Tomáš Novotný: ČR při čerpání z fondů EU zaspala

Tomáš Novotný, ředitel Úřadu regionální rady ROP Střední Čechy; zdroj: ROP Střední Čechy.

„Hlavní problém celé dnešní situace s čerpáním prostředků z evropských fondů spočívá v tom, že se během posledních sedmi let správně nereagovalo na skutečnost, že to někde nefunguje. Odkládat řešení na konec období nejde,“ uvedl v rozhovoru pro EurActiv Tomáš Novotný, ředitel Úřadu regionální rady Regionálního operačního programu Střední Čechy.

  • Začněme trochu obecnější otázkou. V čem spatřujete největší přínos evropských fondů? 

Na evropských fondech si nejvíce vážím principu solidarity, kdy se EU snaží o vyrovnání rozdílů mezi jednotlivými členskými státy a regiony. Evropské fondy dále představují důležitý přínos pro ekonomiku a její růst a přispívají k vyšší životní úrovni obyvatel nových členských států. V neposlední řadě jako velkou výhodu vidím cílení, tedy, že není možnost využít prostředky na provozní výdaje, na něco, co nepřináší dlouhodobý přínos. V souvislosti s evropskými dotacemi se připravuji strategické dokumenty, kam mají být prostředky směřovány, a to je dobře. 

  • Již delší dobu tvrdíte, a ostatně je to zmíněno i ve Vaší analýze, která vznikla ve spolupráci s Friedrich-Ebert-Stiftung, že Česká republika čerpání evropských dotací nezvládla, čímž promrhala vzácnou příležitost, jak prostředky využít v ekonomice. Kde je podle Vás kámen úrazu? Je to třeba v nastavení implementační struktury, na jehož přípravě se podílela i vláda ČSSD? 

Příčin, proč Česká republika takovou šanci, kterou poskytují evropské prostředky, nevyužila, je hned několik. Na úplném počátku, tj. v letech 2005-2006, kdy se nastavoval současný implementační systém, se jen těžko dalo odhadnout, v jakých oblastech se bude dařit čerpat, a kde nikoliv. Za velkou chybu považuji pak zejména to, že jednotliví správci dotací navrhli příliš širokou škálu oblastí, do kterých měly být evropské peníze směřovány. Pokud by byly soustředěny na užší počet oblastí, bylo by to dnes snazší. O to větší je škoda, že si to nikdo neuvědomil – i v průběhu období se to ještě dalo upravit.  

  • Máte na mysli realokace, tedy přesměrování nevyužitých prostředků do jiných oblastí?

Ano, EU umožňuje přesuny ohrožených prostředků mezi tzv. prioritními osami v rámci jednotlivých operačních programů. To se však nestalo. Již dříve přece muselo být jasné, že v některých oblastech dochází k velkým skluzům v čerpání. Dnes jsme pak v situaci, že ministerstva přiznávají, že do konce roku 2013 nestihnou vyčerpat poměrně velký balík peněz. 

  • Říkáte, že k přesunům nevyčerpaných prostředků v minulosti nikdy nedošlo, pokud si ale dobře vzpomínám, tak vláda premiéra Petra Nečase k realokacím, o kterých mluvíte, sáhla…

Ano, ale ty byly naprosto kosmetické. Jednalo se o realokace v řádu jednotek miliard, to nic neřeší v situaci, kdy spravujete dohromady 800 miliard. To se musí řešit radikálněji. Problém se přehlížel a nyní se před koncem období vynořuje a je několikanásobně větší. Je to komplikované zejména proto, že kvůli pravidlu n+2/n+3 můžete prostředky na příslušný rok přesouvat naposledy v tom příslušném roce, v následujícím už nikoliv. Alokace si pak běží svým životem a vy už můžete pouze sledovat, jak dopadne. 

  • Hovořil jste o tom, že ze začátku současného programového období bylo nastaveno příliš priorit. Dá se to říct i tak, že si myslíte, že tu byl příliš vysoký počet operačních programů?

