Perpetuum mobile jménem finanční nástroje

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Pixabay

Říká se, že všechno má svůj konec. Ne však finanční nástroje. Možná nevyřeší všechny problémy evropské ekonomiky, ale na rozdíl od dotací představují návratnou formu pomoci, a tak každé euro do nich vložené udělá službu hned několikrát. A ani potom se peníze ve finančním nástroji nepřestanou točit. Jsou vlastně takové finanční perpetuum mobile.

Autor článku je zaměstnancem Ministerstva financí. 

Když je klientovi schválen úvěr, ani si nemusí všimnout, že je spolufinancován z evropských fondů. Vše se totiž odehraje v jeho bance, u stolu s jeho bankéřem a stejně jako v případě jakékoliv jiné půjčky, i tato projde standardním vyhodnocením rizika a bonity klienta. Jen se nejedná o peníze banky, ale Evropské unie. Podpora z evropských fondů totiž může mít mnoho podob, například právě zvýhodněného úvěru.

Jak se stane, že s poskytováním veřejných peněz pomáhají soukromé banky? Co všechno se musí stát, než je klientovi úvěr z evropských fondů schválen? A co se s penězi děje poté, co svůj úvěr bance splatí?

Když se veřejný sektor setká se soukromým

Odpověď na první otázku je jednoduchá. Kdo může být pro poskytování úvěrů povolanější než právě banka? Dokáže vyhodnotit, jestli může být žádosti o úvěr vyhověno, tj. jestli je projekt životaschopný a klient dokáže peníze splatit. A to mnohem lépe než jakýkoliv evropský či ministerský úředník. A Evropská unie? Ta má balík peněz, kterým chce na svém území řešit tržní selhání a nedostatek investic. Část z něj míří na finanční nástroje. Záruky, kapitálové vstupy, nebo právě úvěry. Spojení s bankami, které mají veškerý potřebný aparát a samozřejmě i vlastní prostředky, které mohou klientovi nabídnout v případě, že úvěr z evropských fondů nepokryje plánované výdaje v plné výši, se tak přímo nabízí.

Takto na sebe finanční nástroje nabalují další peníze. Pokud chce Evropská unie řešit tržní selhání, musí svoji podporu směřovat na rizikovější projekty, které by banky bez spolufinancování z evropských fondů nebyly ochotny financovat.

Profitují všechny strany. Klient získává úvěr, na který by bez pomoci evropských fondů nedosáhl. Banka k evropskému úvěru poskytuje klientovi ještě další, tentokrát již ze svých peněz. A Evropská unie získává projekt, který má opravit trh tam, kam jeho neviditelná ruka nedosáhne.

Tím ale příběh finančních nástrojů nekončí. Jak klient začne svůj úvěr splácet, jsou navrácené peníze poskytnuty dalšímu klientovi. A takto se recyklují pořád dokola. Perpetuum mobile.

Finanční nástroje jsou zlatým vejcem Evropské unie. Představují budoucnost kohezní politiky?

Finanční nástroje pomáhají tam, kde si trh nedokáže poradit a kde dotace nejsou tím nejefektivnějším řešením. Mohou splnit sny nebo pomoci nastartovat podnikání. V čem tkví jejich kouzlo a jak jejich potenciál využít naplno?

Cesta ze slonovinové věže dolů na ulici je však dlouhá a z pravidla trnitá zároveň. Hlavním důvodem je samo zapojení veřejných peněz. Byť ne českých, ale evropských. Jak dobře víme, na veřejné peníze jsou totiž ve srovnání s těmi soukromými kladeny mnohem přísnější podmínky. Co nemusí soukromá firma vůbec řešit, musí úředník vyhodnotit, zkontrolovat, zaznamenat a archivovat. Někdy i dvakrát. Může to znít až úsměvně, ale je to prostě tak. A je to dobře!

Dalším a stejně prozaickým důvodem je skutečnost, že veřejný sektor nemá s finančními nástroji takové zkušenosti jako s dotacemi.

