Dan Jiránek: Fondy jsou pro města a obce velkou příležitostí

Dan Jiránek.

„Fondy EU znamenají pro česká města a obce především velkou příležitost, která může být využita dobře a smysluplně, ale také špatně a neefektivně. Záleží na každém konkrétním městě či obci, jak s nimi naloží,“ říká v rozhovoru pro EurActiv Dan Jiránek, primátor města Kladna a předseda Svazu měst a obcí ČR (SMO ČR).

  • Co znamenají evropské fondy pro česká města a obce? 

Fondy EU znamenají pro česká města a obce především velkou příležitost, která může být využita dobře a smysluplně, ale také špatně a neefektivně. Druhý případ nastává tehdy, když se obec či město pustí do neudržitelného projektu, nebo také když pod vidinou velké dotace začne pořizovat něco, co v podstatě nepotřebuje a bez dotace by na to ani nepomyslelo. 

Za ideální využití evropských peněz můžeme považovat situaci, kdy obec a město prostředky z EU investují do něčeho, co opravdu potřebují, ale za normálních okolností by si to z finančních důvodů nemohly dovolit. Dotace jim pak v tomto ohledu mohou velmi výrazně pomoct. Abych to uzavřel, evropské prostředky jsou příležitostí, ale záleží na každé konkrétní obci, na každém konkrétním městě, jak s nimi naloží. 

  • Říkáte, že evropské fondy mohou představovat pro města a obce příležitost. Mohou pro ně být i hrozbou?

Ano, opravdovou hrozbu pro ně představuje administrace. V České republice existuje velmi složitý systém, k čemuž přispívá i to, že každý operační program (v současném programovém období má Česko celkem 26 operačních programů; pozn.red.) má své vlastní implementační postupy. Pro města a obce je tak velmi složité neudělat nějakou chybu. 

  • Můžete uvést konkrétní příklad, kdy může město či obec díky složitému a nejednotnému systému pochybit? A jaké byste navrhoval do budoucna řešení? 

Mohu uvést příklad Říčan. Ty už přibližně rok řeší nesrovnalost ve výši 40 haleřů, která vznikla kvůli zaokrouhlování, protože české a evropské předpisy jsou jiné. Hrozí jim kvůli tomu nemalá pokuta. Tyto bagatelní záležitosti jsou totiž posuzovány naprosto stejně, jako kdybyste udělala chybu za milion korun, avšak s tím rozdílem, že nemají žádný smysl. Podle mého názoru by tu měla existovat nějaká „mez bagatelnosti“, kde by 40 haléřů na úrovni několikamilionové dotace nemělo hrát tak velkou roli. 

  • Co jiného by obcím a městům podle Vás v žádání o dotace pomohlo?

Ke zjednodušení administrativy by rozhodně přispěla i existence vzorů smluv či výběrových řízení, aby se žadatelé nedopouštěli zbytečných chyb, nebo aby jim nikdo nemohl vyčítat, že to udělali jinak. Jsem přesvědčen o tom, že toto by celý systém velmi usnadnilo a navíc by se zvýšila i kapacita měst a obcí podávat žádosti o dotace. 

Zároveň by obce a města přestala mít strach o dotace žádat. Dnes je bohužel běžnou praxí, že při určité úrovni dotace města a obce o ni vůbec nežádají, protože si spočítají, že riziko, že se dopustí nějaké chyby, je natolik vysoké, že se jim to jednoduše nevyplatí. A to už vůbec nemluvím o vysokých administrativních nákladech, kdy města a obce opět zvažují, zda má vůbec cenu se o dotaci ucházet. Rizika i náklady jsou zkrátka někdy vyšší než vlastní dotace.

  • Současné programové období se pomalu chýlí ke svému konci. Splnily evropské fondy z pohledu měst a obcí to, co od nich v roce 2007, tedy na začátku sedmiletého období, očekávaly? Bylo vynakládání evropských prostředků efektivní?