To úplně ne. V EU se můžeme setkat s celou řadou zemí, které mají více či srovnatelně operačních programů jako Česká republika, a jsou v čerpání úspěšnější – například Polsko a Portugalsko, ale i jiné země. Hlavní problém celé dnešní situace spočívá opravdu v tom, že se během posledních sedmi let správně nereagovalo na skutečnost, že čerpání někde nefunguje. Odkládat řešení na konec nejde, protože jak už jsem říkal, období je rozděleno na sedminy, a s každým tímto dílem prostředků můžete hýbat jen v tom daném roce, na který připadá. V letošním roce máme tedy poslední možnost ovlivnit zhruba 100 až 120 miliard na rok 2015, pak už žádná šance nebude. 

  • Vidíte příčinu stávajících problémů ještě někde jinde?

Velkým problémem byla také obměna lidí, kteří měli fondy na starosti. K tomu došlo v letech 2006-2007 v souvislosti s nástupem nové vlády.  

Další problém pak vidím i na úrovni správy řídících orgánů a jednotlivých programů. Žadatelé jsou zavaleni výzvami, případně mechanicky čekají, až se objeví ta správná výzva. Je s tím spojená přílišná byrokracie a dlouhé čekací lhůty. Ty má v poslední době na svědomí i ÚOHS, který mnohdy i rok posuzuje správnost jediného výběrového řízení. Dlouhé čekací lhůty jsou také na stavebním úřadě. Velké komplikace přináší i nejednotnost pravidel.

  • Měl byste nějaký recept? 

Za klíčové považuji například hodnocení projektů podle obvyklých cen. Tímto se nám v ROPu Střední Čechy podařilo výrazně ušetřit celkem 700 milionů Kč. Vytvořili jsem také speciální právní oddělení, které kontroluje výběrová řízení ještě před tím, než řízení vůbec proběhne. Kontrolou tak procházejí zadávací dokumenty výběrového řízení a také vyhodnocení jednotlivých nabídek. Teprve poté, co se ukáže, že je vše v pořádku, se začne s vyplácením prostředků. Ve většině řídících orgánů to však funguje jinak – kontrola výběrového řízení probíhá až tehdy, kdy přijdou první žádostí o peníze. Jinými slovy, dávno už je vybráno a jen těžko s tím lze v případě pochybení něco dělat – pouze udělit přísnou pokutu. Tím ale žadatele připravujete o část dotace, nebo mu v horším případě celý projekt zrušíte. Možnost opakovaného podání projektu už neexistuje. 

Kvůli takovým případům Česká republika jen na pokutách zaplatila EU asi 20 miliard korun. Ano, jsou to sice peníze, o které Česko nepřichází a může je teoreticky vyčerpat na jiné projekty, ale na to už je teď opravdu málo času. Poslední faktury budou moct řídící orgány operačních programů proplatit nejpozději někdy v říjnu 2015. 

  • V souvislosti s blížícím se koncem programového období ale hrozí, že se země bude ve strachu před nedočerpáním alokace snažit podpořit projekty za každou cenu. To ale nemusí být úplně efektivní. Není proto lepší podporovat smysluplné projekty, a to i za cenu toho, že všechny prostředky, které nám nabízí EU, nevyužijeme? 

Je otázkou, co je smysluplný projekt. Využívat evropské dotace na podporu výstavby hotelů a nadstandardních golfových hřišť apod. není podle mého názoru opravdu ideální. O to by se měl starat soukromý sektor. Na druhou stranu souhlasím s podporou veřejnoprávní infrastruktury, ať už se bavíme o silnicích, čističkách, školství, zdravotnictví atd. Všechny investice, které sem proudí, jsou přínosné. A čím více peněz to bude, tím lépe.

Naše ekonomika trpí velkým nedostatkem prostředků na podporu hospodářského růstu a opakuji, nevyužití zhruba 100 miliard z evropských dotací, které nestihneme vyčerpat, je smutné. Pro představu, tak velký je deficit státního rozpočtu.

  • Ekonom a bývalý člen NERV Petr Zahradník nedávno představil studii (a hovořil o ní s EurActivem), ve které se věnoval tzv. čisté pozici České republiky vůči rozpočtu EU. Uvedl v ní, že kdyby Česko lépe čerpalo, tato pozice by mohla být ještě větší. Jinými slovy v podstatě říká to, co Vy, tedy že Česká republika dostatečně nevyužila nabízených příležitostí.

