Ota Novotný: Dělení na velké a malé podniky mi přijde umělé

Ota Novotný.

„Pro nějaké typy projektů je lepší velký podnik, pro jiné zase menší. Závisí spíše na tom, v jakém oboru firmy podnikají a jak vzájemně spolupracují. Je proto důležitější mít kvalitní projekt, který bude pro region přínosný, než řešit, jestli je to projekt velké či malé firmy,“ řekl v rozhovoru pro EurActiv Ota Novotný z Fakulty informatiky a statistiky VŠE v Praze.

  • Evropská komise představila sérii návrhů, v nichž počítá od roku 2014 s omezenou podporou velkých podniků z evropských fondů a formou státních pobídek. Vy jste spoluautorem studie, která se proti této představě evropské exekutivy vymezila. O co konkrétně jde? 

Ano, Evropská komise chce od počátku nového programového období vyloučit velké firmy z podpory z evropských fondů, která se týká vytváření nových pracovních míst. Uvádí se to v nařízení k Evropskému fondu pro regionální rozvoj a v tzv. pokynech k regionální podpoře (Regional Aid Guidelines).  

Problém, který se nyní řeší, vznikl v podstatě kvůli jednomu jedinému slovu a byl to také důvod, proč jsme se rozhodli zpracovat onu studii, kterou zmiňujete. Jedná se o slůvko „primarily“. V původním textu Komise se ve zkratce uvádí, že produktivní investice by měly jít především (primarily) do malých a středních podniků, nicméně nyní došlo k tomu, že tohle slovo bylo zcela vypuštěno. Tím pádem se z těchto investic, které podporují například nová pracovní místa, zcela vyloučily velké podniky.  

  • Čím Evropská komise pro zavedení tohoto opatření argumentuje? 

V první řadě bych za tím hledal politické důvody, které bych ale ze své pozice nerad rozváděl.

Mezi argumenty, které Komise sama uvádí, patří zaprvé tvrzení, že podpora těmto podnikům má menší dopad na ekonomiku než v případě malých a středních podniků. Komise má také obavu z tzv. relokace, tedy z toho, že velké podniky se po vyschnutí podpory v daném regionu přesunou někam jinam. Třetím argumentem, který mě opravdu rozzlobil, je pak údajný problém s monitorováním, zda byla tato podpora velkými podniky využita správně.  

V jiných dokumentech, na které se Komise ve svém návrhu na omezení podpory velkým podnikům odkazuje, je dále uvedeno, že projekty implementované velkými podniky mohou způsobit distorzi podnikání v tom daném regionu. A v neposlední řadě Komise tvrdí, že existují dostatečné objektivní důkazy, že toto vše je pravda. 

  • Má Evropská komise tyto argumenty nějak podložené? 

V tom je právě ten kámen úrazu. Evropská komise se v návrhu odkazuje na sedm vědeckých prací, které mají tyto argumenty podpořit. S kolegyní, která se mnou na studii pracovala, jsme se na tyto práce blíže podívali a zjistili jsme, že pět z nich se týká efektivnosti podpory výzkumu a vývoje a nikoliv produktivních investic. Relevantní jsou tedy pouze dvě. A i to by bylo sporné, protože tyto dvě studie rozebírají každá jeden jediný program podpory v jedné vybrané zemi. Navíc není ve studiích doloženo, že by se jednalo o programy podpory ze strukturálních fondů EU.  

  • Kterých zemí se tyto dvě posledně zmiňované studie týkaly? 

Jedna se věnovala Velké Británii, která nemá příliš velký počet regionů, do kterých by mohla proudit podpora, a druhá se týkala jednoho italského regionu. Vidíte sama, že tu není jediná studie, která by se soustředila na více zemí. Komise závěry přesto v podstatě paušalizovala. 

