Finanční nástroje jsou zlatým vejcem Evropské unie. Představují budoucnost kohezní politiky?

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Pixabay

Finanční nástroje pomáhají tam, kde si trh nedokáže poradit a kde dotace nejsou tím nejefektivnějším řešením. Mohou splnit sny nebo pomoci nastartovat podnikání. V čem tkví jejich kouzlo a jak jejich potenciál využít naplno?

Autor článku je zaměstnancem Ministerstva financí. 

Pokud si před spaním neodkládáte na noční stolek tužku a papír, začněte to dělat. Hned několik revolučních myšlenek totiž spatřilo světlo světa, zatímco jejich autoři spali. Jen namátkou z těch nejznámějších. Teorie relativity, periodická tabulka prvků, struktura DNA nebo šicí stroj. Skladby Yesterday a (I Can’t Get No) Satisfaction. Nebo Google. Dokážeme si bez něj dnešní svět vůbec představit? A co teprve bez Satisfaction?

3-6-3

Od nápadu k realizaci však vede dlouhá cesta a ani z té nejlepší myšlenky nemusí produkt nakonec vzniknout. Důvodů může být hned několik. Tím nejčastějším jsou ale peníze.

Pokud totiž nedržíte v obálce s nápisem Můj geniální nápad bokem úspory a bohatý strýc nezvedá telefon, nezbývá nic jiného, než se s žádostí o úvěr vydat do banky. A i když je pravidlo 3-6-3 (půjčím si za 3 %, poskytnu půjčku za 6 % a ve tři odjíždím na golf) vůči bankéřům nespravedlivě zjednodušující, platí, že stejně jako zboží a služby mají i peníze svoji cenu.

Ta se odvíjí především od toho, kolik prostředků žadatel pro svoje podnikání potřebuje a dále od jeho schopnosti za úvěr ručit. Jednoduchá rovnice přitom říká, že čím je riziko nesplacení vyšší, tím vyšší  ručení banka požaduje. Je-li riziko z pohledu banky vysoké příliš, úvěr neposkytne. Pokud se totiž záměr nepodaří uskutečnit a dlužník úvěr přestane splácet, má banka jen velmi omezené možnosti, jak svoji pohledávku byť jen částečně umořit, protože nápad sám o sobě hodnotu nemá.

Právě pro inovativní myšlenky je přitom stejně jako potenciál příznačná i vysoká míra rizika. Snadno tak může dojít k nežádoucí situaci, kdy produkty a služby s vysokou přidanou hodnotou vůbec nevzniknou. A právě proto jsou tady finanční nástroje, aby tuto nežádoucí bariéru pomáhaly odbourávat.

Když si trh neví rady

Finanční nástroje mají nejčastěji podobu půjčky, záruky nebo kapitálového vstupu. Konkrétní produkty pak mohou vypadat různě. Členská země si může vybrat jeden z těch, které předpřipravila Evropská komise, nebo si na základě specifik, které potřebuje zohlednit, ušít na míru svůj vlastní.

InvestEU: Česká příležitost, jak se odpoutat od „pohodlných“ dotací

Dotací z kohezních fondů Evropské unie, na které Česká republika tradičně hodně spoléhá, postupně ubývá. Za rohem ovšem čeká šance, jak zmodernizovat české nakládání se zdroji pro veřejné účely. Jmenuje se InvestEU.

Například úvěr tak může být poskytován s úrokem nižším, než je ten tržní, s možností odkladu splátek nebo, po splnění předem stanovených podmínek, i s odpuštěním poslední splátky. U záruk je zase možné stanovovat různou míru ručení. A takto bychom mohli pokračovat. Komise v tomto smyslu členským státům rozhodně nesvazuje ruce. Ať už ale vypadají jakkoliv, všechny finanční nástroje spojuje několik vlastností, kterými se od klasických dotací výrazně odlišují.

První je jejich revolvingový efekt. Jakmile příjemce začne úvěr splácet, a peníze se tak vrací zpět do finančního nástroje, jsou použity na poskytnutí dalšího úvěru. Ta samá koruna tak podpoří hned několik příjemců. Na rozdíl od dotací, kde je tento poměr roven jedna ku jedné.

Druhou vlastností finančních nástrojů je to, že na sebe nabalují další prostředky. Na část úvěru poskytne prostředky nejdříve Evropská unie, které následně doplní další veřejné či soukromé peníze tak, aby úvěr dosáhl požadované výše.

Právě tyto specifické vlastnosti umožňují finančním nástrojům pomoci tam, kde si trh nedokáže poradit.

Evropské fondy v praxi. Jak ČR čerpá miliardy z rozpočtu EU?

Řečí čísel platí, že ČR z evropského rozpočtu dostává více, než do něj odvádí. Významnou měrou se na tom podílí evropské fondy, ze kterých bylo jen mezi lety 2015-2017 v ČR financováno více než 40 % veřejných investic. Přestože tyto peníze proudí z Bruselu, se státním rozpočtem úzce souvisejí a ovlivňují jeho podobu.

Pokud banka vnímá podnikatelský záměr jako životaschopný, ale zdráhá se úvěr poskytnout v požadované výši, jsou to prostředky z finančního nástroje, které „aktivují“ dodatečné peníze. Vhodně nastavený finanční nástroj přitom poskytuje prostředky právě do té výše, při které je banka ochotna zbytek požadované částky dofinancovat ze svých zdrojů. Nebo obdobně, když banka není ochotna úvěr poskytnout, protože žadatel nemá čím ručit. Její postoj se může změnit, pokud se s ní o riziko podělí ještě někdo další.  Řekněme například, že z analýzy banky vyplyne, že 15 % poskytnutých úvěrů není nakonec splaceno. Záruční finanční nástroj s mírou ručení do výše 15 % poskytnutých úvěru dodá bance potřebný klid, aby úvěry poskytla.