Ano, je to tak. Petrova studie byla ale spíše makroekonomická, já se ve své analýze pustil do konkrétních problémů každého operačního programu. Jako jediné řešení vidím už v podstatě jen realokaci prostředků z neúspěšných programů do úspěšnějších a samozřejmě mezi prioritním osami jednotlivých operačních programů.

Přesun mezi programy schválený bývalou vládou byl opět ryze kosmetický, navíc polovina z usnesení vlády nebyla nakonec realizována. Z ROP Severozápad se více než tři miliardy korun do ostatních ROPů nepřesunuly, protože monitorovací výbor tohoto programu s tím nesouhlasil. Podle mého názoru ale není možné, aby program, kterému hrozí ztráta prostředků mohl přehlasovat usnesení vlády. Nicméně Ministerstvo pro místní rozvoj a vláda rezignovaly a přesun byl zastaven.  

Druhý přesun (opět přes tři miliardy Kč) z OP Životní prostředí do OP Doprava také není řešením, protože OP Doprava není v o moc lepší situaci než OPŽP a i zde hrozí vracení prostředků z fondů EU. Jediný smysluplný přesun byl z ministerských programů do ROPů, protože mají kromě ROP SZ nejlepší výsledky čerpání. K tomu se ale vlády neodhodlaly.    

  • Co dalšího by se pro urychlení čerpání mělo udělat? 

Kromě realokací by samy programy měly na sobě zapracovat a maximálně zrychlit vyhodnocování žádostí, posuzování žádostí o platby, komunikaci se žadateli apod.

  • K tomu rozhodně nepřispívá, že v současné době jsou některé operační programy v ČR pozastaveny…

Je to tak, i když to nepovažuji za tak zásadní problém. I přesto totiž lze vypisovat výzvy a v podstatě běžně fungovat. K proplacení ze strany Evropské komise dojde poté, co budou programy odblokovány. 

Větší problém ale z tohoto pohledu představuje, pokud je pozastavení spojeno s vážným nálezem auditu, který povede ke korekci. V souvislosti s tím bych chtěl zdůraznit, že i přesto, že se média v poslední době hodně věnovala ROPu Severozápad, který má do Bruselu odvádět korekci, tak korekce spojené s operačními programy na centrální úrovni jsou mnohem vyšší, než je tomu u ROPů. 

I přesto, že nejsem jakožto ředitel jednoho z ROPů objektivní, musím říct, že ROPy ve srovnání s tematickými programy daleko lépe čerpají. Předpokládá se proto, že na konci letošního roku, to bude s vysokou pravděpodobností  pět až šest ministerských programů, které budu vracet peníze, zatímco z ROPů to může být pouze ROP Severozápad. 

  • V poslední době se objevily zprávy, že pozastavení hrozí i ROP Střední Čechy. Můžete tuto informaci okomentovat?

ROP Střední Čechy je v důsledku případu bývalého hejtmana Ratha pozastaven již od května roku 2012 a naopak se blíží uvolnění proplácení prostředků z Bruselu. Předpokládáme, že k uvolnění tzv. certifikace dojde nejpozději v prvním čtvrtletí 2014.  

Nicméně díky dobrým výsledkům – skončili jsem jako druhý program ze 17 v procentu uzavřených smluv a jako třetí v proplacených prostředcích příjemcům dotací a nemáme problémy s dodržením pravidla n+2/n+3 v roce 2013. Pro tento rok limit cca 65 % procent prostředků programu odeslaných Evropské komisi splníme – na rozdíl od celé řady jiných operačních programů v gesci především ministerstev.    

  • V současnosti vrcholí přípravy na nové programové období 2014-2020. Jak by podle Vás měla vypadat implementační struktura v České republice?

V první řadě je nutné zavést řadu pravidel, která by celý systém sjednotila – mám na mysli jednotné smlouvy, jednotná kritéria hodnocení, kontrolu hospodárnosti, výběrového řízení atd.. Jednoduše, aby tu existoval jednotný metr pro všechny operační programy. To je úkol pro novou vládu, aby na toto všechno po volbách dohlédla. 