Myslím si, že většina prostředků byla využita efektivně. Musíme si totiž uvědomit, že infrastruktura byla v České republice velmi nerovnoměrná. Existovala tu města, která na tom byla z historických, a někdy i politických důvodů, jelikož rozhodnutí, jestli se bude jednat o město okresní, mnohdy záleželo na tom, zda odtamtud pocházel či nepocházel nějaký politický činovník, na tom byla lépe, než jiná města. Rozdíly to byly opravdu velké a co se rozhodně povedlo – tyto rozdíly se aspoň částečně srovnaly. 

  • Různé analýzy ale hovoří o tom, že na území České republiky se díky evropským prostředkům vytvořila slepá místa, do kterých žádná dotace z nejrůznějších důvodů nikdy nezamířila. Jak je to možné? 

Ano, to je pravda, tohle v České republice skutečně existuje. Bylo to způsobeno tím, že operační programy byly pro celé území České republiky nastaveny stejně a v podstatě některá území zvýhodňovala. 

  • Můžete uvést nějaký konkrétní příklad, na kterém by se to dalo demonstrovat?

Ukázkovým příkladem může být pokládání kanalizace, které se jinak dělá na rovinatém a jinak na členitém území. Pokud však máte stanoven jediný parametr, tedy kolik to stojí na kilometr délky, tak z toho logicky vždy vyjdou lépe obce ležící na rovině než obce v horách. Nevýhodou tohoto programového období tedy bylo to, že neumělo úplně správně typizovat intervence vhodné pro určitá území, a to i přes vysoký počet regionálních operačních programů (ROP).

V příštím programovém období bude nutné omezit některé typy intervencí pouze na určité typy území, pro které jsou vhodné. Je to v každém případě poučení.  

  • Hrála v získávání dotací určitou roli i šikovnost obcí a měst?

Ano, je pravda, že území, která se v tom naučila takříkajíc lépe chodit, skutečně čerpala daleko více, než území, která představují právě ta slepá místa, o nichž jste před chvíli hovořila. Samozřejmě, že to k tomu přispělo a že záleželo i na šikovnosti starostů, nebo agentur, které zpracovávaly žádosti. Bohužel se ale v poslední době u některých starostů ukázalo, že byli „šikovní“ až moc, když nyní mají problém s trestním zákonem. To je ale to, co jsem již říkal. Evropské peníze jsou příležitosti, která se ale musí využít dobře.  

Z toho plyne další ponaučení, které si musíme odnést do příštího programové období, tj. naučit čerpat dotace obce, které to neumí, dále najít specifické intervence pro ta území, která nemají s čerpáním zkušenosti či administrativní kapacity. 

  • Dá se generalizovat, o jaké obce se jedná? Například o malé, příhraniční apod.?

Myslím si, že úplně generalizovat se to nedá, protože najdeme i úplně maličké obce, které čerpají hodně.  

Nicméně rád bych zmínil, že venkovské obce mají jednu podstatnou nevýhodu, protože v podstatě mohly čerpat dotace pouze z programu na obnovu venkova. Tady ale narazily na jednu velkou překážku – pokud se nepřihlásily v prvních výzvách, musely počítat s vyššími náklady, protože DPH přestalo být uznatelné nákladem. Jsme ale přesvědčeni o tom, že tam, kde je potřeba větších infrastrukturních projektů, by obce neměly žádat o peníze z programu obnovy venkova, ale z jiného operačního programu, kde je DPH uznatelným nákladem. 

  • Pojďme se nyní věnovat přípravě příštího programového období, které začne v roce 2014. Kohezní politiku čeká celá řada změn, mezi nimiž figuruje například tzv. tematická koncentrace, tedy zaměření na užší počet cílů, které se mají z evropských prostředků podporovat. Jak tyto změny vnímají města a obce? Protínají se s jejich prioritami a potřebami?