Vždycky proto říkám, že všechny vědecké studie, na jejichž základě se něco tvrdí, se musí číst až do konce, protože jinak se člověk může jen divit. Jejich publikované závěry jsou totiž často nepodložené a abstraktní. V našem případě můžeme spekulovat, jestli se při výběru studií jednalo o záměr, nebo o nekvalitně provedenou práci. 

  • Prezentovali jste někde Vaši studii a dá se už zhodnotit, jestli měla nějaký dopad? 

Ano, prezentovali jsme ji z kraje léta v Evropském parlamentu, kde se setkala s pozitivním ohlasem. Jedná se vlastně o první takovou studii, která se této problematice věnovala, a podle mých informací nyní vznikají podobné texty.  

Navíc Komise nedávno zveřejnila ke konzultacím nový návrh pokynů k regionální podpoře. Byly z něj odstraněny ty nejkřiklavější nesrovnalosti, na které jsme ve studii upozorňovali, tedy ony nevhodné studie i část argumentace. V argumentaci se ale Komise stále opírá pouze o dvě diskutabilní národní studie (Itálie a Velká Británie) bez širší srovnávací analýzy. Kromě toho nekorektně argumentuje odkazem na závěry dalších objektivních studií, které ale nejsou v současnosti ještě dopracovány, a nelze je proto detailně analyzovat. Problematika odmítnutí velkých podniků již zde není řešena tak striktně, ale je zaobalena do řady tak složitých požadavků na jejich projekty, které mohou v reálu podporu velkým podnikům stejně znemožnit.  

  • Pojďme se věnovat věcným argumentům. Proč je podle Vás důležité neomezovat podporu pouze na malé a střední podniky? 

Jedním z nejlogičtějších argumentů je, že pokud máte (a podporujete) v regionu pouze velké množství malých a středních podniků, tak tam v principu není předpoklad pro nějaký kvalitativní posun na vyšší úroveň. Jsme přesvědčeni, že investice velkého podniku do regionu ve správnou dobu povzbudí celý ekosystém. Velký podnik na sebe v rámci dodavatelských řetězců naváže další firmy, i malé a střední, a lidé, kteří v něm pracují, získají důležité know-how o tom, jak podnik funguje. I kdyby tento velký podnik po nějaké době z regionu odešel, tak tito lidé tu zůstanou a mohou své znalosti uplatňovat v malém a středním podnikání. Tohle dokládají například konkrétní studie z Irska, které se věnovaly tamnímu IT boomu. Zjistilo se v nich, že většina vlastníků malých firem, které se na tomto boomu podílely, jsou bývalí zaměstnanci velkých nadnárodních firem.  

  • Jak vůbec chápete roli velkých podniků v ekonomice? 

V první řadě bych chtěl zdůraznit, že dělení na velké a malé podniky mi přijde trochu umělé. Uvědomme si, že pro nějaké typy projektů je lepší velký podnik, pro jiné zase ten menší. Podle mého názoru tedy spíše závisí na tom, v jakém oboru firmy podnikají a jak vzájemně spolupracují. Proto je mnohem důležitější mít kvalitní projekt, který bude pro region přínosný, než řešit, jestli je to projekt velké či malé firmy. 

Nicméně zpátky k Vaší otázce. Velké podniky chápu jako jakýsi katalyzátor v regionu, který tam vnese pohyb a vzdělá lidi. Pobídka, kterou dostane, je vázána na to, že tu nějakou dobu zůstane a o svůj projekt se postará. Po jeho skončení se může stát, že odejde, ale zůstanou tu po něm lidé, kteří si mohou založit svůj malý podnik, kde získané znalosti uplatní. V regionu se vždy jedná o jakýsi ekosystém, kde důležitou roli hrají jak velké podniky, tak ty malé. 

Příkladem může být město Brno, kterému se podařilo přesvědčit velké podniky, aby investovaly právě sem. Podniky tu vytvořily nová pracovní místa a navíc se kolem nich vyrojila celá řada menších podniků, které s nimi začaly spolupracovat. Vznikl tu fungující ekosystém, který se již dnes neopírá pouze o ony velké firmy, jako tomu bylo na začátku.  

