Petr Janyška: Podunajská strategie nabízí českým firmám mnoho příležitostí

Zdroj: Petr Janyška

„Řeka Dunaj teče, kudy teče, a nedbá na to, jestli protéká členskou nebo nečlenskou zemí EU,“ říká v rozhovoru o Podunajské makroregionální strategii zmocněnec Ministerstva zahraničních věcí a bývalý velvyslanec České republiky ve Francii Petr Janyška.

  • V Evropské unii v současné době existují dvě makroregionální strategie – pro Pobaltí a pro Podunají. Proč vůbec makroregiony vznikají a jaký je jejich smysl? 

Makroregiony se teprve rodí, jde o nový koncept v rámci EU, dosud tu nic podobného nebylo. Jejich smysl je ale od počátku jasný: mají napomoci rozvoji, ekonomickému růstu, zlepšení životního prostředí a politické stabilitě velkých oblastí Evropy, které jsou nějak geograficky vymezeny a mají svou specifickou identitu a historické kulturní vazby. Způsob, jak toho dosáhnout, je prostý: spolupráce a synergie.  

Novým prvkem je, že jde o spolupráci velkých celků, které zahrnují unijní i neunijní státy. V případě Pobaltské strategie jde o spolupráci s Ruskem – jedním z hlavních impulsů pro vznik této strategie bylo znečištění Baltského moře, na němž má i Rusko svůj podíl. V případě Podunajské strategie, jež zahrnuje 14 států, jsou členy kromě unijních států i státy kandidátské (Chorvatsko a další) nebo Moldavsko a Ukrajina. Strategie se tak dotýká nejen vnitrounijních politik, ale i rozšiřování a východního sousedství EU. 

  • Zaměřme se nyní na Podunajskou strategii, jejímž členem je i Česká republika. Jaký je přínos této strategie pro naši republiku? 

Z dnešního pohledu se zdá, že strategie může pro ČR znamenat jednak podporu projektů na našem území, především na jižní Moravě, a jednak výrazné investiční možnosti pro české firmy v ostatních zemích makroregionu. 

Podunajská strategie, jak už její název napovídá, není strategií pouze pro Dunaj, ale vůbec pro Podunají. Česká republika je její součástí vzhledem k řece Moravě jakožto významnému přítoku, jejíž voda ovlivňuje kvalitu vody Dunaje, ale také kvůli historickému a kulturnímu propojení s celou oblastí.  

Západní Balkán, který je součástí makroregionu, Čechy vždycky přitahoval a lákal k investicím. To platilo za Rakouska-Uherska i za První republiky. Západní Balkán je dnes částí Evropy, která se bude hodně rozvíjet, v příštích letech by sem mohl směřovat příliv investic, především do dopravní infrastruktury. Doprava po Dunaji dnes třeba podle údajů Evropské komise představuje 8 % dopravy po Rýně. Vidíte tedy, že i pro české firmy se tu skrývá velké množství příležitostí. Je jen třeba, aby o strategii a s ní souvisejících příležitostech více věděly. Jsme proto moc rád, že se na ni ptáte. 

  • Co tedy stálo za vznikem Strategie pro Podunají?

Podunajská strategie se inspirovala Pobaltskou strategií, která představuje vůbec první makroregionální projekt EU. O tu velmi stálo Švédsko a další severní země. V případě Podunajské strategie pak hrálo velkou roli Maďarsko, Rumunsko, Rakousko, Německo a především jeho spolkový stát Bavorsko, a další. Během svého předsednictví EU v první polovině tohoto roku ji Maďaři označili za jednu ze svých priorit a dosáhli toho, že na konci jejich předsednictví (v červnu) strategii přijala Evropská rada.  

Na druhou stranu je třeba zmínit, že se jedná o makroregionální strategii EU, což znamená, že se týká celé evropské sedmadvacítky: ta přijímá závěry a určuje hlavní obrysy strategie. Druhým podstatným rysem je, že, jak už bylo řečeno, členy jsou nejen členské země EU, ale i země kandidátské, potenciální kandidátské nebo státy, které v dohledné době do Unie zřejmě vstupovat nebudou. Dává to smysl, protože řeka Dunaj teče, kudy teče, a nedbá na to, jestli protéká členskou nebo nečlenskou zemí EU. Je to evropská řeka par excellence, protéká od západu na východ kontinentu velkým počtem států (jako žádná jiná v Evropě) a je nabíledni, že taková dopravní tepna, nejen v ekonomickém ale i v politickém slova smyslu, je pro EU velmi zajímavou a přitažlivou.  

