Daniel Braun: Fondy EU musí podpořit konkurenceschopnost

Daniel Braun, náměstek ministra pro místní rozvoj; zdroj: MMR.

„Musíme se soustředit pouze na kvalitní, ekonomicky smysluplné a udržitelné projekty,“ říká v rozhovoru pro EurActiv, který se věnoval budoucímu nastavení kohezní politiky EU v České republice, první náměstek ministra pro místní rozvoj Daniel Braun.

  • V jaké fázi se v současné době nacházejí jednání mezi Českou republikou a Evropskou komisí o budoucím nastavení kohezní politiky EU ?  

Neformální jednání již byla zahájena. Oficiální vyjednávání mezi Českou republikou a Evropskou komisí teprve začne až bude existovat základ tzv. Dohody o partnerství a náčrty obsahu budoucích operačních programů. Pro Českou republiku bude klíčové nastavit architekturu budoucích programů tak, aby nejlépe reflektovala potřeby rozvoje jednotlivých sektorů, regionů, měst a obcí. Evropská komise bude mít samozřejmě své představy, svůj negociační mandát. Výsledkem vyjednávání bude kompromis mezi představou Evropské komise a představou české vlády. V současné době proto probíhá neformální výměna informací, a to s cílem získat co nejvíce poznatků o přípravách na straně našeho evropského partnera. Konkrétně se snažíme získat informace, ze kterých bude Komise vycházet při přípravě zmíněného negociačního mandátu. 

  • A v jaké fází se nachází jednání o budoucí podobě kohezní politiky EU na evropské úrovni?

Dánské předsednictví nastavilo poměrně ostré tempo při vyjednávání legislativních předpisů, v čemž má v případě kohezní politiky plnou podporu jak České republiky, tak většiny ostatních zemí. Finální podobu budou mít nařízení, až bude jasný evropský rozpočet. Pro všechny země je však důležité už teď pracovat s alespoň předběžně uzavřenými částmi nařízení a brát je v úvahu při přípravě budoucích programů. Tím se minimalizuje riziko zpoždění při zahájení jejich implementace. 

Koncem dubna byla například dosažena shoda nad částmi legislativy, která se věnuje programování. Byla také vyjasněna osnova Dohody o partnerství a obsah operačních programů, a to včetně rozdělení na prvky schvalované Evropskou komisí a prvky, pro které bude stačit schválení na úrovni členského státu. To je důležité především u případných revizí operačních programů; pokud probíhají na úrovni členského státu, je proces jednodušší a rychlejší. 

Současně bylo dosaženo předběžné shody nad systémem řízení, kontroly, monitorování a hodnocení, způsobilostí, nad velkými projekty a tzv. předběžnými podmínkami pro efektivní využívání budoucích fondů. Pro všechny tyto části však zůstává v platnosti princip „nic není uzavřeno, pokud není uzavřeno vše“. Stále zůstává ještě poměrně významná část obsahu nařízení, nad kterým bude nutné shodu najít do konce dánského předsednictví.

  • A co nás nyní ještě čeká?

Mezi hlavní témata, která budou předmětem vyjednávání během května a června v rámci pracovních formací Rady EU, patří tzv. tematická koncentrace (včetně vyjednávání o tzv. Společném strategickém rámci), finanční nástroje a finanční řízení, projekty generující příjmy a územní rozměr kohezní politiky. Česká republika se bude snažit konstruktivně přispívat k dosažení dobrého kompromisu tak, aby se následující kyperské předsednictví mohlo zaměřit především na vyjednávání s Evropským parlamentem. Současně se budeme snažit hledat ad hoc spojence mezi ostatními zeměmi tak, aby byly výsledné podmínky pro Českou republiku výhodné. Mezi takové spojence patří např. země tzv. Visegrádské čtyřky (V4) rozšířené o Slovinsko nebo i Německo, které je hospodářsky nejvýznamnějším partnerem. Nicméně je třeba zdůraznit, že některé technické pasáže návrhů nařízení nebyly dosud projednávány a uvidíme, jak se podaří v druhé polovině roku kyperskému předsednictví posunout vyjednávání kupředu. 