  • V některých státech, evropských i neevropských, převažují spíše malé a střední podniky, v jiných naopak velké. Co považujete za lepší model? 

Základním argumentem pro existenci malých a středních podniků je jejich flexibilita. Když si to ekonomika žádá, tyto podniky zaniknou a vzniknou nějaké jiné. S tímto jevem jsme se mohli dlouhou dobu setkávat třeba ve Spojených státech amerických.  

V poslední době se ale ukazuje, že podpora pouze malým a středním podnikům nemusí být úplně tou nejlepší cestou. V naší studii jsme například poukázali na to, že největší počet zaměstnaných osob v menších podnicích mají země typu Řecka, Portugalska, Španělska nebo Maďarska, což jsou země, které mají v současné době poměrně vážné hospodářské potíže. V žádném případě ale netvrdím, že mezi tím existuje jednoznačná souvislost, ale minimálně je to prvek, který stojí za zamyšlení. Naopak v zemích, jako je Finsko, Německo, Spojené království nebo USA, kde je hodně velkých podniků, je hospodářská situace lepší. 

Další věc, kterou bych rád zmínil a která mi přijde logická, nicméně se příliš často nezmiňuje, je to, že malé podniky nejsou všechny stejné. Jedná se o to, že v rámci této kategorie existují mikropodniky (do 10 zaměstnanců), malé podniky a střední podniky. Zejména mikropodniky, které v této skupině v EU zaměstnávají skoro polovinu všech zaměstnanců, jsou trochu problematické. Obecně se totiž nepovažují za příliš efektivní, nemají ambice většího růstu a navíc na státní podporu často ani nedosáhnou. Statistiky je ale do kategorie malých a středních podniků započítávají.  

  • Pokud se návrhy Evropské komise, které počítají s omezením podpory pro velké podniky, v této či mírně upravené podobě schválí, jaký to bude mít podle Vás dopad na Českou republiku? 

V zásadě můžeme říct, že se to dotkne všech mimopražských regionů. Můžeme očekávat, že se sem nepohrnou žádné nové podniky, a těm co, už tu fungují, se výrazně ztíží možnost rozšiřovat své aktivity. Můžeme pak spekulovat, zda tento podnik, který se tu třeba původně chtěl usídlit, kvůli tomu neodejde například do Malajsie nebo někam jinam. 

Kromě toho existuje studie společnosti Berman Group, která v případě České republiky poukazuje na jednu zajímavou věc. Tradiční české velké podniky totiž často trpí obdobnými problémy, například zastaralým vybavením nebo nedostatečnými znalostmi, jako malé a střední podniky, a proto by bylo velmi nebezpečné je z podpory vyloučit. 

  • Evropská komise by Vám ale zřejmě namítla, že podpora a vůbec pobídky nejsou pro velké podniky zdaleka tím nejdůležitějším kritériem, podle něhož se při svém investování rozhodují. Pokud budou v nějaké zemi chtít investovat, tak tam jednoduše investovat budou. 

Ono je to trochu složitější. Firmy skutečně zvažují několik faktorů a souhlasím s Komisí v tom, že podpora investic není tím hlavním argumentem, proč do nich jít. Na druhou stranu to může být to, co ve finále rozhodne. Když se bude podnik rozhodovat, zda investice umístí do České republiky, Maďarska, nebo do zmiňované Malajsie, každá takováhle drobnost může způsobit, že ve výsledku Evropa o investice zcela přijde. S vaničkou se tak vlastně vylije i dítě. 

Evropská komise by si proto měla uvědomit, že nejde o žádný vnitroevropský boj, kdy mezi sebou soutěží Česko a Maďarsko, ale je to globální soutěž. Pokud se Evropa nevzpamatuje, může být za pár let pozdě.  


Rozhovor vychází v rámci Special Report: Podnikání v Evropě (4.-8. února), který na stránkách EurActivu podpoříl EU Office České spořitelny.