InvestEU aneb když peníze dělají peníze

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© European Union, 2021

Nejinovativnější forma investování z evropských fondů. Zásadní investiční nástroj Evropské komise. Finanční nástroj druhé generace. To jsou jen některé ze superlativ, které ve spojitosti s InvestEU zaznívají. V čem má být tak skvělý a na jakém principu funguje?

Autor článku je zaměstnancem Ministerstva financí. 

Evropská unie si od fondu InvestEU hodně slibuje, a to nejen v souvislosti s řešením postcovidové krize. Spíše než na legislativu upravující jeho fungování a objem prostředků, které do něj budou z evropského rozpočtu převedeny, se v tomto textu zaměříme na jeho fungování. Protože jestli na sebe klasické finanční nástroje nabalují další prostředky, fond InvestEU jde v tomto směru ještě dále.

Na cestě z krize pomohou i soukromé investice. Europoslanci schválili program InvestEU

Evropský parlament v úterý schválil vytvoření dlouho připravovaného programu InvestEU, který má přilákat soukromé investice. Jeho předchůdce, Evropský fond pro strategické investice, pomohl rozjet například společnost BioNTech.

Architektura InvestEU

Fond InvestEU bude fungovat na záručním principu, což neznamená nic jiného, než že prostředky do něj vložené budou sloužit jako záruka pro jiné finanční nástroje. Těmi budou typicky úvěry, kapitálové vstupy nebo záruky. Záruky za záruky? Pokud se teď tváříte stejně nechápavě jako Joey v legendární replice z Přátel „Oni nevědí, že my víme, že oni vědí, že my víme“, nezoufejte a čtěte dále. Vůbec to totiž není tak složité.

Fond InvestEU se skládá ze dvou složek. Tou první je složka unijní, jejímž cílem je řešit tržní selhání napříč členskými zeměmi, a do které budou peníze převedeny přímo z evropského rozpočtu. Záruky z ní získá skupina Evropské investiční banky, národní rozvojové banky členských zemí a další bankovní instituce. Pro finanční nástroje zajištěné z InvestEU si však budou muset najít vlastní prostředky. Tím se ostatně InvestEU od standardních finančních nástrojů zásadně liší. Zatímco finanční nástroje poskytované z operačních programů jsou spolufinancovány přímo z evropských fondů, InvestEU poskytuje za finanční nástroje pouze záruky, nikoliv peníze na jejich spolufinancování. Jinými slovy, fond InvestEU sám o sobě likviditu neposkytuje.

Unijní složku doplňuje složka členského státu. Jedná se o možnost, nikoliv povinnost, kdy země převede část prostředků ze své kohezní obálky (peněz, které jí byly z evropských fondů přiděleny) ve prospěch InvestEU. Stejně jako v případě unijní složky i zde platí, že prostředky na finanční nástroje zaručené z InvestEU si členská země musí obstarat sama. Zásadní rozdíl je však v tom, že zatímco v unijní složce se prostředky na záruky použijí k řešení celounijních problémů a členské země mezi sebou o záruku z InvestEU vlastně soutěží, prostředky ve složce členského státu jsou určeny pouze na řešení problému dané země.

Evropské nebo vlastní zdroje?

Podmínka v podobě vlastních zdrojů by mohla lecjakou zemi odradit. Specifické vlastnosti InvestEU však umožňují poskytnout záruky za finanční nástroje tam, kde to z evropských fondů není možné (případně jen stěží nebo v nedostatečném objemu), což dává InvestEU výhodu, kterou operační programy a jejich finanční nástroje nemohou nabídnout.

Země totiž nemohou s penězi z evropských fondů nakládat libovolně. Pravidla například určují, které oblasti jsou prioritní, které spíše okrajové a které nelze financovat vůbec. Nebo míru, do jejíž výše se bude evropský rozpočet na jejich financování podílet.

Proč členské země nemohou utrácet evropské prostředky dle libosti a proč je to dobře?