  • Říkáte, že jedním z hodně diskutovaných bodů je a stále bude zmíněná tematická koncentrace, s níž Evropská komise přišla v balíčku návrhů opatření k budoucí kohezní politice vloni na podzim. Evropská exekutiva totiž požaduje, aby se kohezní politika soustředila na menší počet tematických priorit, které by pokrývaly nejen oblasti, v nichž má ten který členský stát specifické potíže, ale i ty, v nichž by rozvoj dopomohl k plnění cílů hospodářské strategie Evropa 2020…

Ano, dánské předsednictví se snažilo některé bloky, které jsem již zmínil, uzavřít co nejrychleji, aby se jednání mohla v květnu a červnu co nejvíce soustředit právě na nejsložitější oblasti, z nichž jednu představuje právě tematická koncentrace. V plánu tak je, aby byla tato oblast uzavřena na červnové Radě pro všeobecné záležitosti. Musím říci, že už teď je harmonogram vyjednávání hodně napjatý, a zatímco na národní úrovni řídíme proces tak, abychom byli připraveni již k datu zahájení nového období, vyjednávání na evropské úrovni to může ohrozit.

  • Jaký je postoj České republiky? 

Česká republika nevidí problém v nutnosti koncentrace na omezený počet priorit, nicméně tyto priority musí co možná nejlépe reflektovat specifické rozvojové potřeby daného státu, a není proto možné přistupovat ke koncentraci prostřednictvím jednotné šablony, která je stejná pro všechny členské státy EU. Plně chápeme, že Evropská komise se snaží nasměrovat všechny finanční nástroje na plnění Strategie Evropa 2020, ale nelze zapomínat, že kohezní politika je založena na principu tzv. sdíleného řízení, a případný neúspěch tak bude vykládán jako selhání jak členského státu, tak Evropské komise. Právě z toho důvodu spoléháme na otevřenost Evropské komise vůči návrhům členských států, a to jak při vyjednávání nařízení, tak při vyjednávání budoucích operačních programů. 

  • Dalším z kontroverzních návrhů Evropské komise je i tzv. infrastrukturní fond, neboli Nástroj pro propojení Evropy (CEF), k němuž měla Česká republika také své výhrady. Nelíbilo se jí především to, že se do tohoto nástroje, z něhož by se mělo financovat propojování dopravních, energetických a telekomunikačních sítí, má přesunout 10 miliard eur z Kohezního fondu…

Máte pravdu, že Česká republika má výhrady, chtěl bych ale zdůraznit, že zdaleka není jediná. Tento bod jsme projednávali i v rámci spolupráce V4 a Slovinska. Společná deklarace, na níž se shodli ministři těchto pěti zemí, obsahuje společné návrhy k některým tematickým blokům, které jsem již uvedl. Považuji za velký úspěch, že ve výsledku se jich značná část promítla i do kompromisních návrhů dánského předsednictví. Na druhou stranu některé jiné problematické body zatím ještě projednány nebyly – k nim patří i přesun oněch 10 miliard eur z Fondu soudržnosti do Nástroje k propojení Evropy (CEFu). Kompromis v této věci bude součástí širší dohody k víceletému finančnímu rámci jako celku.  

  • Co jste v tomto ohledu navrhovali? 

Především klademe důraz na to, že je potřeba více prodiskutovat mechanismus přesunu těchto nemalých prostředků, a požadujeme záruku, že to nebude znamenat oslabení kohezní politiky a oslabení investic v kohezních zemích.

  • Potvrzujete, že se Česku a dalším zemím nelíbí především právě tento přesun. Jinými slovy to tedy znamená, že existence tohoto nástroje jako takového vám nevadí?