To je opravdu problém. Když jsme si proti sobě postavili priority obcí a měst a to, co Evropská komise již nechce v příštím období podporovat, tak je to téměř to samé. Česká města a obce na rozdíl od těch ve starých členských státech stále nemají úplně dořešenou základní infrastrukturu. Naše potřeba financovat právě tuto oblast je tedy přirozeně vyšší než ve starších členských zemích. Ono je moc hezké mít peníze na internet xté generace a vysokorychlostní připojení, ale v okamžiku, kdy v tom místě nefunguje slušná silnice, tak je to víceméně k ničemu. A jsme zase tam, o čem jsem mluvil. Jednoduše existují určité typy území, kde jsou smysluplné takové intervence, ale jinde to neplatí. Území státu se tedy bude muset z hlediska intervencí více rozčlenit. 

  • Evropská komise plánuje v příštích sedmi letech s kohezní politikou úzce provázat svou hospodářskou strategii zaměřenou na růst a konkurenceschopnost Evropa 2020. Co na to říkají města a obce?

Evropa 2020 je krásná myšlenka, ale z mého pohledu je v ní příliš malý akcent na to, co dnes Evropou trápí ze všeho nejvíce, tedy nezaměstnanost, která ohrožuje finanční zdraví státu. Nechci řešit, zda více dotovat malé a střední podniky či velké podniky, ale dotace do infrastruktury nebo do vzdělání by se měly více soustředit na to, aby lidé našli práci. Obávám se totiž, že spousta navržených programů vypadá na papíře obstojně, ale po jejich ukončení lidé novou práci nenajdou, nebo o tu, která vznikla v rámci těchto programů, přijdou. A to je přece velká škoda.

Chápu, že Erasmus by měl být pro všechny typy studia, ale pokud se více zaměříme na obory související s technikou a přírodními vědami, tak výsledek z hlediska zaměstnanosti bude rozhodně lepší, než když se bude jednat o plošné programy. Je hezké mít dobře vzdělané teatrology, ale z hlediska zaměstnanosti to má nulový dopad. Mnohem efektivnější je podporovat výuku cizích jazyků, přírodních věd, matematiky či technických oborů. 

To samé platí i pro program věnovaný zemědělství, který by se měl více soustředit na podporu zaměstnanosti než na plošné dotace. Je logické, že velké státy či uskupení států nejvíce investují do těch oblastí, v nichž spatřují svou budoucnost. V případě Evropské unie to ale vypadá, že její budoucnost leží v malých rodinných farmách, protože na ně vynakládá zdaleka nejvíce peněz. Já si ale nemyslím, že toto je cesta ke splnění cílů Evropy 2020. Země BRICS nám mezitím utečou, protože například Čína to takhle rozhodně nedělá. Evropa se musí rozhodnout, co vlastně chce. Podporovat plošně farmy a zároveň chtít konkurenceschopnost totiž není možné. 

  • Kromě jednání o budoucí podobě kohezní politiky na úrovní celé sedmadvacítky se pracuje i na přípravě implementační struktury v České republice. Vláda na konci loňského roku schválila předběžnou strukturu operačních programů, která zaznamená jednu velkou změnu, tedy jeden společný regionální program (více EurActiv 28.11.2012). Jak budou v operačních programech zohledněny potřeby měst a obcí? 

V první řadě je potřeba ve Strategii regionálního rozvoje, která nyní vzniká, případně v Národním programu reforem, definovat typy území v České republice. Ono se totiž často hovoří o podpoře venkova, ale málokdo si uvědomuje, jak velký rozdíl panuje mezi venkovem, obcí do 300 obyvatel, která leží 2 kilometry od Prahy, a mezi stejně velkou obcí se stejně velkým katastrem, jež se ale nachází těsně u hranic. Ještě větší rozdíl je pak mezi obcí, která leží na pomezí několika krajů. Troufl bych si říct, že ta je na tom ze všech zdaleka nejhůře.  