Snižování ekonomických a sociálních rozdílů mezi regiony je dlouhodobým cílem Evropské unie, o čemž svědčí už jen to, že do evropských fondů, hlavního nástroje kohezní politiky, směřuje téměř třetina jejího rozpočtu. Vytyčený cíl se však daří plnit jen částečně.

Tyto mantinely mají svá opodstatnění. Mohou však vést k situaci, kdy země evropské peníze nemůže použít, přestože se jedná o oblast, která je pro ni prioritní. Cílem může být například více podpořit nejrozvinutější regiony, pro které je alokace z evropských fondů ve srovnání s ostatními regiony vždy menší a rozpočet se zde podílí v nižší míře. Nebo je okruh příjemců zapotřebí rozšířit i o velké podniky, které lze v rámci kohezní politiky podpořit jen omezeně.

Pokud k něčemu takovému dojde, může se země rozhodnout pro financování z vlastních zdrojů a vůbec se nesnažit do evropských pravidel napasovat. Nebo převede část prostředků z operačních programů do InvestEU. Když to udělá, může mantinely tak trochu pustit z hlavy. Pro InvestEU totiž neplatí omezení týkající se kategorie regionu, specifických cílů nebo velkých podniků. Dokonce ani nevyžaduje národní spolufinancování. A co je stejně zásadní, InvestEU na sebe dokáže velice efektivně nabalovat další prostředky, díky čemuž se výsledný efekt peněz z evropských fondů násobí.

Kolik z evropských fondů ČR získává a kolik k nim ještě přidává ze svého?

Z evropských fondů míří do ekonomik zemí značný objem prostředků, který je však na národní úrovni zapotřebí doplnit ještě o další peníze. Jakými pravidly se toto spolufinancování řídí a kolik doplácí ČR?

Peníze, mobilizujte se

Jak to InvestEU dělá? Uvažujme složku členského státu. Řekněme, že do ní země převede ze své kohezní obálky 10 milionů eur. Tyto peníze budou sloužit jako záruka za finanční nástroj, který země připraví ve spolupráci s Evropskou investiční bankou a Evropským investičním fondem.

Například se bude jednat o záruky pro podnikatele. Cílem bude podpořit rizikovější projekty s vysokým potenciálem, kterým banky nejsou z pravidla ochotny úvěr poskytnout. Pokud bude míra ručení 40 %, znamená to, že se zemi díky InvestEU a vysokému úvěrovému ratingu skupiny Evropské centrální banky podaří mobilizovat 25 milionů eur (10×1/0,4), které však z InvestEU nedostane, musí si je zajistit sama. Když si těchto 25 milionů obstará a následně využije na záruky za úvěry pro podnikatele, efekt původních 10 milionů ještě vzroste. Nastavení finančního nástroje ve formě záruky z InvestEU může být třeba takové, že pokryje případné ztráty bank z nesplacených podnikatelských úvěrů do výše 70 % jistiny a maximálně 20 % portfolia, čímž se ve finále podaří zapojit až 178 milionů eur (25×1/(0,7×0,2)). Země tak vloží 10 milionů a díky páce jich do své ekonomiky pošle až 178.

Nebo z opačného konce. Banky poskytují úvěry do výše 178 milionů kryté zárukou (25 milionů), na kterou země získala podporu z InvestEU (10 milionů). To vše díky vysokému úvěrovému ratingu skupiny Evropské centrální banky a ochotě Evropské unie, členské země a v neposlední řadě i samotných bank sdílet určitou míru rizika.

 

Když najdete kouzelný automat

V konečném důsledku na sebe dodatečné prostředky nabalují i klasické dotace. Tento efekt je u nich však ve srovnání s finančními nástroji z operačních programů a těmi, které jsou zaručeny z InvestEU, mnohonásobně nižší.

Je to jako byste měli žízeň a před sebou tři nápojové automaty. Pokud vhodíte jedno euro do automatu s názvem Dotace z operačních programů, vypadne z něj jedna plechovka. Když stejné euro vhodíte do toho s nápisem Finanční nástroj z operačního programu, mohou plechovky vypadnout třeba čtyři. A když se rozhodnete pro automat InvestEU, po vhození jednoho eura najdete ve výdejní části automatu plechovek hned 17.