Dá se tak říci. Z pozice gestora kohezní politiky v České republice ministerstvo pro místní rozvoj tento nástroj nijak nenapadá, ale řeší hlavně vliv, jaký bude mít přesun uvedených deseti miliard eur na strukturální fondy. Argumentujeme tím, že pro kohezní země již existuje osvědčený nástroj na financování základní infrastruktury, a tím je Fond soudržnosti. Prostředky jednou alokované příslušnému členskému státu by neměly být převáděny zpět pod správu Evropské komise. Je to obdobná filozofie jako u tematické koncentrace, kdy by v konečném důsledku Evropská komise hodnotila, jaké investice jsou z evropského pohledu nejvhodnější, a to bez „vyslechnutí“ členského státu. Vzhledem k tomu, že kohezní politika je založena na sdíleném řízení, a tudíž i na rovnocenném vyjednávání budoucích programů mezi členským státem a Evropskou komisí, není podle našeho názoru nutné tato rozhodnutí přenášet pouze na evropskou úroveň.  

  • Jak již bylo řečeno, z CEFu by se v budoucnu měly financovat hlavně projekty „společného evropského zájmu“, a to v oblasti dopravy, energetiky a telekomunikací. Rozdíl oproti projektům podpořeným „klasicky“ z fondů kohezní politiky, bude ten, že o dotace mohou soutěžit všechny země a vítěze bude vybírat Evropská komise. Myslíte si, že může za touto iniciativou stát snaha Komise donutit členské země, aby si na předkládaných projektech dávaly více záležet? 

To si nemyslím. Nezapomeňme, že infrastrukturní projekty v tomto programovém období procházely dokonce dvojí kontrolou – přes JASPERS a poté posuzováním ze strany Evropské komise. Nedokážu si proto představit, že by kritéria pro podporu projektů, které mají být financovány z CEFu, byla nějak detailnější nebo přísnější. 

  • Vloni na podzim vláda ČR projednala pětici národních rozvojových priorit, jedná se o: zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky, rozvoj páteřní infrastruktury, zvyšování kvality a efektivity veřejné správy, podpora sociálního začleňování, boje s chudobou a systému péče o zdraví a integrovaný rozvoj území. Tyto priority byly následně rozpracovány do tématických okruhů, které mají sloužit jako podklad pro soustavu operačních programů. Do jakých oblastí se bude ve srovnání se současným obdobím investovat více a do kterých méně?

Při rozpracování témat ve druhém pololetí budeme analyzovat význam jednotlivých priorit. Zatím však nemá cenu se příliš pouštět do diskuse o finančních záležitostech – například kolik peněz půjde z národní alokace na jednotlivé oblasti. Důvodem je to, že stále neznáme přesnou výši celkového obnosu, který bude mít Česká republika v příštím programovém období z fondů EU k dispozici.  

  • A tématicky? 

V současné době máme vymezeny tzv. tematické okruhy, které představují určitou „meziúroveň“ mezi zmíněnými prioritami a budoucími operačními programy. Tyto okruhy mají vyjadřovat kvalitativní změnu, jinými slovy to, co se bude dát měřit, kde bude jasné zdůvodnění toho, co jsou očekávané výsledky, a jak se tím změní situace atd. Jedná se o tyto tematické okruhy: efektivní trh práce a vzdělávání, výzkumný a inovační systém, konkurenceschopné podniky, mobilitu, dostupnost sítí a energetiku, efektivní správu a instituce, integrovaný rozvoj území, boj s chudobou, inkluzi a zdraví a životní prostředí.

  • Čím jste se při rozpracovávání priorit na tyto tématické okruhy řídili? 