Důležitým faktem rovněž je, že Dunaj ústí na Balkáně, tedy v oblasti, na níž se EU dlouhodobě soustředí a o kterou se s největší pravděpodobností rozšíří. Je to oblast, která má velmi pestrou moderní historii a kde je aktuální myšlenka smíření a stability – jak politická, tak ekonomická. S tím souvisí potřeba investic, o kterých již byla řeč. 

  • Když jsme u těch financí. Jak je vlastně tato strategie financovaná? 

Smyslem makroregionálních strategií bylo mj. zprůhlednit a zjednodušit financování nadnárodních unijních projektů. Makroregiony nedostávají žádné zvláštní finance, členské státy, které jsou jejich součástí, si musí vystačit s existujícícmi prostředky. Hlavním smyslem je dosáhnout synergie nadnárodních projektů, které v těchto zemích již existují nebo se připravují. Ten termín „synergie“ je pro makroregiony podstatný. Pro vznik makroregionů by měla platit trojice pravidel, která se označuje jako „tři ne“:  žádné nové finance, instituce ani legislativa. 

  • Když hovoříte o koordinaci již existujících projektů, máte na mysli třeba i projekty financované z rozpočtu unijní kohezní politiky? 

Ano, jistě, ale týká se to i jiných. Vzniká tu jakási nová rovina, která se zavádí mezi úrovní  evropské sedmadvacítky jako celku a úrovní jednotlivých států, jakýsi mezistupeň. Ustavení makroregionů by mělo přinést větší přehlednost do způsobu financování. Máme tu členské i nečlenské státy EU. Členské mají přístup k fondům EU, kandidátské mají k dispozici předvstupní pomoc a nečlenské mají možnost čerpat prostředky z fondů pro sousedskou politiku. Jedná se tedy o finance z různých zdrojů, jež by bylo třeba propojit.  

  • V rámci strategie existuje několik priorit, na které se členské státy soustředí… 

Ano, Podunajská strategie má svůj Akční plán, který na základě debat mezi členskými státy  vymezil jedenáct prioritních oblastí, např. dopravu, životní prostředí, školství, ale i bezpečnost a další. Kolem těchto témat se vše točí. V současné době má každé téma na starosti jeden řídící výbor, tzv. steering committee. Jejich zástupci se scházejí a vytipovávají projekty. 

  • Kdo má vybírání projektů na starosti v České republice? 

Každé dotčené ministerstvo předložilo seznam projektů Úřadu vlády, který plní úlohu národního koordinátora pro makroregionální strategie.  

  • Mluvil jste o tom, že makroregionální strategie nemají vlastní institucionální základnu. Jak tedy probíhá jejich implementace? 

Za poslední rok proběhla řada schůzek na různých úrovních, které projekt dolaďují a snaží se vymezit jeho pole působení. Konal se summit premiérů makroregionu, nedávno se v Bukurešti sešli ministři zahraničí, různé státy pořádají pracovní konference na jednotlivá témata, například o životním prostředí, turistice, kultuře atd. Setkávají se zástupci evropské sedmadvacítky v rámci tzv. „Friends of Presidency“ (Přátelé předsednictví), nedávno se také sešla v Bruselu Skupina na vysoké úrovni, probíhají schůzky již zmiňovaných tématických řídících výborů s tím, že každé téma koordinují většinou dvě země. Třeba Česká republika je společně s Maďarskem koordinátorem pro udržitelnou energetiku. Její řídící výbor se sešel zatím dvakrát – v Budapešti a nedávno v Praze. Problematika spadá do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu. Nedávno se také v Poslanecké sněmovně konala první konference k Podunajské strategii na české půdě. 

  • Vraťme se ještě na chvíli k prioritám jednotlivých makroregionálních strategií. Zmiňoval jste, že v případě Podunajské strategie jich je 11. V nedávno zveřejněném návrhu Evropské komise o kohezní politice EU hraje velkou roli tzv. povinná koncentrace čili soustředěné investice do určitých oblastí. Je tomu tak i v případě makroregionálních strategií?  

Obecně platí, že priority makroregionů by měly být v souladu se strategií Evropa 2020, ale žádné procentuální cíle pro investice do jednotlivých tématických oblastí stanoveny nejsou. Důvod je nasnadě: v případě makroregionů nemluvíme o zvláštních financích, ale o lepší synergii již existujících zdrojů. 

  • Máte nějaké informace o tom, že by v budoucnosti mohly vzniknout další makroregionální strategie?    

Pokud se ukáže, že stávající dvě strategie, tj. Pobaltská a Podunajská, budou úspěšné a perspektivní, je možné, že se dočkáme i dalších makroregionů, třeba Jadersko-jónského či Alpského, některé země mají na jejich ustavení zájem. Ale připomínám, že je to dnes hypotetická otázka, tyto strategie v žádné formální podobě zatím neexistují, a nejdříve přijde hodnotící zpráva Evropské komise celého konceptu makroregionů.