Evropský rozpočet a ochrana klimatu – jaké změny je třeba udělat?

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Shutterstock

Evropské peníze se někdy investují s cílem snižovat emise, ale ve skutečnosti probíhá ochrana klimatu jen na papíře, píše Anna Kárníková.

Autorka je ředitelkou nevládní neziskové organizace Centrum pro dopravu a energetiku (CDE).

Veřejné investice z rozpočtu Evropské unie dlouhodobě hrají klíčovou roli jako katalyzátor transformace na nízkouhlíkovou ekonomiku – při nevhodném nastavení ale mohou stejně tak intenzivně dekarbonizaci brzdit. Jedním z důvodů, proč se nám nyní nedaří dostatečně rychle snižovat emise, a snižujeme tak pravděpodobnost, že budeme v budoucnu žít v příznivém prostředí, jsou právě minulé investice, které nás „uvěznily“ ve vysokoemisní infrastruktuře. Správné nastavení dotačních a investičních programů hlavně v emisně náročných odvětvích jako energetika, doprava či zemědělství je proto pro další snahy o omezení globálního oteplení klíčové.

Nadcházející rozpočet EU: investice do vlastní udržitelné budoucnosti?

Návrh evropského dlouhodobého rozpočtu podporuje zelenou ekonomiku, je ale potřeba pohlídat, aby snižování emisí nezůstalo jen na papíře, píše Barbora Urbanová.

Debata o příštím rozpočtovém rámci navíc přichází v době, kdy je otázka klimatické změny naléhavější než kdy jindy. V prvním říjnovém týdnu zveřejnil Mezivládní panel pro změnu klimatu dlouho očekávanou zprávu, která ukazuje výrazně vyšší dopady globálního oteplení o 2°C v porovnání s 1,5°C a modeluje scénáře snižování emisí, které by k tomuto cíli vedly (shrnutí zprávy je dostupné zde). Většina scénářů, které by dosažení 1,5°C stupně umožnily, počítá s radikálním snížením emisí již do roku 2030 a dosažením uhlíkové neutrality do roku 2050.

Evropská komise v současné době připravuje vlastní scénáře snižování emisí do roku 2050, na jejichž základě by v příštím roce měla proběhnout diskuse členských států o zpřísnění evropských klimaticko-energetických cílů. Země jako Estonsko, Slovinsko, Belgie, Itálie nebo Německo sdružené v „Green Growth Group“ vyzvaly Evropskou komisi, aby do návrhu zařadila také scénáře, které by umožnily dosažení maximálního oteplení o 1,5°C. Tento kontext jednání o evropském rozpočtu ukazuje, že byť návrh předložený Evropskou komisí obsahuje navýšení peněz na klimaticko-energetická opatření a posiluje propojení rozpočtu s evropskými cíli pro rok 2030, není dostatečně ambiciózní s ohledem na naléhavost a potřebnou rychlost dekarbonizace.

Evropská komise navrhla navýšit podíl na klimatická opatření ze současných 20 % na 25 %. Dvě největší politické skupiny v Evropském parlamentu, EPP a S&D, se shodly na potřebě navýšit podíl na 30 %. Neziskové organizace napříč Evropou a současně i francouzský prezident Emmanuel Macron navrhují dokonce 40% podíl na základě odhadu nákladů potřebných pro splnění energeticko-klimatických cílů EU. Obdobný požadavek ve výši 30 % obsahuje také investiční fond InvestEU (dříve známý jako Junckerův plán), který dostává pod jednu střechu existující investiční nástroje EU a má přispět k mobilizaci dodatečných soukromých a veřejných prostředků k pokrytí dosud málo podporovaných oblastí.

Ivan Lesay: Pro finanční nástroje budeme v příštím víceletém finančním rámci potřebovat jednodušší pravidla

Kombinace finančních nástrojů a dotací je jednou z mnoha oblastí, kde by bylo vytvoření smysluplnějšího regulačního rámce po roce 2020 velmi přínosné, říká Ivan Lesay.

Ať už bude dohoda na podílu klimatických opatření jakákoliv, klíčové pro dosažení kýženého efektu je zpřesnit definici toho, co spadá do kategorie klimatických výdajů, a tuto definici pak konzistentně uplatnit napříč celým rozpočtem a jeho jednotlivými programy. Konkrétně je třeba upravit hodnoty u tzv. Rio ukazatelů přijatých v návaznosti na Summit Země v roce 1992, které určují, do jaké míry daný projekt či investice přispívají k naplnění priorit udržitelného rozvoje. V současné době například získávají investice do železnic automaticky hodnotu 100 % bez ohledu na detaily projektu. Ukazatele rovněž nereflektují, zda u projektů dochází k využití fosilních paliv (například v projektech kogenerace či centrálního zásobování teplem).