Kdo by pak házel mince do jiného než kouzelného automatu InvestEU? Navíc, když u prvních dvou reálně hrozí, že po vhození mince a výběru požadované plechovky se na displeji automatu objeví oznámení, že vámi požadovaný nápoj bohužel nelze vydat, protože to pravidla Evropské unie, která automat spravuje, neumožňují.

Evropské fondy v praxi. Jak ČR čerpá miliardy z rozpočtu EU?

Řečí čísel platí, že ČR z evropského rozpočtu dostává více, než do něj odvádí. Významnou měrou se na tom podílí evropské fondy, ze kterých bylo jen mezi lety 2015-2017 v ČR financováno více než 40 % veřejných investic. Přestože tyto peníze proudí z Bruselu, se státním rozpočtem úzce souvisejí a ovlivňují jeho podobu.

Na co další automaty

Když automat InvestEU dokáže vykouzlit 17 plechovek, k čemu je dobré vedle něj mít ještě další dva? Zjednodušeně řečeno z toho důvodu, že i jeho nabídka je omezená. Stejně jako si v automatu InvestEU vyberete nápoj, který u dalších dvou nenajdete, platí totiž i opak. Už jen tím, že nabízí pouze plechovky s finančními nástroji, nemůže InvestEU vyřešit všechna tržní selhání, ke kterým v členských zemích dochází. V tomto smyslu budou mít klasické dotace i nadále v kohezní politice Evropské unie nezastupitelnou roli. Automaty Dotace z operačních programů a Finanční nástroj z operačního programu je tak žádoucí si ponechat a kouzelný automat o ně vhodně doplňovat. Komplementární, nikoliv konkurenční, vztah vůči operačním programům ostatně dokládá i limit pro převod prostředků z kohezní alokace země do složky členského státu ve výši maximálně 5 %.

Nejsou to ale jen výhody, které se s InvestEU pojí. Z jeho záručního mechanismu vyplývají i určitá rizika. Stejně jako u opravdových automatů se totiž i v jeho případě může vyskytnout závada nebo ho výrobce nemusí dobře nastavit. Když bude míra nesplacení úvěrů vyšší, než se předpokládalo, může dojít až ke krajní situaci, kdy bude země muset celých 25 milionů z našeho zjednodušeného příkladu vynaložit na krytí ztrát, které bankám vzniknou. 10 z těchto 25 milionů jsou zaručeny z InvestEU, ale zbylých 15 by země musela doplatit ze svého. I když se jedná o krajně nepravděpodobnou situaci, která předpokládá absolutní selhání finančního nástroje, možné to je.

Evropské fondy v praxi: Co je to pravidlo N+3 a jak si v jeho plnění Česko vede?

Z evropských fondů přitékají do ekonomik členských zemí miliardy eur, které však mohou být využity pouze během určitého období, což vede k tlaku na jejich plynulé čerpání.

Český kontext

Česká republika se do InvestEU aktivně zapojí. Vláda totiž schválila převod prostředků z operačního programu Technologie a inovace pro konkurenceschopnost (nástupce OP Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost) do složky členského státu InvestEU, a to ve výši 80 milionů eur. Ilustrativní příklad v podobě záruk na druhou přitom nebyl náhodný, protože oněch 80 milionů poslouží jako záruka za záruky pro malé a střední podniky. Bude se jednat o pokračování programu Záruka 2015 až 2023 realizovaného prostřednictvím Národní rozvojové banky (donedávna Českomoravská záruční a rozvojová banka), který bude mimochodem opět financován tak trochu z evropských peněz, konkrétně z prostředků navrácených do finančních nástrojů operačních programů Podnikání a inovace (2007-2013) a Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (2014-2020). Národní rozvojová banka se zaručí za úvěry pro malé a střední podniky, které jim poskytnou další banky. A za tuto záruku za úvěry se zaručí Evropská unie prostřednictvím svého fondu InvestEU.