Expert na fondy EU: Žadatele o dotace nesmíme mást

Petr Holan, APEF.

Přílišná byrokracie či neefektivní kontroly, které mohou dospívat k odlišným závěrům, nezlepšují povědomí o evropských fondech mezi českou veřejností a navíc mohou potenciální žadatele od přihlašování projektů odrazovat. V rozhovoru pro EurActiv na to upozorňuje Petr Holan, který pracuje v nové Asociaci pro evropské fondy (APEF).

Asociace pro evropské fondy (APEF) vznikla na jaře letošního roku a sdružuje profesionály, kteří působí v oblasti dotačního poradenství. Její ambicí je spolupodílet se na zkvalitňování a zprůhledňování čerpání evropských fondů. Co považujete v současné době za největší problém, se kterým se střetávají příjemci dotací z EU?
Za problém, který ve velké míře ztěžuje čerpání prostředků z evropských fondů, je nastavení kontrol. Pro příjemce dotací je to matoucí, protože se často stává, že jednotlivé kontroly dospějí k rozdílným závěrům. Můžu uvést příklad. Rok po skončení projektu, který poskytovatel dotace uzavřel s tím, že je vše v pořádku, se u příjemce objeví kontrola z finančního úřadu a zjistí drobnou nesrovnalost ve výběrovém řízení. Tato nesrovnalost rozhodně neovlivnila výběr dodavatele, ale i přesto je za ni udělena pokuta, která se může vyšplhat klidně i do výše 30 % dotace. Příjemce je zmaten a neví, kde je pravda a kam se odvolat. 

Myslíte, že jsou pravidla pro kontroly příliš přísná?
To ne, o uvolnění pravidel nejde. Kontroly jsou potřebné. Navíc k nim v minulosti u některých projektů nedocházelo a bylo nutné to změnit. Zároveň se tím ukázalo, že to není dobře nastaveno. Žadatelé jsou zmateni a co je opravdu vážné, nevědí, jak taková rizika začleňovat do budoucích projektů. Někteří dokonce pochybují, jestli se jim do budoucna vyplatí o dotace z fondů EU znovu žádat, a to nemluvě o bankách. V poslední době se stává, že banky upřednostňují spíše projekty, jež jsou kryté běžnými podnikatelskými aktivitami před projekty s dotacemi. Jednoduše se bojí rizika.  

Jaké by tedy mělo být ideální řešení?
Kontroly by měly být v první řadě sladěny. Kontrolující subjekty by se měly mezi sebou domluvit a vydat finální rozhodnutí. Navíc by mělo platit, že ten, kdo udělal chybu, tedy řekl, že je vše v pořádku, a ono nebylo, by za to nesl odpovědnost. Je potřeba v tomto směru změnit příslušnou legislativu. 

Máte informace o tom, jestli to bude nějak podchyceno v novém programovém období 2014-2020?
Doufáme, že bude. V současné době jsou již podmínky nastavené, ale velkou otázkou zůstává, jak budou ve skutečnosti implementovány a jak budou využívány. To je v tento moment věštění z křišťálové koule. 

Příjemce evropských dotací tedy trápí nesladěné kontroly, co dalšího považujete za dluh předchozího sedmiletého období, na který bychom se měli v příštích letech soustředit?
Za problematické považuji rovněž časté změny v již nastavených podmínkách, například u zástavy nemovitostí. Nejenže dochází ke změnám za běhu, ale často se pravidla mění i zpětně. Absolutně to nepřispívá k dobrému povědomí o dotacích, protože příjemci netuší, jak mají s informacemi pracovat. Žadatel pak mnohdy nemá jinou možnost, než od projektu odstoupit. 

Čím si takový postup úřadů vysvětlujete?
Vysvětlil bych to častými personálními změnami ve vládě a na odpovědných rezortech. Chybí pak kontinuita a důležitá vodící linka. Rozumím samozřejmě tomu, že programy se vyvíjejí, protože se mění podmínky, v nichž mají fungovat. Velkým zásahem byla v tomto ohledu hospodářská krize. To ale nic nemění na tom, že tu chybí dlouhodobá autorita, která bude vše řídit stejným směrem. Bez ní dochází v systému k excesům, například v oblasti kontrol, o nichž jsem hovořil v úvodu rozhovoru. 