Pokud si tedy území lépe definujeme, tak můžeme lépe stanovit, jaké intervence jsou tu nejvíce potřeba. Jestliže řekneme: akvaparky jsou vhodné pro venkov, tak tím říkáme, že tu máme jeden venkov. Jeden venkov ale v České republice rozhodně není. Jsou tady minimálně tři až čtyři a každý má jiné potřeby. Na „venkově“ v blízkosti velkých sídel typu Prahy nebo Brna vyrůstá velký počet dětí, které budou potřebovat více školek a škol. Z jiných obcí se zase část mladých vystěhovala do větších měst, a tyto obce pak naopak potřebují lépe zajistit využitelnost a udržitelnost budov škol a školek. Nepotřebují stavět nové budovy. 

  • Můžete čtenářům přiblížit, jak by měly správně zaměřené intervence vypadat v praxi? 

Je to jednoduché. Tam, kde je 20% nezaměstnanost, nemůže investiční prioritu představovat výstavba akvaparku. To je podle mého názoru v takovém případě zbytečné plýtvání veřejnými prostředky, i když na druhou stranu chápu, že ho tam obyvatelé chtějí mít, protože ho mají všude a je to určitá móda. Z mého pohledu by ale bylo důležitější, kdyby se intervence zaměřila primárně na zvýšení zaměstnanosti či kvalifikaci lidí, kteří tam žijí, nebo na zlepšení jejich pracovní mobility. Akvapark, za který si samozřejmě můžete dosadit jakoukoliv jinou nadstavbu, pak může vzniknout někde jinde, kde se podaří zajistit jeho udržitelnost. 

  • Věnujme se nyní chvíli společnému regionálnímu operačnímu programu. Vím, že jednání o jeho vzniku nebyla jednoduchá, kraje i města dlouho bojovala za zachování většího počtu ROPů. Proč jste nakonec s touto změnou souhlasili?

Z našeho pohledu je v první řadě důležité, aby zůstala zachována rozumná úroveň administrativní kapacity. Počet žádostí se totiž nedá zvládnout na jednom ministerstvu s aktuálním počtem úředníků, který tam pracuje. Důležité je i zajištění správných intervencí pro jednotlivá území a komunikace. 

  • Povede podle Vás tato změna k lepšímu fungování operačních programů v regionech?

Ano, věřím, že tímto krokem se skutečně zabrání některým nedostatkům, kterým regionální operační programy čelily, a mnohdy stále čelí, v současném programovém období. Pokud bych měl uvést příklad, tak ve Středočeském kraji třeba bývalý hejtman Rath odmítal podepisovat smlouvy o dotacích, ale neexistovala tu žádná páka, která by ho přiměla, aby to nedělal. Schvalování dotací se tak v podstatě zastavilo, protože bez jeho podpisu nemohla být dotace přiznána. 

Problémem, jehož důsledek můžeme zblízka pozorovat i v těchto dnech, je fakt, že regionální rady jsou složeny ze zástupců vícera krajů. Pokud se v některém kraji objevily potíže, tak to samozřejmě dopadlo i na kraje, které to dělaly dobře. 

  • U příkladů, které popisujete, to ale vypadá, že si za problémy mohly spíše kraje, než špatné nastavení systému.

Ano, zčásti si to samozřejmě kraje způsobily samy, ale zčásti to bylo skutečně dáno systémově. Od začátku jsme třeba kritizovali stav, že obce například v Bavorsku či Sasku si mohou společně s českou obcí na druhé straně hranic zřídit společnou mateřskou školku, ale pokud s takovým projektem přišly obce, z nichž jedna leží v NUTS Severozápad a druhá NUTS Střední Čechy, tak to nebylo možné. Nezdá se vám absurdní, že přes hranice států to jde, ale přes hranice krajů ne?