Další věcí je celkové nastavení systému. Jak už jsem říkal, o nutnosti redukce počtu operačních programů nejsem přesvědčen, protože to jde proti evropskému trendu. Země, které bohatnou, přesouvají správu prostředků na jednotlivé regiony – u nás je tím příkladem Praha. Pokud by Střední Čechy nedosahovaly 74,5 % evropského HDP, ale již 75 %, po roce 2012 by praktikovaly model rozdělování peněz i na vědu a výzkum či životní prostředí. Decentralizace je tedy trendem a její výhoda spočívá ve větší flexibilitě a blízkosti žadatelům. 

  • Může se v důsledku jmenování nové vlády na návrhu nové implementační struktury ještě něco změnit? 

Kde ještě může v důsledku vývoje dojít k nějakým úpravám, je právě tato oblast, o které mluvím – tedy decentralizace. Může se stát, že regiony nebudou mít svůj řídící orgán, jako mají nyní ROPy, ale posuzovaly by například žádosti. Úřady regionálních rad, nebo typově podobné instituce by zůstaly zachovány, protože jinak by se jednalo o obrovské mrhání kapacitami lidí – odborníků.

Je to vidět i na současném období. Ukazuje se, že správci největších balíků dotací nejsou schopni to manažersky uřídit. Z tohoto faktu lze usoudit, že je výhodnější to mít rozsekané do menších institucí, které spravují menší balíky peněz.  

  • Může dojít ke změně ještě v něčem? 

Samozřejmě to může postihnout priority, na které budou prostředky využity. Sice jsou svázány s evropskou strategií Evropa 2020, kdy EU požaduje, aby zdroje směřovaly do oblasti výzkumu, konkurenceschopnosti, ale zároveň můžeme vidět, že to jsou právě ty operační programy zaměřené na podporu vědy a výzkumu, které mají veliké problémy s čerpáním.  

  • Když se podíváme na hlavní priority, kam by Česká republika měla v příštích sedmi letech investovat evropské prostředky, rozumím tomu správně, že máte pocit, že čeští vyjednavači dali možná až příliš na požadavky Evropské komise? 

Ano, a byla to chyba. Nechci ale vypadat jako zpátečník, pouze hovořím o tom, že současné období ukazuje, že stojíme na hraně možností. Pak je tu také idealistická představa Bruselu, že se dají na každý stát naroubovat stejné podmínky. Každá země ale musí přece projít vývojem výstavby infrastruktury. Pokud vám nepovede kvalitní silnice k podniku, tak asi těžko budete mít distribuční kanály a budete schopna své zboží prodávat. Je to opravdu jedno s druhým.  

  • Jak hodnotíte práci českých vyjednavačů v souvislosti s nastavením evropských fondů pro příští období?

Obecně si myslím, že by Česká republika měla s Evropskou komisí jednat sebevědoměji, avšak na úrovni věcných argumentů. Pokud má Brusel přesvědčivé důkazy, že nám tu něco nefunguje, tak nenabíhejme hlavou proti zdi.  

Pak jsou tu oblasti, kde jsme naopak v argumentaci silnější my, ale úplně zbytečně a pro mě zcela nepochopitelně ustupujeme. 

  • Máte na mysli nějakou konkrétní situaci? 

Evropská komise v toku času poměrně výrazně mění pravidla hry, zpřísňuje je, což je možné, ale je otázkou, zda tu má platit princip retroaktivity. Pokud pravidla neplatila v době, kdy se posuzovaly projekty, tak přece není možné, aby se najednou podle nově stanovených pravidel posuzovaly projekty čtyři pět let dozadu. 

Abych to ale uzavřel, argumentovat se dá vždycky a je třeba se toho nebát. Jedním z důvodů, proč se v minulosti nepřistoupilo k dalším realokacím, byla podle mého názoru také obava českých úředníků z jednání. Už dopředu říkali, že jim to Komise nepovolí, tudíž k tomu nepřistoupili. To je přece špatné uvažování. Pokud je to v zájmu České republiky, je třeba postupovat důsledně, věcně a asertivně.

Rozhovor připravila Lucie Bednárová.