány na rozvoj fosilních paliv, upozornilo v otevřeném dopise více než dvacet významných evropských ekologických organizací v čele s Friends of the Earth Europe, které v Česku zastupuje Hnutí Duha (více EurActiv 26.6.2012).

„Fondy EU opravdu nemusí platit ´velkou ropnou´ infrastrukturu, zvláště ne s cílem snížit emise skleníkových plynů,“ tvrdí Markus Trilling z organizace Friends of the Earth.

„Je směšné z těchto peněz začít stavět nové plynovody,“ říká Trilling a dodává, že takovéto projekty by mohly vyčerpat značnou část ze zmíněných peněz určených na „zelené projekty“.