Omezené, ale vhodně využité prostředky na sebe tímto způsobem nabalují další, a jejich dopad na ekonomiku tak roste.

V neposlední řadě je to opět návratný charakter finančních nástrojů, který zajišťuje i vyšší zájem příjemce na tom, aby byl projekt úspěšný. Protože na rozdíl od klasické dotace musí být každý úvěr jednou splacen a stejně, jak je možné do start-upu finančně vstoupit, je zase možné z něj i vystoupit.

Mohlo by se zdát, že finanční nástroje nacházejí využití především u malých a středních podniků. Těmi však výčet nekončí. Spíše než kompletní výčet oblastí vhodných k financování ve formě finančních nástrojů bude možná lepší uvést oblíbené konstatování Komise o tom, že finanční nástroje jsou vhodným řešením u všech projektů, které generují příjmy. Ani toto vysvětlení však není všeobjímající.

Evropské fondy v praxi: Co je to pravidlo N+3 a jak si v jeho plnění Česko vede?

Z evropských fondů přitékají do ekonomik členských zemí miliardy eur, které však mohou být využity pouze během určitého období, což vede k tlaku na jejich plynulé čerpání.

Portugalský úspěch

Počet Portugalců s vysokoškolským diplomem je pod průměrem Evropské unie. Hlavním důvodem je školné, které si velká část zájemců o studium nemůže dovolit. I když vyšší počet absolventů univerzit neznamená nutně lépe kvalifikovanou pracovní sílu, je lidský kapitál jednou z hlavních determinant ekonomického růstu, a tak je v zájmu každé země své obyvatele ke studiu motivovat.

Poté, co se ukázalo, že problémem není nedostatek prostředků, které by mohly banky půjčit, ale omezené nebo nulové možnosti zájemců o studium za půjčku ručit, vytvořili v Portugalsku záruční finanční nástroj. Pokud se určité, předem smluvené množství studentů dostane do problému se splácením své půjčky, bude dlužná částka bankám uhrazena z evropských fondů.

Jak se následně v praxi ukázalo, míra nesplácení je ve skutečnosti mnohem nižší než banky odhadovaly, a tak peníze, které byly pouze převedeny na speciální účet pro případ, že je bude zapotřebí použít na krytí nesplacených půjček, významně pomohly zvýšit počet studentů a potažmo i absolventů portugalských vysokých škol. Jen to, že jsou, nikoliv, že byly vynaloženy, má na vysoké školství v Portugalsku reálný dopad.

Proč členské země nemohou utrácet evropské prostředky dle libosti a proč je to dobře?

Snižování ekonomických a sociálních rozdílů mezi regiony je dlouhodobým cílem Evropské unie, o čemž svědčí už jen to, že do evropských fondů, hlavního nástroje kohezní politiky, směřuje téměř třetina jejího rozpočtu. Vytyčený cíl se však daří plnit jen částečně.

Kde leží limity

Jsou tak finanční nástroje odpovědí kritikům kohezní politiky? Do určité míry ano. I přes svůj potenciál a rostoucí využití však mají své limity. Prvně platí, že existují i projekty, které příjmy negenerují. V neziskovém sektoru nebo v oblasti sociálních služeb je tak podpora ve formě finančního nástroje prakticky vyloučena. Dále finanční nástroje narážejí na to, že příjemci upřednostňují spíše dotace, a to i tam, kde se jeví jako vhodnější využít spíše úvěr, záruku či kapitálový vstup. Důvod je nasnadě. Pro příjemce je vždy lepší peníze dostat, než si je půjčit. V neposlední řadě je to i variabilita finančních nástrojů a jejich inovativnost, která širší využití zpomaluje. Za dobu, co země poskytují z evropských fondů dotace, se systém podařilo odladit tak, aby byla jejich administrace celkem bezproblémová. Přestože v tomto smyslu nepředstavují finanční nástroje úplnou novinku, jsou zde oproti klasickým dotacím stále v nevýhodě.

Popularita finančních nástrojů napříč zeměmi

Největší podíl prostředků k celkové alokaci směřuje do finančních nástrojů v Holandsku, Švédsku, Maďarsku, Belgii, Litvě nebo Itálii. Většinou se jedná o 12 až 14 % všech prostředků, které byly těmto zemím přiděleny ze dvou největších evropských fondů, tedy Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti. Průměr Evropské unie je 7 %. V Česku jsou to 3 %.

Čím to, že se využití finančních nástrojů mezi členskými zeměmi tolik liší? Částečně se jedná ekonomicko-kulturní zvyklosti daného státu. V některých zemích je běžnější z veřejných peněz, a to ne nutně pouze z těch evropských, podporovat vybrané oblasti formou dotací. Jinde je tomu naopak a převažuje úvěrové financování a nezvyklé nejsou ani kapitálové vstupy, které jsou hojně využívány například v Itálii. Dalším důvodem je objem prostředků, které jsou zemím z evropských fondů přiděleny. Jsou to starší členské země s vyšší ekonomickou úrovní, které čerpají z evropského rozpočtu méně. Aby menší množství prostředků využily co nejlépe, využívají finanční nástroje častěji, a to právě z důvodu jejich revolvingového efektu a schopnosti nabalovat na sebe další prostředky.