Markéta Reedová: Nechápu, proč by mělo být vzdělávání ve velkých firmách placeno z ESF

Náměstkyně primátora hlavního města Prahy Markéta Reedová.

Evropská unie se snaží evropská města přimět k tomu, aby svůj rozvoj plánovala ve spolupráci s kraji, podnikateli i neziskovým sektorem a maximálně tak zefektivnila čerpání prostředků z evropských fondů. Praha s tímto přístupem podle náměstkyně primátora Markéty Reedové problém nemá. O spolupráci prý zájem v hlavním městě je.

  • Podle představ Evropské komise by města měla svůj rozvoj plánovat ve spolupráci se zástupci podnikatelů, neziskových sdružení nebo regionů tak, aby maximálně využila dostupné prostředky a využila je co nejefektivnějším způsobem. Jaké zkušenosti má s tímto tzv. integrovaným přístupem Praha?

K integrovanému plánovaní jsme přistoupili zcela přirozeně již v roce 2000, kdy jsme vytvořili strategický plán, který již všechny tyto prvky zahrnuje. Jedná se o spolupráci s neziskovým sektorem, s podnikateli, podporu mezi jednotlivými odvětvími i územní politiku.

Tento strategický plán byl základem pro všechny programy, jejichž prostřednictvím jsme čerpali evropské fondy. Není to tedy nic nového.

Integrovaný plán rozvoje města (IPRM) pro toto rozpočtovací období vytváříme tedy podobně jako ostatní kraje, ale v našem případě je to o něco komplikovanější, neboť přeci jen máme svá specifika, jelikož se v podstatě jedná o celistvé území.

Máme na to vyčleněno 10 milionů eur. Půjde pravděpodobně o tematické IPRM, které bude zaměřeno na dopravu. Uvidíme jak nám to půjde, věřím ale, že to nakonec nebude žádný problém.

Ovšem jak jsem již řekla, v případě Prahy je situace jiná než v ostatních krajích. Osobně si myslím, by nám stačil strategický plán s celým jeho nastavením. Připadalo mi proto trochu zbytečné vyvářet speciální IPRM. Přistoupíme k němu ale a uvidíme, jaké budou zkušenosti.

  • Zástupci krajů si stěžují, že ve chvíli, kdy chtěli vytvářet integrovaný plán a oslovili všechny skupiny (podnikatele, občanskou společnost, atd.) s nabídou spolupráce, mělo o spolupráci zájem jen velmi málo subjektů. Potýká se Praha s podobným problémem?

Pokud jde o IPRM, máme největší potíže s metodikou ze strany ministerstva pro místní rozvoj (za vytvoření této metodiky je zodpovědné MMR, pozn.ed.), naštěstí máme ale dobrou spolupráci s ostatními kraji. Právě v oblasti metodiky podle mého vznikají ty největší problémy, chaos a nejasnosti. Je to spousta papírů, mnoho slov a není to nic jednoduchého k pochopení. Proto je také komunikace s veřejností složitější.

V Praze s tím snad takový problém nemáme, už jen proto, že je zde velká koncentrace neziskových organizacích. Všichni mají o spolupráci zájem a všichni hledají možnosti jak někde získat peníze. Za větší problém považuji, že se společně s evropskými fondy objevila celá řada nových různých sdružení a neziskových organizací. Někdy mi přijde, že vznikly tak trochu i účelově, aby na evropské peníze vůbec dosáhly.

Větší problém vidím ale do budoucna, není totiž úplně jasné, jak tyto aktivity budou financovány. K restrikci veřejných prostředků dojde podle mého i pod vlivem finanční krize a my si tím tak trochu zakládáme na mandatorní výdaje.

O komunikaci s neziskovkami je vždy velký zájem a my se s nimi snažíme mluvit nějakým srozumitelným jazykem. Jak ale říkám, IPRM se týká hlavně operačního programu Praha-Konkurenceschopnost, v jehož rámci se budeme zaměřovat zřejmě na dopravu. Tam je tedy komunikace vcelku jasná.

  • Zmínila jste finanční krizi. Evropská komise v rámci ozdravného balíčku (recovery package) přišla s několika opatřeními, jak čerpání z evropských fondů v rámci protikrizových opatření zjednodušit. Mohou tato opatření Praze pomoci? A do jaké míry?

Pomoci určitě mohou. Důležitá jsou tato opatření zejména pro podnikatele, kteří potřebují prostředky na spolufinancování a hladký způsob čerpání.

Praha má ale těch peněz velmi málo a zájem o ně je obrovský. Převisy jsou dokonce až desetinásobné. Myslím si, že je zde stále velká poptávka a bude dost subjektů, které mohou o finanční prostředky z evropských fondů žádat.

Jediný problém je, aby nedošlo ke komplikacím u subjektů, které mají zajímavé a přínosné projekty, ale nejsou kapitálově tak silné.

Velké firmy na druhou stranu určitý kapitál na spolufinancování mají a mohou si jej dovolit. V jejich případě se ale ptám, proč bychom měli v jejich případě například financovat z ESF profesní vzdělávání. To by podle mého měly dělat z vlastních zdrojů ony. V tom částečně spatřuji nedomyšlenost tohoto zaměření ze strany Evropské komise.

  • Takže máte pocit, že to pomůže, ale že dopady nebudou výrazné?

Já jen nejsem úplně spokojena s tím zaměřením. Nejsem si jistá, zda právě do této oblasti je třeba dávat peníze. Konkrétně v případě velkých firem, které mohou nabízet vzdělávání svým zaměstnanců, jde o komparativní výhodu. Tím, že jim dáváme peníze, spíše snižujeme jejich aktivitu. Některé navíc dotace dostanou a jiné ne. Toto by podle mého měly dělat firmy samy o sobě.

Nevidím důvod, proč by měl ESF dávat nadnárodním společnostem prostředky na to, aby si vzdělávaly zaměstnance. Přijde mi spíše, že by mělo jít o investice firem do lidí. Lidé představují dnes bohatství a je to něco, na čem mohou podniky stavět.

Zaměření by mělo být spíše takové, aby k podobným jevům nedocházelo, neboť pak není možné využít evropské prostředky efektivně. 


S náměstkyní primátora hlavního města Prahy Markétou Reedovou hovořil EurActiv u příležitosti konference European Urban Day věnované evropské politice soudržnosti (více informací viz EurActiv 16.2.2009).