V neposlední řadě pak platí, že při čerpání evropských prostředků si země může použitím finančních nástrojů hodně zjednodušit život. Stejně tak však finanční nástroje umí zadělat na nejednu vrásku.

Když dojde k chybě na úrovni dotačního projektu, nic strašného se neděje. Tedy z hlediska celkového čerpání členské země. Příjemce peníze vrátí a podpoří se jiný projekt. U dotačních projektů totiž mluvíme o individuální úrovni, zatímco pod finanční nástroj spadají stovky konkrétních úvěrů. Pokud tak nastane chyba na úrovni finančního nástroje, vztahuje se na všechny poskytnuté úvěry. Z pohledu čerpání evropských prostředků tak země může finančními nástroji hodně získat, ale i ztratit. A i když se podaří tyto nástrahy překonat, musí se toho ještě hodně stát, aby se peníze ve finančním nástroji začaly točit.

InvestEU aneb když peníze dělají peníze

Nejinovativnější forma investování z evropských fondů. Zásadní investiční nástroj Evropské komise. Finanční nástroj druhé generace. To jsou jen některé ze superlativ, které ve spojitosti s InvestEU zaznívají. V čem má být tak skvělý a na jakém principu funguje?

Uvést kola do pohybu

Vztah mezi Evropskou komisí a členským státem je ryze partnerský. Základní dokument, který specifikuje, na co členská země evropské prostředky vynaloží, se proto snad ani nemůže jmenovat jinak než Dohoda o partnerství. Vedle věcí, které si z evropských fondů pořídí, v ní země popisuje i o jakou se bude jednat formu, tedy jestli půjde o dotace nebo finanční nástroje.

Evropská komise přitom razí heslo, že u projektů, které dokáží generovat příjmy, není pro dotace místo, a tak si země vlastně musí obhájit, proč není možné u konkrétních aktivit finanční nástroje použít. To se děje v Programovém dokumentu, který popisuje aktivity daného operačního programu. Tady získávají finanční nástroje konkrétnější kontury, tedy za předpokladu, že mají být použity. Jeho autorem je z pravidla jedno z ministerstev, pod které daný program spadá.

Světlo světa však spatří finanční nástroj až v Dohodě o financování, kde už je popsán od A do Z. Podoba nástroje, pro koho je určen, jaké jsou podmínky, kolik peněz se do něj převádí, finanční plán, maximální možné množství nesplacených úvěrů a mnoho dalšího včetně práv a povinností obou smluvních stran. Těmi jsou ministerstvo v roli řídicího orgánu na jedné straně a fond nebo banka na té druhé, kteří se podpisem následně stávají správcem finančního nástroje.

Než se tak finanční nástroj zhmotní do podoby inovativního produktu, studijní stáže nebo nově vyvinutého softwaru, vygeneruje slonovinová věž opravdu velké množství lejster.

Poté už ale nic nebrání tomu, aby mohl finanční nástroj začít pracovat. Správce poskytuje buď na přímo, nebo prostřednictvím partnerských bank úvěry klientům, kteří je splácí, a stejné euro tak pomáhá ke vzniku hned několika projektům. Jak se přitom finanční nástroj roztočí, není snadné ho zastavit. To ale ani není žádoucí. Pravidla Evropské unie totiž říkají, že peníze, které se do finančního nástroje vrátí, mají být využívány na financování stejného typu projektů ještě osm let po konci programového období. V kontextu období 2014 až 2020 to neznamená nic jiného, než že se peníze z finančního nástroje nepřestanou točit do 31. prosince 2031. Když by tak některý z operačních programů rozjel svůj finanční nástroj už na počátku období v roce 2014, kolo by se točilo dlouhých 18 let. Nebavíme se přitom o zanedbatelném objemu prostředků. Naopak. Jen v Česku bylo doposud ve formě finančních nástrojů z veřejných peněz klientům schváleno více než 25 miliard korun.

Autor: Daniel Čekal