Nadcházející rozpočet EU: investice do vlastní udržitelné budoucnosti?

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Pixabay

Návrh evropského dlouhodobého rozpočtu podporuje zelenou ekonomiku, je ale potřeba pohlídat, aby snižování emisí nezůstalo jen na papíře, píše Barbora Urbanová.

Autorka je ředitelkou nevládní neziskové organizace Centrum pro dopravu a energetiku (CDE).

Evropský rozpočet se v průběhu posledních třiceti let osvědčil jako vhodný katalyzátor transformace na nízkouhlíkovou ekonomiku. Správně investované veřejné peníze – zejména pak do velmi emisně náročných odvětví jako energetika, doprava či zemědělství – pomáhají Evropě inovovat, a bojovat tak proti postupujícím změnám klimatu.

Debata o příštím rozpočtovém rámci přichází v době, kdy je otázka klimatické změny naléhavější než kdy jindy. Přestože návrh předložený Evropskou komisí obsahuje navýšení peněz na klimaticko-energetická opatření a posiluje propojení rozpočtu s evropskými cíli pro rok 2030, pro skutečný efekt je potřeba ještě řada vylepšení.

Evropská komise navrhla navýšit podíl na klimatická opatření ze současných 20 procent na 25. Ač neziskové organizace napříč Evropou a současně i francouzský prezident Emmanuel Macron navrhují 40% podíl, je to krok správným směrem. Je však zapotřebí zpřesnit definici toho, co spadá do kategorie klimatických výdajů, a tuto definici pak konzistentně uplatnit napříč celým rozpočtem a jeho jednotlivými programy.

Evropský účetní dvůr uvádí, že u některých projektů dochází k přecenění jejich klimatického přínosu, a k „proinvestování“ peněz na klima tak dochází pouze na papíře, bez reálných výsledků. Platí to například pro oblasti zemědělství a rozvoje venkova.

Rozpočet a národní plány musí být více koordinované

Klíčovým krokem je propojení evropského rozpočtu s národními energeticko-klimatickými plány, které popisují, jak země naplní své cíle pro rok 2030. Mimo jiné musí členské státy uvést, jakým způsobem využijí fondů EU pro naplnění každého ze závazků zvlášť (tedy emisního cíle, cíle pro energetickou efektivitu a cíle pro obnovitelné zdroje). Bez dostatečného souladu mezi oběma procesy hrozí, že plány pro naplnění cílů zůstanou pouze na papíře, zatímco potřebné investice půjdou jiným směrem.

Ivan Lesay: Pro finanční nástroje budeme v příštím víceletém finančním rámci potřebovat jednodušší pravidla

Kombinace finančních nástrojů a dotací je jednou z mnoha oblastí, kde by bylo vytvoření smysluplnějšího regulačního rámce po roce 2020 velmi přínosné, říká Ivan Lesay.

Zatímco Evropská komise základní pojítko mezi oběma procesy zavádí, podle neziskových organizací by se vazba měla ještě posílit a doplnit i několika pobídkami. Například možností čerpat dodatečné prostředky z rezervy v případě, že daný stát své cíle naplní dříve než v roce 2030. Vyvarovali bychom se tak situace, kdy stát na několik let zbytečně zastaví podporu obnovitelných zdrojů jenom proto, že cíl byl splněn dříve. Státy také mohou mít výhodnější podmínky pro čerpání v případě, že si již dopředu nastaví ambicioznější národní cíle pro rok 2030. Podmíněnost může samozřejmě fungovat i obráceně: v případě, že daný stát nedostojí spravedlivému podílu na společných cílech, alokace se pokrátí.

Jan Fousek: Systém aukcí pro podporu OZE je dobrá věc, nesmí ale znevýhodnit obce a malé hráče

Aukční mechanismus pro nové obnovitelné zdroje nesmí znevýhodňovat menší provozovatele, kteří nejsou vůči velkým účastníkům konkurenceschopní. Limitující by mohla být například výše garance při podání nabídky, říká Jan Fousek.

Zapojení lokálních aktérů by se nemělo podcenit

Tvůrci pravidel příštího rozpočtu by rovněž měli upřít zvláštní pozornost k zapojení místních aktérů a adekvátním způsobem tak podpořit energetickou transformaci na lokální úrovni. Stejně tak by měly být evropské prostředky vynaloženy na pomoc uhelným regionům k přechodu na jiná odvětví. Evropská komise sice spravedlivou transformaci mezi cíle kohezní politiky zahrnuje, ovšem příliš vágně. To, zda členské státy fondy EU do uhelných regionů nasměrují či ne, záleží čistě na nich. Chybí komplexní a jasně definovaný finanční nástroj, který by byl přístupný všem regionům čelícím výzvě post-uhelné transformace.

Jak probudit uhelné regiony k novému životu: případ Ústeckého kraje

Ústecký kraj potřebuje dobré napojení na ekonomická centra i vzájemné propojení svých měst. Vedle infrastruktury je potřeba klást důraz na vzdělání, vytvoření příjemného životního prostředí a spolupráci se sousedy, zaznělo na debatě, kterou pořádal EURACTIV.cz.

Podpora zapojení občanů do energetických projektů bude mít navíc pozitivní dopad sahající daleko za energetické odvětví: zajistí spravedlivější rozdělení benefitů plynoucích z probíhající energetické transformace a posílí místní komunity tím, že přispěje k jejich větší nezávislosti.

Evropská uhelná platforma musí dodržovat zásady participace, jinak napáchá víc škody než užitku

V Evropě vznikají programy, které mají regionům pomoci odpoutat se od těžby a spalování uhlí a přejít k nízkouhlíkovému hospodářství a novému modelu ekonomiky. Měly by však podporovat občany, ne uhelné společnosti, píše Kateřina Davidová.

V neposlední řadě nesmíme zapomenout podívat se na rozpočtový rámec jako celek. Je nežádoucí investovat prostředky do snižování emisí na straně jedné a současně podporovat emisně náročné projekty na straně druhé. Rozpočet by měl být více koherentní – jen tak můžeme docílit efektivního využívání evropských finančních prostředků.

Visegrádská čtyřka: megalomanské projekty vítězí nad čistou energií

Politici v zemích Visegrádské čtyřky upřednostňují tradiční zdroje energie – uhlí a jádro – před obnovitelnými alternativami, které vedou k energetické soběstačnosti. EU je dostatečně aktivní i mocná na to, aby situaci mohla změnit, píše Ada Ámon.