Česká republika řeší co s počtem operačních programů

Zdroj: Evropská komise.

Snížit či nesnížit počet operačních programů, jejichž prostřednictvím do České republiky proudí peníze z evropských fondů. To je jedna z otázek, která zaznívá při celorepublikové debatě o nastavení unijní kohezní politiky po roce 2013.

V současném programovacím období, které začalo v roce 2007 a skončí o sedm let později, je v evropské pokladně pro Českou republiku vyčleněno celkem 26,7 miliard eur. Prostředky se ke konečným příjemcům dostávají prostřednictvím soustavy 26 operačních programů. 

Všechny české regiony s výjimkou hlavního města Prahy mají podle pravidel evropské regionální politiky nárok na podporu v rámci tzv. Cíle 1 (Konvergence). Tu mohou získat regiony, jejichž HDP je nižší než 75 % průměru Evropské unie. Konkrétně v případě České republiky se jedná o sedm regionálních operačních programů (tzv. ROPů), které řídí regionální rady soudržnosti, a osm tématických (tzv. TOPů), jež jsou řízeny sektorovými ministerstvy. 

Snižovat se zřejmě bude 

Omezení jejich počtu je jedním z cílů, které od začátku svého působení v úřadu ministra pro místní rozvoj prosazuje Kamil Jankovský (VV). A za pravdu mu dávají i další účastníci debaty o budoucí podobě kohezní politiky, která se pomalu ale jistě rozbíhá nejen na celounijní úrovni, ale i v České republice. 

Například v Analýze potřeb měst po roce 2013 z hlediska kohezní politiky, kterou na podzim loňského roku zveřejnil Svaz měst a obcí ČR, se píše, že velký počet operačních programů znamená především nadměrnou byrokracii, která pak představuje „největší bariéru efektivního využívání evropských peněz ze strany měst.“ 

Podobný názor má i Pavel Horák, náměstek Olomouckého hejtmana Martina Tesaříka (ČSSD). „Když pominu programy v přeshraniční spolupráci, domnívám se, že stačí zhruba devět operačních programů – sedm regionálních a dva celostátní tématické,“ sdělil EurActivu a dodal: „Celá řada dnešních tématických programů měla jen regionální povahu a nebylo potřeba o nich rozhodovat na ministerstvech v Praze, ale přímo v regionech.“  

Strach ze zrušení ROPů 

Na začátku března jihomoravský a pardubický hejtman Michal Hašek a Radko Martínek vyjádřili obavy z možného zániku regionálních operačních programů. ROPy by měly být podle nich zachovány i v dalším období.

„V minulých letech byly v regionech vybudovány unikátní struktury, které se naučily administrovat, čerpat a monitorovat všechny programy, které šly v rámci ROP,” argumentoval Hašek. V případě, že by v budoucnosti došlo k rozhodnutí je opět vytvořit, bylo by to podle jihomoravského hejtmana velmi obtížné. 

„Jsme přesvědčeni o tom, že by si Česká republika jako celek měla vytyčit dva až tři základní cíle, v rámci nichž by měly být vytvořeny dva až tři celonárodní operační programy,“ navrhl jménem Asociace krajů hejtman Martínek. Tyto programy by se soustředily například na rozvoj průmyslu, ekologii nebo rozvoj vzdělanosti. „Zbytek všech ostatních intervencí by se soustředil do nadále existujících regionálních operačních programů,“ dodal Martínek.

Podle Petra Zahradníka, vedoucího Kanceláře pro EU České spořitelny a člena NERVu, jsou jejich obavy namístě. Zároveň v rozhovoru pro EurActiv podotýká, že i regiony by si měly uvědomit, že stávající nastavení čerpání z evropských fondů, jinými slovy zachování ROPů, nemusí být úplně tou nejlepší cestou. 

„Regionální odlišnosti je třeba respektovat, ale chceme-li snížit počet operačních programů, k nějaké redukci dojít musí,“ dodal. 

Jako jedno z možných řešení označuje Zahradník návrat k systému, který tu existoval ve zkráceném programovacím období 2004-2006, kdy namísto sedmi ROPů existoval společný operační program pro všechny regiony – tzv. SROP.

"Může také dojit k tomu, že v rámci sektorových programů vznikne určitá regionální dimenze a jeho podoba bude v jednotlivých regionech. Druhou možností je sektoralizovat ROPy, ale s ohledem na apetit jednotlivých ministerstev toto asi také nebude úplně schůdné. Kompromis bude někde mezi,“ řekl také Zahradník.