Evropský účetní dvůr uvádí, že u některých projektů dochází k přecenění jejich klimatického přínosu, a k „proinvestování“ peněz na klima tak dochází pouze na papíře, bez reálných výsledků. Platí to například pro oblasti zemědělství a rozvoje venkova a investic do vysokorychlostních tratí, u kterých Evropský účetní dvůr odhaduje, že až 23,7 miliard eur nebylo z hlediska ochrany klimatu „moudře investováno“.

Rozpočet a národní plány musí být více koordinované

Klíčovým krokem je propojení evropského rozpočtu s národními energeticko-klimatickými plány, jejichž první drafty mají členské země odeslat Evropské komisi do konce tohoto roku. Členské země mají v těchto plánech ukázat, jak budou tři klimaticko-energetické cíle EU pro rok 2030 naplňovat, zejména s ohledem na nedávné navýšení cíle pro energetickou efektivitu a obnovitelné zdroje na 32,5 % a 32 %.

Současný návrh Evropské komise obsahuje možnost, aby členské státy, které tyto cíle přesáhnou, mohly čerpat z EU rozpočtu dodatečné prostředky. Schválení národních klimaticko-energetických plánů je rovněž vedeno jako tzv. umožňující podmínka, bez které není možné evropské prostředky začít čerpat. Vazba mezi národními plány a čerpáním fondů tedy existuje, ale je stále velmi implicitní – k jejímu posílení by přispělo například vytvoření vazby mezi plány na úrovni operačních programů a vytvoření formálního procesu hodnocení příspěvku jednotlivých projektů k národním klimaticko-energetickým cílům.

Polsko a Česko: Jak „obnovit“ energetický mix?

Uhlí je pro Česko i Polsko hlavním energetickým pilířem. V Polsku stojí až za 80 % vyrobené elektřiny, v České republice je podíl uhlí na výrobním mixu dvakrát nižší díky dvěma jaderným elektrárnám.

Lepší podmínky pro zapojení lokálních aktérů a podpora samospotřebitelů

Tvůrci pravidel příštího rozpočtu by rovněž měli upřít zvláštní pozornost k zapojení místních aktérů a tzv. samospotřebitelů, tedy lidí, kteří si skrze malé zdroje budou vyrábět elektřinu k vlastní spotřebě i k dodání do sítě.

Družstva, obce, neziskové organizace a malé a střední podniky, které chtějí vyrábět vlastní elektřinu, v současné době čelí řadě překážek, zejména v přístupu k půjčkám na své projekty, protože banky nejsou zvyklé hodnotit rizika u projektů s kolektivním vlastnictvím. Podle studie holandské technologické univerzity v Delftu může takové chování pokrýt do roku 2030 až 19 % spotřeby elekřiny v EU a do roku 2050 (pokud bychom počítali se zapojením zhruba poloviny evropské populace) až 50 % veškeré spotřeby elektřiny v EU. Cílené financování a odstranění regulatorních bariér v členských státech může pomoci tento potenciál využít.

Visegrádská čtyřka: megalomanské projekty vítězí nad čistou energií

Politici v zemích Visegrádské čtyřky upřednostňují tradiční zdroje energie – uhlí a jádro – před obnovitelnými alternativami, které vedou k energetické soběstačnosti. EU je dostatečně aktivní i mocná na to, aby situaci mohla změnit, píše Ada Ámon.

Obě tyto perspektivní skupiny je třeba v rámci nového programového období podpořit – technicky, právně i finančně. Evropské fondy by měly cíleně podporovat inovativní řešení, jako jsou modely ESCO a revolvingové fondy na podporu energetické účinnosti. Fondy by se měly nově specificky zaměřit na projekty jednotlivců s cílem snižovat ohrožení energetickou chudobou. Podobné projekty mohou být obzvláště významné v uhelných regionech, které v následujících desetiletích čeká náročná ekonomicko-sociální transformace.

Více informací k příštímu víceletému finančnímu rámci včetně zkušeností s čerpáním fondů v zemích střední a východní Evropy naleznete zde.

Jezera v bývalých lomech nebo příležitosti pro filmaře. Česko jde příkladem v době končící těžby uhlí

ČR je v diskuzi o útlumu těžby dál než ostatní země střední a východní Evropy. Může proto sdílet své zkušenosti s tímto procesem. Důležité je zapojení občanů z daného regionu, píší Dan Heuer a Kateřina Davidová.