Česká města se bojí, že priority kohezní politiky nebudou odpovídat jejich potřebám

zdroj: CreativeCommons.org.

Každé město je svým způsobem jedinečné a samo nejlépe ví, jaké jsou jeho potřeby. Svaz měst a obcí České republiky se proto obává, aby priority kohezní politiky, které bude domlouvat Česko s Bruselem, těmto potřebám odpovídaly.

I když současné programovací období vyprší až za dva roky, v Evropské unii se pomalu, ale jistě rozbíhá debata o tom, jak by „evropské fondy“ měly v budoucnosti vypadat. Celou diskusi odstartovala na podzim loňského roku Evropská komise, když představila stěžejní dokument – tzv. Pátou kohezní zprávu. 

Na 264 stránkách Komise zanalyzovala dopady a výsledky evropské kohezní politiky v uplynulém sedmiletém programovacím období (2000-2006) a zároveň nabídla svou představu, jak by měla tato politika vypadat po roce 2013. 

Evropská exekutiva je přesvědčená, že kohezní politika by měla být co nejefektivnější a lépe orientovaná na výsledky. Členské státy by proto měly finanční prostředky, na které mají nárok z evropské pokladnice, vynakládat s větší rozvahou a na smysluplnější projekty, které budou spadat do předem dojednaných tématických oblastí. Těch by mělo být méně než v předchozím období.  

Čím dál od radnic, tím hůř 

Evropské dotace tvoří v současné době 1-5 % rozpočtů českých měst a obcí, a EurActiv proto zajímalo, jak se k tématické koncentraci finančních zdrojů staví Svaz měst a obcí České republiky (SMOČR). 

„Koncentraci evropských zdrojů na vybrané priority a aktivity je nutné považovat za pozitivní věc už jen z toho důvodu, že nás nutí přemýšlet, co vlastně chceme financovat,“ hodnotí návrh Komise Oldřich Vlasák, předseda SMOČR a zároveň poslanec v Evropském parlamentu (ODS). „Veřejné zdroje nejsou neomezené a jejich dobrá správa spočívá i v přesné specifikaci, co má být ve veřejném zájmu financováno,“ dodává. 

Města a obce se ale podle Vlasáka zároveň obávají toho, že dojednávání tématických priorit se bude odehrávat tak trochu „o nás bez nás“, tedy v dalekém Bruselu.

Jako riziko určování priorit na úrovni Evropské unie vnímám, že čím se priority dohadují dál od radnic v České republice, tím větší hrozí riziko, že nebudou odpovídat naším potřebám a specifikům,“ vysvětluje předseda SMOČR. 

Bez dobudované infrastruktury to nepůjde 

Jelikož města trápí specifické problémy, jako je například nedostatečná dopravní infrastruktura, úpravy veřejného prostranství a chodníků, zastaralá veřejná doprava nebo nedostatek čističek odpadních vod, jisté obavy vzbuzuje myšlenka Evropské komise propojit cíle kohezní politiky s hospodářskou strategií Evropa 2020.  

Strategie, kterou Komise představila vloni v létě, má totiž tendence soustředit se spíše už na „nástavbové“ projekty v oblasti podpory vzdělání, zaměstnanosti, vědy a výzkumu, chudoby nebo energetické účinnosti, než na ty infrastrukturní.

„Strategie Evropa 2020 nedostatečně reflektuje potřebu dobudovat infrastrukturu v těch zemích EU, které (do EU) vstoupily po roce 2004, a naopak reaguje na poptávku starých členských zemí inovovat, modernizovat a vzdělávat,“ říká Vlasák. 

Města jsou proto přesvědčena o tom, že pokud se jim nepodaří dosáhnout „kvalitního dopravního a komunikačního napojení, odpovídající infrastruktury životního prostředí a odpovídajícímu zásobování energiemi“, nebude možné ve městech a obcích prakticky realizovat cíle v duchu hospodářské strategie. Uvádí to Analýza potřeb měst po roce 2013 z hlediska budoucí kohezní politiky, kterou SMOČR zveřejnil v září loňského roku.

Konkurenceschopnost je také důležitá 

Na druhou stranu města i obce si uvědomují, že investovat do konkurenceschopnosti je také velmi důležité. 

V již zmiňované analýze se uvádí, že městům velmi záleží na tom, aby byla natolik konkurenceschopná, aby si udržela nejen stávající obyvatele, ale aby přilákala i nové. Zároveň by měla být dostatečně atraktivní pro podnikatele. 

„Od kvalitní infrastruktury se odvíjí také kvalitní život obyvatel, a jak všichni víme, lidé chtějí žít hlavně tam, kde je jim dobře. A to se týká i potenciálních investorů, vědeckých pracovníků, kvalifikovaných zaměstnanců, tj. přesně těch lidí, které v našich obcích a městech potřebujeme a kteří znamenají vysokou přidanou hodnotu pro firmy založené na znalostech,“ říká k tomu předseda SMOČR Vlasák. 

V České republice se v polovině roku 2010 nacházelo 6.250 obcí a vojenských újezdů. Z toho je 5.481 venkovských obcí (87,7 % všech obcí), 24 statutárních měst (spolu s hlavním městem Prahou) a 553 měst.