Firmy chtějí dotace na čisté zdroje energie, podmínky programů je ale třeba upravit

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Pixabay

Je téměř jisté, že peníze z Národního plánu obnovy nestihneme využít. Peníze se musí rozdělit do konce příštího roku a dočerpat do září 2026. Teď se hraje nikoliv o to, zda zvládneme vyčerpat všech 190 miliard korun, ale o to, kolik se nám podaří využít, píše Jakub Tomaštík.

Jakub Tomaštík je ředitelem EU Centra ČSOB. Komentář vyšel také na Info.cz.

Evropa musí snížit svou závislost na ruských zdrojích energie. Docílit toho lze v krátkodobém horizontu zejména zvyšováním energetické účinnosti a rozvojem obnovitelných zdrojů. Evropská unie skrze své fondy obě dvě cesty podporuje a firmy mají o dotace nebývalý zájem. Stát by měl proto co nejdříve spustit programy podpory s vhodnými parametry a podmínkami.

Na čisté zdroje energie má poskytovat podporu Národní plán obnovy (NPO), jehož celkový rozpočet dosahuje 190 miliard korun. Je dobře, že byla konečně spuštěna podpora na fotovoltaické instalace do jedné megawatty, spousta firem by ale uvítala více času na realizaci projektů. Lhůta daná v NPO totiž počítá s tím, že projekty musí byt hotové do listopadu příštího roku. Poptávka po solárních panelech je ale v celé Evropě obrovská a montážní firmy již avizují jejich nedostatek. Vyběhání stavebního povolení v Česku navíc trvá v průměru 250 dní. Většina firem si tak uvědomila, že do listopadu nemá šanci instalaci zvládnout. Zájem o dotaci z NPO proto není tak obrovský, jako je reálná poptávka na trhu.

Dalším zdrojem podpory pro firmy je Modernizační fond, konkrétně program RES+ zaměřený na rozvoj obnovitelných zdrojů energie. I v tomto programu by bylo vhodné v nejbližší výzvě umožnit podporu střešních instalací do 1 MW s adekvátním časem na realizaci projektu. Stálo by také za to zjednodušit podání žádosti a jasně nastavit pravidla pro výběr dodavatele tak, aby byl celý proces jednoduchý podobně jako v Národním plánu obnovy a firmy nemusely podstupovat komplikovanou administrativní cestu k podpoře.

Cena solárních panelů roste, dostupnost klesá

Čas a administrativní náročnost však nejsou jediným problémem, který čerpání evropských transformačních fondů doprovází. Ceny solárních panelů totiž rostou. Například před půl rokem se instalace s výkonem jedné megawatty dala pořídit za 18 až 19 milionů korun, s čímž počítá i Národní plán obnovy. Dnes se ale reálná cena pohybuje kolem 23 až 25 milionů korun. Podpora z NPO tak ve skutečnosti není 35 procent, ale je mnohem nižší. Státní fond pro životní prostředí by proto měl ve své nejbližší výzvě programu RES+ nastavit výpočet způsobilých výdajů tak, aby zohledňoval reálné ceny na trhu.

Stát zkrátka musí nastavit dotační podporu dostatečně atraktivně, aby se investice do obnovitelných zdrojů či úspor energií firmám vrátila v rozumném časovém horizontu. Pokud by došlo k vhodnému nastavení programu RES+ a k rychlému vyhlášení nové výzvy v rámci Národního plánu obnovy s delšími lhůtami pro realizaci projektů, mohli bychom mít solárních instalací v krátké době mnohem více. Kromě fotovoltaiky můžeme motivovat firmy také k nahrazováním fosilních zdrojů jinými obnovitelnými zdroji, jakými jsou voda, vítr, geotermální zdroje či biomasa, nebo instalací tepelných čerpadel či zařízení na energetické využívání odpadu.

Národní plán obnovy nevyčerpáme celý

Je téměř jisté, že peníze z Národního plánu obnovy nestihneme využít. Peníze se musí rozdělit do konce příštího roku a dočerpat do září 2026. Teď se hraje nikoliv o to, zda zvládneme vyčerpat všech 190 miliard korun, ale o to, kolik se nám podaří využít. Některé komponenty plánu jsou bohužel odsouzeny k nesplnění, což potvrdila i nedávná analýza Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Naopak v jiných oblastech pozorujeme velkou poptávku, konkrétně jde o cirkulární ekonomiku a úspory vody. Stát by proto měl otevřít jednání s Evropskou komisí a alokaci v této komponentě násobně navýšit, stejně jako maximální výši poskytované dotace na jeden projekt.

Pokud chceme vyvolat změnu v nějaké oblasti, musíme se držet principu koncentrace a do toho dát pořádnou finanční páku. V případě NPO se to očividně nepovedlo. Plán je spíše seznamem mnoha přání jednotlivých vládních rezortů a dalších subjektů, projekty jsou rozmanité a na každý připadá relativně nízká alokace peněz. Stát si očividně nezmapoval potřeby, tak jak je to zvykem u klasických strukturálních fondů, kde se daří podpora dobře nastavovat a následně čerpat díky ex-ante analýzám absorpčních kapacit jednotlivých investičních priorit a intenzivní komunikací s podnikatelskou veřejností.

Situaci je možné ještě zachránit. Stát by měl začít vypisovat dotační výzvy s mírnějšími podmínkami, které může splnit širší spektrum zájemců. Krizová doba to vyžaduje. Pokud by se ukázalo, že je zájem o peníze enormní, až poté v dalších výzvách by měl stát podmínky zpřísňovat. Do ekonomiky je potřeba dostat co nejdříve co nejvíce investičních peněz, pomůže nám to čelit krizi i závislosti na ruských zdrojích energie.

Green Deal je mrtev, ať žije Green Deal

Ruská invaze na Ukrajinu již vyvolala změny v evropské energetické politice. To je třeba zohlednit v revidované Zelené dohodě, píše Alena Mastantuono.