Dalším příkladem systémových problémů je i zmiňovaná administrativní kapacita. Dvě obce, které sice ležely vedle sebe, ale vedla mezi nimi hranice kraje, měly rozdílné šablony na podávání žádostí o dotace. Nemohly si vyměňovat zkušenosti nebo sdílet společného pracovníka. Z tohoto pohledu nám tedy nepřijde důležité, jestli bude od příštího roku ROP jeden, nebo více. Jsme totiž přesvědčeni o tom, že podmínky by měly být všude stejné. Naše zkušenost je taková, že stejný typ obce má stejný typ problémů s dotacemi, a proto by měly mít možnost podat stejný typ žádosti a mít také stejné hodnocení.  

  • O budoucí podobě implementační struktury bude Česká republika jednat i s Evropskou komisí. Co je pro města a obce důležité v těchto jednáních akcentovat?

Důležité je podtrhávat zaměstnanost, ukážu to na příkladu investic do dopravy. Samozřejmě rozumíme důrazu, který Evropská komise klade na investice do mezievropského dopravního spojení, ale zároveň upozorňujeme na to, že málokdy je realita taková, že se podniky, které jsou zdrojem pracovní síly a inovací, nacházejí přímo u dálnice nebo v její bezprostřední blízkosti. Pokud mají mít evropské dálnice smysl, je nutné dobudovat i místní komunikace, které by hlavní dálniční tahy s podniky propojily. Evropské komisi se do toho úplně nechce a chce nastavit, které silnice se stavět mají a které ne. Podle mě je to ale potřeba posuzovat spíše z pohledu přepravních nároků nebo významu pro cíl konkurenceschopnost, než podle toho, do jaké třídy ta která silnice zrovna spadá. 

  • Můžete uvést další příklady?

Dalším případem může být i zemědělství. Spolu s ministerstvem zemědělství budeme usilovat o to, aby se i tady zvýšil důraz na to, aby evropské peníze generovaly nová pracovní místa. Je paradoxní a trochu absurdní, že zemědělství přináší státu díky dotacím miliardy korun, ale zaměstnanost v něm klesá. Peníze financují pole s řepkou nebo kukuřicí, což ale pro samotné území význam nemá. Z hlediska zaměstnanosti to nemá velký přínos, protože počet osob, který se o tato pole stará, by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Navíc tyto práce probíhají sezónně. Evropské peníze by se proto měly investovat spíše do živočišné výroby, protože to se již v zaměstnanosti projeví více. O zvířata se musí lidé starat denně, zatímco o zmíněná pole nikoliv. A to už vůbec nemluvím o problémech s divočáky, nebo o tom, že širokořádková pole často znamenají problémy s půdní erozí či zaplavováním obcí.

Abych to tedy shrnul, budeme se snažit o to, aby evropské prostředky venkovským územím pouze neprotekly, ale aby tu zůstaly a měly reálný dopad na místní zaměstnanost.

  • Jak hodnotíte výsledky Evropské rady, která proběhla na začátku února a na níž se české delegaci vedené premiérem Petrem Nečasem podařilo zvětšit národní obálku s alokací na příští období (EurActiv 8.2.2013)? 

Dohodnutá miliarda eur navíc pro Českou republiku je samozřejmě dobrá zpráva, ale překvapilo mě, že se média téměř nevěnovala jiným, velmi důležitým věcem, které byly v souvislosti s kohezní politikou na summitu dohodnuty – například se jednalo o pravidlo n+3, které bude platit po celé příští sedmileté programové období. Dalším pozitivem je fakt, že zůstane zachovaná způsobilost DPH, v což jsme ani nedoufali, a v neposlední řadě zůstane i 85 % míra spolufinancování. Je to opravdu velký úspěch. Smutné pouze je, že si to veřejnost a také některé obce vůbec neuvědomují.

Rozhovor připravila Lucie Bednárová.