Ministerstvo pro místní rozvoj vycházelo při věcném rozpracování priorit z již obecně známého trojlístku 3I – infrastruktura, instituce a inovace, což jsou podle analýz největší bariéry české konkurenceschopnosti. Z důvodu zaměření kohezní politiky byla tato trojice rozšířena ještě o čtvrté „i“ – inkluzi, představující začleňování vyloučených skupin obyvatel zpět do společnosti. Vedle toho je pak napříč všemi prioritami prosazována tzv. regionální dimenze, která umožní reflexi místních specifických potřeb či regionálních rozdílů. Z pohledu těchto čtyř oblastí byly vypracovány tematické okruhy. Ke každému okruhu máme analýzu, která nám poslouží v detailní identifikaci aktivit a intervencí, které chceme v České republice pomocí fondů podporovat.

  • Podle jakých principů bude Česká republika postupovat při rozpracování těchto témat?

Pokud jde o podporu z fondů EU, budeme sledovat tři přístupy. Prvním z nich je princip strategického zaměření, což znamená, že bychom se měli soustředit pouze na nejpotřebnější aktivity, které přinesou největší změnu. Musíme si totiž uvědomit, že kohezní politika je doplňková a nemůže nahradit zdroje růstu. Platí také, že tato politika může stimulovat, ale nemůže řešit všechny problémy. Navíc jsme se poučili z minulého a současného období, že mělká podpora a šíře témat příliš ke změně nevedou. 

Tím se dostávám ke druhému přístupu, kterým je princip podpory fungujícího trhu. To ve své podstatě znamená, že operační programy by měly podporovat jenom ta odvětví a sektory, kde dochází k selhání trhu, kde tržní prostředí neexistuje, nebo je slabé. Jedině tak nedojde vlivem intervencí k distorzi trhu. Nejde tu už jen o plánování a zaměření podpory, ale i o její formu. Je potřeba zvážit, jestli je pro konkrétní intervence nebo území efektivnější dotace, nebo návratná podpora. Tady bych chtěl ještě podotknout, že se musíme soustředit pouze na kvalitní, ekonomicky smysluplné a udržitelné projekty v rámci vybraných priorit, což se odrazí i v nastavení implementace. 

  • Dobře. A co ten třetí princip? 

Posledním principem, kterého se budeme při přípravě operačních programů držet, je snadnější příprava a realizace projektů. Tady je nutné rozlišit několik rovin: zjednodušení celého systému, sjednocení a zjednodušení pravidel tak, aby se žadatel vyznal ve všech procesech, a v neposlední řadě elektronizace administrace i komunikace mezi žadatelem a úřady.

  • Hovořil jste o koncentraci na podporu projektů s největší přidanou hodnotou. Pokud se podíváme na současné programovací období, můžete dát příklady oblastí, které jsou podporovány dnes, a v příštím období by mohly patřit mezi „ohrožené druhy“?

Je to například obecně infrastruktura pro výzkum a vývoj, kterou jsme si již vybudovali a kterou nyní musíme začít využívat. Pozornost by se proto měla zaměřit spíše na špičkové lidské zdroje nebo na budování vztahů s podniky apod. Dalším příkladem, který mohu uvést, je oblast cestovního ruchu; konkrétně pak navyšování lůžkových kapacit. Tato oblast by už v příštím období neměla být tak akcentována, aby prostor dostaly jiné projekty rovněž významně přispívající k regionálnímu rozvoji.

  • Před malou chvílí jste také zmiňoval obrátkové nebo revolvingové nástroje apod. V jakých oblastech by se měly využívat a kde naopak nikoliv?

Mohu říci, že spektrum jejich využívání bude rozhodně širší, než tomu bylo v tomto programovém období. Z logiky věci se tyto nástroje nebudou příliš využívat tam, kde je příjemcem podpory státní správa. Naopak své uplatnění najdou v oblasti podnikání nebo v oblasti regionálního rozvoje či energetických úspor. Potenciál je rozhodně velký. Budeme se o tom radit i s Národní ekonomickou radou vlády (NERV). 