Je tu do třetice ještě něco, co z pohledu žadatelů o dotace považujete za velký problém, který by se měl do budoucna odstranit?
Nesmím zapomenout zmínit pravidla pro výběr dodavatele. V současné době v Česku platí zákon, který je nejpřísnější z celé EU. Snažíme se proto vypracovat analýzu a nabídnout řešení, jak tento systém zjednodušit. Je nám jasné, že to nebude otázkou několika měsíců, ale půjde spíše o běh na dlouhou trať, a to i vzhledem k tomu, že se na MMR připravuje nový portál. V první fází bude fungovat jako elektronické tržiště pro výběr dodavatelů pro veřejný sektor a až později se rozšíří na další subjekty. Inspirací nám může být Švédsko, kde tento systém běží od začátku minulého programovacího období a je natolik zažitý, že přes něj jede až 80 % veškerých zakázek.  

Zájem o projekty je 

ČR nedávno spolu s Evropskou komisí uzavřela Dohodu o partnerství, podle které se bude řídit čerpání v příštím období. Souhlasíte s nastavením strategie a počtem operačních programů, který je nižší než v období 2007-2013?
Ano, v zásadě se s tím dá souhlasit. Co bychom mohli rozporovat a podotýkám, že to už není záležitost Dohody, je rozdělení alokace na jednotlivé priority v rámci některých operačních programů. Takovým případem je i OPPIK, kde na zdaleka nejvyužívanější prioritu inovace a potenciál tentokrát půjde méně peněz. Je to škoda, investice do výzkumu a podpory modernizace zařízení a vybavení jsou velmi důležité.  

Česká republika má dlouhodobý problém s čerpáním národní obálky pro období 2007-2013. Podle posledních odhadů to vypadá, že bychom neměli využít kolem 20 miliard eur. V čem podle Vás spočívá největší problém?
Souhlasíme s tím, že schodek čerpání v současném období je značný, ale nemyslíme si, že jediným viníkem jsou ministerstva. Podle posledních čísel například za 11 miliard může intervence ČNB. Bez ní by ta čísla nevypadala tak hrozivě. 

Předchozí vedení rezortu pro místní rozvoj přišlo s některými praktickými opatřeními, jak schodek do konce doby, kdy bude ještě možné peníze z období 2007-2013 čerpat, co nejvíce snížit. Nepovede ale rychlejší čerpání k častějšímu pochybení, které může skončit v nejhorším případě i tím, že budeme muset dotaci vracet?
Opatření na urychlení čerpání, tedy zejména vyhlašování výzev a braní projektů ze zásobníků, jednoznačně vítáme. Riziko, které zmiňujete, tu určitě je, ale uvědomme si, že je tu vždycky. Systém výběru projektů je totiž neměnný, vždy musí proběhnout hodnocení kritérií. Projekty, které jsou v zásobnících, už mají takové hodnocení za sebou a pokud na ně přijde řada, celá ta dlouhá fáze hodnocení v podstatě odpadá. Pak už to záleží spíše na příjemcích dotací, zda projekt zvládnou rychle a bezchybně zrealizovat. 

Není žádným tajemstvím, že žádost o dotace a následnou realizaci projektu doprovází velká byrokracie. Na jejím postupném odstraňování se pracuje, ale i přesto se chci zeptat, zda to žadatele neodrazuje?
Naštěstí pořád platí, že většina lidí, kteří někdy v minulosti dotace z EU využívali, v tom bude pokračovat. Jak ale ukázaly nedávné průzkumy, přibližně třetina oslovených současných příjemců zvažuje, zda bude znovu o dotace žádat, a dokonce se přiklání k tomu, že nikoliv.

Důvodem jsou problémy, které museli sami řešit, nebo o kterých slyšeli u kolegů. Ve většině případů jde o problémy spojené s administrací projektů. 

Abych ale byl fér, tak musím dát i za pravdu MMR, které říká, že absorpční kapacita je pořád dostatečně vysoká. Pokud se podíváme na výzvy třeba v rámci OP Podnikání a inovace, tak všechny mají velký převis žádostí. Nemyslím si tedy, že by tu byl nedostatek poptávky, ale je otázka, zda podnikatelé přistoupí na nastavené podmínky a zda banky budou ochotny poskytovat úvěry. 

Autor: Lucie Bednárová