Evropská komise chce bojovat za třetí kategorii regionů

Evropská komise hodlá členské státy přesvědčit, že by měly v rámci chystané reformy kohezní politiky EU po roce 2013 přidat peníze nejen nejzaostalejším regionům, ale také těm, které jsou na tom o něco lépe.

Dva nebo tři typy regionů? To je jedna z nejkontroverznějších otázek v probíhající diskusi o budoucnosti regionální politiky EU v příštím programovacím období, které začne rokem 2014.

Evropská komise by ráda změnila systém přerozdělování peněz z evropských fondů. Uvažuje proto nyní, že regiony rozdělí do tří kategorií v závislosti na HDP na obyvatele.

Ve stávajícím programovacím období jsou přitom kategorie pouze dvě. První z nich tvoří tzv. „konvergenční regiony“, jejichž HDP na hlavu nepřevyšuje 75 % průměru EU. Všechny ostatní regiony spadají do druhé skupiny.

Komise chce nyní ale vytvořit třetí kategorii, které jsou sice z hlediska vyspělosti pod průměrem EU, ale ne dost natolik, aby se vešly do skupiny konvergenčních regionů. Do této kategorie by spadaly všechny regiony, jejichž HDP na hlavu se pohybuje v rozmezí 75-90 % průměru EU.

Komisař pro regionální politiku Johannes Hahn věří, že touto cestou vznikne „spravedlivější, vyváženější a transparentnější systém“.

Oko na nejchudší regiony

Drtivá většina peněz z evropských regionálních fondů (více než 80 %) putuje v současném programovacím období 2007-2013 zhruba stovce nejzaostalejších regionů (s výjimkou hlavního města Prahy mezi ně patří všechny české a moravské regiony). Vyjádřeno penězi, jedná se o 40 miliard eur, které ročně skončí ve skupině regionů, na jejichž území žije přibližně třetina populace EU.

Většina konvergenčních regionů se nalézá v nových členských zemích EU, ale některé leží i v zemích jako je Řecko, Portugalsko, Španělsko nebo Itálie.

O zbývající peníze z fondů regionální politiky se v současné době dělí všechny ostatní regiony EU. Zhruba 8 miliard eur ročně se přitom využívá ke spolufinancování projektů v oblasti konkurenceschopnosti a spolupráce mezi regiony. Další 1,25 miliardy jde každým rokem na podporu spolupráce mezi regiony z různých členských zemí.

Mezi oběma skupinami regionů jsou z pohledu objemu peněz, které dostávají, obrovské rozdíly, říká komisař Hahn. „Rozdíl mezi konvergenčními regiony a ostatními je ve finančním vyjádření 10 ku jedné,“ uvedl.

Jinými slovy, pokud regiony přestanou spadat do skupiny nejpotřebnějších, hrozí jim, že ztratí opravdu hodně.

Tříúrovňový systém

Podle oficiálních odhadů Evropské komise bude na začátku příštího programovacího období po roce 2013 spadat pod hranici 75 % průměru HDP na hlavu pouze 70 regionů. To znamená, že počet lidí, kteří budou žít v konvergenčních regionech, klesne ze 170 milionů na 120 milionů (tj. zhruba na čtvrtinu populace EU).

Komise proto nyní navrhuje, že vytvoří ještě třetí kategorii regionů, které budou dostávat méně než v době, kdy byly pod hranicí 75 %, ale více, než na kolik mají nárok ostatní regiony.

Jednalo by se o regiony, na jejichž území žije celkem zhruba 60 milionů obyvatel, neboli 12 % populace EU. Patřilo by mezi ně sedm francouzských regionů, čtyři španělské, čtyři italské, čtyři řecké, celé území bývalého východního Německa, východní Finsko, severní Skotsko a nejchudší části Velké Británie.

Z nových členských států by do této skupiny spadly zřejmě tři regiony: v České republice Středočeský kraj, v Polsku Mazowiecké vojvodství (včetně Varšavy) a v Rumunsku region v okolí hlavního města Bukurešti.

Další důležitou změnou oproti dnešku má být rovnoměrnější uvolňování dotací v průběhu celého období. V letech 2014-2020 by každý region tedy ročně dostával přibližně stejně velký objem peněz. Evropská komise věří, že podobná stabilizace příjmů regionům umožní lépe plánovat investice.

Třetí kategorie je „spravedlivá a odůvodněná“

Komisař Hahn si myslí, že zavedení nové kategorie regionů je „spravedlivé a odůvodněné“. Jeho návrh již podpořila také bývalá polská eurokomisařka a nynější šéfka výboru EP pro regionální politiku Danuta Hübner.

Poslankyně je přesvědčená, že vytvoření nové kategorie bude spravedlivější než stávající systém „phase-in“ a „phase-out“ regionů, neboť s regiony s podobnou úrovní vývoje by se podle nového systému zacházelo stejně bez ohledu na to, zda v minulosti patřily do skupiny „konvergenčních“ regionů nebo nikoliv.

Podle Hübner by pokračování systému založeného pouze na dvou kategoriích regionů nebylo nejrozumnější, protože do kategorie ostatních regionů by spadaly výrazně odlišné regiony – jak ty, jejichž HDP na osobu je přesně 75 % průměru EU, tak ty, které jsou více než dvojnásobně bohaté oproti průměru.

Bývalá komisařka položila nedávno účastníkům Pátého kohezního fóra v Bruselu rétorickou otázku. „Je správné, aby v regionální politice všechny regiony z rozmezí 75 % až 220 % spadaly do stejné kategorie?“ Přesně tak to totiž bude vypadat bez třetí kategorie, dodala.

Členské státy zatím váhají

V době, kdy zatím stále není jasné, jak velký rozpočet evropská politika soudržnosti bude v příštím programovacím období mít, nebude zřejmě pro Komisi jednoduché získat si pro návrh u členských států dostatečnou podporu.

Německý státní tajemník spolkového ministerstva hospodářství Peter Hintze na Pátém kohezním fóru vyzval k opatrnosti při zavádění nové kategorie. „Musíme promyslet důsledky a musíme posoudit, jestli to přinese řešení nebo nové problémy,“ uvedl.

Podle Hintze je pozice Německa zatím taková, že by měla existovat strategie pro „phase-out“ regiony, které teprve nedávno překročily hranici 75 % HDP, podobně jako je tomu dnes. O tom, kolik peněz by tyto regiony měly získat, je prý potřeba ještě jednat.

Třetí kategorii regionů není připraveno podpořit ani Švédsko, které také patří k čistým plátcům do evropského rozpočtu. „Myslím, že zdrojů bude málo a časem jich bude ještě méně,“ uvedla švédská ministryně pro regionální záležitosti Anna-Karin Hatt.

Švédská vláda je podle ní i nadále přesvědčena, že většinu peněz z kohezní politiky by měly dostávat nejchudší regiony. „Pokud jde o Švédsko, zatím v souvislosti s návrhem na vytvoření nového mezistupně váháme,“ řekla a vysvětlila, že pokud má nějaké přechodné období pro regiony, které se dostanou nad hranici 75 % průměru EU, existovat, Švédsko jej bude ochotné podpořit pouze v případě, že bude mít omezený rozsah (jak finančně, tak časově).