  • Projekty, na které budou v příštím období odcházet peníze z evropských fondů, by měly být podle Vás měřitelné, například by u nich měly probíhat tzv. cost-benefit analýzy. V této souvislosti mě napadá jedno: jsou na to v České republice vůbec administrativní kapacity? Nepovede to spíše ke zbrzdění celého procesu? 

Jak už jsem zmínil, chceme se soustředit na elektronizaci, která bude právě i v této oblasti hrát velkou roli. Pokud bude možnost vyplnit cost-benefit analýzu například na internetu, tak v tom nevidím problém, to přece zvládne každý a žádné zdržení to nezpůsobí. Navíc platí, že žadatelé již dnes mají přehled o nákladech a přínosech projektů, které předkládají.  

Co se týká vlivu na proces čerpání – podle mého to povede v určitých sektorech k většímu zpřísnění hodnotícího systému. A to je žádoucí posun. 

  • Nacházíme se zhruba v polovině roku 2012 a další programové období začne 1. ledna 2014, tedy za přibližně rok a půl. Když ještě zůstaneme u té elektronizace, stihne se to vůbec? Vzpomeňme si na začátek současného programovacího období a jeho porodní bolesti například kolem monitorovacího systému…

Musím vás ujistit, že na to klademe mimořádný důraz. Harmonogram příprav máme nastavený tak, aby vše fungovalo včas, včetně metodik. Samozřejmě, že „porodní bolesti“ nelze nikdy vyloučit a je jasné, že některé věci nebudou ze začátku úplně dokonalé. Mohu ale s jistotou říct, že pokud se nestane nic mimořádného, základ připraven bude.

  • Předpokládáte tedy, že při vyhlašování prvních výzev v období 2014-2020 bude již k dispozici systém, který bude bez ohledu na operační program pro všechny žadatele stejný?

Částečně se nám to podařilo už v tomto programovém období s webovou aplikací pro žádosti o dotace. Také Evropská komise ji ocenila a můžeme to prezentovat jako „příklad dobré praxe“. Nyní půjde o to takové příklady využít a ve vhodných případech sjednotit.

  • Zástupci regionů se opakovaně staví proti možnému sloučení sedmera ROPů (regionálních operačních programů) do jednoho společného SROPu, o němž se především v médiích spekuluje. Uvažuje se skutečně o něčem takovém?

Struktura současného rozdělování evropských prostředků je složitá a my plníme závazek, který si dala vláda ve svém programovém prohlášení – tedy snížit počet operačních programů. Vnímáme obavy současných ROPů o budoucnost dotací pro české regiony, ale ministerstvu pro místní rozvoj jde o skutečné zjednodušení systému poskytování dotací a poskytnutí prostředků na rozvoj regionů směrem k posílení jejich konkurenceschopnosti. Chceme také vytvořit podmínky pro řešení specifických problémových území, protože na úrovni okresů a obcí vznikají např. na okrajích některých regionů riziková místa. 

Již jsem zmínil, že oproti současnému období bude posílen regionální rozměr tematických operačních programů a že regionální struktury dostanou větší prostor při správném nasměrování podpory v regionech, městech a obcích. Z legislativy vyplývá povinnost více zapracovat do systému poskytování prostředků místním akčním skupinám, lépe budou zohledněny také rozvojové potřeby měst a jejich zázemí. V navrhované struktuře implementace operačních programů počítáme s větším zapojením regionálních aktérů, kteří by měli mít roli i v prostředcích z tematických operačních programů. 

  • A prakticky by to mělo fungovat jak? 

Dovedu si představit, že týmy, které v současné době fungují v ROPech, budou dál administrovat a hodnotit projekty, aktivně pracovat s žadateli atd. Znovu opakuji: nám jde primárně o zjednodušení a zefektivnění systému zejména ve vztahu k žadatelům například tím, že sjednotíme kontrolu a vytvoříme jednotné metodické prostředí. O těch zásadních věcech musí rozhodnout vláda, ale i přesto, že se jednání pohybují v určitých mantinelech, jsme otevření diskusi o různých řešeních.